Eseje, úvahy, štúdie
Co se děje se světem? – Václav Cílek
Geolog a oceňovaný esejista Václav Cílek je známý tím, že se k aktuálním problémům světa dokáže vyjádřit nadčasově, z rozmanitých úhlů pohledu, s nadhledem, vtipem i s konstruktivní skepsí. Jeho nejnovější kniha Co se děje se světem? je typicky cílkovská: zdánlivě jde o popis velké proměny našeho světa vlivem klimatických změn a migrační vlny, ale ve skutečnosti se autor soustřeďuje především na to, jak si v životě udržet radost a jak (pře)žít šťastně. V první části věnované českým zahrádkám se zabývá tématy, jako je útěcha květin, inteligence stromů a malá dobrodiní běžného světa, která vedou ke spokojenosti a štěstí. Odtud přechází do světa řeckých a indiánských mýtu, abychom si uvědomili důležitost vody a času v našem životě. Poslední část knihy se dotýká příběhu velkého zrychlení, tedy lidského vlivu na celý zemský systém a na jeho možné důsledky. Navzdory všem možným katastrofickým scénářům je to kniha optimistická a přináší konkrétní návrhy, jak řešit současnou a budoucí krizi.
V restauraci – Christoph Ribbat
Kniha představuje spojení kulturní historie, literatury faktu a esejisticky pojatých příběhů s románovými prvky. Autor předestírá pojem restaurace jako sociologický fenomén doby, který ilustruje zajímavými příběhy z gastronomického prostředí, v nichž vystupuje například Émile Zola, Joseph Roth, Edward Hopper nebo Robert Walser. Poučeně a s vtipem líčí také konkrétní příběhy číšníků, slavných kuchařů i samotných restauratérů, věnuje se proslulým podnikům a jejich historii, uvádí desítky proslavených pokrmů a receptů. Jeho pozornosti neuniká ani pozadí vnějšího společenského pozlátka, tj. těžká práce a špatné výdělky obsluhy, jejich různorodé slabosti a zlozvyky, jakož i negativní hygienické poměry. Přechází z jednoho kontinentu na druhý, aby zachytil vývoj a zvyky spojené s gastronomií v mnoha zemích světa. Autorovi však nejde jen o výčet pozoruhodností, nýbrž i o hlubší sociologický pohled na úlohu restaurace jako takové: co symbolizuje, co prezentuje ve společnosti a jak se v ní odráží chování a očekávání hostů během stolování, při rozhodování či konverzaci o tom, kam zajít a které podniky raději vynechat.
Fehér kakas, vörösbor – Lajos Kántor
A szó tüze, a hang tüze, a szín tüze, a lélek és a szellem tüze - a halál és a vélt halhatatlanság tüze - még sok helynevet hív elő az emlékezetből, ilyeneket, mint Kisoroszi, Szentendre, Szatmárnémeti, Sepsiszentgyörgy, Tihany, Balatonfüred, Újvidék, Marosvásárhely. Tűz, nem tűz, máig hallatszó hangok Stockholmból, Münchenből, Freibourgból és Hévízről meg az óceánokon túlról, New York közeléből, San Diegóból, Sanghajból, Pekingből. Nagyon távol Közép-Európától, a Mikes Kelemen és a Farkas utcától. Mégis itt visszhangoznak, történetekhez tapadva, közös történeteinktől elszakíthatatlanul.
Svět podle Clarksona – Jeremy Clarkson
Jeremyho Clarksona neznají snad jedině „ekomentálové se svraštělýma nohama, kteří v reflexní vestě pojídají v dešti pod keřem brokolici“, abychom použili jeho výrazivo. Může za to fenomenální úspěch jeho motoristického pořadu Top Gear, který v letech 1988–2015 sledovaly doslova stovky milionů lidí po celém světě, a také jeho automobilové sloupky ze Sunday Times, jež knižně vycházejí i u nás. Lahůdkou jsou však také jeho společenské sloupky ze stejných novin. Vychutnejte si smršť jedovatých komentářů ke všem potrhlým projevům naší civilizace, od stavařských přileb na hlavách politiků přes ochranu práv ledních medvědů až po problémy s teroristy i s Putinem, k jejichž řešení dostaneme i návod. V tomto výboru přinášíme nejčerstvější sloupky za roky 2013–2015. Nejenže se při tom skvěle pobavíte, hrozí vám i změna postoje prakticky ke všemu, co hýbe dnešním světem: Clarksonovy zdánlivě absurdní zkratky a šokující úhly pohledu vám otevřou oči i v případech, kdy jste si mysleli, že naprosto přesně víte, jak to je.
Neurózy a sexualita – Sigmund Freud,Milan Krankus
Neurózy a sexualita ...prvé slovenské vydanie zásadných štúdií otca psychoanalýzy. Výber štúdií Sigmunda Freuda Neurózy a sexualita je podriadený ústrednej myšlienke jeho psychoanalytickej teórie, ktorou je odhalenie významu etiologického momentu sexuality pre vznik neuróz a zdôraznenie existencie, vývinu a premien sexuálneho pudu v detstve pre psychosexuálny vývin dospelého človeka. Ústredným textom sú Tri štúdie k teórii sexuality, ktoré tvoria zásadný krok v tomto chápaní. Ďalšie práce sú rozpracovaním a ilustráciou jednotlivých aspektov tejto teórie pre vysvetlenie duševných procesov a zdravého alebo neurotického správania jednotlivca. Vysvetlenie línie vedúcej od infantilnej k zrelej sexualite v dospelosti otvára cestu k chápaniu napríklad homosexuality, sexuálnych perverzií, charakterových zvláštností a neurotických prejavov najrôznejšieho druhu. Prehodnotením významu sexuality v živote jedinca a novou teóriou neuróz položil Freud základ pre svoj ďalší výklad ľudských, spoločenských i kultúrnych fenoménov. * * * "Súčasťou bežnej mienky o pohlavnom pude je, že v detstve chýba a prebúdza sa iba v období života, ktoré označujeme ako puberta. Takýto názor nie je iba nesprávny, ale má vážne dôsledky, lebo práve táto predstava z najväčšej časti zavinila našu súčasnú neznalosť základných okolností sexuálneho života." "Dispozícia k perverziám je prapôvodnou a všeobecnou dispozíciou ľudského pohlavného pudu a z nej sa vyvinie normálne sexuálne správanie v dôsledku organických zmien a psychických zábran v priebehu dospievania." "Sexuálnu etiológiu majú teda všetky prípady neurózy; ale pri neurasténii je to etiológia, ktorá sa vzťahuje na súčasnosť, pri psychoneuróze sú to momenty, ktoré patria do detstva." Sigmund Freud
Kultúrnohistorické eseje – Johan Huizinga,Adam Bžoch
Nizozemský kultúrny historik Johan Huizinga (1872-1945) sa preslávil najmä dvoma knihami, medievistickou prácou Jeseň stredoveku (1919) a kultúrnofilozofickou štúdiou Homo ludens (1938). Okrem toho je však aj autorom mnohých ďalších kníh a esejí z oblasti ranomoderných európskych dejín (napr. Erasmus, Kultúra Nizozemska v 17. storočí), z dejín USA (Človek a dav v Amerike, Amerika ako žije a myslí), z indickej literatúry (Vidušaka) a takisto kritických diel o úpadku modernej západnej civilizácie v 20. storočí (V tieňoch zajtrajška, Zhanobený svet). Vo všetkých týchto dielach sa prejavil nielen ako brilantný mysliteľ, ale aj ako skvelý literát. Súčasný výber jeho esejí približuje túto veľkú osobnosť európskej vzdelanosti prvej polovice minulého storočia ako vnímavého kultúrneho historika, ktorý mal nielen presné predstavy o základoch európskej civilizácie a kultúrnom jestvovaní jednotlivca i spoločnosti, ale aj o poslaní modernej historickej vedy.
Všetko, čo naozaj potrebujem vedieť, som sa naučil v škôlke – Robert Fulghum
V tejto knihe nás pán Fulghum vťahuje do uvažovania o živote, smrti, láske, bolesti, radosti, smútku a najlepšom bifteku v trojobale v celých Spojených štátoch amerických. Semiačko v polystyrénovom poháriku nám pripomína našu vlastnú smrteľnosť a krehkosť života. Pavúčia dáma, ktorá raz ráno do svojej pavučiny lapí (a príde o) dospelú ženu, nás učí, ako prežiť katastrofu. Príbeh Jeana-Francoisa Pillatra a jeho teplovzdušného balóna nás povzbudzuje, aby sme našli odvahu a nebáli sa „lietať“. V kôpke vypranej bielizne sa skrývajú životné ponaučenia. V škatuľke voskoviek nájdeme čarovné možnosti jednoduchých farbičiek. Dočítame sa o skrývačke a sardinkách – a ako nám tieto hry radia, kde hľadať Boha. Všetko, čo naozaj potrebujem vedieť, som sa naučil v škôlke prekypuje životnou múdrosťou a hodnotami, ktoré nám pripomínajú maličkosti vo všedných veciach a udalostiach.
Kto má v rukách náš čas – Štefan Markuš
Využi svoj čas, lebo žiješ iba teraz a dnes. Zajtra nemôžeš včerajšok dobehnúť a neskôr príde skôr, ako sa nazdáš. Albert Einstein Moderný človek 21. storočia čelí silnému vplyvu chronokracie a každý sa nás snaží presvedčiť, že čas musíme mať pevne v rukách. Hodinky na rukách alebo v mobiloch z nás urobili rukojemníkov plynúceho času. V čase internetu sa všetko deje všade a zdanlivo naraz. Uverili sme, že najväčším hriechom postmodernej éry je premárnenie čo len jednej, jedinej sekundy. Čo je ale naozaj podstatou času? Sú čas, ako sa populárne hovorí, peniaze? Je čas takou nemennou a stále plynúcou veličinou, za akú sme ho vždy pokladali? Takéto a mnohé ďalšie zaujímavé otázky si v tejto knihe kladie popredný slovenský fyzik, diplomat, publicista a kresťanský intelektuál, Štefan Markuš. Kniha „Kto má v rukách NÁŠ ČAS“ je výsledkom jeho celoživotného uvažovania o fenoméne času v prieniku modernej fyziky a biblického zjavenia. Kniha vychádza pri príležitosti krásneho jubilea, 80. narodenín autora.
Rozprava o štěstí – Émilie Du Châtelet
Esej Rozprava o štěstí tvoří součást rozsáhlého korpusu francouzsky psaných textů, které byly v první polovině 18. století věnovány otázce štěstí - recept na šťastný život hledal například Voltaire, La Mettrie či Helvétius. Štěstí bylo častým tématem rozhovorů, a objevuje se dokonce i v kázáních určených prostým lidem. Autorka Rozpravy, francouzská vědkyně a filozofka Émilie Du Châtelet, si zde mimo jiné klade otázku, jak mohou štěstí dosáhnout ženy, proto je dnes text považován za jeden z významných dokumentů ženské emancipace. Překlad je doplněn úvodem, který seznámí čtenáře s životem a dílem Émilie Du Châtelet, a závěrečnou studií věnovanou pojetí štěstí v 18. století.
Literární pondělí – Václav Černý
Jméno literárního historika, překladatele a kritika Václava Černého je ve třicátých a čtyřicátých letech spojeno především s Kritickým měsíčníkem, který však nebyl jediným periodikem, ve kterém autor mohl soustavně a pravidelně otiskovat své kritické stati. V Lidových novinách dostal v letech 1936-1938 jako vedoucí kritické rubriky Literární pondělí prostor pro prezentaci svých stanovisek a soudů. Mezi texty otištěnými v Lidových novinách nenajdeme pouze recenze nebo kritické stati - Černý psal i informační poznámky o událostech v české i zahraniční kultuře (výstavy, divadelní hry, připravované knihy), glosoval literární a společenské dění, stručnými medailonky připomínal zapomenuté básníky. Především se ale zaměřoval na soudobou českou literaturu - vyhradil si všechna význačná domácí jména třicátých let. Reflektoval tak většinu dobové knižní produkce básnické (V. Holan, V. Nezval, V. Závada, F. Halas ad.) i prozaické (J. Čapek, E. Hostovský, I. Olbracht, J. Weil, J. Čep ad.). Paralelně s českou literaturou sledoval rovněž francouzské kulturní dění. Psal jak o tamních knižních novinkách, tak o jejich českých překladech, upozorňoval nejen na beletrii, ale také na odborné příspěvky v literárních revuích. V oblasti prózy cítil Václav Černý vyjádření dobové atmosféry především v cyklických románech, z nichž román-řeku Lidé dobré vůle Julese Romainse sledoval v Lidových novinách díl po dílu. Občanská válka ve Španělsku podnítila jeho úsilí o propagaci španělské kultury, opakovaně zmiňoval jména jako Antonio Machado, Federico García Lorca, José Ortega y Gasset či Miguel de Unamuno, ale také se vztahoval k nadčasovému odkazu Dona Quijota či básní Góngorových. Předkládané texty z Lidových novin tak nepřinášejí jen doklad Černého soustavného kritického zájmu, ale vytvářejí i plastickou zprávu o české a evropské literatuře třicátých let.
Fakt chci tak moc? – Jeremy Clarkson
Jeremy Clarkson, jedna z nejznámějších televizních osobností a bývalý moderátor motoristického pořadu Top Gear, jenž měl za jeho éry po světě stamiliony diváků, je velmi bystrý a taky vtipný novinář a publicista – a zajisté i ten nejvyšší a s nejvíce prořízlou pusou. Výbor z jeho článků představuje českému čtenáři pomyslnou a velmi vysokou laťku psaní nejen o autech, ale i o jiných příjemných i otravných jevech našeho každodenního života. Autor si nebere servítky před nikým a před ničím, ať je to ministerský předseda, ženská otázka, cyklisti, imigranti nebo nepořádek na ulicích. Vědomě a trefně se vysmívá především politické korektnosti, která ovládla Anglii i celou spojenou Evropu, a ukazuje opravdovou tvář lidí a stav našeho světa pomocí překotných, o to však legračnějších nadsázek. Jeremy Clarkson se narodil roku 1960 v Doncateru v hrabství Yorkshire do rodiny učitelky a obchodního cestujícího. Jako středoškolský student byl vyloučen ze soukromé školy v Reptonu za požívání alkoholu, kouření a nevhodné chování. Jeho prvním zaměstnáním bylo prodávat pro otcovu firmu plyšové figurky medvídka Paddingtona. Poté začal psát pro různé anglické listy, nejdříve lokální a pak i celostátní. Časem se vyprofiloval jako píšící odborník na automobily. Roku 1984 založil agenturu MPA, která se specializovala na testy nových vozů a pak je prodávala těm periodikům, která za ně byla ochotná zaplatit. Posléze začal psát o autech i do prestižního časopisu Top Gear a od roku 1988 se stal světoznámým moderátorem stejnojmenného pořadu televize BBC, kde s dvouletou přestávkou vydržel od roku 1988 do roku 2015, kdy byl vyhozen za to, že fyzicky napadl produkčního, který mu po celodenním natáčení nezajistil teplou večeři.
Naše nevědomost nám umožňuje zachovat si zdravý rozum – Dalibor Vítek
Autorova prvotina se pokouší zmapovat a rozkrýt témata, o kterých se nemluví. Člověk dnes funguje mechanicky, pohybuje se po svých „trasách“ a žije svůj život tak, aby moc neodbočil ze zažitého rituálu plánování, opakuje nastolené zvyky rok co rok, Jen občas mu bleskne hlavou myšlenka, že není něco v pořádku, cítí to, ale neumí to identifikovat. Autor se ve své knize pokouší popsat svět sám pro sebe, svět, který určuje a řídí běh věcí. Je to školství? Jsou to média a jejich vlastníci? Jsou to zájmové skupiny, různé tajné i polotajné organizace, rodové banky, náboženství? Komu vlastně vyhovují násilné intervence? Kdo nebo co stojí za globalizací? Náš základní problém je v tom, že ONI nám sdělují pouze to, co si myslí, že bychom měli vědět. A mají navíc náskok, přesně vědí, jak budeme myslet a reagovat. Nejpodstatnějším problémem naší společnosti je totiž skutečnost, že mnohdy již nejsme schopni rozlišit, co je podstatné, a co nikoli. Na tyto a podobné vysoce znepokojivé skutečnosti se nás autor pokouší upozornit, prorazit nám alespoň na chvíli začarovaný kruh v informačním toku kolektivního myšlení.
Události – Jan Hanč
Deníkové dílo Jana Hanče patří k nejvýznamnějším knihám v poválečné české literatuře. Jeho čtvrté vydání, jehož editorem je Michael Špirit, vůbec poprvé přináší znění svazku ověřené a opravené podle dochovaných autorových strojopisů. Již předchozí třetí vydání v nakladatelství Torst významně doplnilo obě vydání předchozí o nové texty a současně odstranilo množství chyb, které v nich zůstaly. Teprve tuto čtvrtou edici je však možno považovat za definitivní. Hančovy „outsiderské“ zápisky kladou nejhlubší otázky lidské existence, mravnosti spisovatelství, zachycují neuchopitelnost a propastnost mezilidských vztahů a vyjadřují se k veřejnému životu své doby.
Szellemidéző – Charles Fenyvesi,Zsuzsanna Walkó
"Képtelen vagyok elhinni, hogy az élet a halállal véget ér." Charles Fenyvesi (Mikor kerek volt a világ, Mikor az angyalok túljártak a világ eszén) családtagjai és barátai szellemét idézi meg utánozhatatlan stílusában. Rákócziét, a vezénylő fejedelemét, aki egy pénzzel és drágakövekkel teli kincsesládát egy zsidó földbérlőre bízott... Thury Levente szobrászét, aki bonyolult kapcsolatban állt a híres prágai gólemmel... Elza néniét, akinek volt egy hold csipkéje... Álgya-Pap Zoltánét, az egykori tábornokból lett teozófus főpapét, aki lebilincselően széles körű tudással rendelkezett, amit szívesen osztott meg mindenkivel Indiában - és akinek előző két élete Magyarországon és Szibériában zajlott... Joszif Brodszkijét, a száműzött orosz költőét, aki egy ködös éjszakát sétált át Velencében a szerzővel. Kettesben várták azon az 1978-as éjszakán, hogy a varázslatos hajnal teljes pompával színre lépjen az Adria felől. A költő megidézte a szépséges Vénuszt, és arra számított, hogy a habok közül felbukkan a parányi kagylón álló, csábos, meztelen alak... Isaac Bashevis Singerét, aki New Yorkban faggatta a fiatal újságírót arról, milyen a családja, és arra is figyelmeztette, legyen óvatos a dibukokkal... Charles Fenyvesi számára a megidézett hat szellem nem dibuk, hanem álmaiban is visszajáró barát. Talán, ha szerencsések vagyunk, a mi gondolatainkba is beférkőznek.
Kacírske myšlienky – Albert Marenčin
Kritické, iróniou a humorom nadľahčené úvahy o spoločenských a politických problémoch, o cnostiach a nerestiach, s ktorými sa v každodennom živote potýkame a pokúšame sa ich raz serióznou analýzou, inokedy anekdotickými nápadmi riešiť... Celý tento pestrý súbor anekdot, úvah a príbehov, rozprávaný bežnou publicistickou rečou, neznižujúc sa do bulvárneho tónu a slovníka, ale ani sa nevyvyšujúc do filozofického teoretizovania, osloví rovnako každého čitateľa, ktorý vie nielen čítať, niekedy aj medzi riadkami, ale prečítané aj domýšľať a pochopiť.
Rozum – návod na použitie – Vladimíra Čavojová
Na Slovensku je dostatok odborných publikácií, ktoré sa zaoberajú myslením. Je však málo takých, ktoré by zrozumiteľne a na základe dôkazov pomáhali aplikovať metódy vedeckého myslenia v každodennom živote. Kolektív autorov ponúka túto „príručku zdravého rozumu“ nielen študentom a ich učiteľom, ale všetkým záujemcom o psychológiu. Ide o súbor esejí, ktoré prezentujú názory vedcov a pedagógov. Z rôznych pohľadov poukazujú na dôležitosť kultivovania racionality v bežnom živote a vzdelávaní. Autori presvedčivo ukazujú, že veda neochudobňuje veci o tajomstvá a „zázraky“, z čoho ju mnohí obviňujú. Veď otvorenosť voči kritickému mysleniu umožňuje odhaľovať stále viac a fascinujúcejších záhad než sú tie, ktoré sa nachádzajú v zjednodušených a jednoznačných výpovediach pseudovedeckých teórií. Realita je zložitejšia než si niekedy myslíme, alebo sme ochotní pripustiť. Kniha je „povinným čítaním“ pre všetkých, ktorí sa chcú vydať dobrodružnou cestou poznania, plnou rizík i neistoty.
Češi – František Koukolík
Myslím, že jsme opět velmi ohrožený národ, biologicky i kulturně. Jedenadvacet esejí nevypráví příliš o tom, co by český národ měl dělat, jestliže chce přežít, a popřípadě se dostat dál; víc mluví o tom, co by dělat neměl. Hodnotové myšlení naproti tomu říká, že je každý národ svého druhu jedinečný vesmír - stačí uvážit jen jazyk - a že jeho zánik je stejná škoda, jakou je zánik jakéhokoli druhu života. Vzdorovat zániku národa? Nevím o větší a nevděčnější námaze. Příliš velký podíl z nás totiž mylně očekává, že přežití zařídí někdo z nás. Domnívám se, že by v českém případě mohl být tenhle typ myšlení, cítění a chování výsledkem rychlé, dejme tomu šest století trvající koevoluce genů a kultury. Vypráví o tom například esej Altruismus. Převezmou svět vlastníci korporací, pro něž budou národy pouhým nástrojem? Čím méně budou národy autonomní, což nevylučuje kooperaci, tím to bude snazší. A platí dnes aktuální názor, že pokud národ a jeho stát nebudou kontrolovat imigraci, pak se národ v průběhu jedné až dvou generací ohrožuje poškozením identity a riskuje státnost?
Vyhořelá společnost – Byung-Chul Han
Německy píšící filozof korejského původu Byung-Chul Han, jehož knihy byly přeloženy do téměř dvaceti jazyků, přináší pronikavou diagnózu doby. Každé historické období má své typické choroby. Jestliže charakteristickými onemocněními dneška jsou deprese, porucha pozornosti s hyperaktivitou, hraniční porucha osobnosti nebo syndrom vyhoření, nejedná se o nahodilý, pomíjivý či dočasný fenomén, nýbrž o jev vypovídající o zásadní a zřejmě nevratné proměně, kterou západní společnosti od konce studené války prošly a kterou ještě neumíme správně pojmenovat. Proč tomu tak je? Uplynulé století bylo věkem, který Han nazývá imunologickým. Byla to epocha, pro niž byly ještě příznačné hranice, ploty, prahy, přechody a zdi, v níž se striktně rozlišovalo mezi vnitřkem a vnějškem, mezi přítelem a nepřítelem, mezi vlastním a cizím. Lidé se mobilizovali proti vnějšímu vetřelci, ať už jím byl cizinec, virus nebo nepřátelská ideologie. Člověk se obával jinakosti a cizosti, na něž reagoval aktivizací imunitního systému. V dnešním čím dál více transparentním, zasíťovaném a globalizovaném světě, založeném na univerzálním procesu směny a výměny, "bezbariérovém" sdílení a permanentní informační přesycenosti, v němž je vše obnažováno a vystavováno, veškerá jinakost postupně vymizela. Vymizení jinakosti, jejíž místo zaujala pouhá odlišnost, znamená, že žijeme v éře, která odbourává veškerou plodnou negativitu. Tak jsme se paradoxně ocitli v situaci, kdy příčinou patologických jevů, s nimiž se dnes potýkáme, není negativita, nýbrž naopak teror pozitivity, která plodí nové podoby násilí a proti níž se nedokážeme bránit. Deprese, syndrom vyhoření, hyperaktivita, chorobná těkavost a neschopnost udržet pozornost se tak endemicky nešíří proto, že jedinci čelí překážkám, zákazům nebo omezujícím příkazům či represi, nýbrž proto, že žijí ve společnosti, která jim vštěpuje, že člověk náleží pouze sobě, má se sám utvářet a seberealizovat, sám sebe navrhnout jako nějaký projekt. Kdo této výzvě k seberealizaci nedostojí, propadne depresi. Povzdech depresivního jedince, že nic není možné, je možný jen ve společnosti, která věří, že nic není nemožné. Deprese je symptomem vyčerpání z přemíry možností a také z přemíry tolik velebené činorodosti. Psychická onemocnění dnešní společnosti nejsou ničím jiným nežli patologickými projevy této paradoxní svobody. Disciplinární společnost, tak jak ji popsal Michel Foucault, je minulostí. Svět špitálů, ústavů pro choromyslné, žalářů, kasáren a fabrik již není světem dneška. Jeho místo už dávno zaujala společnost fitness center, kancelářských věží, bank, letišť, nákupních galerií a genetických laboratoří. Dnes žijeme ve společnosti výkonnosti. Subjekt výkonnosti není podroben žádné instanci vnější nadvlády, je sám sobě pánem a suverénem. Není tedy podřízen nikomu, respektive je podřízen jen sám sobě. Tím se odlišuje od subjektu poslušnosti. Zhroucení instance vnější nadvlády nevede ke svobodě, jejím důsledkem je spíše splynutí svobody a nátlaku. Subjekt výkonnosti se tak odevzdává do náručí nutkavé svobody nebo svobodného nutkání maximalizovat výkon. To je efektivnější než vykořisťování cizí mocí, protože je provázeno pocitem svobody. Vykořisťovatel je zároveň vykořisťovaným. Jakožto podnikatel svého vlastního já je člověk pánem i rabem zároveň. Han analyzuje celou řadu jevů a procesů, které nelze uspokojivě objasnit nástroji tradiční psychologie a psychoanalýzy. Naše vydání obsahuje pět esejů, které autor původně publikoval jakožto samostatné knihy. Jestliže se v textech Společnost únavy a Vyhořelá společnost zabývá vyčerpaností z přemíry pozitivity, v eseji Společnost transparence se zaměřuje na neblahé, devastující důsledky všudypřítomného tlaku na transparentnost, kterou mylně považujeme za žádoucí společenský jev. V textu V digitálním roji analyzuje civilizační regres spjatý s příchodem homo digitalis a nástupem digitální kultury. V Agonii Eróta se soustřeďuje na téma vymizení erotického prožitku ve světě ovládaném narcismem, jemuž za oběť nepadá pouze láska, nýbrž samotné myšlení.
Dluh života – Jan Sokol
Vybraný celek drobných literárních i vědeckých prací Jana Sokola má za cíl představit šíři autorových zájmů a odborností, které dovede prezentovat čtenářsky (i posluchačsky) živým a přitažlivým způsobem. Vedle filosofického zpracování témat, kterým se autor dlouhodobě věnuje (vzdělávání a kultuře, evropanství, společenským institucím, náboženství), jsou to vzpomínky na lidi, kteří ovlivnili jeho život; glosy a eseje komentují v drobných postřezích aktuální dění a jsou dnes zajímavým svědectvím doby. Tato témata tvoří v knize přirozený rámec jednotlivých kapitol: Aktuality, eseje, glosy; Společnost; Politika a Evropa; Etika, Morálka a právo; Vzdělávání; Filosofie a věda; Náboženství; Lidé. Ať už jsou články z jakéhokoli oboru, jsou zakotvené v základním Sokolově celoživotním postoji a krédu, které jimi prolíná a vytváří z nich homogenní celek, a to napříč obory, datem vzniku či příležitostí, ke které vznikly. Pevnost a konzistentnost uvažování vychází ze základního promýšlení postavení člověka ve světě, proto lze knihu číst i jako filosofickou antropologii Jana Sokola.
Hamlet, dánský princ – William Shakespeare
Shakespearův Hamlet již po čtyři staletí působí jako „zrcadlo“, které nastavuje každé době „její pravou tvář“. Hra sama však dokazuje, jak složité toto Shakespearovo zrcadlo je. Spíš než o zrcadle bychom měli mluvit o zrcadlení, složitém a proměnlivém divadelním dění, které nastoluje víc otázek, než dává odpovědí.
Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je stále horší – Michael Ventura,James Hillman
Troufalá a rozhněvaná řada vášnivých rozhovorů a dopisů je sžíravým komentářem a kritikou nejen dnešní psychoterapie, ale také takřka všech významných aspektů současného života – sexuality, politiky, médií, životního prostředí i městského života. James Hillman, kontroverzní a neortodoxní jungiánský psycholog, muž, kterého Robert Bly nazval „nejživější a nejoriginálnější americký psycholog od dob Williama Jamese“ – společně s Michaelem Venturou – provokativním fejetonistou L. A. Weekly a romanopiscem – otřásají mnoha obecně přijímanými přesvědčeními o našich životech, duši i společnosti. Dva brilantní a troufalí intelektuální divoši porušují pravidla a jezdí na červenou, aby udeřili do samotného jádra našich domněnek a pokáceli všechna naše zlatá telata.
Vděčnost – Oliver Sacks
Ve čtveřici esejí, které světoznámý neurolog Oliver Sacks napsal na sklonku svého života, se jejich autor vyrovnává se stárnutím, nemocí a smrtí. V tomto krátkém bilancování nahlíží jakoby obráceným dalekohledem, ne nepodobným lékařskému mikroskopu, na své dětství, rodinné zázemí, náboženství, vlivy, které nasměrovaly dráhu jeho života.
Jej vlastný život – Kate Bolick
Patria však do 21. storočia? Kate Bolick vo svojej knihe Jej vlastný život rozpráva príbehy piatich žien, ktorým sa podarilo vzoprieť sa dobovým spoločenským konvenciám a vytvoriť si život podľa svojich predstáv. Poetka Edna Millay, esejistka Maeve Brennan, spisovateľka Edith Wharton, fejtonistka Neith Boyce a spoločenská reformátorka Charlotte Perkins Gilman boli ženami, ktoré sa rozhodli nevydať sa; ktoré sa vydali, ale nemali deti; a ak ich mali, tak odmietli celý svoj život zredukovať na to, aby sa zrkadlili v očakávaniach a ambíciách muža. Týchto päť „prebúdzačiek“ Kate Bolickovej je príkladom žien, ktoré boli v prvom rade ľudskými bytosťami, čo svoje ženstvo prijali, ale nenechali sa ním obmedziť. Kate Bolick spája svoj osobný príbeh s osudmi týchto piatich žien a na rôznych príkladoch ukazuje, že život osamote nie je údelom, ktorého sa treba báť a na to, aby ženy mohli viesť naplnený zaujímavý život sa nemusia podriaďovať umelému spoločenskému tlaku. Kate Bolick je vďaka knihe Jej vlastný život „prebúdzačkou“ generácie žien, ktorých sa dilema vydať sa či zostať slobodná, už vôbec netýka, pretože vystúpili do oveľa väčšieho priestoru – priestoru vlastného vzácneho života. KATE BOLICK je americká esejistka a novinárka. Pracuje pre časopis Atlantic. Žije v New Yorku.
Joris Ivens – Filmař světa – André Stufkens
Kniha Joris Ivens – Filmař světa se chronologicky věnuje dvaceti Ivensovým dokumentům, jež nahlíží v širokém dobovém kontextu a ve vzájemné provázanosti. Odhaluje jejich inspirační zdroje, reflektuje produkční souvislosti, zkoumá filmový jazyk, přibližuje proces restaurování a nechává zaznít dobové ohlasy. Knihu uzavírá filmová vzpomínka Rogera Busschotse Cinemafie a pro české vydání napsaná kapitola o filmu Prvá léta, který byl natáčen také v poválečném Československu. Nizozemský dokumentarista Joris Ivens (18. listopadu 1898, Nijmegen — 28. července 1989, Paříž) už jako třináctiletý natočil krátký film Vigvam. Ve dvacátých letech vstoupil do uměleckého světa filmových experimentů, které vyústily v avantgardní snímky Most a Déšť. Natáčel propagační snímky, mimo jiné pro firmu Philips, filmy pro odbory či reportážní aktuality. V Sovětském svazu natočil budovatelský film Komsomol, v USA dokument o elektrifikaci amerického venkova. Dopady hospodářské krize zachytil v hornickém regionu Borinage v Belgii a společně s Ernestem Hemingwayem podal svědectví o občanské válce ve Španělsku. Obrazem válečné reality 20. století jsou také snímky 400 milionů, Poznej svého nepřítele: Japonsko, 17. rovnoběžka či kolektivní film Daleko od Vietnamu. Dokumentem Indonésie volá se vymezil vůči nizozemské koloniální politice. Poté, co jej začal vyšetřovat Výbor pro neamerickou činnost, působil ve východní Evropě. Točil i nepolitické, poetické filmy: Setkání Seiny s Paříží, Valparaíso, Mistral nebo Rotterdam-Europoort. V Číně vytvořil monumentální obraz kulturní revoluce Jak Yukong hory přenášel i ryze osobní filmový testament Příběh větru, na němž se podílela jeho partnerka Marceline Loridanová-Ivensová.