Zobrazených 1–24 z 662 výsledkov

Zaměřená nepřítomnost – Jana Moravcová

4.42 
Autorka knihy o cíli, který ve své práci sledovala v úvodu ke knize sama uvádí: „Skutečnost, že nevidím a že je zrak obecně považován za nejdůležitější zdroj informací při poznávání světa i v interakci s druhými lidmi, v každodenním životě a téměř ve všech oborech lidské činnosti, mě vedla k rozhodnutí položit si otázku, jak člověk od narození prakticky nevidomý ustavuje svět jako viditelný, leč neviděný. … Má práce by měla být pokusem o fenomenologickou, tj. na zkušenost zaměřenou, analýzu specifické situace nevidomého člověka. Můj text tedy bude veden tázáním, odkud a jak mi vyvstává zjištění, že svět, v němž žiji, je viditelný, ač já jej nevidím, co z viditelnosti světa se mi může jevit a jakým způsobem k tomu dochází.

Vděčnost – Oliver Sacks

5.91 
Ve čtveřici esejí, které světoznámý neurolog Oliver Sacks napsal na sklonku svého života, se jejich autor vyrovnává se stárnutím, nemocí a smrtí. V tomto krátkém bilancování nahlíží jakoby obráceným dalekohledem, ne nepodobným lékařskému mikroskopu, na své dětství, rodinné zázemí, náboženství, vlivy, které nasměrovaly dráhu jeho života.

Jej vlastný život – Kate Bolick

15.19 
Patria však do 21. storočia? Kate Bolick vo svojej knihe Jej vlastný život rozpráva príbehy piatich žien, ktorým sa podarilo vzoprieť sa dobovým spoločenským konvenciám a vytvoriť si život podľa svojich predstáv. Poetka Edna Millay, esejistka Maeve Brennan, spisovateľka Edith Wharton, fejtonistka Neith Boyce a spoločenská reformátorka Charlotte Perkins Gilman boli ženami, ktoré sa rozhodli nevydať sa; ktoré sa vydali, ale nemali deti; a ak ich mali, tak odmietli celý svoj život zredukovať na to, aby sa zrkadlili v očakávaniach a ambíciách muža. Týchto päť „prebúdzačiek“ Kate Bolickovej je príkladom žien, ktoré boli v prvom rade ľudskými bytosťami, čo svoje ženstvo prijali, ale nenechali sa ním obmedziť. Kate Bolick spája svoj osobný príbeh s osudmi týchto piatich žien a na rôznych príkladoch ukazuje, že život osamote nie je údelom, ktorého sa treba báť a na to, aby ženy mohli viesť naplnený zaujímavý život sa nemusia podriaďovať umelému spoločenskému tlaku. Kate Bolick je vďaka knihe Jej vlastný život „prebúdzačkou“ generácie žien, ktorých sa dilema vydať sa či zostať slobodná, už vôbec netýka, pretože vystúpili do oveľa väčšieho priestoru – priestoru vlastného vzácneho života. KATE BOLICK je americká esejistka a novinárka. Pracuje pre časopis Atlantic. Žije v New Yorku.

Joris Ivens – Filmař světa – André Stufkens

20.38 
Kniha Joris Ivens – Filmař světa se chronologicky věnuje dvaceti Ivensovým dokumentům, jež nahlíží v širokém dobovém kontextu a ve vzájemné provázanosti. Odhaluje jejich inspirační zdroje, reflektuje produkční souvislosti, zkoumá filmový jazyk, přibližuje proces restaurování a nechává zaznít dobové ohlasy. Knihu uzavírá filmová vzpomínka Rogera Busschotse Cinemafie a pro české vydání napsaná kapitola o filmu Prvá léta, který byl natáčen také v poválečném Československu. Nizozemský dokumentarista Joris Ivens (18. listopadu 1898, Nijmegen — 28. července 1989, Paříž) už jako třináctiletý natočil krátký film Vigvam. Ve dvacátých letech vstoupil do uměleckého světa filmových experimentů, které vyústily v avantgardní snímky Most a Déšť. Natáčel propagační snímky, mimo jiné pro firmu Philips, filmy pro odbory či reportážní aktuality. V Sovětském svazu natočil budovatelský film Komsomol, v USA dokument o elektrifikaci amerického venkova. Dopady hospodářské krize zachytil v hornickém regionu Borinage v Belgii a společně s Ernestem Hemingwayem podal svědectví o občanské válce ve Španělsku. Obrazem válečné reality 20. století jsou také snímky 400 milionů, Poznej svého nepřítele: Japonsko, 17. rovnoběžka či kolektivní film Daleko od Vietnamu. Dokumentem Indonésie volá se vymezil vůči nizozemské koloniální politice. Poté, co jej začal vyšetřovat Výbor pro neamerickou činnost, působil ve východní Evropě. Točil i nepolitické, poetické filmy: Setkání Seiny s Paříží, Valparaíso, Mistral nebo Rotterdam-Europoort. V Číně vytvořil monumentální obraz kulturní revoluce Jak Yukong hory přenášel i ryze osobní filmový testament Příběh větru, na němž se podílela jeho partnerka Marceline Loridanová-Ivensová.

Cesta k zjednotenému kozmu – Vladimír Lobotka

10.36 
Vladimír Lobotka vyštudoval históriu na UK v Bratislave a filozofiu na California Institute of Integral Studies v San Franciscu. Zaujíma sa o integrálnu filozofiu, transpersonálnu a hlbinnú psychológiu, paradigmatické posuny a teórie dejín zamerané na dynamiku vzniku a zániku komplexných civilizácii. Je zakladateľom Inštitútu Gaia a členom iniciatív University for the Future a Za živé univerzity. Kniha sleduje dejiny ľudského úsilia o nadviazanie intímneho spojenia so svetom, od antických filozofov až po moderné hypotézy, ktoré reflektujú stav súčasnej vedy. Autor sa tu s vytrvalosťou a odhodlaním pustil do problému, ktorého riešenie je rovnako ťažké ako naliehavo potrebné. Kniha je výrazom úsilia mladého a rozhľadeného autora o celostné, integrálne uchopenie sveta a reflexiu intelektuálnych dejín ľudstva v kontexte súčasnej globálnej hodnotovej krízy, z ktorej sa snaží nájsť východisko. V centre jeho pozornosti sú fenomény kultúrnej tvorivosti a evolúcie vedomia, v ktorých vidí kľúč k transformácii ľudskej povahy i ľudstva ako celku. Ide mu teda predovšetkým o duchovnú obrodu vlastnými dejinami skôr skorumpovaného než poučeného ľudského spoločenstva. Práve v bohatstve myšlienok a kultúrneho dedičstva ľudstva, v ich tvorivom osvojovaní si a v práci s nimi by mohla spočívať nádej na zmenu nášho sebaobrazu, ktorá je taká potrebná, ak máme mať ešte nejakú budúcnosť.

Výklady a kritika – Miloš Havelka

12.90 
Texty zařazené do této knížky jsou kritické a polemické povahy a chtějí být chápány jako odborné recenze. Až na jednu dosud nepublikovanou, ale pro publikaci připravenou výjimku byly uveřejněny v odborných časopisech, i když třeba jen ve zkrácené podobě. Byly shromážděny ze dvou různých důvodů a s ohledem na to je možné, aby se také odlišně vnímaly: jednak jako souhrn kritických postojů a jako dějiny idejí sui generis, a vedle toho jako pokus doložit, že odborné recenze (a také kritiky a polemiky) představují v historicko-společenských a humanitních vědách specifický odborný výkon, který je třeba zohledňovat nejen obsahově, s ohledem na pojednávaný předmět sám a na jeho přijetí a hodnocení v odborné komunitě, ale také formálně, tj. v evaluacích jako započitatelný výsledek analytické, identifikační, komparační a odborně často náročné činnosti.

O neumírání – Saroyan William

11.08 
Jak zachytit nezachytitelné? Jak pojmenovat to, co se děje mezi narozením a smrtí ? Jak uchopit „věčně prchavý okamžik“? Právě takové otázky si William Saroyan klade ve své knize vzpomínek, meditací a úvah. Formou otázek a odpovědí, reálných či fiktivních rozhovoru vede dialog s novinářem, s vlastními dětmi, s ideálním čtenářem, se sebou samým, ba dokonce se svou smrtí, kterou potkal ve snu. Zjišťuje, že život je naplněn paradoxy, o kterých si můžeme maximálně povídat. Nežijeme dlouho, nestačíme se vzájemně poznat, nevíme, co je důležité a podstatné… proto asi tak to nejlepší, co se dá udělat, je dokázat lidi alespoň rozesmát - dát vzniknout radosti v daném okamžiku. „Začal jsem psát tuto knihu v naději, že její psaní zastoupí umírání, mou skutečnou smrt, kterou jsem už nějaký čas cítil nablízku.“

Válogatott esszék – György Spiró

11.84 
Spiró György otthonos terepe az esszé. Ezekben az írásokban közérthetően, szenvedélyes racionalizmussal és eredeti szempontokkal vizsgál meg közelebbről egy-egy életművet, műalkotást, történelmi jelenséget. Esszéiben mintegy sűrítve benne van életműve megannyi jellemzője és kérdése. Egymás mellett kap helyet a szlavista Spiró, a délszláv, a lengyel és az orosz kultúra ismerője; a drámaíró, aki egyszerre kívülről és beljebbről lát rá a színház és a színészek különleges világára, és a regényíró, hiszen az esszék témái és nézőpontjai sokszor kapcsolódnak regényeihez, azokban árnyalja őket tovább. Az esszé mint panoptikum és kaleidoszkóp: olvashatunk a szláv kultúra fontos szerzőiről és attitűdjeiről, az ókori provinciák és a mindenkori perifériák történelmi és aktuális mozgásairól, saját régiónk zártságáról, Gorkij emberi karakteréről és Spiró legkedvesebb íróiról, életembereiről. A Magvető Kiadó ezzel a kötettel köszönti a hetvenéves Spiró Györgyöt.

Clubovka – I Am Thinking Premýšľam

23.75 
Prečo britský architekt a dizajnér Ron Arad odmieta sledovať televíziu, akú paralelu medzi dobrým jedlom a architektúrou našiel Umberto Napolitano z parížskeho ateliéru LAN, ako nemecký dizajnér Stefan Diez definuje šťastie, s čím práve experimentuje Holanďan René van Zuuk, prečo by sa podľa slovinských architektov Bevk Perovi mala tvorba vzdať egocentrických gest, aký bôľ prežíva taliansky majster provokácie Fabio Novembre a aké vzrušujúce, ale i trpké divadlo z okna svojho štúdia sleduje brazílsky architekt Marcio Kogan? O čom práve teraz premýšľajú všetci títo ľudia? Sú až po okraj naplnení iba prácou za lepší svet alebo sa v ich mysliach nájde miesto aj na niečo iné? Kniha I Am Thinking / Premýšľam prináša tridsaťšesť originálnych úvah a kresieb architektov a dizajnérov známych od New Yorku po Tokio. Nechýbajú medzi nimi mená ako Gaetano Pesce (IT), Karim Rashid (USA), Roberto Palomba (IT), Matali Crasset (FR), Maria Blaisse (NL), Jaime Hayon (ES), Rudy Riccioti (FR), ale aj Bořek Šípek (CZ), Piet Oudolf (NL) a mnohí ďalší. Všetci patria k tvorcom, ktorí v súčasnom svetovom dianí v dizajne a v architektúre vystupujú ako dôležití aktéri. No v tomto knižnom výbere ich spája iná okolnosť – prednáškový cyklus Clubovka. Každý z nich totiž navštívil Slovensko ako hosť podujatia Clubovka, ktoré funguje ako „portál“ prenosu zásadných myšlienok prostredníctvom živých prezentácii pozoruhodných autorov. Priniesli sem svoje najväčšie úspechy, charizmu, úvahy, mnohé otázky, chytľavé nadšenie, nekonvenčné názory – silné idey, ktoré z nich robia špičkových profesionálov, ale aj mysliteľov a ľudí s veľkým príbehom. A svedectvom je aj táto kniha.

Virginia Satirová Psychologické eseje 1963-1983

14.58 
Kniha psychologických esejů z pera Virginie Satirové spatřila světlo světa dlouho po její smrti. Tohoto úkolu se společně s týmem editorů ujal její blízký spolupracovník John Banmen, který vybral a upravil některé autorčiny starší texty. Jednotlivé kapitoly jsou tvořeny jednak původními psanými eseji, jednak přepisem realizovaných přednášek. Kniha čtenářům nabízí v jedenácti kapitolách možnost seznámit se nezprostředkovaně se způsobem, jímž Satirová uvažuje o psychoterapii, jejích cílech a metodách, s autorčiným pohledem na roli a osobnost rodinného psychoterapeuta a s některými zásadními životními momenty, které měly vliv na vznik formování jejího přístupu k práci s lidmi. Jednotlivé kapitoly jsou opatřeny předmluvami odborníků z řad psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů, kteří sami přístup Virginie Satirové ve své práci více či méně využívají. Kniha není učebnicí psychoterapie či odborným textem v pravém smyslu slova, ale spíše vhledem do životní cesty a uvažování inspirativního člověka, který významně ovlivnil obor psychoterapie, a není proto určena jen odborníkům z řad pomáhajících profesí, ale i čtenářům z řad laické veřejnosti

Filozofia vína – Béla Hamvas

10.36 
Maďarský filozof, esejista a prozaik Béla Hamvas štúdiu Filozofia vína skoncipoval roku 1943 a do tvaru príťažlivej eseje ju prepísal v lete 1945 v Balatonskom Berinčoku. Vyše 40 rokov kolovala v rukopise, kým roku 1988 v knižnej podobe doslova uchvátila maďarských čitateľov. Esej má trojdielnu sonátovú formu. Jej prvá časť hovorí o víne ako nadprirodzenom médiu, druhá časť je úvahou o viniči a o víne ako súčasti prírody (na území zdedenom po rozpadnutom Uhorsku) a tretiu časť autor vyhradil rituálu vína, jeho pitiu. V Hamvasovom poňatí víno je zložkou žiaducej rovnováhy ľudského života. Jeho úvaha je teda zároveň hovorom o ľudskom postoji k životu. Víno podľa neho má schopnosť z reálneho „krízového“ sveta urobiť snový svet “zlatého veku“ ľudského života. Človek túži žiť autenticky a snívať v realite. Dávno to zdôvodnil Herakleitos: „Svet bdelých je jeden a spoločný, snový svet je pre každého individuálny.“ Hedonista Béla Hamvas šarmantne oboznamuje čitateľa s dejinami a reáliami stredoeurópskej oblasti vína a známy výrok Myslím, teda som (Descates) rozšíril o vtipnú existenciálnu formulku mladšieho filozofa vína R. Scrutona: Pijem, teda som. Nové vydanie Filozofie vína obohacujú eseje a úvahy o víne z pera významných maďarských literátov 20. storočia (M. Babits, S. Márai, M. Mészöly, F. Móra, B. Szappanos).

Prvky spravedlnosti – David Schmidtz

18.18 
Profesor university of arizona david Schmidtz – vystudovaný filozof a ekonom – v knize Prvky spravedlnosti předkládá velmi srozumitelným jazykem své úvahy o tom, co je spravedlnost. Hodnotí vhodnost přístupu ke spravedlnosti skrze principy zásluh, reciprocity, rovnosti a potřeb. Objasňuje, proč přistupovat k teoriím jako k mapám sloužícím správně pouze v určitém kontextu, analyzuje sousedskou povahu spravedlnosti, kriticky hodnotí práce klasických děl Rawlse i Nozicka.

Moc a ľudská povaha – Helmuth Plessner

13.21 
Predkladaná publikácia je prvým knižným prekladom Helmutha Plessnera do slovenčiny. V prvej eseji Moc a ľudská povaha sú prítomné základné východiská Plessnerovej antropologickej filozofie ako pozicionalita, teda spôsob umiestnenia človeka v prostredí, rozdiel medzi centrickou a excentrickou pozíciou človeka a spôsoby, akými človek dokáže prekročiť svoj vlastný stred. Po vzore filozofov existencie Jaspersa a Heideggera nie je Plessnerov človek nikdy hotovým výtvorom, ale neustálym procesom sebautvárania jednak počas vlastného života a potom aj na poli dejín, kde sa človek po vzore Diltheyovho historizmu stretáva so sebou samým. V druhej eseji Emancipácia moci sa jasne zrkadlí autorovo presvedčenie, že ak má mať filozofia či antropológia zmysel, musí byť politická. Podľa Plessnera sa človek vyznačuje biologicky danou potrebou moci, pričom predstava absolútnej moci zostáva pre jedincov rovnako neodolateľná tak v minulosti ako aj v súčasnosti. Moc sa podľa Plessnera v dejinách ľudstva nemení, menia sa len spôsoby jej uplatňovania.

No není to krása? – Vonnegut Kurt, jr.

10.35 
Kurt Vonnegut nebyl jen přední americký prozaik, ale též vyhledávaný a oblíbený veřejný řečník. Výbor z jeho projevů nyní vychází pod názvem No není to krása? Najdeme zde devět autorových proslovů; jeden z nich byl pronesen u příležitosti přebírání prestižní ceny Carla Sandburga, jeden na shromáždění Indianské unie občanských svobod a sedm zbylých na různých univerzitních promocích (což je přímo vonnegutovsky paradoxní, vzhledem k tomu, že sám Vonnegut nikdy univerzitu nedostudoval). Netřeba se však bát nějaké mravokárné suchařiny – Vonnegutovy projevy si co do výstavby, čtivosti a vtipnosti s ničím nezadají s jeho prózami. I v nich autor předvádí svou typickou ironii a sarkasmus, i v nich dokáže mezi drsné špílce nenápadně propašovat svůj humanismus a empatii, i v nich vyslovuje nejednu základní pravdu a přitom na čtenáře – či posluchače – spiklenecky pomrkává. No není to krása? Kurt Vonnegut jr. (1922–2007) patřil k nejoceňovanějším a nejoblíbenějším americkým spisovatelům druhé poloviny 20. století a od 60. let, kdy si ho přisvojili studenti amerických univerzit, požíval pověsti autora kultovního. Jeho romány lze považovat za společenské prózy (on sám je tak označoval), ale z běžně chápaných hranic tohoto žánru se od začátku tvrdošíjně přesouvají do sfér literatury humorné, groteskní, protiválečné, antiutopické či vědeckofantastické.

Slovenské kargo – Peter Zajac

7.60 
Kniha Petra Zajaca Slovenské kargo tvorí premyslený a kompozične pevne zviazaný celok, čo z nej, spolu s koncíznym obsahom, robí vedeckú prácu monografického charakteru. Jej východiskom je reflexia o idei a zmysle akadémie a univerzity a v tomto rámci aj reflexia o zmysle humanitných vied. Zajac formuluje presvedčenie, že zmysel a podstata humanitných a spoločenských vied je a bude v stále väčšej miere spočívať v rozvíjaní kultúrnosti, lebo to im dáva základnú spoločenskú legitimitu.

Ženy, náboženství, násilí a moc – Jimmy Carter

15.63 
Ve své nejnovější knize se bývalý americký prezident podrobně zabývá předsudky, diskriminací, násilím, zkresleným výkladem náboženských textů (Bible, Koránu a dalších), fyzickým a duševním týráním, chudobou, nemocemi a válkami z hlediska ženské nerovnosti, existující dnes na celém světě. Carter ukazuje, že muži sice s tímto stavem věcí mnohdy nesouhlasí, ale mlčí, aby si zachovali dominantní postavení. Jimmy Carter navštívil se svou ženou Rosalynn 145 zemí světa a společně založili neziskovou organizaci The Carter Center, která aktivně působí v polovině z nich. Měl příležitost seznámit se s lidmi z často velmi odlehlých vesnic v džunglích i pouštích. Dozvěděl se mnoho z jejich osobního života, zvláště to, že nerovnost mezi pohlavími roste stále rychleji a platí to stejnou měrou pro země bohaté i chudé. Carter si sice uvědomuje, že ekonomická nerovnost ve světě představuje čím dál větší problém, ale zároveň již dospěl k pevnému přesvědčení, že nejvážnějším a všeobecně opomíjeným problémem se celosvětově staly deprivace a týrání žen i dívek, jež převážně povstaly z falešného výkladu některých náboženských textů a rostoucí tolerance vůči násilí a válkám – podle jeho slov naneštěstí tento příklad světu poskytly samotné Spojené státy americké. Carter zdůrazňuje, že kromě velkého utrpení žen, o němž se téměř nemluví, tu je i zničující dopad na ekonomiku v důsledku toho, že k prosperitě nemůže přispět nejméně polovina lidské populace na Zemi.

Pošumavská boží muka – Vladimír Sattran

6.65 
Zvedl se milostný závan větru, v dálce nad polesím kolem Kvildy a Borových Lad posbíral vůni rašelinišť a jeho dech oživil celé Pošumaví. I moje srdce jako by čekalo na ten životodárný vánek nevýslovné radosti přírodních sil, naprosto nezávislých na lidské vůli a usilování. Člověk by měl cítit rozdíl mezi tím, co může sám vytvořit, o co se může snažit v přírodě udělat a tím, co přichází zcela nezávisle na jeho bytí, co jej unáší, povznáší, co mu přináší dech vesmírného, nepopsatelného dárce vnitřní radosti a pokoje. Boží muka o té podvojnosti lidského úsilí a božích darů stále hovoří.

Úpadek anglické vraždy: Eseje III. – George Orwell

19.81 
Úpadek anglické vraždy, třetí svazek esejí George Orwella z let 1945-1946, přináší jak angažované texty „Proč píšu“, „Svoboda tisku“, „Vy a atomová bomba“ či „Antisemitismus v Británii“, tak eseje na domácká témata „Na obranu anglické kuchyně“, „Přímluva za otevřený oheň“, „Zamyšlení nad žábou obecnou“ a „Šálek dobrého čaje“, ale rovněž málo známé Orwellovy recenze, například Dostojevského Zločinu a trestu a Bratrů Karamazových nebo Pruského důstojníka D.H. Lawrence. Nelze také opomenout vtipné a trefné dobové úvahy zveřejňované ve sloupcích „Jak to vidím já“. Esejistické dílo George Orwella vychází ve čtyřech svazcích a obsahuje celkem 241 esejí, analýz, recenzí a novinových sloupků. V této podobě se jedná o nejúplnější, nejširší a naprosto vyčerpávající souhrn Orwellovy publicistiky v češtině.

Nepovinné čítanie – Jozef Špaček

6.27 
Kniha obsahuje časopisecky publikované recenzie, ktoré podávajú ucelený obraz o zásadných dielach slovenskej literatúry. PhDr. Jozef Špaček sa narodil 8. 10. 1950 v Skalici, kde žije dodnes. Študoval slovenčinu a ruštinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Od roku 1975 až do roku 2013, kedy odišiel do dôchodku, učil na Gymnáziu F. V. Sasinka v Skalici. Jeden školský rok (1986/1987) pôsobil vo funkcii riaditeľa Záhorského múzea v Skalici. Vydal prózy Na kobyle, na žrebcovi (1980), Neúplný rozvrh hodín (1986), Ruže a tŕnie (1991), Sever a iné túžby (1996), Niečo o abecede (2006), V ulitách (2008). Pre maturantov vydal príručku Slovenská a svetová literatúra k maturite (2000), je spoluautorom Slovníka slovenských spisovateľov (1999, 2005) a tiež učebníc literatúry pre stredné školy. Prózy, recenzie a literárno-kritické state časopisecky publikoval od roku 1975. Je členom Klubu nezávislých spisovateľov. Slovenský text.

Takmer letné známosti – Ivan Szabó

8.46 
Brilantný esejista vťahuje čitateľa do ľudských rozmerov života pätnástich výnimočných, známych i menej známych, zavše až zabudnutých osobností slovenskej kultúry, akými boli a sú veselý bohém M. Pácalt, prvý slovenský literárny detektív I. Hron, literárny tulák Emo Bohúň, bohémsky gurmán R. Fabry, prvá dáma slovenského humoru Zuzka Zguriška, politický väzeň K. Korper-Zrínsky a ďalší, prevažne už nežijúci tvorcovia. Približuje ich prostredníctvom rôznorodých, často kurióznych zážitkov a neznámych súvislostí ich života a tvorby.

PravDADA – Jan Litecký-Šveda

7.51 
Ďalšia kniha spisovateľa a hudobníka, priekopníka blues na Slovensku, prináša súbor politicko-historických esejí, ale aj menších glos s „dnešnými“ témami ako sú napríklad: multikulturalizmus, bratislavské sochy, 14. marec, či vládcovia Slovenska po „nežnej“ inscenácii. Uhol pohľadu je podobne ako v predchádzajúcej knihe Labyrint – hlavou o múr (2003) konzervatívny, to znamená slovenský a kresťanský. Napriek zložitým témam sa autor snaží písať odľahčeným a často ironickým jazykom, aby nás súčasný marazmus už načisto neubil. Časť textov bola uverejnená v rôznych časopisoch, niektoré boli rozosielané internetom ako samizdaty. Rovnako ako vo svojom blues je autor načisto úprimný.

Záznam o tichu – Monika Pascoe Mikyšková

9.97 
Výtvarníčka Monika Pascoe Mikyšková vydala svoju druhú knihu rozhovorov. V prvej sa pýtala ľudí na ich prvé lásky, tentokrát sa zamerala na ľudí, ktorých spája láska k rovnakému pohlaviu. Pustili ich do svojich domácností aj do najhlbších zákutí svojej duše.

Medzi spisovateľmi našej minulosti – Alexander Matuška

10.36 
Alexander Matuška je v širšej kultúrnej verejnosti známy najmä ako burič a boriteľ ustálených hodnôt a knitik oficiálnych osobností, stotožňujúci sa s postavami idúcimi proti prúdu. V profilových statiach tohto výberu (Sládkovič, Hurban, Štefánik, Hviezdoslav, Vajanský, Rázus, Hronský, Rúfus, Tatarka a ďalší) uznáva hodnoty našich klasikov, vzdáva im náležitú úctu, ale vyhýba sa ich okiadzaniu a textom nechýba polemický náboj. Pri čítaní Matuškových textov sa presviedčame, že stále má čo povedať dnešku, ktorý ignorantsky prehliada hodnoty minulosti.

O duchovnom kolaborantstve – Alexander Matuška

10.36 
Výber z Matuškových statí a brilantných esejí o mravných či nemravných činoch v hraničných situáciách. Matuška nemoralizuje, vie o ľudskom správaní, o zlyhaniach, ale i o nečakanej odvahe. Duchovné kolaborantstvo nie je typicky slovenský problém. Matuška rieši naše „zlyhania“ dané najmä konfliktom slovenský štát verzus SNP, neskôr postojmi tých, ktorí sa zapojili, ale nie celkom, ktorí uverili víťazstvu Nemecka, ale nedali mu svoje duše (Milo Urban, J.C. Hronský). Brilantne vystihol charakter slovenskej spoločnosti, najmä jej negatívne stránky. Čo napísal, to platí dodnes.