Skutočné príbehy
Útěk z Osvětimi 2. vydání – Andrej Pogožev
V těsné blízkosti městečka na břehu Visly, 120 kilometrů od Krakova, stál největší koncentrační tábor na všech územích okupovaných Němci. Když jej 27. ledna 1945 osvobodili sovětští vojáci, našli tu několik tisíc nemocných a vyhladovělých lidských trosek, jež zázrakem přežily. Zahynul zde jeden a půl milionu lidí. Dostáváte do rukou věrohodné a dramatické vyprávění očitého svědka, osvětimského vězně číslo 1418, kterému se jedné noci v záři světlic, reflektorů a svištění kulek podařilo uniknout jisté smrti… Čtete svědectví o odvaze a statečnosti válečných zajatců a o zdánlivě nemožném činu, jímž byl útěk z Osvětimi. Celkem se uskutečnilo sedm set pokusů o útěk, zhruba čtyři sta skončilo neúspěšně. Dopadení uprchlíci byli obvykle ubiti a po každém útěku, který se podařil, následovalo zabíjení těch, kteří patřili do blízkého okolí uprchlíka. Autor knihy napsal skutečný příběh o útěku skupiny zajatců, kdy vytoužené svobody dosáhlo jen pět z nich. Je to šokující a neuvěřitelný příběh člověka, jemuž se jako jednomu z mála podařil útěk z pekla. Ani pak však neměl zdaleka vyhráno…
Ve jménu cti – Kaur Sarbjit Athwal
Surdžít vyrůstala v anglickém městě Coventry, přesto jí nezbylo než podřídit se orientálním praktikám své indické rodiny. V šestnácti ji provdali a poslali ji do domu jejího manžela, kde vládla panovačná a pokrytecká Bačan Kaur. Surdžít se vzbouřila, odmítla se přizpůsobit tradičnímu podřadnému postavení a vzdát se evropského způsobu života. Za to ji tchyně obvinila z hanobení rodiny a připravila ďábelský plán na její fyzickou likvidaci.
Osudy ve stínu šoa
Příběhy z lodžského a terezínského ghetta během 2. světové války a nové začátky (nejen) v Izraeli. Kniha věnovaná osudům tři přeživších, tří pamětnic popisující nejen tragédii holokaustu, ale také vítězství nového života po něm. Strhující příběh jedené z vyprávějících, Dity Krausové, byl předlohou světového bestselleru – Osvětimská knihovnice (A. G. Iturbe).
Čínska skrinka – Barbora Laucká
Píše sa rok 1918, keď nám autorka otvára dvere do rodiny, kde vzdelanie, morálka a princípy zohrávajú podstatnú rolu, a zatvára ich takmer o sto rokov neskôr, keď tieto atribúty života nadobúdajú skreslenú formu. Stávame sa svedkami skutočného príbehu vyššej strednej vrstvy, jej úspechov aj pádov. Prežívame s nimi noblesný život tridsiatych rokov minulého storočia, druhú svetovú vojnu, nástup komunizmu aj tragické päťdesiate roky. Dozvedáme sa o sile a pôsobení komunistickej tlače a zažijeme nadšenie, ktoré priniesla Nežná revolúcia. Sprevádzaní známymi i menej známymi osobnosťami prichádzame až do dnešnej reality, dokumentovanej autorkiným pôsobením v printových médiách, teda až do času, keď bratislavská noblesa už dávno stratila svoj lesk. Kniha je jedinečným svedectvom našej nedávnej minulosti. Stretneme sa s pracovitým a zásadovým Gustom, s jeho rozšafnou manželkou Hanou, s dojímavým osudom Pištu, s Jankom Alexym a s jeho podnikavou manželkou Šárou.
Den otce – Buzz Bissinger
Dvojčata Buzze Bissingera se narodila jen tři minuty po sobě – ale dělí je obrovská propast. Starší Gerry vystudoval Pensylvánskou univerzitu a připravuje se na dráhu učitele. Jeho bratr Zach chodil jen do speciálních škol. Nikdy nebude řídit auto, nikdy se neožení a nikdy nebude schopen bydlet sám. Zach je savant, trpí závažnými intelektuálními nedostatky, ale na druhou stranu je nadán zcela mimořádnou pamětí, výjimečnou orientací a bezprostřední upřímností, kvůli které je společensky neobratný, ale občas i překvapivě moudrý. Buzz si uvědomuje, že i když byl vždycky starostlivý otec, ve skutečnosti o Zachově vnitřním životě neví skoro nic. A tak se s ním jednou v létě vypraví na cestu, aby navštívili místa, kde během čtyřiadvacetiletého Zachova života pobývali. Zach si libuje ve vzpomínkách a Buzz doufá, že cesta do jejich společné minulosti je sblíží a dá mu proniknout do mysli a srdce jeho syna. Cestou z Filadelfie do Los Angeles oba poznávají to nejlepší a nejhorší z Ameriky i ze sebe navzájem. Buzz postupně objevuje, že Zachův pohled na svět má svou vlastní logiku, která si zaslouží obrovský respekt, a zjišťuje, že charakter je daleko důležitější než intelekt.
Volali jste záchranku? – Viliam Dobiáš
Knížka docenta Viliama Dobiáše Volali jste záchranku? nevypovídá o dramatických záchranných akcích. Nelétají zde vrtulníky, nesrážejí se vlaky a nepadají letadla, přestože autor - vysokoškolský pedagog, soudní znalec a hlavně jedna z největších neformálních autorit oboru urgentní medicíny - i takových situací zažil za svoji dvacetiletou praxi na záchranné službě víc než dost. V hlavní roli jsou zde úplně obyčejní lidé se svými úplně obyčejnými potížemi, starostmi a obavami o zdraví - a úplně obyčejní záchranáři, kteří se pro ně někdy snaží najít ten nejlepší lék, ale častěji ten nejschůdnější kompromis mezi řešeními, která jsou vlastně z nějakého pohledu všechna špatná. Veselé i smutné příběhy, popisované v knížce, se odehrávají na Slovensku. Psal je ale sám život a pro ten žádné hranice neplatí. Problémy, radosti i starosti záchranářů a jejich pacientů jsou stejné nebo velmi podobné i u nás v Česku - a vlastně na celém světě. Historky jsou vždy skutečné, změnené jsou jen jména, místo a čas. I když se někdo pozná, neznamená to, že je to jeho příběh. Pacienti, diagnózy, situace se v reálném životě opakují. Děkuji těm, kteří se poznali, že i na jejich osudech můžu ukázat, jak pracují záchranáři. Také jim je tato kniha věnovaná. Skoro každý pacient se domnívá, že je jedinečný, jeho potíže jsou ojedinělé a nikdo je nedokáže zcela pochopit. To je ale omyl. Každý typ pacientů i druh nemocí se vyskytuje masově. Někdy stačí, aby pacient otevřel ústa, a po pár slovech vím, že jsem to samé dnes od rána slyšel už několikrát, tento týden neskutečně mnohokrát a za poslední měsíc… to radši ani nepočítám. Více než sto veselých, smutných, až mrazivě tragických, ale především skutečných příběhů ze života, zaznamenaných lehkým perem slovenského záchranářského "guru" MUDr. Viliama Dobiáše. Mimořádnou přidanou hodnotou knihy jsou doporučení a rady formulované na konci každé kapitoly jako "osvětové dodatky", v nichž autor pro poučení čtenáře zúročil 37 let své lékařské praxe.
Rodokmeň – Patrick Modiano
Kniha s trochu sebaironickým názvom Un Pedigree (Rodokmeň) je skutočným príbehom Modianovej mladosti predtým, než sa stal spisovateľom. S Rodokmeňom akoby sme našli zväzok kľúčov od domu, ktorého nespočetnými miestnosťami sme možno kedysi prešli a možno si ich len vieme celkom živo predstaviť, akoby sa nám dostal do rúk album fotografií, na ktorých sú povedomé i neznáme tváre, ulice, budovy, interiéry, akoby sme boli svedkami chvíle, keď sa nám obdivovaný človek rozhodne zveriť.
Skutečné příběhy – Helena Jankovská
Příběhy skutečné odvahy – Bear Grylls
Bear Grylls ví, co všechno musí člověk umět a znát, aby přežil v extrémních podmínkách. Není však první v historii. Vezměte si třeba amerického pilota Luise Zamperiniho, jenž po zřícení svého bombardéru přežíval 47 dní na moři a živil se tím, že lovil hladové žraloky a pil teplou krev albatrosů – a to jen aby pak padl do zajetí Japonců a několik let snášel příšerná muka v jejich nejbrutálnějších zajateckých táborech… Nebo Marcuse Lutrella, příslušníka elitního námořního útvaru SEAL, který se úplně sám utkal s celým tálibánským plukem a potom se mnoho dní, zkrvavený a prostřílený jako řešeto, plazil drsnými afghánskými horami… Nebo Nanda Parrada, jednoho z hrstky lidí, kteří přežili strašnou leteckou havárii vysoko v zamrzlých Andách – vyvázl živý jen díky tomu, že dokázal jíst maso svých mrtvých druhů… Bear ve své nové knize líčí strhující příběhy dobrodruhů, průzkumníků, vojáků, špionů i obyčejných lidí, kteří se odmítli vzdát i v těch nejzoufalejších situacích – příběhy, které ho inspirují po celý život. U některých vám přeběhne mráz po zádech, u jiných vám naskočí husí kůže po celém těle – přežití nebylo nikdy procházkou růžovým sadem. Všechny se však vyznačují dojemnou statečností, nezlomnou houževnatostí tváří v tvář smrti a mimořádnou psychickou odolností mužů a žen, již měli jedno společné – skutečnou odvahu.
Mauthausen – lágr smrti – Karel Littloch
Vážení čtenáři, před mnoha lety jsem nalezl starý rukopis knihy Karla Littlocha „Mauthausen, lágr smrti“. Autor v úvodu píše: „Prožívajíce mauthausenské peklo, slíbili jsme si, že kdo je přežije, vylíčí, z jakých obětí rostla svoboda evropských národů a svoboda naší vlasti.Těmito vzpomínkami plním svůj slib. Nosil jsem je v paměti tři roky. Kdybych byl událostí sám neprošel, snad bych si myslel, že je líčení scén mauthausenských nadsazeno, že neodpovídá pravdě a skutečnosti. Bohužel musím přiznat, že prožitá utrpení byla mnohonásobně větší a že mé vzpomínání je po časovém odstupu až příliš klidné a ovšem neúplné.“ Tyto věty mi nedaly oddechnout až do úplného přečtení celé jeho výpovědi. Jako vydavatel jsem hledal informace o panu Littlochovi a jeho rodině. Pokud byly mé stopy správné, zjistil jsem pouze to, že po válce ještě nějaký čas učil. Příbuzné či známé jsem nedohledal, vím, že byl veden jako osoba, která se z koncentračního tábora vrátila.Chci, aby tato kniha byla vzpomínkou a uznáním těch, kteří si takové životní peklo museli prožít. Pokud má někdo z Vás informace o panu Littlochovi nebo jeho rodině, prosím o kontakt. Drahomír Rybníček
Mého manžela nezastřelil Kajínek – Eva Jandová
Pro mě samotnou i pro celou naši rodinu byla Štefanova smrt strašnou tragédií, která dodnes poznamenává naše životy. Byla to skutečně obrovská rána pro všechny v mém nejbližším okolí. Ti, kterých se událost osobně nedotýkala, ji považovali naopak za obrovskou senzaci. Po celá dlouhá léta ve mě uzrávala myšlenka očistit Štefanovo jméno a dovědět se pravdu. Konečně zjistit, jak to tenkrát doopravdy bylo. Jsem totiž přesvědčená, že mého muže nezabil Jiří Kajínek, který je za jeho vraždu odsouzený na doživotí! Eva Jandová
Kořistí v Kaddáfího harému – Annick Cojean,Martina Pařízková
Výjimečná kniha odkrývá pravděpodobně poslední tajemství libyjského diktátora Muammara Kaddáfího, které pobouřilo celý svět. V listopadu 2011 publikovala francouzská novinářka Annick Cojean článek o libyjské dívce Surajje, kterou si Kaddáfí v jejích patnácti letech vybral při své návštěvě ve škole a nechal odvléct do svého paláce, kde ji několik let věznil jako sexuální otrokyni. Ukázalo se, že Kaddáfí věznil dívek jako ona stovky, a tak se Annick Cojean rozhodla napsat tuto knihu. Její první část přibližuje životní osudy Surajji, druhá zavádí čtenáře do zákulisí libyjské diktatury, do pavučiny korupce, teroru, zločinu, fyzického i psychického znásilňování libyjských občanů.