Zobrazených 1–24 z 3811 výsledkov

Bostony v SSSR – Vladimir Kotelnikov

5.28 
Americký Douglas A-20, v Rusku známý pod britským označením Boston, byl nejpočetnější v zahraničí vyrobený bombardér používaný sovětským letectvem. Během druhé světové války jich v něm sloužilo víc než v USAAF – v rámci Zákona o půjčce a pronájmu bylo do Sovětského svazu dodáno okolo 3000 strojů tohoto typu, které vzlétaly proti pozemním i námořním cílům. Bostony byly nasazovány coby lehké bombardéry, torpédové, těžké stíhací a rychlé dopravní letouny. Ve výzbroji je měla i letectva jiných států, avšak žádné je nepoužívalo v takovém měřítku jako Sovětský svaz. Zde zůstaly v provozu ještě řadu let po válce, a to jak u armádního a námořního, tak civilního letectva.

Města, která utvářela starověký svět – Julius Norwich John

26.70 
Babylón, Memfis, Trója, Jeruzalém, Atény, Pompeje, Kartágo… měst, která se nesmazatelně zapsala do dějin lidstva, je dlouhá řada, a každé z nich má svůj jedinečný příběh a charakter. V knize, ke které britský historik, spisovatel a dokumentarista John Julius Norwich přizval třicítku renomovaných archeologů a odborníků na starověké dějiny, je představeno celkem čtyřicet měst. Geografický záběr bohatě ilustrované knihy sahá od Blízkého východu – Egypta a Mezopotámie – až po Střední a Jižní Ameriku. V prvním a nejrozsáhlejším oddílu věnovaném Blízkému východu najdeme sumerská centra Uruk a Ur, chetitskou Chattušu, asyrské Ninive či perskou Persepoli. Afriku zastupují kromě měst Starého Egypta (Théby, Amarna) núbijské Meroe, etiopský Aksúm či římská Leptis Magna, Evropu Knóssos, Mykény, Pompeje či Trevír, Asii indická města jako Mohendžo-Dáro a Pátaliputra a čínský Sien-jang. Závěrečný oddíl představí města obou Amerik, jako monumentální Teotihuacán či mayská města dlouho ukrytá v pralesech, Tikal a Palenque. Aktuálnost publikace je dnes o to větší, že v nedávné době byla řada uvedených měst poničena vinou válečných konfliktů a náboženského extremismu, jiným podobný osud hrozí.

Sex a erotika v dobách Karla IV. – Luboš Y. Koláček

15.58 
Letošní 700. výročí narození Karla IV. připomene hned několik knih. Jen jediná se však na tuto osobnost českých dějin podívá úhlem pohledu, o kterém se dosud nepsalo. Neboť Karel IV. byl nejen vládcem a zakladatelem mnoha legendárních staveb a institucí, ale i atraktivním mužem, milencem a dobyvatelem žen. Tématem této knihy je sexualita Karla IV. a jeho doby. Bylo to období puritánského přístupu k sexu nebo naopak, jeho uvolněné podoby? V jakých kulisách se odehrávaly tehdejší milostné avantýry? O tom všem bude tato kniha zkušeného publicisty Luboše Y. Koláčka, která otevře dosud poněkud tabuizované téma. Autor je držitelem řady prestižních literárních ocenění jako např. Cena E. E. Kische, Cena Miroslava Ivanova, Povídka roku Společnosti Sherlocka Holmese aj.

Morový stĺp sv. Trojice v Kremnici – Daniela Bednářová

12.83 
história moru a vzniku jednej z najkrajších barokových pamiatok na Slovensku Kniha podáva sumárny prehľad historických udalostí a faktov, ktoré mali vplyv na vznik morového stĺpa v Kremnici. Kapitola - Kremnica, morový rok 1710 ozrejmuje udalosti a život obyvateľov mesta počas morových dní a opatreniam, ktoré mali viesť k likvidácii moru. Cielene písaná v štýle beletrie, aby zaviedla čitateľa do Kremnice v roku 1710. Kapitola - Mor v Európe je zameraná na obdobie, kedy 400 rokov postihovala Európu morová epidémia, faktorom, ktoré prispeli k jej vzniku, zavlečeniu a šíreniu epidémie, prejavmi tejto choroby, liečebným praktikám lekárov. Kapitola - Morové epidémie a umenie baroka sa venuje obdobiu umenia baroka, prostredníctvom ktorého sa cirkev snaží znovu získať stratených veriacich. Neznalosť pravej príčiny šírenia epidémií moru viedla k zosilneniu kresťanského učenia. Náboženská podstata barokového umenia sa prejavila aj pri vzniku jedinečných votívnych barokových pamiatok - morových stĺpov. Kapitola - Morový stĺp v Kremnici podáva kompletné informácie o vzniku jednej z najvýznamnejších barokových pamiatok svojho druhu na Slovensku, morového stĺpa sv. Trojice v Kremnici. Rovnako tak približuje autorov - sochárov nového diela a ich pôvod. Kapitola - Ikonografia stĺpa vysvetľuje ikonografický rozbor diela, poslanie stĺpa zobrazené v ikonografii pamiatky. Kapitola - Reštaurovanie morového stĺpa zaznamenáva reštaurátorské zásahy a spôsoby reštaurovania barokového diela, ktoré boli na ňom nutné uskutočniť presne v časových súvislostiach a postupnosti. Najväčšiu pozornosť venuje poslednému reštaurátorskému zásahu, ktorý bol jedným z najnáročnejších, nakoľko bola prvoradá úloha zachovať barokové originály, ako aj kópie z 19. storočia. Zaoberá sa osudom barokových originálov a vytvorením lapidária, kde sú prezentované na patričnej úrovni, ktorá im prislúcha a prináleží.

Ani vojna, ani mír – Vít Smetana

26.74 
Kniha analyzuje dramatické momenty z novodobých československých a středoevropských dějin, jež se odehrály v předvečer druhé světové války a na prahu války studené. Tyto epizody z období narůstajícího mezinárodního napětí jsou zasazeny do širšího kontextu politiky velmocí vůči regionu. Na základě mnohaletého výzkumu v řadě archivů několika zemí nalézá autor racionální vysvětlení pro konkrétní britské či americké kroky, s nimiž se soudobá česká publicistika tak snadno a rychle vyrovnává slovy „appeasement“ či „sféry vlivu“. Naopak poukazuje na aktivní československou úlohu v procesu vytváření budoucího sovětského bloku.

Pohrebisko v Ždani – Elena Miroššayová

23.75 
Predložená práca sa skladá z dvoch častí. Prvá obsahuje základné informácie o nálezisku, etapách výskumu, typologickú analýzu a komparatívnu typológiu nálezov a nálezových situácií zistených počas výskumu v Ždani. Obsah ďalších kapitol vychádza z výsledkov analýzy a ich využitia na sledovanie špecifických znakov pohrebiska a vyhodnotenie jeho postavenia v kontexte osídlenia Košickej kotliny a kultúrno-historického vývoja severného Potisia. V druhej časti je katalóg hrobov a súpis hrobových nálezov z východného Slovenska. Cieľom publikácie je sprístupnenie výsledkov výskumu časti pohrebiska, v súčasnosti jediného v Košickej kotline. Súčasťou práce sú príspevky s výsledkami meraní Mgr. Michala Chebena, RNDr. Jána Tirpáka, CSc. a paleobotanickej analýzy Ing. Jany Mihályovej.

Špionážní případy – Michal Lukeš

13.06 
Většina lidí si práci tajných služeb představuje jako velice romantickou činnost, plnou odvážných činů a dobrodružství. Vlastní realita je však mnohem prozaičtější a všednější. Podstatou práce tajných služeb a jejich špionů je získat co nejvíce informací, které se protivník naopak snaží utajit. Získané informace správně vyhodnotit, vytvořit si tak co nejpřesnější obrázek o protivníkovi a co nejsprávněji předvídat budoucí vývoj věcí. Špionážní případy z období první republiky nejsou z tohoto hlediska jiné, přesto jsou však do určité míry unikátní. Díky této knize se čtenář může seznámit se špionážními případy například Emanuela Vosky, tajné organizace „Maffie“, Ludvíka Otčenáška, Vojtecha Tuky, Josefa Steinera, Jaroslava Falouta či Aloise Wünsche.

Strukturalismus v českém historickém myšlení – Veronika Středová

8.88 
Kniha představuje české historické myšlení ovlivněné strukturalismem, a to nejen v kontextu historické vědy. Autorka se zabývá výraznými osobnostmi českého meziválečného vědeckého kontextu a představuje, místy s přesahem do druhé poloviny 20. století, jejich osobité přístupy k výkladu historické skutečnosti, jež nesou stopy strukturalismu, a to od nesmělých názvuků až po zřetelně strukturalistické koncepce, v nichž je jakýkoli historický fakt chápán jako složitý strukturovaný celek, jehož jednotlivé části jsou provázány vzájemnými vztahy, vazbami a funkcemi. Ukazuje, že tento přístup umožňoval nejen historikům odkrývat jinak snadno opomenutelné souvislosti a významy historického dění a ačkoli se nikdy nestal dominantní výkladovou linií české historické vědy, vždy sehrával roli cenné a pozoruhodné inspirace, zejména ve studiu nepolitických dějin.

Antropologie exotických sbírkových předmětů – Jiří Ševčík

8.49 
Kniha je antropologickým a zároveň muzeologickým pohledem na význam a možnosti prezentace exotických artefaktů v západní kultuře. První, spíše antropologická část sumarizuje a systematizuje poznatky zahraniční literatury i osobní zkušenosti autorky, a poskytuje tak metodologický a faktografický základ dalším oddílům. Druhá část nabízí muzeologický pohled na exotické artefakty ve výstavním prostoru, poslední pak pojednává o souvisejících otázkách antropologie umění, které jsou v ohnisku zájmu současné nadnárodní vědecké obce. Jedním z cílů publikace je přispět k efektivnějšímu sdílení těchto předmětů ve smyslu posílení mezikulturního dialogu a respektu ke kulturní diverzitě. Kniha je určena zejména antropologům, etnografům, kurátorům a ostatním muzejním a galerijním pracovníkům, ale i ostatním zájemcům o téma exotických artefaktů.

Britské vyslanectví v Praze, Foreign Office – Lukáš Novotný

9.82 
Cílem předkládané monografie, která je založena na několikaletém výzkumu v britském Národním archivu i v dalších zahraničních a domácích archivech, je analýza vnímání a přístupu britského vyslanectví v Praze a prostřednictvím jeho zpráv i britského ministerstva zahraničí (Foreign Office) k problému česko-německého vztahu, respektive vztahu Čechů a Němců v Československu v letech 1933–1938; autor se zaměřil pouze na české země, tzv. karpatské Němce na Slovensku ponechal stranou. Z hlediska časového vymezení se pak jedná o období, kdy se německá menšina v Československu začala po nástupu Adolfa Hitlera do funkce říšského kancléře pozvolna aktivizovat a postupně i radikalizovat, aby se její velká část přiklonila ve volbách v roce 1935 k Sudetoněmecké straně a aby se o tři roky později velkou měrou podílela na konci první Československé republiky. Byť samozřejmě existovaly výjimky, německá sociální demokracie jí zůstala věrná až do konce její existence. Autor se v publikaci pokouší nalézt odpovědi např. na otázky: Jak uvažovali vysoce postavení úředníci Foreign Office o Československu a jeho menšinové politice v období od nástupu Adolfa Hitlera k moci a před parlamentními volbami v roce 1935? Jakou názorovou atmosféru vytvářely zprávy z pražské legace uvnitř britského ministerstva zahraničí? Jaké důsledky přinesla změna na diplomatickém postu v Praze v roce 1936 a nástup nového britského vyslance? Jak se změnil přístup legace k vnímání německé menšiny během roku 1937? Jaké varianty zvažovali odpovědní britští diplomaté a politici s ohledem na uspokojení německé menšiny v Československu? Jaký existoval vztah mezi britskou zahraniční politikou a reflexí česko-německého vztahu ve státě, který nepatřil mezi vitální zájmy Britského impéria? Kdy Londýn zformuloval své stanovisko k probíhajícím jednáním mezi československou vládou a Sudetoněmeckou stranou?

Vatikánsky denník III – Karol Sidor

11.31 
Tretia, doteraz nepublikovaná časť denníkov slovenského novinára a politika Karola Sidora pochádza z obdobia jeho pôsobenia v Ríme, opisuje dianie na slovenskom veľvyslanectve pri Svätej stolici a vzťahov pomníchovskej Slovenskej republiky a Svätej stolice, ale aj politický vývoj na Slovensku a v okolitých krajinách v dramatickom období druhej svetovej vojny. Odborne edované, vybavené poznámkami a hodnotiacou štúdiou, predstavujú unikátny, cenný prameň, ktorý nemôže obísť žiadny historik, zaujímajúci sa o slovenské dejiny v rokoch 1918 – 1945.

Filipíny – Stručná historie států – Pavel Vondra

8.36 
Tři staletí v klášteře a 50 let v Hollywoodu. Tak se někdy ve zkratce popisuje španělsko-americká koloniální minulost Filipín. Identita obyvatel souostroví na rozhraní tichomořské oblasti a jihovýchodní Asie se však začala formovat už dávno předtím, než jej pro Evropu na své slavné a pro něj osudové výpravě roku 1521 objevil portugalský mořeplavec ve španělských službách Fernao Magalhaes. Český čtenář touto knihou dostává vůbec první příležitost seznámit se s uceleným pohledem na běh filipínských dějin od počátků lidského osídlení po současnost. A možná ho překvapí, kolik toho mají Češi a Filipínci společného.

Filmová propaganda – Richard Taylor

20.64 
Aby si vynutili poslušnost společností, které ovládli, nepoužívali Hitlerovi nacisté a sovětští bolševici jen teroru. Veledůležitým nástrojem jejich moci byla také propaganda. A nejmocnějším nástrojem propagandy byl v první polovině 20. století film; na tom by se Lenin s Goebbelsem jistě shodli. O tom, jak si bolševici a nacisté ve svých zemích podmanili filmové společnosti a posléze i značnou část filmových tvůrců, a také o jejich nejvýraznějších propagandistických filmech, jež byly samozřejmě vydávané za „umělecké“ či „dokumentární“, pojednává kniha Filmová propaganda.

Az 1848/1849-es forradalom és szabadságharc emlékhelyei – Kolektív autorov

16.93 
",Esik eső karikára, Kossuth Lajos kalapjára..." - énekeljük az egyik legismertebb Kossuth nótát (legalább) március 15-én. Sohasem lesz olyan kalapom, amire ,,annyi áldás szálljon", mint az övére, de legyen egy olyan legalább, amit az ő utolsó lakhelye közelében kapni lehet. Vettem hát egy kalapot Torinóban, amit aztán Kossuth angliai partraszállásának helyszínén, Southamptonban, míg a kamerát tartottam erősen, lekapott a fejemről a szél, s gondolom, messze sodorta a tenger - ha nem is Amerikáig. Mi azonban a kormányzót oda, az, "új világba" is elkísértük - utólag, hogy útjáról beszámolhassunk a televízióban, s itt, háromrészesre tervezett sorozatunk második kötetében is. Tudták, hogy nem csak Capuleték házát, a Júlia erkélyeként ismert helyszínt érdemes felkeresni, hanem az Osztrák-magyar temetőt is a gyönyörű Veronában? És azt, hogy Tüköry Lajos Szicília nemzeti hőse, hogy a '48/49-ben a mieinkkel harcoló angol, Guyon Richard sírja hol van Isztambulban, vagy azt, hogy Asbóth Sándor, szabadságharcunk kiváló alezredese az amerikai polgárháború tábornoka volt, majd az Egyesült Államok nagykövete Argentínában, s bár Buenos Airesben halt meg, a sírja ma Washington mellett, az Arlingtoni temetőben látogatható?! Hallottak arról, hogy Teleki Sándor egy remek övet ajándékozott Victor Hugónak, s ez ma is ott látható a Guernsey szigetén álló emlékházban? Nem? Hát akkor most kézen fogjuk Önt, kedves Olvasó, jöjjön velünk, találjuk meg együtt (újra) - e kötet segítségével - a nevezetes helyeket!" (Ráday Mihály)

Siločiary pomoci SNP a západní spojenci – Stanislav Ján

22.52 
uto publikáciou chce autorská dvojica priblížiť vojenskopolitické pozadie, ako sa kreovala spojenecká pomoc pripravovanému povstaniu na čs. území, resp. SNP. Paralelne s tým chce stručne zmapovať a zhodnotiť rozsah a priestorovú operačnú činnosť 15. americkej leteckej armády v hĺbke okupovanej Európy, nad územím Slovenska v r. 1944-45 a zhodnotiť význam činnosti amerického OSS a britského SOE na povstaleckom území.

Rok 1515 v premenách času – Eva Frimmová

13.21 
Monografia približuje atmosféru doby v čase cisársko-kráľovských rokovaní o uzavretí manželstva vnúčat cisára Maximiliána I. Habsburského, Ferdinanda a Márie, s potomkami uhorského kráľa Vladislava II. Jagelovského, Annou a Ľudovítom. Ich vyvrcholením boli zásnuby 22. júla 1515 vo Viedni; celá udalosť je známa ako Prvý viedenský kongres. V odbornej literatúre nie je docenený význam a okolnosti prípravných rokovaní v Bratislave. V prvej časti kniha ponúka pohľad na politicko-historické pozadie, poukazuje na ekonomické pomery a duchovné i kultúrne prejavy obdobia renesancie a humanizmu. Popisuje tiež ašpirácie Habsburgovcov a Jagelovcov na uhorský trón a analyzuje cisárovu politiku smerom na východ i jeho sobášnu politiku. Druhá časť knihy sa zaoberá literárno-historickým spracovaním prameňov, na základe čoho autorka poskytuje autentický popis udalostí, ktorý dokladá aj vybranými pôvodnými textami v latinčine s paralelným prekladom do slovenčiny. Vychádza pritom predovšetkým z cestopisu Odeporicon, v ktorom účastník rokovaní Richard Bartolini opísal cestu legáta Matúša Langa z Augsburgu do Bratislavy, a tak poskytol zaujímavý opis vtedajšieho Rakúska a Uhorska. Okrem ceremoniálov, omší, rytierskych turnajov, hostín a iných významných udalostí venuje osobitný priestor spôsobu života, stravovaniu, bývaniu, oblečeniu a zvykom rozličných národov, ale aj humanistom, ktorí sa rokovaní zúčastnili. Keďže obsah knihy je zameraný aj na udalosti v Bratislave a dotýka sa slovenských kultúrno-politických reálií, možno monografiu považovať za významný príspevok k našim národným dejinám.

Dejiny novodobého Slovenska – Jozef Lettrich

9.41 
Kniha Dejiny novodobého Slovenska je historickým prierezom vývoja Slovenska a slovenského národa od čias Samovej ríše až po 50. roky 20. storočia. V kontexte širších súvislostí približuje čitateľom predvojnové udalosti, ako aj samotný priebeh 2. svetovejvojny na našom území. Dielo pôvodne vydané v USA opisuje udalosti, ktorých bol autor dejinným účastníkom. Zároveň je snahou o ich nadčasovú a objektívnu syntézu.

Vorové v zákoně – Dluhoš Marek

12.02 
Tato kniha ukazuje především na osobnost nejvyššího představitele zločinců – vora v zákoně – i na vývoj jeho původně velmi dogmatických představ, specifické morálky a tradic směrem k současnosti. Zřejmě právě bohatá vězeňská zkušenost vorům umožnila přežít v nelidských podmínkách gulagovských táborů a pokračovat tak ve „vorovské věci“ do současnosti včetně všech jejich zvyků, tradic a religiózních představ. Kniha tak umožňuje jasněji pochopit dějiny a život v SSSR a Rusku ve 20. a 21. století.

Nacisté a české poklady – Emil Hruška

6.20 
Téma nacisté a poklady je tématem mnohaletým, košatým a snad nevyčerpatelným. A také doslova obaleným mýty, jako málokterý relikt druhé světové války. České země jsou tímto fenoménem zvláště výrazně zasaženy: takzvaní hledači pokladů a lokality v čele se Štěchovicemi či Hradišťkem, pošetilé plány a sliby, už už vyzvedávající tu bedny se zlatem, tu Jantarovou komnatu, tu tajemné dokumenty… Je však skutečností, že nacisté se tak či onak dotkli osudu vlastně všech hlavních movitých historických památek v Čechách, ať už to byly české korunovační klenoty, relikviář sv. Maura, Závišův kříž, cenné sbírky militarií či dodnes nenalezené insignie a část archivu Univerzity Karlovy. Ve všech těchto případech autor předkládá kombinaci zjištěných faktů a souvislostí, která je ve své kompaktnosti a předložených závěrech ojedinělá.

Prelom dejín – Peter Mulík,Kolektív autorov

12.26 
Kolektívna monografia je stmelením názorov odborníkov k prelomovej udalosti dejín 20. storočia – ukončeniu 2. svetovej vojny – do ucelenej syntézy. Dôvodom vydania tejto publikácie je aj absencia vedeckých prác k takto definovanej téme. Kolektívna monografia môže v slovenskej historiografii otvoriť diskusiu o stereotypoch hodnotenia dejín. Zásadným spôsobom sa venuje vplyvu konca 2. svetovej vojny na interpretáciu dejín 20. storočia. V dejinách sa zriedkakedy prejavil taký neúmerne silný tlak na interpretáciu dejín, podmienený výsledkami vojny, aký bol po roku 1945, čo pretrváva dodnes. Okrem stereotypov hodnotenia dejín, vyplývajúcich z vojenských a politických dôsledkov konca 2. svetovej vojny, kniha poskytuje stručnú analýzu príčin vzniku prvej a druhej svetovej vojny, venuje sa vzniku slovenského politického exilu a jeho medzinárodno-politickým súvislostiam, charakterizuje slovenský politický exil a jeho predstavy o zachovaní slovenskej štátnosti v roku 1945, analyzuje postavenie a úlohu katolíckej cirkvi na Slovensku v prelomovom roku 1945 a charakterizuje stav slovenskej kultúry v roku 1945.

Košice v slovenskej historiografii – Košice in Slovak Historiography – Ondrej Ficeri

14.16 
Súčasné druhé najväčšie mesto Slovenskej republiky a sídlo jej ústavného súdu, východoslovenská metropola Košice, patrilo vždy k popredným mestám Uhorska. Vďaka svojmu zástoju v uhorských dejinách sa Košice prirodzene dostali do stredobodu maďarského národného príbehu ako jedno z najdôležitejších miest pamäti príslušníkov maďarského národa (Rákociho mesto, mesto kurucov). To na druhej strane nebránilo (česko)slovenskej politickej a intelektuálnej elite považovať Košice za pôvodne etnicky slovenské mesto, ktoré bolo násilne zmaďarizované. Preto po pričlenení mesta k Československu v rokoch 1918 – 1920 a opäť 1945 bolo prirodzeným záujmom, ale i povinnosťou slovenských historikov prisvojiť si, resp. nacionalizovať ich dejiny a týmto spôsobom legitimizovať ich držbu na národnom teritóriu. Vedecká monografia košického historika Ondreja Ficeriho analyzuje spôsoby, ktorými slovenskí historici pristupovali k inkorporovaniu dejín tohto multietnického mesta do národného naratívu a ktorými sa vymedzovali voči hegemónnemu obrazu „maďarského mesta“ produkovanému maďarskou historiografiou. Sleduje intenzitu tohto nacionalizačného procesu, pričom prichádza k zisteniu, že intenzívna vedecká polemika o „národný“ charakter Košíc vypukla medzi oboma historiografiami až v kritickom roku 1938, kedy boli Košice na základe Viedenskej arbitráže prisúdené Maďarsku. Autor si kladie otázky, aké postavenie zaujímali Košice v slovenských dejinách a v slovenskej historiografii od jej vzniku až po súčasnosť, kedy stáli v centre a kedy na periférii jej záujmu a prečo sú považované za mesto s nespracovanými dejinami. V neposlednom rade predkladaná publikácia s vyše 400 zanalyzovanými monografiami, vedeckými štúdiami a syntézami predstavuje komplexný prehľad o doposiaľ vydanej slovenskej historiografickej produkcii k dejinám nášho druhého najväčšieho mesta.

Zrození českého státu – Jan Bauer

12.45 
Právem se pyšníme nejen podivuhodnými dějinami, ale i zemí nad jiné líbeznou a proměnlivou. Kdy se však začaly rýsovat základy českého státu, toho zprvu nevelkého a sobeckými zájmy zmítaného knížectví, které se v budoucnosti mělo stát mocným, slavným a bohatým královstvím? Kdo byli muži, kteří mu vtiskli svou vůli? A jak dokázali vládnout lidu proslulému svou nespoutaností, bojovností a – už tehdy – schopností přizpůsobit se situaci a získat z ní co nejvíc, stejně jako zálibou ve všemožných neřestech? Co stálo za „zbožným zanícením“, s nímž naši první doložení vládcové vymítali vše pohanské? Byla to upřímná víra, nebo jen mocenské a zahraničně-politické cíle? A jak se s křesťanstvím – a v případě knížete Václava dokonce se svatostí – slučovalo třeba takové otrokářství? Asi překvapivě dobře, když tak pohádkově vynášelo… Máme se stydět za to, že Praha desátého století byla evropským centrem obchodu s lidmi a že sjednocení a následný vzestup českého státu zaplatilo takto získané bohatství, když byl podobný byznys leckde provozován ještě o tisíc let později? Za to, že prvním opravdovým tvůrcem naší státnosti je předpokládaný bratrovrah Boleslav I.? Nebo snad za hojně citovaný – a zmiňovanému Václavovi, jak se tu ostatně dočítáme, neprávem připisovaný – poplatek odváděný českým knížectvím do říše? To by nebylo namístě. Raději se začtěme do poutavých řádků, jimiž nám známý popularizátor historie Jan Bauer odpovídá nejen na tyto otázky a zavádí nás do epochy, v níž se rodil náš stát. Těžce, krvavě a dost jinak, než jak nám líčí oslavné legendy – ale na rozdíl od jiných přetrval dodnes. I proto, že u jeho zrodu stály výrazné osobnosti, které autor vykresluje barvitě a s pochopením pro jejich slabosti – ať už se jedná o dobyvatele, otrokáře, bigamistu s přízviskem Pobožný, či skutečně svatého muže. A mezi mnoha jinými zajímavostmi se můžete dočíst třeba i o tom, že v České kotlině se nevyplácí sundávat brnění ani ve chvíli, kdy je vám k nesnesení horko a nepřítel se zdá být na míle daleko (jak se přesvědčil neúspěšný dobyvatel Ota II.), nebo jak se svatokrádežnice stane blahoslavenou (což se podařilo Václavově sestře Přibyslavě).

Dolní Věstonice – Pavlov – Jiří A. Svoboda

29.02 
Publikace navazuje na předchozí autorovy knihy o evoluci člověka a počátcích umění. Předmětem zkoumání je tentokrát každodenní život našich předků, příkladem naše nejslavnější paleoantropologická a paleolitická lokalita (či soubor lokalit) v okolí Dolních Věstonic v období před 30 tisíci lety, kdy moravský koridor plnil úlohu evropské komunikační osy. Jako materiál slouží empirické údaje získané dlouhodobým výzkumem archeologického terénu i analytická data z laboratoří. Hypotézy autor testuje rovněž pomocí analogií, což jsou autentická pozorování současné přírody i lidských společností, které v jejím rámci žijí. Jde tedy o pokus rekonstruovat přírodní a kulturní systém, exoticky vzdálený, a přece logicky propojený, funkční a uchopitelný.

Krvavý august 1968 – 1968 Véres augusztusa – Krvavý Srpen 1968 – Árpád Szinay

6.27 
"Örök időkre a szovjetek nélkül és soha másképp!" címmel írta meg emlékeit Szinay Árpád három nyelven. Szlovákul, csehül és magyarul. Miro Procházka akkori versével indít, mely még úgy vélte, mint annyian mindmáig, hogy 1945-ben a Vörös Hadsereg felszabadítóként érkezett. Szinay Árpád 1968 névtelen hőse, áldozata, résztvevője lett egy személyben. Egy végzetes estén pisztolygolyó fúrta át a mellét. Majdnem életével fizetett érte. Hogyan történt, azt maga meséli el rá jellemző stílusban. Szándéka ellenére - ahogy a legtöbb résztvevő esetében - a történelmi eseményeknek nemcsak tanúja, hanem részese lett. Nagyon kevesen akarnak áldozatok lenni. Ez csak természetes. A helyzet keresi meg az embert, vagy ő hívja ki a sorsot? Szinay Árpád saját, személyes történetét írta meg. Ezt helyette senki más nem teheti, hiszen ezt csak ő jegyezheti le. Ez a kötelessége. Ez az ő történelmi felelőssége. Külön érdeme ennek az írásnak, hogy nem szépít, nem igyekszik az utólagos történelmi távlat szempontjából rendezni a történetet. Szinte vele együtt megyünk az utcán, ülünk le a szállodában a ,,végzetet nyújtó" asztalhoz. Ez a történet azonban nemcsak az övé. Mindannyiunké, hiszen ami vele történt, az történelem. Meg nem történtté tenni még akkor sem lehet, ha nem szerzünk róla tudomást. Ám most már olvashatjuk! Ez is része az akkori valóságnak, ez a történelem egy kis, ám nem elhanyagolható szelete.