Stredovek
Křížová výprava proti albigenským – Jörg Oberste
Křížová výprava proti albigenským představuje jeden z prvních příkladů systematického boje křesťanské většiny proti křesťanské herezi, jež ohrožovala středověkou společnost v jejích samotných základech. Německý historik Jörg Oberste v této synteticky pojaté práci zkoumá především politické příčiny vyhlášení křížové výpravy proti albigenským papežem Inocencem IV. Prostřednictvím rozboru dobových kronik se pokouší nahlížet ono první velké antiheretické křížové tažení nikoli jako náboženský, nýbrž primárně jako mocenský konflikt, v jehož pozadí stála snaha ovládnout jak papežstvím, tak potažmo i francouzskou Korunou svébytné provensálské území. Na příkladu několika nejmocnějších okcitánských šlechticů ukazuje, že i přes podporu katarství v aristokratických kruzích hrála i zde větší roli regionální identita než rozdílnost víry, přičemž překvapivě to samé platí i pro mocná města v čele s Montpellier. Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.
České země za prvních Přemyslovců v 10.–12. století, II. díl – David Kalhous
Zatímco první díl knihy České země za prvních Přemyslovců v 10.–12. století se věnoval spíše politickým dějinám, sledoval počátky přemyslovské moci a zabýval se snahou Přemyslovců získat pro svůj rod co nejprestižnější postavení v rámci říše, bude druhý díl věnován praktičtějším problémům. Viděli jsme, jak vnímali české země říšští kronikáři a jak tento obraz "Boheman" v raně středověkých pramenech mohl přispívat k utváření jejich identity. Jaké praktické doklady vzájemné komunikace mezi českými zeměmi a říše ale máme? Na tuto otázku bude me odpovídat s pomocí stop, které po sobě zanechal kult svatého Václava, konkrétně se budeme zabývat slavnostními svěceními kostelů, kde byly chovány jeho ostatky, vydáme se i po stopách rukopisů václavských legend. Vazby se však odrážejí i v hmotné kultuře. Cenným vodítkem jsou zde zejména stavby, jejichž studiem historikové umění dokládají přítomnost vzorů a vedou nás nepřímo k poznání vzájemného transferu myšlenek i pracovních postupů. Jak je to s možným vlivem kultury jižní a východní kultury nastiňuje na příkladě sporu o staroslověnskou liturgii a písemnictví následující kapitola. Vláda a moc jsou důležité jevy společenského života. Jaké byly asi hranice knížecí moci? Jaké prostředky kníže využíval k vládě, komu vládl a co jej limitovalo při výkonu moci? To je série otázek, jež vždy hýbala humanitními obory a i dnes rozviřuje diskusi mezi domácími medievisty. Určitá vodítka nabízí trojice kapitol, které se jednak zabývají staršími diskusemi, jednak praktickými limity života v raném středověku, jednak strukturou tehdejší společnosti a její dynamikou. Nikdo nemůže zpochybnit význam írkve ve středověku. Proto bude následující dvojice kapitol věnována jednak vzniku základních církevních struktur (biskupství, počátky farní organizace), jednak počátkům a rozvoji klášterního života. Knihu uzavře komentovaná bibliografie.
Loupeživí rytíři a zemští škůdci Království českého a jejich sídla – Zdeněk Fišera
Kniha Loupeživí rytíři a zemští škůdci Království českého není pouze soupisem známých a méně známých skutečností o středověkých lupičích číhajících v lesních průsmycích na kupecké karavany. Autor předkládá čtenáři po několikaletém bádání v knihovnách, archivech, matrikách a dobových pramenech faktografickou publikaci s uceleným souborem šlechticů, kteří se dostali vzhledem ke své loupeživé činnosti do rozporu se zákonem. V úvodní části najdeme důkladnější rozbor týkající se loupeživých rytířů a zemských škůdců, mezi kterými byly značné rozdíly. Loupeživý rytíř byl šlechtic, který podnikal přepady a loupeže. Zemský škůdce byl v podstatě rušitel vyhlášeného zemského míru a v mnoha případech odbojník. Hlavní část knihy ve více než sto samostatných krátkých medailonech hovoří o jednotlivých osobách z řad vyšší i nižší šlechty včetně těch, kteří sice urozeného původu nebyly, ale mnohdy loupeživé družiny vedly. V řadě kapitol se jedná o dvojice, případně více členů jednoho rodu. Závěrečné kapitoly pojednávají o známých postavách jen zlomkovitě, jelikož nejsou nijak historicky doloženy, ale existovat mohly. Pro úplnost je připomenuto i několik loupeživých rytířů zahraničních. Publikace je doplněna fotografiemi a perokresbami hradů, hrádků a tvrzí, na kterých tito lapkové působili a u téměř každé kapitoly najdeme i jejich rodové erby. Kniha je zakončena rejstříkem odborných výrazů, anglickým resumé a výčtem použitých pramenů a literatury.
Stručné dějiny latinské literatury středověku – Jana Nechutová
Latinská vzdělanost a písemnictví významně spoluutvářely podstatu evropské vzdělanosti.. Literatura psaná latinsky nezanikla s pádem římské říše, ale rozvíjela se dál v duchovním prostředí klášterů a později ve vzdělaneckém prostředí univerzit. Odtud se šířila do světských kruhů a prosakovala do jazyků evropských národů, aby plodně ovlivnila vznik jejich národních literatur až do novověku. Doba jejího rozvoje je vymezována letopočty 450 až 1450 a reprezentují ji jména Augustinus, Jeronymus, Boethius, Benedikt z Nursie, Řehoř Veliký, Beda Ctihodný, Paulus Diaconus, Alkuin, Hrabanus Maurus, Jan Scotus Eriugena, Hrotsvita, Carmina Burana, Hugo Orleánský, Petr Abélard i Kosmas Pražský ... a mnohá další. Česká literární věda dosud postrádala původní zpracování dějin středolatinské literatury a publikace prof. PhDr. Jany Nechutové, CSc. a Mgr. Dany Stehlíkové, PhD., renomovaných odbornic na literární medievistiku z Masarykovy univerzity, tuto citelnou badatelskou mezeru vhodně zaplňuje. Jejich příručka je určena studentům a zainteresované veřejnosti a nabízí jim základní poučení a přehled, doplněný o bohatou bibliografii edic, překladů a sekundární literatury. Historické úvody k jednotlivým kapitolám napsal Jan Kalivoda. Práce vznikla v souvislosti s projektem OP VK "Inovace studijních oborů Ústavu klasických studií FF MU", reg. č. CZ.1.07/2.2.00/15.0227
Očitá svědectví – Jana Černá
Tzvetan Todorov uvedl, že objevení Ameriky je jedním z nejúžasnějších setkání v dějinách lidstva, neboť ohlašuje a zakládá naši současnou identitu. Analogicky by bylo možné říci, že je to právě setkání s Novým světem, které (spolu)zakládá podobu moderní evropské vědy. Pro poznání se poprvé v natolik intenzivní míře stává nezbytnou empirie a očitá svědectví, nikoli autoritativní a tradičně přijímané texty. Záměrem publikace je ukázat, jaký vliv mělo poznávání přírody Nového světa na utváření specifických podob vědecké komunikace a kooperace (expedice, dotazníky, přírodní historie, botanické katalogy), praktikovaných během 16. století ve Španělsku, a jak přispělo k proměně podob přírodních věd, jež vyvrcholila procesem dnes nazývaným vědecká revoluce. Text zavede čtenáře do renesanční Sevilly i na půdu Nového Španělska a Peru, do prostor univerzit, botanických zahrad i kabinetů kuriozit, mezi vzdělané lékaře, kosmografy a královské hodnostáře, stejně jako mezi objevitele, mořeplavce a další zvídavé osoby, které byly přitahovány podivuhodnostmi Nového světa.
Milevský letopis – neuvedený,Anna Kernbach
Vincenciův letopis a Milevský letopis, který obsahuje letopis Jarlochův a Kroniku tzv. Ansberta o historii třetí křížové výpravy císaře Fridricha, patří mezi nejvýznamnější prameny k českým dějinám 12. století. Vincencius svůj spis věnoval králi Vladislavovi a jeho manželce Juditě. Jeho text má místy ráz spíše osobních pamětí a těžiště kronikářova vyprávění tkví v popisu milánského tažení (1158–1160), jehož se osobně účastnil. Jarloch, který na Vincencia přímo navazuje, byl opatem premonstrátského kláštera v Milevsku. Svůj letopis psal z pohledu vyšší církevní hierarchie, sleduje tedy především vztah církve k panovníkovi a šlechtě. Zmiňuje abdikaci Vladislava I. a následné spory o moc, v nichž načas zvítězil Soběslav II. Již v roce 1179 ho však vystřídal Bedřich, jehož Jarloch často kritizuje za proticírkevní postoje. Za první část svého letopisu Jarloch vložil Ansbertovu „Historii o výpravě“ s vlastními přípisky. Poté pokračuje v líčení českých událostí. Nedokončený Jarlochův letopis se zastavuje u líčení smíru mezi bratry Vladislavem Jindřichem a Přemyslem Otakarem I. roku 1198, jímž se uzavírá dlouhé období domácích válek o knížecí stolec. Nové vydání doprovází zasvěcená předmluva Martina Wihody.
Non Angli sed Angeli – Helena Polehlová,Petr Polehla
Období raného středověku, v němž do Británie pronikalo křesťanství a záhy zde zdomácnělo, je nazýváno dobou světců a hrdinů. Kniha se snaží seznámit čtenáře s osudy několika svatých tohoto období prostřednictvím vybraných hagiografických děl 7. a 8. století. V jednotlivých kapitolách pojednává o papeži Řehoři Velikém, iniciátorovi misie do Británie, irském misionáři sv. Kolumbovi, sv. Wilfridovi, biskupovi z Yorku, poustevníku sv. Guthlakovi či zakladateli proslulých klášterů ve Wearmouth a Jarrow, sv. Benediktu Biscopovi a jeho nástupci sv. Ceolfrithovi. Publikace přináší také překlady částí latinských legend o těchto světcích. Mgr. Helena Polehlová (nar. 1974 v Chrudimi) vystudovala latinu a angličtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Nyní vyučuje na katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Zabývá se anglo-latinskou a staroanglickou literaturou. Mgr. Petr Polehla, Ph.D. (nar. 1974 v Třebíči) vystudoval latinu, estetiku a dějepis na Masarykově univerzitě v Brně. V současné době působí jako odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a na Diecézním teologickém institutu Biskupství královéhradeckého. K jeho odborným zájmům patří odraz kultu svatých zejména v latinské literatuře středověku a raného novověku.
Lucemburkové – Jorg K. Hoensch
Přehledně pojatá monografie věnována císařskému a královskému rodu, původně leníkům francouzského krále, představuje poslední práci německého historika Jörga K. Hoensche, autora celé řady historických knih, především pak biografií dvou českých králů Přemysla Otakara II. a Matyáše Korvína. Hlavní důraz v ní autor samozřejmě položil na osobu císaře Jindřicha VII., jehož prostřednictvím si lucemburská dynastie vydobyla na více než sto let nejvýznačnější místo ve středoevropském prostoru. Jeho potomci, jimž se na mnohá desetiletí podařilo získat českou a posléze i říšskou korunu, svým způsobem pokračovali v Jindřichových plánech, vždy je však dokázali podle svých osobnostních předpokladů a samozřejmě i s ohledem na politické ambice a moc svých protivníků výrazně proměnit a zacílit novým směrem. Skutečně promyšlenou dynastickou politiku však prováděl až Karel IV., jenž v generaci svých synů sice uspěl, avšak z dlouhodobého hlediska moc Lucemburků nakonec rozmělnil. Protože v centru Hoenschova zájmu stojí lucemburští panovníci, je jeho knihu možné vnímat i jako řadu navzájem propojených biografií mocných mužů 14. století – Jindřicha VII., jeho bratra, trevírského arcibiskupa Balduina, českého krále Jana Lucemburského, „popského krále“ Karla IV. a v neposlední řadě i portrétů jeho synů Václava IV. a Zikmunda Lucemburského.
Templářská revoluce – Simonetta Cerriniová,Jindřich Vacek
Tato historická studie vychází z nových poznatků a nově objevených pramenů k počátkům dějin templářského řádu, které autorka získala na základě důkladného pátrání v archivech po celém světě (včetně Říma, Brugg, Baltimore, a dokonce i Prahy). Na základě jejich rozboru se znovu detailně zamýšlí nad podstatou a charakterem templářského řádu. Pojednává o řádových pravidlech, každodenním životě templářů či o osobnosti prvního velmistra Huga z Payens.
Kronika Slovanů – Helmold z Bosau
Autorem kroniky, jež přináší podstatné zprávy o dějinách Polabských Slovanů (Venetů), byl saský kronikář Helmhold, který žil ve 12. století (1120 - po 1177) a byl knězem v Bosau nedaleko Plönu. Ve svém díle popisuje okolnosti christianizace rozsáhlých území Svaté říše římské obývaných polabskými Slovany. Své vyprávění rozdělil do dvou částí: první začíná již v na přelomu 8. a 9. století v době Karla Velikého a končí rokem 1168. Druhá popisuje děje až do roku 1171. Kronikář chtěl oslavit postup křesťanství a ovládnutí dosud pohanských slovanských kmenů, uplatňuje však i kritický pohled na panovníky své současnosti (např. saského vévody Jindřicha Lva) a s výhradami líčí i průběh křížových výprav proti Slovanům. Ve svém díle uvádí řadu odjinud neznámých detailů k dějinám dnes již téměř zmizelého etnika a jeho kronika představuje , spolu s kronikou Adama Brémského, Činy biskupů hamburského kostela (Argo: Praha 2009) jeden z nejdůležitějších pramenů ke středověkým dějinám rozsáhlých pobaltských oblastí.
State a články k slovenskému stredoveku – Matúš Kučera
Výber z prác profesora Matúša Kučeru umožňuje odbornému i laickému čitateľovi v kompaktnej podobe zoznámiť sa s jeho textami, ktoré sú „roztratené“ vo viacerých vedeckých časopisoch, zborníkoch a publikáciách z rôznych časových období – od počiatkov jeho vedeckej tvorby až po posledný príspevok z konferencie v roku 2011. Štúdie sú usporiadané do 4 blokov: O koncepcii slovenských dejín, Slovenská historiografia, Hospodárske a sociálne dejiny slovenského stredoveku a Slovensko-poľské vzťahy v stredoveku. Texty tohto medzinárodne uznávaného medievistu, vyznačujúce sa harmonickou symbiózou erudície a čítavosti, zásadným spôsobom prispievajú do pokladnice slovenskej národnej historiografie. Pri príležitosti 80. narodenín autora zostavil a na vydanie pripravil Martin Homza.
Svatý Ludvík – Jacques Le Goff,Danuše Navrátilová
Jacques Le Goff patří k nejvýznamnějším současným historikům středověku. Jeho rozsáhlá práce, lakonicky nazvaná Svatý Ludvík, je považována za jednu z nejlepších biografií středověkých panovníků. Francouzský král je v ní nazírán jako osobnost, jež výrazným způsobem ovlivnila evropské dějiny druhé poloviny 13. století, ale také jako člověk, jenž měl zásadní vliv na formování nové podoby středověké křesťanské zbožnosti. Le Goff mistrovským způsobem paralelně zkoumá Ludvíkův život a jeho vliv na proměny francouzské monarchie. Stejnou měrou si však všímá i obrazů svatého Ludvíka, jež v hagiografické literatuře črtali jeho středověcí životopisci, a na podkladě literárních textů pozdního středověku analyzuje i druhý život svatého Ludvíka ve francouzské historické paměti.
Templáři a Kristův rubáš – Barbora Fraleová,Prokop Josef
Italská historička a archivářka Tajných vatikánských archivů Barbara Fraleová, se své nové knize přichází s teorií, že templáři, tento nejmocnější mnišsko-rytířský řád středověku, mezi svými poklady a jako nejpřísněji střežené tajemství po jistou dobu vlastnili i Kristovo pohřební roucho, známé též jako Turínské plátno. Jedná se o nejnovější práci českým čtenářům již dobře známé autorky knihy Templáři.
Bůh stál při Anglii – Ivan Brož,Kolektív autorov
„Kdo má hlavní slovo na moři, má hlavní slovo v obchodě. Kdo má hlavní slovo v obchodě, ten ovládá bohatství světa, a tedy i svět sám.“ – Když se španělský král Filip II. pustí do realizace tohoto hesla neuváženým způsobem, tedy přímým námořním střetem s anglickým loďstvem, je z toho španělsko-anglická válka (1588). Filip II. vyzbrojí ohromné loďstvo, podle jeho vlastních slov „neporazitelnou Armadu“, která má zasadit povýšenecké Anglii rozhodující ránu, ale těžkými galeonami je obtížené manévrovat na otevřeném moři, kde navíc řádí bouře. Rychlejší a lépe ovladatelné anglické lodě se proto vypořádají se španělskou Armadou v červnu 1588 a úplně ji zdecimují: ze 130 španělských plavidel se jich vrátí jen 63. Filip II. ztrácí veškerou naději, že Anglii kdy dobude. Alžběta I. poté posílá své lodě proti Pyrenejskému poloostrovu, kde Angličané mimo jiné vyplení roku 1596 Cádiz. Publikace obsahuje výklad politických, diplomatických a hospodářských aspektů konfliktu v jeho zrodu a vývoji a vykresluje též hlavní osobnosti obou zúčastěných stran.
Kronika vlády krále Dona Pedra I. – Fernao Lopes,Marie Havlíková
Kronika a činy polských vévodů a králů – Gallus Anonymus,Josef Förster
Christianizace a utváření křesťanské monarchie
Kolektivní práce desítky předních medievistů zkoumá počátky křesťanství v severní, střední a východní Evropě od počátku 9. do konce 12. století. Autoři v ní analyzují proces nahrazování pohanských kultů křesťanstvím, podíl moci formujících se států na procesu christianizace, prvotní formy propojení světské a duchovní moci, včetně sakralizace panovnických dynastií a všech rituálů a slavností raně křesťanského života. Předností knihy je komparativní přístup, jenž je založen na zkoumání podobnosti i rozdílnosti jednotlivých fází christianizace v raně středověkém Dánsku, Norsku, Švédsku, v Čechách a na Moravě, v Polsku, u polabských Slovanů, v Uhrách a na Kyjevské Rusi.
Kôň a človek v stredoveku – Daniela Dvořáková
Turnaje, poľovačky, krvavé boje, cestovanie, ale aj každodenná práca na poli – činnosti, ktoré napĺňali život stredovekých ľudí a ani jediná nebola možná bez koňa. Kniha D. Dvořákovej si všíma všetky aspekty súžitia človeka a koňa, podáva ich cez osudy konkrétnych historických postáv, ponúka príbehy kráľov a rytierov, urodzených dám, ale aj prostých poddaných, ktorým do života zasiahol kôň, v niektorých okamihoch dokonca doslova menil dejiny, ako sa to udialo napríklad v bitke pri Moháči, z ktorej kráľov kôň urobil historický medzník. Kniha ponúka množstvo neznámych a doteraz neskúmaných faktov o vzťahu stredovekých ľudí k zvieratám, o ich využívaní v medicíne, o počiatkoch veterinárneho lekárstva ako aj o samotnom chove koní, ktorý mal v Uhorskom kráľovstve a teda j na Slovensku jedinečný charakter, vďaka čomu sa z uhorských koní stal tovar žiadaný vo veľkej časti Európy.
Normani v evropských dějinách – Charles Homer Haskins
Tři studie o době Karla IV. – Martin Nodl
Triptych karlovských studií se pokouší na několika příkladech zachytit konkrétní problémy jak Karlovy osobnosti, tak především doby, v níž žil. První část je pokusem o nový pohled na jeden ze způsobů Karlovy sebeprezentace. Druhá část triptychu je věnována problematice českého středověkého nacionalismu a národního vědomí. Klade za cíl částečně relativizovat genetické pojetí rozvoje těchto jevů v průběhu 14. století a zároveň se snaží poukázat na úlohu intelektuálů při formování nacionalismu a národního vědomí v českém prostředí. Na příkladě několika generací kronikářů ukazuje, že intelektuálové na jedné straně citlivě reflektovali dobové společenské představy, na straně druhé však v mnoha ohledech do těchto představ vědomě vnášeli názory, jež byly ve společnosti prozatím přítomny pouze podprahově a hrály zcela okrajovou úlohu. Na druhou část navazuje část třetí, ohledávající způsob, jakým duchovní vzdělanci 14. století nakládali se staršími hagiografickými texty a jak je přizpůsobovali dobovým kritériím laické zbožnosti.
1664 – A szentgotthárdi csata – Kolektív autorov
"A keresztény sereg féktelen hadrendje a törököket hajtva tarolt sorrendre. Nem maradt más, csak a folyó sárga árja, mely elnyelte a beleugrót: ruhája húzta le, vagy aki nem tudott úszni, azt a társa ragadta meg, húzta, mint a gazt a mélybe, és sodródtak Szent-Gotthárd felé..." 1664-ben az egyesült keresztény seregek váratlanul elsöprő győzelmet arattak Szentgotthárdnál. Az eseménynek óriási jelentősége volt, hiszen ez volt az első olyan nagy ütközet, amely nem a török diadalával végződött. A korábbi, rendszerváltás előtti történetírás háttérbe szorította ugyan a szentgotthárdi csatát, mára már a történészek véleménye egyöntetű: európai viszonylatban is rendkívüli fontosságú volt ez a győzelem, Szentgotthárd pedig beírta magát ezzel a világtörténelembe. A kötetben nemcsak neves történészek írásai olvashatók, de verses elbeszélések, rajzok, metszetek, fotók és egy részletes tudástár is a segítségünkre van a neves esemény feltérképezésében.
Stredoveká Bíňa – Bibiana Pomfyová,Samuel Marián,Henrieta Žažová
Publikácia je venovaná osídleniu a dejinám Bíne v období stredoveku. Snahou bolo sumarizovať všetky dostupné poznatky archeologického, historického a umelecko-historického bádania a vytvoriť tak štandardnú vedeckú monografiu jednej stredovekej lokality. V centre pozornosti stáli najmä sakrálne stavby - zachované i tie zaniknuté, o ktorých nám svedectvo poskytujú archeologické výskumy a písomné pramene.
Muž, který pohnul oblohou – Francesco Ongaro
Borgiové a jejich nepřátelé (1431–1519) – Christopher Hibbert,Jitka Fialová
Renomovaný britský spisovatel Christopher Hibbert, který je autorem více než padesáti populárně historických knih a životopisů, měl ve zvláštní oblibě Itálii. Jistě i proto se rozhodl vylíčit, jak se španělskému rodu Borgiů podařilo vyšvihnout se v t éto zemi i v církvi do nejvyšších mocenských pozic. Ústřední postavou dynastie jsou Rodrigo Borgia, tj. papež Alexandr VI., jeho proslulá dcera Lucrezia a syn Cesare, kterému zajistil nesmrtelnost Machiavelliho spis Vladař. Je pověst Borgiů nemravů , hýřilů, vrahů, kariéristů, úplatkářů, ale i vojenských velitelů a mecenášů umění zasloužená? Hibbert si klade otázku, zda životní styl rodu vedl po zásluze k tomu, že se jejich jméno stalo synonymem mravní zkaženosti, nepotismu a hrabivosti. V dr amatických, čtivě a barvitě vykreslených osudech Borgiů, které autor hojně dokládá i citacemi z dobových pramenů, se zároveň zrcadlí složité poměry renesanční Itálie.