Zobrazených 1–24 z 364 výsledkov

Co drží společnost pohromadě? – Marek Německý

10.72 
V současném sociálněvědním diskursu nepatří otázky společenské integrace a sociálního řádu obecně k výrazně akcentovaným tématům. Důraz se klade na výzkum spíše dílčích segmentů společnosti, přičemž jsou její problémy pojednávány pouze fragmentárním způsobem. Kniha Marka Německého se pokouší překročit tyto rámce a pokládá si otázku: "Jakou povahu má společnost jako taková a co ji drží pohromadě?" Odpověď hledá s použitím teoretického aparátu Talcotta Parsonse, konkrétně jeho pojmu "societální komunity". Koncept je v knize vysvětlen a zasazen do kontextu obecných teorií sociálního řádu a sociálního jednání. K dalšímu hlubšímu rozpracování tohoto konceptu autor využívá teoretického instrumentária autorů, jako jsou Jeffrey Alexander, Richard Münch, ale také David Lockwood, Stein Rokkan, John Rawls a další. Výsledkem je pokus o obohacení pojmu societální komunity o aspekty právního řádu, popis role konfliktů a integrační funkce politické kultury v liberálně demokratické společnosti.

Hoď do mňa kameňom – Jozef Hajko

14.20 
Azda nič lepšie nevystihuje vzťah Rómov a Slovákov než biblická parafráza, ktorá naznačuje, že za súčasnú neradostnú situáciu nesú zodpovednosť obe strany. Publicista Jozef Hajko sa vo svojej tretej knihe venovanej citlivým spoločenským témam (Odsúdení na dohodu, 2011 - spolužitie Maďarov a Slovákov; Nezrelá republika, 2009 - SNP a Slovenský štát) je dejiny Rómov a ich život na území Slovenska od Uhorska až po súčasnosť, charakterizuje politiky jednotlivých režimov a prichádza k záveru, že hoci tu Rómovia žijú už vyše pol tisícročia, Slováci a Rómovia sa navzájom nepoznajú.

Chudoba – Eva Halušková,Jozef Božík

14.63 
Publikácia ponúka nový pohľad na chudobu a sociálnu politiku EÚ zameranú na jej riešenie. Predikuje chudobu nielen v EÚ ale aj vo svete do roku 2020.

Bűnmegelőzés-alapú társadalom – László Garamvölgyi

13.57 
Századunk kriminális rizikója nem egyszerűen annyit jelent, hogy gyökeresen átalakul a bűnözés jellege - ennél többről van szó. Olyan, a globalizációs technológiák által támasztott, újszerű, eddig alig ismert kihívásokkal állunk szemben, amelyekkel ha nem küzdünk meg, mindennapi létünkben veszélyeztetnek bennünket. A primitívség, a bestialitás, az újabb és újabb formákban támadó gonoszság ellen azonban felvehetjük a kesztyűt. A lehetséges megoldás kulcsszava: a bűnmegelőzés-alapú társadalom. Garamvölgyi László új könyvében a profilaxison alapuló szemlélet, mint a jövő kriminológiájának alapeszméje, útja vázolódik fel. A rendőrségi szóvivőként ismertté vált szerző, miután kinyomozta a nagyjaink halálával kapcsolatos rejtélyeket, huszonhatodik könyvében átfogóan beszél mindazokról a problémákról, melyekkel a bűnmegelőzés vonatkozásában számolnunk kell - a nem is távoli jövőben.

Hledání stop sociologie v nesociologických vědách – Olga Vodáková

12.01 
Kniha, jež vznikla v rámci projektu „Dějiny a současnost české sociologie“, zkoumá vliv sociologie na jiné vědní obory (případně vliv oboustranný), a to specificky v Českých zemích, resp. Československu a České republice. Zabývá se doposud nepříliš prozkoumanou problematikou vlivu sociologie (a to primárně sociologie české) na vybrané vědní obory v českém prostředí, její intervence a vstupování do nich: konkrétně do uměnovědných oborů, etologie a archeologie. Vztahy sociologie a ostatních vědních oborů jsou jen nastíněny, stejně jako historické období předcházející vzniku sociologie jako samostatného vědního oboru. Kniha se snaží inspirovat k dalšímu zkoumání na tomto poli. Nedílnou součástí publikace jsou přílohy složené především z dobových úryvků textů dokumentujících přítomnost sociologie i tam, kde bychom ji nečekali.

Rozvoj osobnosti vysokoškoláků jako součást kvality výuky – Libor Prudký

7.54 
Publikace se zabývá dosud málo respektovanou problematikou – působením vysokých škol jako výchovných institucí. Součástí studia na vysoké škole je utváření osobnosti každého studenta. Utváření osobnosti je spojeno především s procesem interiorizace hodnot. Jde o to, jaké hodnoty vysoké školy a vzdělávání na nich studentům nabízí. Mělo by jít o hodnoty žádoucí. Publikace hodnotí aktivity spojené s učením se svobodě jako základ dobrého působení vysokých škol na rozvoj osobnosti jejich studentů. Rodíme se s dispozicí ke svobodě, bez učení se svobodě tyto dispozice ale neumíme uplatňovat. Do jaké míry se vysokým školám daří, aby se jejich studenti během studia současně učili svobodě, je atributem míry kvality těchto škol a studia na nich. Tuto dimenzi kvality vysokoškolského vzdělávání dosud téměř vůbec nebereme v úvahu.

Vědomí hodnot – Vojtěch Tomášek,Ondřej Hudeček

7.14 
Publikace Vědomí hodnot navazuje na předchozí tituly edice Andrias, které na příkladu ucelených, leč co do šíře tázání rozmanitých teoretických konceptů představují výsledky výzkumů zejména mladších badatelů a badatelek blízkých Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Záměrem této publikace je přispět k diskusi o teoretických, metodologických a etických základech tematiky hodnocení a hodnot, a to za pomoci kladení rozličných otázek a rozboru různorodých témat, v nichž se hodnoty vyjevují. V knize se proto můžete setkat jak s výsostně filosofickým pojetím, v jehož rámci jsou hodnoty promýšleny v souvislosti s otázkami ontologickými či etickými, tak s pojetím sociálně-teoretickým, kde hodnoty jsou zdrojem badatelské reflexe zvolené metody i předpokladem konstrukce objektu výzkumu. Interdisciplinární výběr témat ukazuje, jak velká může být šíře (nejen) antropologických perspektiv ve vztahu k hodnotám a jak nesamozřejmé jsou naše představy o tom, čím hodnoty vlastně jsou. Autoři a autorka publikace jsou toho mínění, že vzájemné porozumění lze spíše než v konkrétních výzkumech hodnot hledat ve společném vědomí otázek, které při takových výzkumech neustále vyvstávají.

Od veřejného prostoru k nákupním centrům – Pavel Pospěch

17.81 
Kniha je vedena otázkou, k níž odkazuje i její název: Jsou nákupní centra budoucností veřejného prostoru? Tato otázka se často vynořuje v médiích v reakci na to, jak se „výlet do nákupního centra“ stává častějším a legitimním způsobem využití volného času, přičemž v této funkci nahrazuje vylidňující se centra měst. Kniha tuto otázku uchopuje ze sociologické perspektivy. Ukazuje přitom, že na pozadí poměrně jednoznačného konfliktu veřejný prostor vs. nákupní centra vystupuje daleko komplexnější a sociologicky hlubší problém regulace prostoru a produkce řádu v každodenním světě. Pro veřejný prostor měst je charakteristické setkávání cizinců, tedy navzájem si neznámých osob, které spolu sdílí fyzický prostor města. Tato situace vyžaduje přítomnost určité formy řádu, který zaručí, že se navzájem neznámí lidé budou moci ve veřejném prostoru rutinně a s důvěrou pohybovat. Hledání tohoto řádu je proto tázáním po tom, jak je vlastně veřejný prostor možný, v parafrázi Simmelovy klasické otázky „Jak je možná společnost?“. V odpověď na tuto otázku identifikuje autor dva způsoby regulace městského prostoru: regulaci vnitřní, tedy intersubjektivní a zpravidla nepsanou, a regulaci vnější, vykonávanou prostřednictvím formální sociální kontroly. Fungování těchto dvou forem regulace kniha ukazuje na dvou formách sdíleného prostoru: na tradičním veřejném prostoru, který vzniká v centrech moderních měst a na nákupních centrech, která v posledních dvaceti letech radikálně proměnila náš způsob trávení času a náš vztah k našim městům. Jak je vlastně veřejný prostor možný? Jak mohou v současných městech rutinně koexistovat navzájem neznámí lidé? Co a proč ohrožuje náš veřejný prostor? Proč mluvíme o úpadku veřejného prostoru? Jakým způsobem nákupní centra vyrábí "nový veřejný prostor" a čím nás do něj lákají? Jak vzniká svět nákupních center? Jak se vyrábí prostor, který je zároveň bezpečný a vzrušující? Jsou nákupní centra budoucností našich měst?

Gýčová kultúra – Nikola Božilovic

13.30 
Gýč neznamená chceš, ale nemôžeš. Gýč je majstrovstvo neumeleckého, zámerný nevkus. Nevzniká náhodne a nevedomky.Aby niekto vytvoril dobrý a úspešený gýč, musí v neho veriť. Len tak vznikne z krásy roztomilosť, zo vznešenosti namyslenosť, z veľkosti márnivosť, z dôstojnosti dotieravosť a z lásky prostitúcia.

Germanizovat a vysídlit – Detlef Brandes

20.75 
Anotace Ve své nejnovější práci se Detlef Brandes zabývá především opatřeními a plány nacistického Německa ohledně dalšího nakládání s českým obyvatelstvem Protektorátu Čechy a Morava, které zahrnovaly rasové hodnocení, asimilaci, přesídlování a začlenění do Velkoněmecké říše. Cílem národnostní politiky bylo okupovaný prostor germanizovat. Autor popisuje nejen konkrétní události mezi roky 19381945, ale sleduje i dlouhodobé cíle třetí říše, pro jejichž realizaci mohly být během války položeny základy a měly být dokončeny až po vítězství tažení na východě. Všímá si situace jak v Protektorátu, tak i v tzv. Říšské župě Sudety. Na základě zevrubného studia protektorátních dokumentů dokládá, že význam Protektorátu pro německý zbrojní průmysl vyžadoval opatrnější germanizační politiku než třeba v Polsku, protože zde panovaly obavy ze sabotáží a odporu českého obyvatelstva, které by mohly narušit plynulost a výkon výroby. Germanizační záměry a opatření většího rozsahu byly tedy připravovány částečně skrytě vyvlastňováním v rámci rozšiřování vojenských prostorů, restrikcemi českého školství nebo rasovým hodnocením českého obyvatelstva maskovaným lékařskými prohlídkami. Rasová kategorizace měla vymezit obyvatelstvo vhodné k asimilaci (což byla většina), zbylí rasově nestravitelní měli být po skončení války odsunuti na východ a tam eliminováni. Jak autor dokládá, Češi měli postupně ztratit znaky kulturního národa, tomu mělo napomoci zavření českých vysokých škol, výrazná redukce českých středních škol, povinná dvojjazyčnost s upřednostněním němčiny. Česká inteligence měla být omezena a předpokládalo se, že se Češi převážně vyučí dělnickým profesím. Naproti tomu nacistická správa protežovala etnické Němce, snažila se vytvořit německé koridory bez českého obyvatelstva či podporovala německé kulturní spolky. Rovněž z arizace židovského majetku profitovali především etničtí či protektorátní Němci. Brandesova kniha je pro českého čtenáře velmi cenná tím, že na základě archivních údajů detailně a věcně informuje o průběhu a rozsahu vyvlastňování a odsunu českého obyvatelstva po záboru Sudet i po vyhlášení Protektorátu, jakož i o rozsahu germanizačních plánů a míře jejich realizace německými a protektorátními úřady. Pečlivě vytvářená mozaika, složená z nesčetných archivně podložených faktů, mezi jiným jasně ukazuje, že nelze zpochybňovat dlouhodobé nacistické záměry, mířící k násilné rasové selekci a následné asimilaci většiny českého obyvatelstva. Autor rovněž na základě studia nacistické germanizační politiky přesvědčivě dovozuje, že tyto snahy zavdaly československé exilové vládě důvody k pozdějšímu odsunu německého obyvatelstva. Rovněž orientaci na SSSR pak shledávala exilová vláda méně nebezpečnou než germanizační záměry okupační správy.

Heteronomie estetické hodnoty – Pavel Zahrádka

12.01 
Co je to estetický soud? Může být estetický soud obecně platný? Jak můžeme někoho přesvědčit o správnosti našeho estetického hodnocení? Co je to estetická vlastnost? Publikace předkládá odpovědi na tyto a další otázky prostřednictvím nástrojů filozofie jazyka a opírá se přitom o empirické poznatky kulturní sociologie a etnografického výzkumu vkusu. Základním poselstvím knihy je teze, že filozofická a sociologická estetika jsou komplementárními oblastmi vědění, které se vzájemně podmiňují a potřebují, mají-li být výše uvedené otázky uspokojivě zodpovězeny.

Stát v krizi – Kolektív autorov

15.11 
"Světově proslulý sociolog Zygmunt Bauman zkoumá v této knize spolu s Carlem Bordonim sociální a politické rozměry současné krize státu. Zmatek následující po finanční krizi z let 2007-2008 výrazně prohloubil společenské změny, podle Baumana a Bordoniho však kořeny potíží, kterým západní společnost v současnosti čelí, vycházejí z mnohem hlubší série změn a přechodů, jež lze vysledovat do minulosti a nesou s sebou dlouhodobé následky. Zygmunt Bauman je polskobritský sociolog, emeritní profesor Univerzity v Leedsu a držitel ceny Theodora Adorna. Za jeden z hlavních přínosů je považován jeho rozbor vztahu modernity k holocaustu. Dále je znám pro svou analýzu postmoderní společnosti a postavení člověka v ní. Jeho knihy se staly bestsellery v mnoha zemích a byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Carlo Bordoni je italský sociolog a novinář zaměřující se na sociologii kultury. Působil na univerzitách v Pise a Florencii. "

Zápas o uvozovky – Martin Koubek

13.33 
Kniha popisuje vývoj interpretačních rámců a rámovacích procesů romských a pro-romských aktivistů v České (a Československé federativní) republice po roce 1989. Ve čtyřech zkoumaných letech (1992, 1997, 2002, 2007) jsou sledovány změny u sebe-definičních, diagnostických, prognostických a motivačních rámců vzhledem k proměnám integračních politik, míře rasistických projevů ve společnosti, veřejným debatám a fundraisingovým příležitostem. Ukazuje se, že na rozdíl od 90. let, kdy dominovalo rámování v kulturní a politické sféře, na konci sledovaného období se těžiště rámců přesunulo do socioekonomické oblasti, kde byli Romové stále více zobrazováni jako sociálně vyloučení příjemci podpory.

Magyar népköltési gyűjtemény – Kolektív autorov

16.93 
A Kisfaludy-társaság 1861-ben elhatározta, hogy magyar népköltési gyüjteményének uj folyamát inditja meg és szerkesztésével megbizta az inditványozó tagot, Gyulai Pált. Felszólitás bocsáttatott szét a hirlapokban, mely a népköltészet barátjait gyüjté sre buzditotta s némely, a gyüjtöktől eddig elhanyagolt műfajok iránti fogékonyságot igyekezett felkölteni. Számos gyüjtemény érkezett a társasághoz s már 1864-ben kiadható lett volna egy kötet, de kiadó nem találkozott, a társaság pedig csekély pénz ereje miatt a kiadás költségeit nem fedezhette. Az anyag mind inkább szaporodván, 1867-ben Arany László tagját választotta a társaság szerkesztőtársnak. A szerkesztők úgy osztották meg egymás között a teendőket, hogy egyik, Gyulai Pál, a mysteriumoka t, balladákat és dalokat szerkesztette és kisérte jegyzetekkel, a másik, Arany László pedig a meséket és mondákat, azonban az egészre nézve együttes felelőséget vállaltak. Végre 1871-ben az Athenaeum ajánlkozott két kötet kiadására, melyeket ezennel a közönség elé bocsátunk.

Úvod do dějin tištěných médií – Pavel Večeřa

4.34 
Jak se proměňovala tištěná média od svého vzniku až po současnost? Jakou roli v průběhu staletí hrála? To vše a mnohem víc se dozvíte v této publikaci, kterou jistě ocení studenti mediálních studií a žurnalistiky, historie, sociologie a jiných sociá lních a humanitních věd, ale také novináři či zájemci o média. Představit vývoj tištěných médií v horizontu více než jednoho půltisíciletí není snadný úkol, třebaže o víc než o pouhý vhled do mnohotvárné problematiky novin, časopisů a drobných tisků nemůže jít. Tato kniha tudíž není historií tištěných médií, ale pouhým úvodem k vyprávění o jejich pozoruhodném příběhu. Jejím cílem je popsat klíčové zlomy na cestě od zpravodajských a publicistických letáků 16. století přes noviny a časopisy ranéh o novověku až k jejich dědicům v moderní éře, kteří se na prahu třetího tisíciletí stali ohroženým druhem. Zaměřuje se na okamžiky, které ovlivnily vývoj tištěných médií ve světě. Sleduje proměny komunikačních nástrojů umožňujících zprostředkování in formací jak ve vztahu ke slovu a textu, tak k obrazu, všímá si dobových informačních zdrojů, zprostředkování informací i práce s nimi. Nabízí poutavý pohled na ekonomickou základnu tištěných médií a samotný proces jejich tvorby. Zabývá se otázkami je jich periodicity a dostupnosti, nákladu a s ledovanosti, rovněž proměnami jejich forem a obsahů. V centru její pozornosti je také vliv inzerce a reklamy na rozvoj tištěných médií, ale i posuny v rovině mediální legislativy a cenzurní praxe, stejně j ako vnímání cenzury veřejností. V neposlední řadě se dotýká problematiky účinků tohoto typu médií na publikum. Autor svým čtenářům nabízí stručný nástin fenoménu, jehož reflexe je v našich zemích vlastně teprve v začátcích. Usiluje o kombinaci maxim ální plasticity s co největší úsporností. Nakolik se mu to podařilo, to už musí posoudit sám čtenář. Přejeme vám mnoho potěšení ze získávání nových informací při čtení této bezesporu ojedinělé knihy.

Materiální podmínky svobody – Daniel Raventós

14.29 
Kniha Materiální podmínky svobody představuje myšlenku univerzálního základního příjmu, který je ve své podstatě občanských platem vypláceným nepodmíněně každému členu společnosti, což mu má umožnit svobodnější volbu pracovní činnosti, jíž se hodlá věnovat. Ta nemusí mít nutně charakter práce za odměnu, ale např. práce dobrovolnické, kterou lze na rozdíl třeba od „zaměstnání“ burzovních spekulantů, poradenských expertů a koneckonců i většiny politiků považovat za společensky prospěšnou. Autor sleduje vývoj myšlenky základního příjmu od jejího prapůvodu, který spatřuje na konci 18. století v díle Thomase Paina, definuje pojem a rozebírá případ státu Aljaška, kde základní příjem funguje již od r. 1982. Jeho argumentační odůvodnění nachází v úvahách o podmínkách svobody jednotlivce u význačných myslitelů minulosti (Aristotelés, Cicero, Robespierre aj.). Mezi klíčové fenomény, na něž základní příjem reaguje, patří past chudoby a nezaměstnanosti a prekarizace práce, s níž je spojena nutnost její redefinice. Zavedení základního příjmu by mnohým poskytlo šanci na důstojnější život a možnost osobního rozvoje. Kniha Daniela Raventóse je první souhrnnou publikací, která v češtině o této pozoruhodné myšlence vychází. Daniel Raventós (1958) je španělský ekonom a univerzitní profesor na katedře teoretické sociologie Ekonomické fakulty Barcelonské univerzity.

Rodičovské dráhy – Kolektív autorov

14.27 
Kolektiv autorů z Masarykovy univerzity zpracoval komplexní sociologickou zprávu o přístupu dnešních Češek a Čechů k rodičovství. Jak se u nás v posledních dekádách změnila úroveň plodnosti? Je skutečně tak nízká, že povede k závažným důsledkům? Jak se mění její načasování a kontext? Jak se vyvíjejí odlišnosti v chování jednotlivých vzdělanostních skupin a existují v této sféře chování regionální rozdíly? Při hledání odpovědí na tyto otázky čerpali autoři převážně z ojedinělého datového zdroje, jímž je databáze narozených mezi lety 19932012. Longitudinální data v daném rozsahu (vyčerpávající soubor) nebyla dosud analyzována, a jejich interpretace tak skýtá nové perspektivy.

Mestá a dediny pod Malými Karpatmi – Oľga Danglová

10.45 
Hlavnou témou spájajúcou šesť autorských etnologických sond do mikroúrovne lokalít malokarpatského regiónu je skúmanie premien po novembri 1989. Hoci sociálne a kultúrne premeny prebiehajú nepretržite najčitateľnejšie sú v období sociálnych zlomov. Ich sledovanie na vybraných javoch ohraničených geografickým územím môže slúžiť ako model použiteľný na celú krajinu a spoločnosť.

Čo je to sviatok v 21. storočí na Slovensku? – Katarína Popelková

20.90 
Publikácia prezentuje výsledky základného výskumu súčasných sviatkov, ktorému sa venoval tím etnológov v rokoch 20112013. Sviatky sa stali predmetom empirického skúmania ako sociálne fenomény a ich analýza sa opiera o popisy autentických prejavov, konkrétneho prostredia a spoločenských podmienok, v ktorých sa vyvíjajú. Cieľom etnológov bolo odhaliť, aký význam majú sviatky pre súčasnú spoločnosť Slovenska a aké funkcie v nej plnia. Jednotlivé časti publikácie sa venujú trom vybraným sviatkom Výročie Slovenského národného povstania, Vianoce, Halloween, samostatná časť sa zaoberá zákonodarstvom súvisiacim so sviatkami.

Autorita symbolu – Zora Vanovičová

14.72 
Autorka, etnologička a folkloristka Zora Vanovičová, sa v jednotlivých kapitolách publikácie venuje reflexii historických osobností spätých so vznikom a existenciou Československej republiky (Milan Rastislav Štefánik, prvý prezident republiky Tomáš G arrigue Masaryk /1850 - 1937/ a jeho syn Jan Masaryk, minister zahraničných vecí v československej vláde po druhej svetovej vojne) v ústne odovzdávaných prozaických podaniach.

Sociologie konfliktu – František Znebejánek

18.24 
Kniha se zabývá sociologickými teoriemi konfliktu. Její první část poukazuje na problémy spojené s vymezením sociologie konfliktu a uvádí principy, podle kterých jsou uspořádány texty, jejichž předmětem je sociální konflikt. Jejím ústředním tématem je pojetí sociálního konfliktu především v Marxem ovlivněných teoriích konfliktu, v teoriích racionální volby a obecných teoriích konfliktu. Přináší také kritické ohlasy na vybrané teorie konfliktu a ukazuje, v čem spočívají principiální rozdíly a p odobnosti těchto teorií. Poskytuje pohled na strukturu pojetí konfliktu v sociologii, umožňuje porozumět východiskům teorií konfliktu a poukazuje na silné stránky a problémová místa těchto teorií. Zabývá se také stavem bádání o sociálním konfliktu jak ve světě, tak v České republice. Závěrečná část se věnuje metodologii a metodice zkoumání sociálního konfliktu.

Hra, sen, báseň. Tělo, mocné i nemocné – Ingrid Strobachová

8.93 
V práci je ve třech základních částech analyzováno a rozvedeno základní téma z úvodu práce společné otázky nenáhodně a nutně položené v medicíně i ve filosofii a společné zaujetí. První část je teoretickou přípravou v podobě předvedení některých základních pojmů, které jsou dále používány. Druhá ústřední část je ve třech nabízených možnostech ve hře, hraní, ve snu, snění a v básni, básnění ukázáním míst porozumění, slyšení (řeči i ticha), odpovídání. Hraní, snění, básnění nabídne každodennosti krásu přesahů bez rušení hranic, nabídne svobodnou zaujatost jako východisko každodennosti a konečnosti ceněné pro ně samotné. Svoboda a odpovědnost, Já a ten Druhý, nemoc a naděje vše v dimenzích vážnosti a nevážnosti, rozumu a nerozumu, s tělesným rozměrem nám v hraní, snění a básnění umožní nová nahlédnutí zaujatého filosofování a medicíny. Třetí část v aplikaci na dvě oblasti Já, dítě a rodičovství a Terapeut a klient vykáže hraní, snění a básnění jako varianty vztahových rámců.

Imaginace genů. Sociologická perspektiva – Eva Šlesingerová

17.42 
Kniha je v prvé řadě sociologickou úvahou nad tématem DNA a genetiky ve spojitosti s kategoriemi etnicity, rasy, národa, ale také v souvislosti s mytologií dávných kořenů či domoviny. Téma distribuce stejnosti a rozdílnosti ukazuje autorka i v rámci širší analytické oblasti současných projevů tzv. biomoci, a to zejména na případech budování genografických popisů populací či ustavování genetických biobank. Tyto fenomény jsou předmětem zájmu sociálních věd, protože jsou součástí širšího proudu jevů souvisejících se specifickou správou moderní populace skrze koncept života. Důraz na tělesnost, bios, tedy na kategorii živého, stojí v základech moderního procesu vytváření a spravování populace prostřednictvím biomoci/biopolitiky, konceptu, který ve svých textech popsali Michel Foucault, Giorgio Agamben či Thomas Lemke. Pozornost věnovaná reprezentacím tělesnosti, konkrétně DNA a představám o diverzitě populací, je v této souvislosti důležitým předpokladem sociálněvědní konceptualizace nových hranic subjektivity, vztahu mezi sfrou tzv. přírody a sférou tzv. kultury a úvah nad identifikacemi či přináležitostmi k nacionální komunitě ve 21. století.

A szabadkőművesség eredete – Márton Kaltenecker

7.80 
A szabadkőművesség vállalta magára a reformált bölcseletnek propagandát nyitni, az elnyomott néposztályokat méltánytalan és lealázó helyzetőknek ismeretére juttatni és abból kiszabadítani. Csakhogy ezen czéljának elérésére nagyon helytelen módot használt. Miután a népek ezen felszabadulásának természetes akadályai voltak a zsarnok fejedelmi trónok, s a trónoknak hű támasza az egyház, mely engedelmességet parancsol az alattvalóknak s tiltja a lázadást: - feltétlen irtó háborút üzent úgy az összes trónoknak, mint magának az egyháznak. Elkeseredett gyűlölettel és vak kitartással küzdöttek a trón és az oltár ellen, erőszakkal kívánták elérni, amit sokkal biztosabban megvalósítottak volna, ha csupán a szellemi fejlődés előmozdításával küzdenek, s így hatottak volna a társadalomra.