Svetová poézia
Moja vina a iné – Virág Erdős
Kniha s názvom Moja vina a iné je prvý výber z poézie a prózy známej maďarskej autorky Virág Erdős (1968) v slovenčine. V Maďarsku jej vyšlo viac ako desať kníh poézie a prózy. Autorka v nich reaguje na súčasné spoločenské problémy, o jednej z tých novších napokon sama povedala, že kniha "dopomohla kolektívnemu zahanbeniu". Virág Erdős je v Maďarsku veľmi populárna, viaceré jej básne priam zľudoveli, napĺňajú sály, zhudobnené vychádzajú na zvukových nosičoch. Jej texty sa vyznačujú hravosťou a grotesknou autorskou sebareflexiou.
Ani tady, ani tam – Charif Bahbouh
Jedním z hlavních témat, které se v nové malé sbírce básní snaží autor řešit, je jeho vztah k rodné Sýrii. Tu v sedmnácti letech opustil a nikdy se nevrátil. Přijal za své nové kulturní prostředí, v němž většinu života žije, kde má rodinu, přátele i práci. Přesto však se v této sbírce, na rozdíl od první sbírky Nad Prahou hořký půlměsíc, vrací při psaní veršů ke své rodné arabštině.
Beatnici – Marián Andričík
Výber z beatnickej poézie predstavuje to najlepšie z tvorby pätnástich amerických básnikov, najvýznamnejších predstaviteľov beatnickej generácie. Básnické ukážky dopĺňajú životopisy beatnikov, stručná charakteristika ich tvorby a bibliografia. Súčasťou knihy sú rozličné dobové komentáre k poézii, k hnutiu Beat Generation, výňatky z dobovej kritiky, fotografie, plagáty, manifesty a iné materiály.
El – Attila Jász
Jász Attila költő, esszéíró, szerkesztő (József Attila- díjas) ötvenedik születésnapjára jelent meg e méretében, formátumában és tipográfiájában is kivételes, illusztrív verseskötet. A hét ciklusba szerveződött versek számozottak, és sorszámuk ötventől indul visszafelé. A hármas-haikutól a szabadversig, prózaversig eleven s gazdag formanyelven szól a költő az érzelmek küzdelméről, a kudarcról, a szenvedésen túli értékekről, a szeretetről, az elengedésről.
Mit tud a kert – Zsuzsa Tamás
Tamás Zsuzsa versei új, mégis ismerős, tiszta hangon szólalnak meg. A gyerekirodalmi könyvek alkotójaként már méltán ismert szerző első "felnőtt" verseskötete lenyűgöző költészeti debütálás. A személyes fájdalom megosztásának lehetőségével vet számot a kötet: van-e esély a vigasz megtalálására? Tamás Zsuzsa versei méltóságteljes hangon szólaltatják meg a mindannyiunk számára ismerős helyzeteket: a veszteség feldolgozása, az anyává válás és a mindenkori gyerek-lét dinamikája állnak a versek középpontjában, amelyek egy letisztult, mégis összetett költői világban válnak belakhatóvá.
Smyšlená zem – Eduardo Berti
Co nám brání prožít opravdovou lásku? Znemožňují nám to zákony či tradice naší vlastní země? Nebo snad holá, drsná skutečnost, ona nemilosrdná hradba, o niž se tříští naše nejskrytější a nejniternější touhy? A co opravdová láska vlastně je? Čína na počátku dvacátého století. Země ušlechtilých, leč neuskutečnitelných představ a snů. Země jako kterákoli jiná, země výjimečná, země smyšlená. A v ní, jako pták v kleci, já, dospívající dívka Ling. A krásná Siao-mej, slepcova dcera, přítelkyně mých snů.
O Slávkovom neslávnom konci a ďalšie burtonovky – Tim Burton,Vlado Janček
Portraits carnivores / Masožravé portréty – Věra Linhartová
Dvojjazyčné vydání zpřístupňuje českému čtenáři poprvé francouzsky napsané básnické prózy Masožravé portréty (Portraits carnivores, Le Nyctalope, 1982), jež doplňuje autorčin vlastní komentář Une langue plurielle (Pomnožný jazyk), napsaný v roce 1988. Masožravé portréty sestávají ze tří výjimečných textů: Stařena z hory (La Vielle de la Montagne), Učitel Sagiro (Maître Sagiro) a Zajatá divoška (Une barbare captive), jež jsou třemi epizodami téhož příběhu, který se odvíjí v jakémsi bezčasí, jinde. Přítomnost, a zároveň nepřítomnost řeči, která míří k zapomnění, k tichu tak hlubokému, že je slyšet. Věra Linhartová nazývá tyto texty mýtem o nezdařené vzpouře, která se v jakési očistné spirále navrací skrze odříkání. Čtenář je doslova vtahován do víru promluv. Text se prosvětluje, jakoby prozařován světlem odjinud. Prosvítá z něho právě to, co je jen zdánlivě mimo. Nesmírně čistá próza Masožravých portrétů svým tónem naprosté nezbytnosti potvrzuje vzácnou jednotu celé tvorby Věry Linhartové, v níž jde o nejzákladnější zkušenost naší přítomnosti ve světě. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a programu F. X. Šalda Francouzského instititutu v Praze. Věra Linhartová patří k nejvýznamnějším autorkám druhé poloviny dvacátého století. Od roku 1968 žije v Paříži, kde vystudovala japanistiku, naučila se čínsky a léta pracovala v muzeu orientálních umění Guimet. Od roku 1969 píše francouzsky. Do francouzštiny přeložila a komentářem opatřila japonské texty o malířství od 9. do 19. století (Gallimard, 1996) a texty japonského zenového mnicha ze 13. století Dogena (Gallimard, 1999). Vydala monografie o Josefu Šímovi (Brusel, 1974) a Antonim Tapiesovi (Stuttgart, 1973). Za soubor studií a esejů o českém, evropském a japonském výtvarném umění a literatuře nazvaný Soustředné kruhy (Torst, 2010) obdržela Cenu F. X. Šaldy. Za francouzsky psané prózy Mé zapomínky (Mes oubliettes, Deyrolle Éditeur, 1996) získala v roce 1998 Cenu Jaroslava Seiferta.
Ztracený ráj – John Milton
Ztracený ráj (v originále Paradise Lost) je rozsáhlá (čítající dvanáct knih) epická báseň Johna Miltona, psaná v blankversu (nerýmovaný verš o pěti jambických stopách). Báseň byla poprvé publikována roku 1667, byla ale dále upravována. Mělo jít o anglický národní epos, srovnatelný s latinskou Aeneidou či řeckou Odysseou. Jedná se o duchovní epos, vyprávějící o biblických tématech, uvažuje o teologických problémech.
Zahnívající čaroděj – Guillaume Apollinaire
Guillaume Apollinaire (1880-1918) patří k největším francouzským básníkům. Jeho poezie otevírala cesty k novému pojetí modernosti, ztělesňovala ducha dobrodružství. Neexistovalo nic, co by se nemohlo stát inspirací básně. Ne náhodou bylo jeho heslem slavné: okouzluji. Ačkoli je Zahnívající čaroděj dílem básníkova mládí, projevuje se v něm již "zkušený a sečtělý jako starý černokněžník". Kolem legendární postavy Merlina tak namíchal podivuhodný koktejl z prvků poezie, divadla i románu, v němž se prolínají odkazy na artušovskou legendu, řecké a keltské mýty, středověké bestiáře stejně jako biblické obrazy. Je to dílo oplývající imaginací a neobvyklým humorem, plné zázraků, rozpustilosti, hrůzy, lásky, erotismu i smrti. V českém překladu vychází Zahnívající čaroděj vůbec poprvé.
Jablko – Michel Faber,Viktor Janiš
Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: „Co to má znamenat? Co se stalo se Sugar a Sofií? Plánujete pokračování?“ Michel Faber se mu léta bránil. Pak napsal pro svého italského nakladatele jednu povídku jako vánoční dárek. Záhy ho ale napadl námět na druhou, třetí… a najednou měl dost materiálu na celou povídkovou sbírku. V každé z nich „navštívil“ jednu postavu ze světa Kvítku: protivnou komornou Claru (z níž se v této knize stala prostitutka), světáka Bodleyho, dvakrát Sugar, stárnoucího Williama (který se napájí portským a laudanem a dumá, kde se ten jeho život sakra zvrtl), Emmelínu Foxovou a nakonec i Sofii. Povídky jsou to rozkošné a zábavné, lze je číst zcela nezávisle na románu, ale v kombinaci s předchozí knihou jsou samozřejmě silnější. Poslední novela o Sofii, hnutí sufražetek v edvardiánské době i o tom, že člověk se nikdy nemůže úplně vrátit, patří k tomu nejlepšímu, co Michel Faber kdy napsal.
Anděl Esmeralda – Don DeLillo,Petr Onufer
Don De Lillo je znám především jako romanopisec – a to ne ledajaký: kupříkladu nejvlivnější americký kritik současnosti Harold Bloom jej neváhal označit za jednoho ze čtyř největších žijících amerických prozaiků (vedle Cormaca McCarthyho, Philipa Rotha a Thomase Pynchona). Anděl Esmeralda je ovšem DeLillova první sbírka povídek – a opět nikoli sbírka ledajaká: americká kritika i čtenářská obec se vesměs shoduje, že se jedná o nejlepší autorovo dílo od přelomového románu Podsvětí (Underworld, 1997). Kniha nabízí průřez spisovatelovou tvorbou od konce sedmdesátých let do současnosti. V jistém smyslu by mohla sloužit jako úvod do DeLillova světa, najdeme v ní totiž většinu autorových erbovních témat: odcizení, paranoiu, obavu či přímo děs z přetechnizovaného, odlištěného světa, složitost lidské komunikace, neurčitý pocit ohrožení atd. Oproti autorovým románům je tu přitom jedno novum: většina povídek se vyznačuje jakýmsi melancholickým, snovým nádechem a prostupuje je – pro autora nezvyklá – nostalgie či melancholie. „Logika končí tam, kde začíná svět,“ říká jedna z postav DeLillovy povídkové sbírky – a tento výrok by bylo možné vztáhnout i na Anděla Esmeraldu. Don DeLillo (*1936) je obecně považován za jednoho z největších amerických spisovatelů současnosti. Napsal patnáct románů a tři divadelní hry. Za své dílo získal řadu prestižních amerických i mezinárodních literárních ocenění. Žije poblíž New Yorku.
Toulky s Puff. Lehká hra života a smrti – Richard Bach
V Toulkách s Puff, kde Richard Bach popisuje svoji cestu z Floridy do Washingtonu malým hydroplánem pokřtěným Puff, navazuje autor nejen na tradici Johna Steinbecka a jeho Toulek s Charliem, ale také na svůj vlastní bestseller s názvem Iluze. Richard Bach, autor světoznámého bestselleru Jonathan Livingston Racek, který se udržel dva roky na první příčce žebříčku New York Times (prodalo se 40 miliónů výtisků), havaroval na rozjezdové dráze při startu svého malého, amatérsky postaveného vodního letounu. Stalo se to den poté, co dokončil svoji novou knihu Touky s Puff, v níž vypráví příběh právě o tomto letadle a dobrodružstvích, co v něm zažil. Se svým pověstným humorem, moudrostí a bohatými zkušenostmi pilota zpochybňuje naše vžité představy o osudu a budoucnosti. Můžeme najít bezpečí? A je bezpečí opravdu vždy to, po čem nejvíc toužíme? Richard David Bach (* 23. června 1936 v Oak Park, Illinois, USA), pilot, letecký mechanik a spisovatel se proslavil především bestsellerem Jonathan Livingston Racek z roku 1970 a filmem, jenž byl na jeho náměty natočen. V jeho knihách se často objevuje jeho láska k letectví, jež je jeho koníčkem od 17 let a kterému se věnuje dodnes. Richard Bach je autorem řady beletristických i faktických prací, kromě Jonathana Livingstona Racka jsou to např. Iluze (1977), Most přes navždy (1978), Nikdo není daleko (1979), Jediný (1988), série Knih fretek (2002-2005) ad. Většina jeho děl je částečně autobiografická a prostřednictvím aktuálních nebo snových témat ilustruje svoji filosofii.
Údolí – John Renehan
Když se důstojník Black dozví, že musí odcestovat do Údolí, netuší, že ho čeká cesta do afghánského srdce temnoty. Údolí je nejvzdálenější výspa, na níž americká armáda udržuje kontrolní stanoviště, místo, o němž nekolují fámy či legendy, ale rovnou mýty: není nebezpečnějšího místa v zemi. Black dostává zdánlivě rutinní úkol – musí vyšetřit incident, kdy vojáci neprozřetelně zastřelí domorodcům v „přátelské“ vesnici kozu. Z odškrtnutí administrativní kolonky se však velmi rychle stává noční můra a boj o život. Debut Johna Renehana Údolí je vyzdvihován pro realistické vylíčení afghánského konfl iktu a jako válečný román si vysloužil přirovnání k dílům Josepha Conrada, Tima O’Briena a Francise Forda Coppoly.
Literárně-provozní trilogie
nejprve jsem vás chtěl všechny zlikvidovat, potom už jen zfackovat, potom jsem vás chtěl zdiskreditovat, potom pomluvit, potom jen zneuctít a zneužít vaše jména a přezdívky, plivnout na to, co předvádíte, urazit vás, vaše přátele a rodinné příslušníky, zesměšnit vás, ztrapnit a sterilizovat, potom už jenom poukázat na to, jak jste nebezpeční ve své zaslepenosti. Dnes ale vidím, že jsem vás měl všechny žalovat! Dílem za vlastizradu a zneužití moci veřejného činitele, dílem za kulturní vyžírku, mravní ohrožování mládeže, šíření duševní pornografie, za umělecké podvody, dílem také za utrhání na cti a s ním spojený ušlý zisk... Sešit obsahuje tři hry S. d. Ch. (USKUTEČNĚNÁ DEBATA, HORA SPISOVATELŮ, SNÍDANIČKA V BIS A VOBÍDEK V ÚSTAVU PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ) a dokumenty mapující dění okolo jejich vzniku a dění následné.
Pôžitkológia – Pavlo Petrovyč Korobčuk
Písání – John Lennon
Texty a ilustrace Johna Lennona vděčí za svou popularitu jménu svého autora. Písání (1964) i Španěla na vesnici (1965) napsal a vydal ještě v době první fáze "beatlemánie". Absurdní krátké texty a básničky jsou postaveny především na vynalézavé hře s jazykem (slovním významem a legračními novotvary) a popírání obvyklých forem, dějů a spádu příběhů, což však není v britské literární tradici nijak cizí.
Když – Rudyard Kipling
Jsou básně, které nás při čtení nikdy nenechají chladnými – buď je lidé zbožně ctí, anebo se jim nemilosrdně vysmívají. Kiplingovo „Když“ patří dokonce k básním, jež visívaly za sklem jako nějaký diplom vystavený vlastním lepším já ideálům a nejčistším snům mládí. V ní hlásané hodnoty ctí a budou ctít lidé, kteří si vnitřně jsou za svým a nepoddávají tomu zlému, co přináší jejich doba. Ferdinand Peroutka ji dokonce povýšil na svůj osobní erb. Báseň se těší stále velké popularitě, především mezi Brity. V roce 1995 byla zvolena nejoblíbenější britskou básní v hlasování stanice BBC.
Zánik Titaniku – Magnus H. Enzensberger
Enzensbergerova básnická skladba poprvé vyšla v roce 1978 v nakladatelství Suhrkamp. Zánik Titaniku vychází z pradávného alegorického obrazu světa jako lodi. Enzensberger však tuto alegorii posouvá dál, a to už tím, že ji přenáší na legendární zaoceánský parník, který se stal pochmurným symbolem moderní doby. Postupná zkáza představuje průchozí gradační osu díla: První zpěv otevírá skladbu „diskrétní“ trhlinou v lodním trupu, následně, krok za krokem, autor popisuje plíživý začátek a průběh katastrofy i postupující paniku. Motiv zániku se však nevztahuje pouze na Titanik jako takový, ale je východiskem pro bohatou asociační síť a rafinovanou textovou montáž. Zánik zde vystupuje v mnoha podobách a souvislostech – od pradávných obrazů apokalypsy v podání umbrijských malířů přes zřetelné narážky na zánik Třetí říše, až po autorův deziluzivní pobyt na komunistické Kubě či „současný“ pobyt v Berlíně. Enzensberger bilancuje, a to jak autobiograficky, tak i z hlediska světových dějin. Dávná brantovská Loď bláznů jde ve všech svých podobách nevyhnutelně ke dnu, se všemi svými pasažéry, třídami (cestovními i společenskými) i luxusním vybavením.
Tvář se ztracenými ústy – Henri Michaux
Henri Michaux (1899-1984) je jedním z největších básníků dvacátého století. Jeho poesie je tvrdá, někdy až krutá. Michauxovy texty jsou jakoby vyryty do stromu, do vyschlé půdy, do kamene.Zároveň je však Henri Michaux úžasně vnímavý ke každému šumu, k hučení moře, větru, k zašustění křídel ptáka v letu, k chvějícím se listům stromu. Surové záznamy, jakoby ve stavu zrodu, skvrny slov, trsy slov, krystaly neologismů, neartikulované výkřiky, milostné vzdechy, zaříkávání, kletby, litanie. Jsme zde očitými svědky rozbíjení mýtů, dávných rituálů, drcení řeči, svědky nově vznikající kosmogonie. Nejen Michauxovy verše a texty v próze, ale i jeho kresby tuší, akvarely či vlastní kaligrafie, jimiž se pokusil proniknout za řeč, tam, kde slova nestačí, to vše je doslova nabité energií výbuchu sopky či supernovy. Michaux se snaží proniknout na samu mez vědomí, k „tajemství čisté existence“. S přesností laserového paprsku popisuje vjem po vjemu, prozkoumává nové, netušené prostory, odkrývá nové, dnes již zahlušené schopnosti člověka. Michauxova poesie je jedním z nejdůslednějších, a zároveň nejpodstatnějších pokusů evropské poesie dvacátého století o jiné vnímání, cítění a myšlení, o jejich proměnu, o proměnu těch nejzákladnějších zkušeností, o „odkrývání neznáma“, jak to pro poesii závazně postuloval již Arthur Rimbaud.
Zamknuté komory – Marion Poschmann
Marion Poschmann je autorka, ktorej tvorba je v Nemecku vysoko cenená, o čom okrem pozitívnych kritických ohlasov svedčí aj celý rad ocenení a štipendií, ktoré doposiaľ za svoju tvorbu získala, za všetky spomenieme aspoň Cenu Petra Huschela za rok 2011. Básnická bierka Zamknuté komory (2002), je autorkinou druhou publikovanou knihou.
Pod tíhou měsíce – Masaoka Šiki
Masaoka Šiki (1867-1902) patří k nejlepším japonským básníkům haiku. Byl vlastně pokračovatelem Bašóa a starších mistrů a obohatil jejich styl o nové postupy. Přestože mu byl vyměřen tak krátký život, zanechal po sobě obrovské dílo. Věřil v jednoduchost básnického výrazu a v přesnost detailního pozorování. Přeložil a předmluvou opatřil Antonín Líman. Doslov napsala Sylva Martinásková, doslov o dobových ilustracích Helena Honcoopová. Spolu s originálními japonskými texty. Ilustrováno dobovými barevnými ilustracemi. Kukačka nedokáže dát sbohem světu jedním veršem Zablesklo se — déšť utichl a v lese zazářil měsíc
Pazúrik – James Sutherland-Smith
James Sutherland-Smith je básnik na ceste, na výprave do krajín a do dejín, do jazyka a jazykov sveta, v neposlednom rade do podstaty človeka. Hoci sa narodil v škótskom Aberdeene, od detstva bol v pohybe po veľkej časti sveta, počnúc Áziou a Afrikou, končiac Veľkou Britániou či Srbskom. Jedna z jeho ciest viedla do Československa krátko pred politickou revolúciou 1989. Do básnického výberu Pazúrik básnika, kritika a prekladateľa Jamesa Sutherlanda-Smitha sú zaradené básne zo všetkých jeho doterajších zbierok. Básne preložil Ján Gavura, knihu ilustroval Martin Kudla.