Dán Dominik
Uzel – Dán Dominik
V roce 1988 nastal v kariéře Richarda Krauze významný zlom - z pochůzkáře se stal detektivem. Hned první případ, vražda pracovníka ropné rafinerie, mu dává pořádně zabrat a namísto toho, aby se věnoval ženě Sylvii a malé dceři, zůstává v práci ještě déle než předtím. Možná i proto, že rozehrál velmi riskantní hru s prodavačkou z bufetu Valikou. Na oddělení vražd se mladého eléva policejního řemesla ujmou starší kolegové Hanzel a Burge a rozhodnou se z něho vychovat detektiva podle svých představ. Politická situace, soudruzi z ministerstva, „kolegové" ze Státní bezpečnosti, ale hlavně bezohlednost doby zavedou trojici detektivů do bizarního prostředí mezi ostnaté dráty táhnoucí se po celé státní hranici se západním světem. Tady se odehraje vražda vojenského pilota nadzvukových stíhaček, vražda, která má zničit Krauzovu kariéru hned na počátku. Před detektivem leží gordický uzel. Neví, jestli najde odvahu ho rozseknout. Zažívá něco, s čím se alespoň jednou za život musí popasovat každý správný muž...
Popel všechny zarovná – Dán Dominik
Vražda staré ženy, která byla brutálně rozsekána mačetou, a smrt mafiána, od které vedou stopy k tajným službám. Nový detektivní román Dominika Dána pojednává o dvou zločinech, kniha je plná pochybných kreatur, mafiánů a tajných agentů. Autorovy dvacetileté zkušenosti jí dodávají na věrohodnosti. Najdete v ní skutečnosti, při nichž zamrazí a jež by raději měly být fikcí. A naopak literární fikce působí díky znalosti policejní práce autenticky. Vše vypadá tak věrohodně, že už je pouze na čtenáři, co budete pokládat za realitu a co za fikci.
Nevíš dne, ani hodiny – Dán Dominik
V Bibli najdeme poučné sdělení o tom, že člověk vůbec netuší, kdy se přiblíží jeho konec. Když se však někdo postaví osudu, jsou z toho obvykle jen problémy. A detektiv Richard Krauz je tu od toho, aby osudové problémy řešil. Tak tomu bylo i v památný den na přelomu tisíciletí – na silvestra 1999. Dvě hodiny před půlnocí zavolali Krauze na hřbitov k náhrobnímu kameni postříkanému krví. Krev nebyla na hrobě jediná zvláštnost, záhadnější bylo čerstvě vytesané datum úmrtí – zítřek, první den nového milénia. Na první pohled hloupý vtip, ale detektiva Krauze přejde smích ve chvíli, kdy mu z operačního střediska ohlásí, že majitel hrobu hodinu po půlnoci opravdu zemřel. Osud si s ním krutě zahrál, ať plánoval svoji smrt jakkoli precizně, někdo ho předběhl. Muže střelili do zad způsobem vylučujícím sebevraždu. Oddělení vražd má před sebou další hlavolam, ale zdaleka ne jediný. Magická noc dělící dvě tisíciletí jim přinese vícero překvapení, a překvapení na oddělení vražd většinou stojí někoho nevinného život.
Nevinným se neodpouští – Dán Dominik
Říká se, že čím víc máme přátel, tím je život snazší, ale ne vždycky je tomu tak – často lezou řádně na nervy. Zvládnout výstřelky nevázaných kamarádů vyžaduje pořádnou dávku trpělivosti, dokonce se může stát, že svými hloupými nápady mohou dohnat až k sebevraždě. Pak už jen rozpačitě stojí nad hrobem, nechápavě kroutí hlavami a stále dokola si kladou otázku: Kdo za to může? Nikdo nechce být viníkem, nikdo nechce nést zodpovědnost za smrt kamaráda, nikdo nechce cítit vinu. Životní cesty se občas tak nečekaně zkříží, osudy lidí tak neuvěřitelně propletou a zkomplikují, že se i z obyčejné náhody může stát případ. Nakonec musejí přijít detektivové Krauz a Chosé a pomoct při hledání pravdy. Najít ji mohou, to dokážou, ale zbavit někoho viny – na to právo nemají. Některým kamarádům se odpouští těžko, a nevinným se nedá odpustit vůbec.
Nestydaté neviňátko – Dán Dominik
Dvojice detektivů z oddělení vražd Richard Krauz a Josef Fischer zvaný Chosé vyšetřují nový případ: bestiální vraždu studentky architektury Moniky, kterou vrah uškrtil doma u rodičů, v jejím pokoji. Jako obyčejně nejsou největším nepřítelem zkušených detektivů úskoky zákeřného vraha, ale čas, který letí víc než neúprosně… Ale ne vždy zákonitě dopředu. Minulost se nedá změnit ani vymazat… Události minulého roku pronásledují Krauze, vystupují do popředí a promítají se do současnosti. Kdo Moniku zneu žil a zavraždil? Je smrt bosse, který je taktéž za vražděn, závažnější než smrt mladé studentky? Kdy už konečně skončí mafiánské vraždy? Kdo přesvědčí prominentní rodiče zavražděné a věčně nespokojeného šéfa kriminálky, že detektivo vé z mordparty dělají, co je v jejich silách?
Rudý kapitán (filmová obálka) – Dán Dominik
Při rekonstrukci starého hřbitova objevili dělníci v jedné z rakví lebku, do níž byl vražen velký hřeb. Bylo jasné, že nebožtík zemřel násilnou smrtí. Na místo hrůzného nálezu byli přivolání detektivové z oddělení vražd - začínající Richard Krauz a zkušený Eduard Burger. Kolotoč vyšetřování se roztočil. Detektivové záhy zjišťují, že nebožtíkem je bývalý kostelník z kostela svaté Barbory. Vyšetřování však probíhá k nelibosti všech - vyšších míst i církve samé. Proč? Krauz s Burgerem i přesto pokračují v pátrání...
Básník (česky) – Dán Dominik
Po akci Rusalka se mladý Krauz rozhodl zůstat na oddělení vražd. To ovšem spolu s Burgerem netušili, že pár dní nato je čeká případ, který prověří nejen jejich odborné schopnosti, ale i to nejdůležitější v práci detektivů - vzájemnou důvěru. Hned v začátku své kariéry na oddělení vražd musí Richard Krauz projít tvrdou zkouškou. Jeho smysl pro spravedlnost naráží na tehdejší právní systém, na „spravedlnost" měřenou podle socialistických norem. Je podezírán z několika vražd mladých dívek a ve svízelné situaci mu jsou ochotni pomáhat pouze jeho nejbližší kolegové. Ti mu navzdory chatrným důkazům zachovají svou kolegiální důvěru, zatímco vrah na sebe upozorňuje jednou stopou - básněmi, které jim posílá.
Cela číslo 17 (český jazyk) – Dán Dominik
Nový případ sdílí tentokrát detektiv Richard Krauz se svým mladým parťákem Jozefem Fischerem alias Josém, talentovaným vyšetřovatelem a nenapravitelným sukničkářem v jedné osobě. Začínají poněkud netypicky případem vánoční vraždy, v jejímž pozadí stála osamělost a zmařená touha prožít alespoň jeden den v roce trochu šťastně a ve společnosti spřízněné duše. V ohnisku zájmu je však především případ vysokoškolského profesora matematiky Kamila Puskailera, jehož poslal prokurátor na třináct let do vězení za vraždu manželky. Trest za takový zločin by byl nepochybně přiměřený - pokud by jej ovšem dotyčný spáchal! A jak už to bývá, v průběhu vyšetřování uzavřeného případu (Puskailer sedí již čtyři roky), jímž se začne Krauz zabývat, vyplave na povrch žumpa plná mravní špíny, korupce, brutality a zvráceností, ve které plave nejen ukrajinská mafie, ale též místní politická a společenská elita…
Krev není voda – Dán Dominik
Žádný rok v Krauzově krátké detektivní kariéře nebyl tak těžký jako rok 1992. Bezpečnostní analytici tvrdili, že na vině byla neuvážená porevoluční totální amnestie, protože vylidnila věznice a zalidnila ulice násilím. Krauz a jeho kolegové tenkrát nedbali bezpečnostních analýz, oni měli vlastní práce nad hlavu. Ve stínu bouřlivých událostí byl celkem nenápadně a bez povšimnutí spáchán poslední federální zločin, který mohlo Krauzovo oddělení vražd legálně vyšetřovat – poté si slovenští a čeští policisté hráli už každý na vlastním písečku. Tento zločin se odehrál tak nenápadně, že si ho sotvakdo povšiml a málem zapadl prachem, leč i když nebyl bůhvíjak bestiální ani příliš komplikovaný, bylo by škoda ho pominout, protože byl pěkný – pokud se ovšem dá něco takového říct o upálení mladé ženy a jejího dítěte.
Něžná fata morgána – Dán Dominik
Třetí příběh z období detektivních začátků Richarda Krauze se odehrává v listopadu 1989. Richard Krauz pracuje na oddělení vražd už půldruhého roku, ale starší kolegové na něj stále hledí jako na kriminalistické ucho. Jeho učitel, starý detektiv Burger má na stole tři staré nevyřešené vraždy mladých žen, které vrah zardousil, sexuálně zneužil a jejich mrtvoly zanechal v městském parku na lavičce. Způsob provedení všech tří vražd napovídá, že se jedná o jednoho a téhož pachatele. Měsíc před revolucí dojde ke čtvrté vraždě a ta potvrdí Burgerovo varování, že vrah pokračuje dál. Bohužel je pozdě. Přijde revoluční listopad 1989 a společenské poměry se radikálně mění ze dne na den. Osudy lidí se setkávají a protínají na náměstí a v cinkotu klíčů zanikne osamělý výkřik, že jeden z nich je bezcitný surový vrah.