Česká beletria
Straka na šibenici – Daniel Petr
Porozumět vlastnímu životu a najít sám sebe nemusí nutně znamenat výhru. Představme si obraz Pietera Brueghela Straka na šibenici. Dítě na něm vidí především ptáka sedícího na podivné houpačce, dospělý však straku úplně přehlédne, neboť v centru pozornosti u něj stojí šibenice. Hrdina románu žije s otcem alkoholikem v chátrajícím domě na okraji severočeského zapadákova. Přestože se díky své inteligenci naučí číst dřív, než jeho vrstevníci poprvé vkročí do školy, zůstává v důsledku otcovy pokřivené představy o výchově v zajetí téměř středověké nevědomosti plné přízraků a démonů. Od dětství jej pak provází Brueghelův obraz, vracející se v různých situacích jako šifra, kterou je třeba vyluštit. V dospělosti opouští manželku i právě narozenou dceru a jen o vlásek unikne vězení za daňové úniky. Stejně jako jeho otec tráví celé dny opilý na gauči a jediné, co jej zajímá, je důvod, proč kdysi zmizela jeho matka. Nakonec se vrací do vesnice, v níž strávil dětství, a skrze zvláštní setkání dospěje k poznání, že nalezení sebe sama vyžaduje oběť.
Hotýlek – Alena Mornštajnová
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš párům za protektorátu, a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Po velmi úspěšném románu Slepá mapa popisujícím dramatické životní osudy tří generací žen se v nové knize autorka věnuje především postavě jediné: Leopoldovu vnukovi Václavu Mánesovi, který převzal vedení podniku v šedesátých letech. Václav je muž bez vlastností, jasných názorů i charakteru, což mu umožňuje obratně proplouvat komunistickým režimem a držet rodinný podnik stále pohromadě, má však zničující vliv na vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. Mornštajnová popisuje a vysvětluje Václavovy skutky tak obratně, že se teprve na konci knihy zděsíme, komu jsme to vlastně po celou dobu drželi palce.
Zakázaná oblast – Jan Cimický
O svých zkušenostech s osudovými okamžiky Jan Cimický napsal: „Mohlo by se zdát, že naše osudy jsou nějak dlouhodobě naprogramovány. Udivující je ta nekonečná a opakující se afinita ke zcela specifickým setkáním s motorovým vozidlem. Maminka, bratr, já. Jedna smrt a dvakrát těžká zranění. Že by se opakovala stejná chyba? Že by něčím přitahovala osobnost člověka určitý typ katastrofy? Kdo ví. Je to možná jen náhoda. Ale co je vlastně náhoda? Umí ji někdo přesně popsat a definovat?“
Souznění – Aleš Stroukal
Zvířátkování – Aleš Stroukal
Jak jsme… – Aleš Stroukal
Mandlová studie ženy – Aleš Stroukal
Švindlování života – Aleš Stroukal
Rozsáhlejší novela vyprávějící příběhy čtrnácti skupin lidí, jejichž chování je připodobňováno k chování konkrétních zvířat živočišné říše (viz 14 obrázků zvířátek na přebalu knížky). Příběhy těchto skupin se postupně prolínají. V každé skupině má některá postava určitou úchylku od normálního chování lidí.
V záři zvěrokruhu – Petr Kersch
Soubor dvanácti povídek spojených znameními zvěrokruhu a šesti povídek dalších. Vyzrálá, dějově, myšlenkově i jazykově působivá prozaická kniha osmdesátiletého děčínského autora, který si za své dílo, zejména strhující a eticky naléhavou novelu Svědectví (v roce 2009 byla tato Kerschova práce mezi 51 soutěžními příspěvky vyhodnocena ve výběrovém řízení Nadace RWE & Barrandov Studio jako nejlepší filmová povídka, následně pak vyšla knižně), již dávno zasloužil mnohem větší kritickou pozornost, než které se mu zatím dostalo. Kerschovy povídky vycházejí vždy ze zcela přesného a konkrétního vidění světa kolem nás, současně však jeho hrdinové a jejich příběhy mají platnost symbolickou, nadčasovou. Kersch je mistrný pozorovatel lidských povah, v základu moralista, vždy ale schopný ironického pohledu a fantazijní nadsázky. Jeho styl je poutavý, klidný a vyzrálý. Číst jeho inteligentní povídky je potěšením pro každého, kdo má rád kultivovanou a chytrou prózu. Kersch využil krásných a známých názvů souhvězdí jako básnickou inspiraci, která probleskuje v průběhu povídky asi tak, jako v hudebním nokturnu stále slyšíme motiv, zahraný sólistou důrazně na začátku skladby. Autor bravurně rozehrává plejádu osobitých příběhů s různými postavami v nejrůznějších, nejednou značně dramatických situacích. Dokáže umně skloubit erotické motivy s kriminálními zápletkami, především však umí vyprávět, rozvíjet děj, rád překvapuje nenadálými dějovými zvraty. Kerschovo empatické zachycení psychických stavů protagonistů povídek, nepochybně navazující na tradici válečné a meziválečné psychologické tvorby, mu již nyní zajišťuje nepřehlédnutelné místo v současné české literatuře. Obálka a ilustrace Tomáš Bím.