Cestopisy
Skotsko po česku – Paul Millar
Turistickým průvodcem po Skotsku, který vám sdělí, kam nejít na večeři a tak podobně, tato kniha není. Skotsko po česku je vyznáním sympatií a obdivu k zemi na okraji Evropy, vystrčené do severního Atlantiku, v níž autor prožil více času než v kterékoli jiné, včetně své otčiny, zároveň však k zemi shovívavě pozorované očima Čecha, jenž si zachoval jistou středoevropskou skepsi Knihou procházejí města i příroda, lidé a zvířata, jídla a nápoje, dějiny i současnost. Autor, nad jiné povolaný, upozorňuje českého čtenáře především na rozličné odlišnosti, křížem krážem od architektury až po zemědělství. Líčí své Skotsko neobyčejně svěžím, uvolněným jazykem, vydatně syceným jiskřivým humorem a vskutku odzbrojujícími historkami z první ruky.
Posedenie pod tisícročným ružovým krom
Po troch knihách Cestovná správa z kongresu o ničom a iné texty, Poriadok verzus chaos a Fascinácia Nobelom, ktoré vyšli vo VEDE, vydavateľstve SAV, prichádza autor Štefan Luby so svojou novou knižkou cestopisných čŕt. Ružový ker v Hildesheime, ktorý prepožičal tomuto zväzku aj názov, sa stal akýmsi jednotiacim symbolom úvah o dávnejšej i nedávnej minulosti. Začína sa obľúbenými potulkami po Nemecku, najmä po mestách, ktoré unikli kataklizme bombardovania v druhej svetovej vojne alebo, ak neunikli, vzhľadom na svoju veľkosť mohli byť obnovené. Patrí sem nielen opísaný Hildesheim a Soest, ale aj Lemgo, Rothenburg, Quedlinburg. Nájdeme tu spravidla hrazdené domy, v Hildesheime dokonca hrazdený mrakodrap, ale aj fantastické románske katedrály a pyšné radnice. Druhý blok sa týka autorovho zapojenia do služieb ALLEA All European Academies, združenia, do ktorého vstúpila už pri jeho vzniku aj Slovenská akadémia vied. Tretí blok čŕt je naplnením poznania, že pod sviečkou býva tma a pre pocit uspokojenia netreba vždy behať na grécke pláže alebo na hrebene Álp. Autor sa venujem vybraným lokalitám a v nich sídliacim pracoviskám SAV, ktoré možno označiť predponou naj... najstaršie, najvyššie položené atď... Zaradiť po týchto šedévroch Akadémie zvyšok sveta má svoju logiku, pričom nenapísať niečo o našom Eurokocúrkove, Bruseli, by bolo chybou. Autor spláca aj niektoré dlžoby, najmä vo vzťahu k Parížu a Japonsku. K svojej štvrtej knižke cestopisných čŕt prizval Štefan Luby aj dcéru Martinu, ktorá strávila v zahraničí takmer dvadsať rokov a navštívila ešte viac krajín. Tak vznikla posledná časť knihy, nazvaná Moje hlavné stany. Predbežne vznikli cestopisy o Pakistane, Turkmenistane (Turkménsku) a Uzbekistane.
Pomalu s miminkem a s koněm v páteři Karpat – Ondřej Kano Landa
Paměť slona – Hanks Peter
Tento dobrodružný cestopis vás zábavným i napínavým způsobem zavede z okupovaného Československa v roce 1968 až na jih Afriky, kde autor prožil mnoho let. Bude vás provádět desítkami dobrodružství , rýžováním zlata, lovem žraloků a další nebezpečné zvěře, historickými záhadami i nebezpečnými situacemi a příhodami. Jsou lidé, kteří o velkém dobrodružství celý život jen sní a nikdy žádné nezažijí, a pak jsou lidé, jejichž život je jedno velké dobrodružství a nepovažují to za nic zvláštního, protož e jsou dobrodruzi tělem a duší. Ti druzí prožívají dobrodružství od rána do rána, den co den, a nenapíší o tom nikdy nic, protože to nepovažují za nic mimořádného. Mezi ty druhé donedávna patřil i autor této knihy. Kobry mu lezly denně po zahradě, opice mu skákaly po střeše, levharti a lvi byli všudypřítomní, a když cestoval za prací, divocí sloni se mu neustále motali po cestě. Autor knihy okamžitě po obsazení Prahy opustil dramaticky Československo a prožil svůj život v Jižní Africe. Především pracovně procestoval a důkladně poznal dalších čtyřicet osm zemí. Mimo svého zaměstnání farmařil a pořádal expedice do buše a divočiny, dělal průvodce a tlumočníka po Jižní Africe diplomatickým a obchodním delegacím.
Když padají manga – Alena Scheinostová,Vojtěch Bílý
Dvacetiletý Vojtěch Bílý strávil jeden školní rok jako učitel-dobrovolník na karmelitánské misii ve Středoafrické republice (SAR). Po jeho příjezdu zde vypukla občanská válka mezi muslimskými okupanty a původním křesťanským obyvatelstvem. Na Vojtovi tak náhle bylo s minimem prostředků a zkušeností vytvořit dětem v misijní škole ostrůvek bezpečí, konstruktivní práce a normality. Kromě toho se Vojta spolu s charismatickým představeným misie P. Aureliem Gazzerou zapojil do monitorování zločinů a po jeho boku se účastnil pokusů o smírčí jednání mezi znesvářenými stranami. Poznal tak zevnitř fungování obávaných povstaleckých skupin Séléka a jejich bojovníky, motivované především touhou po prestiži a majetku, jež jsou v chudé, prakticky nefungující zemi nedostatkovým zbožím. V období otevřených bojů, kdy se misie proměnila v improvizovaný uprchlický tábor, zde Vojta pomáhal se zásobováním, hrál si s dětmi uprchlíků, aby odvedl jejich pozornost od hrozícího nebezpečí, a rovněž podával exkluzivní zprávy o situaci českým i světovým médiím, vládám a humanitárním organizacím, které konflikt ve Středoafrické republice kriticky dlouho nezajímal. Stal se svědkem odsunu muslimů ze SAR, jenž měl vyřešit konflikt, avšak zpřetrhal mnohé sousedské i přátelské vazby. Vojtův návrat domů se pak víceméně překryl se zklidněním situace, kdy se lidé na misii a v jejím okolí po bouři sbírají k další existenci. Vojtěch Bílý (*1993 v Domažlicích) studoval církevní gymnázium v Plzni, ve kvintě přestoupil na Lycée Carnot ve francouzském Dijonu, které v roce 2013 zakončil maturitou. Během studia se seznámil s českou organizací SIRIRI a začal s ní spolupracovat. Od překladů textů a korespondence se tak dostal až k desetiměsíčnímu pobytu na karmelitánské misii ve městě Bozoum ve Středoafrické republice, kde působil ve školním roce 2013/2014 jako učitel. V témže období se zde stal svědkem občanské války a jejím komentátorem. Spolu s misionáři se účastnil krizových vyjednávání i humanitární intervence. V současnosti studuje psychologii na University of Aberdeen ve Velké Británii. Alena Scheinostová (*1977 v Praze) je novinářka a publicistka. Pracuje v Katolickém týdeníku, přispívá do periodik orientovaných na náboženství, společnost a lidská práva.
Umenie zablúdiť – Boris Filan
Boris Filan o sebe hovorí, že je tulák, s ktorým si cesta robí, čo chce. Nečíta sprievodcov, oveľa viac ho zaujímajú obyčajní ľudia, pravdivejší a úprimnejší informátori o meste a jeho živote. V ďalšej cestopisnej knihe blúdi autor po Istanbule, Krakove, Sarajeve a Florencii. A takto tieto štyri mestá autor charakterizuje: Istanbul kradne srdcia, ale bohato vás za to odmení. Krakov ma schmatol, hodil medzi ľudí ako na tobogan a ja som sa nezvyčajne rozjarený dal unášať silou chvíle a žiarou spoločného pocitu sviatočnosti. Sarajevo vás zo svojho objatia len tak nepustí. Florencia nie je mesto, ale slnečná sústava, v ktorej obiehajú planéty okolo žiarivého slnka, ktoré sa volá Uffizi.
Jižní Amerikou na Konec světa a pak dál do Antarktidy – Dana Trávníčková
Kniha o Jižní Americe a Antarktidě je poutavým a čtivým druhem literatury faktu, který přináší celkový pohled na dané končiny – z hlediska přírody, kultury, historie a etnik. Je tu podán jednak dramatický příběh Jižní Ameriky, kontinentu s mnohotvárnou přírodou a bohatostí kultury. To, co se tam za pouhých pět set let od „objevení“ Ameriky událo, nemá jinde obdoby. A úchvatná Antarktida, to už je vůbec svět sám pro sebe, naprosto odlišný od všech ostatních světadílů. Autorka nazývá tento svůj žánr „cesto-faktopis“. Každá její cesto-faktopisná kniha je zaměřena na historicky a kulturně ucelenou část světa, která má svůj nezaměnitelný charakter a za sebou svůj jedinečný příběh. Předkládaná kniha je druhou publikací daného žánru, po loňském „Snu o Tichomoří“ o omamujícím světě Polynésie, Melanésie a Mikronésie se strhující historií a kulturou.
Úcta k prírode a úsmev ako zmysel života – Pavel Hirax Baričák
Hiraxov cestopis z jeho putovania po Paname a Kostarike. Väčšia časť knihy je venovaná pobytu v pralese Darién u Indiánov z kmeňa Emberá. Publikácia obsahuje približne 130 plnofarebných fotografií a okrem autorovho autentického popisu zážitkov a vnemov písaného priamo zo srdca, kniha obsahuje aj opis života a zvykov spomínaných Indiánov (mýty, legendy, pytačky, svadba, pôrod, pohreb atď), ako aj faktografické informácie o obidvoch štátoch. Po ročnom meškaní je tu teda dlhoavizovaný cestopis, ktorý na autorovom blogu zaznamenal veľkú čítanosť a zožal nesmierny úspech. Zabudnite na všedné dni plné zhonu a odleťte na chvíľku do džungle... Uvidíte, oplatí sa.
Od prameňov Ussuri po kamčatské vulkány – Svetozár Krno
Kniha, ktorú držíte v rukách, nepodľahla záplave jalových informácií a plytkých senzácií o východe. Opiera sa o hodnoty, ktoré overil čas. Zobrazuje šesť veľkých oblastí. Autor ako expedičný turista prechádzal tundrou na Kolskom polostrove po sivý ch kamenných poliach, pokrytých žltým lišajníkom, zahmleným, dažďami a chladnými riekami premočeným Uralom, bajkalskými hrebeňmi, najvyššie položeným gulagom v pohorí Kodar, tajfúnom zasiahnutým Sachalinom, tigrími a medvedími chodníkmi pri Japonskom mori a živými sopkami na Kamčatke. Ďaleko od posledných samôt dosiahol nejeden prvovýstup a prvoprechod.