Cestopisy
Az antropológia nem extrém – Nigel Barley
"Az antropológia nem extrém sport." Mindig is gyanítottam, de jó érzés volt, amikor ezt egy jó hírű biztosítótársaság is leírta feketén-fehéren. Elvégre, ők már csak tudják. Két hónapos terepmunka idejére kötöttem egészségbiztosítást, és elég meggond olatlan voltam ahhoz, hogy az apró betűs részt is elolvassam. Az 1980-as évek lévén, amikor mint tudjuk, a világ olyan volt, amilyen, sem atomtámadás ellen nem voltam biztosítva, sem egy idegen kormány államosítási kísérlete ellen. Még rémisztőbb vol t azonban az, hogy tizenkét hónapig biztosítva voltam arra az esetre, ha elrabolnának. A szabadeséses ejtőernyős ugrás kifejezetten tilos volt "az összes egyéb extrém sporttal együtt". De most már hivatalosan is megállapítást nyert: "Az antropológia nem extrém sport." Nigel Barley, akinek nyugat-afrikai élményeit a nagy sikerű Egy zöldfülű antropológus kalandjaiban megismerhettük, 1985-ben az indonéz Szulavézi szigetére látogatott, hogy a modern civilizációtól még érintetlen népeket keressen fel. A toradzsa kultúrában bőven talált izgalmas vonásokat: fejvadászatot vagy éppen transzvesztita papokat, miközben számos barátra lelt. Nem meglepő tehát, hogy Indonézia a szerző máig tartó szenvedélyévé vált. A történet végkifejlete, mely toradzsa barátainak londoni látogatását örökíti meg, izgalmas új távlatokat ad Barley informatív és szórakoztató könyvének.
AquaPhone 2006 – 2015 – Kolektív autorov
Viete, ja si ešte pamätám, keď sme sa dorozumievali tak, že za tichého počasia, najlepšie v lete, podvečer, sme sa naklonili tesne nad Dunaj a kričali sme svoje správy na druhú stranu. Tetszik tudni, én még emlékszem azokra az időkre, mikor úgy kommunikáltunk, hogy csendes időjárásnál, leginkább nyári kora este, közel a Duna szintje felett kiabáltuk át a híreinket a másik oldalra. Wissen sie, ich kann mich noch an die Zeiten erinnern, als wir uns so verständigt haben, dass wir bei stillem Wetter, am besten am sommerlichen Vorabend, dicht über das Wasser der Donau unsere Nachrichten auf die andere Seite gerufen haben. Ladislav Zahovay (Peter Kerekes, Moje mesto: Štúrovo)
The Great Plains and Other Great Experiences/Velké pláně a další velké zážitky – Eva Střížovská
"Americký Středozápad je dalším tématem, který zaujal autorku po napsání knížek o našich krajanech v Texasu. Stejně jako do Texasu odcházeli lidé z českých zemí do Kansasu, Nebrasky, Iowy a dalších míst, kde se mohli usadit. Byla zde úrodná půda a i když, hlavně z počátku tu život nebyl rozhodně lehký, měli zde možnost svobodného podnikání, ať v řemeslech či v zemědělství. Autorka se ve svých reportážích a rozhovorech ještě částečně vrací do Texasu, dále provází čtenáře českou částí Iowy, kde nechybí výlet do Spillville a vzpomínka a dokumenty na zdejší pobyt Antonína Dvořáka v roce 1893, představení tamějšího muzea bratrů Bílých, kteří vyřezávali ze dřeva světové unikátní hrací hodiny a kde je byt, kde slavný skladatel tehdy bydlel, dále představení známého českého muzea v Cedar Rapids, aj. Ale nejen muzea, české kostely, školy a hřbitovy jsou v knize popisovány. Více prostoru je věnováno současným a význačným Čechům jako např. bratrům Klimešovým (původem z Jižních Čech), kteří se starají o veškerou historii a památky Iowy, elegantní a aktivní honorární konzulce Kansasu Sharon Valasek, absolventce vojenské školy a nyní farmářce a chovatelce závodních koní Marii J., atd. "
Howdy from Texas II. /Jak se máš? Texas II. – Eva Střížovská
"Dvojjazyčná anglicko-česká knížka provází čtenáře jedním z nejsvébytnějších států USA a to prostřednictvím obyvatel, kteří mají český původ. Oni si spíš říkají „Moravci“ podle toho, odkud většinou začali přicházet. A to hned brzy po největší krvavé válce na Americkém kontinentu, tedy po roce 1866, někteří dokonce i dříve. Autorka se potkává s mnoha jejich potomky, kteří se většinou hrdě ke svému původu hlásí. A také k tomu, že se dokázali v cizím a zcela odlišném prostředí od rodné Moravy doslova poprat s těžkými podmínkami přežití (nezvyklá vedra, jiná půda, jiná zvířena a nutnost lovu, často těžkost zajištění vody i bezpečnosti rodiny atd.) A přesto se velmi dobře s těmito podmínkami vyrovnali a dobře se uplatnili v tamější společnosti tzv. „Amerikánů“. Mnoho z kdysi příchozích chudých sedláků-.farmářů je dnes význačnými profesory na univerzitách, lékaři apod. Američané s českým (moravským) původem zaujímají téměř celou třetinu obyvatel obrovského státu Texas a čeština je třetím zdejším jazykem po angličtině a španělštině. České „kolache“, klobasy, pivo a hlavně tzv. Polka Fest, kdy se každou sobotu tančí a zpívá v mnoha texaských městečkách za doprovodu českých kapel – to je fenomén, který milují nejen lidé českého původu, ale i velká většina Američanů. Knížka plná reportáží, rozhovorů a zajímavosti je čtivá, ale může sloužit i pro zájemce o angličtinu. "
Skotsko po česku – Paul Millar
Turistickým průvodcem po Skotsku, který vám sdělí, kam nejít na večeři a tak podobně, tato kniha není. Skotsko po česku je vyznáním sympatií a obdivu k zemi na okraji Evropy, vystrčené do severního Atlantiku, v níž autor prožil více času než v kterékoli jiné, včetně své otčiny, zároveň však k zemi shovívavě pozorované očima Čecha, jenž si zachoval jistou středoevropskou skepsi Knihou procházejí města i příroda, lidé a zvířata, jídla a nápoje, dějiny i současnost. Autor, nad jiné povolaný, upozorňuje českého čtenáře především na rozličné odlišnosti, křížem krážem od architektury až po zemědělství. Líčí své Skotsko neobyčejně svěžím, uvolněným jazykem, vydatně syceným jiskřivým humorem a vskutku odzbrojujícími historkami z první ruky.
Posedenie pod tisícročným ružovým krom
Po troch knihách Cestovná správa z kongresu o ničom a iné texty, Poriadok verzus chaos a Fascinácia Nobelom, ktoré vyšli vo VEDE, vydavateľstve SAV, prichádza autor Štefan Luby so svojou novou knižkou cestopisných čŕt. Ružový ker v Hildesheime, ktorý prepožičal tomuto zväzku aj názov, sa stal akýmsi jednotiacim symbolom úvah o dávnejšej i nedávnej minulosti. Začína sa obľúbenými potulkami po Nemecku, najmä po mestách, ktoré unikli kataklizme bombardovania v druhej svetovej vojne alebo, ak neunikli, vzhľadom na svoju veľkosť mohli byť obnovené. Patrí sem nielen opísaný Hildesheim a Soest, ale aj Lemgo, Rothenburg, Quedlinburg. Nájdeme tu spravidla hrazdené domy, v Hildesheime dokonca hrazdený mrakodrap, ale aj fantastické románske katedrály a pyšné radnice. Druhý blok sa týka autorovho zapojenia do služieb ALLEA All European Academies, združenia, do ktorého vstúpila už pri jeho vzniku aj Slovenská akadémia vied. Tretí blok čŕt je naplnením poznania, že pod sviečkou býva tma a pre pocit uspokojenia netreba vždy behať na grécke pláže alebo na hrebene Álp. Autor sa venujem vybraným lokalitám a v nich sídliacim pracoviskám SAV, ktoré možno označiť predponou naj... najstaršie, najvyššie položené atď... Zaradiť po týchto šedévroch Akadémie zvyšok sveta má svoju logiku, pričom nenapísať niečo o našom Eurokocúrkove, Bruseli, by bolo chybou. Autor spláca aj niektoré dlžoby, najmä vo vzťahu k Parížu a Japonsku. K svojej štvrtej knižke cestopisných čŕt prizval Štefan Luby aj dcéru Martinu, ktorá strávila v zahraničí takmer dvadsať rokov a navštívila ešte viac krajín. Tak vznikla posledná časť knihy, nazvaná Moje hlavné stany. Predbežne vznikli cestopisy o Pakistane, Turkmenistane (Turkménsku) a Uzbekistane.
Pomalu s miminkem a s koněm v páteři Karpat – Ondřej Kano Landa
Paměť slona – Hanks Peter
Tento dobrodružný cestopis vás zábavným i napínavým způsobem zavede z okupovaného Československa v roce 1968 až na jih Afriky, kde autor prožil mnoho let. Bude vás provádět desítkami dobrodružství , rýžováním zlata, lovem žraloků a další nebezpečné zvěře, historickými záhadami i nebezpečnými situacemi a příhodami. Jsou lidé, kteří o velkém dobrodružství celý život jen sní a nikdy žádné nezažijí, a pak jsou lidé, jejichž život je jedno velké dobrodružství a nepovažují to za nic zvláštního, protož e jsou dobrodruzi tělem a duší. Ti druzí prožívají dobrodružství od rána do rána, den co den, a nenapíší o tom nikdy nic, protože to nepovažují za nic mimořádného. Mezi ty druhé donedávna patřil i autor této knihy. Kobry mu lezly denně po zahradě, opice mu skákaly po střeše, levharti a lvi byli všudypřítomní, a když cestoval za prací, divocí sloni se mu neustále motali po cestě. Autor knihy okamžitě po obsazení Prahy opustil dramaticky Československo a prožil svůj život v Jižní Africe. Především pracovně procestoval a důkladně poznal dalších čtyřicet osm zemí. Mimo svého zaměstnání farmařil a pořádal expedice do buše a divočiny, dělal průvodce a tlumočníka po Jižní Africe diplomatickým a obchodním delegacím.