Baobab

Druhý díl ze série ilustrovaných průvodců Miroslava Šaška po světových metropolích nás zavede do Londýna: obrovské britské metropole, která už za dob římské říše byla tržištěm plným obchodů a obchodníků. Dnes je spíš tepajícím centrem bank a byznysmenů a obrovského množství lidí mnoha národností. Procházka po Londýně s Miroslavem Šaškem baví i dnes: upjaté tváře obchodníků ze City, pouliční performeři bavící lidi ve frontě, taxíky, autobusy, gardisté, řečníci v Hyde Parku, pohled do expozic muzeí a na stavby Christophera Wrena a lidé - v sukních i kalhotách, s parukou i v klobouku s chocholem, váleční vysloužilci, mlékaři, metaři, prodavači, strážníci, turisté… Město, které je stále v pohybu a zároveň je královsky pevné. A jak ho s úsměvem shrnul Miroslav Šašek? "A na úplný konec obrázkové knížky o Londýně se ještě musíme zmínit o jednom věrném příteli - o deštníku." Londýn se jistě proměnil, ale protože Miroslav Šašek dokázal v každém městě vyhmátnout jeho skutečné srdce, je jeho průvodce stále k užitku a je v něm spoustu drobných, zábavných informací, které se na internetu v záplavě informací ztratí. Ne nadarmo anglickou verzi "This is London" vystavují v každém londýnském knihkupectví jako "British Classics". A ne nadarmo bylo prvním Šaškovým vydavatelem londýnské nakladatelství.

Cesta na Měsíc: pro někoho výsledek úsilí stovek špičkových inženýrů a vědců z mnoha oborů, pro jiného nejlepší klukovská hra, jaká se dá vymyslet Pro Miroslava Šaška, zdá se, obojí. Další z obrazových průvodců Miroslava Šaška zavádí čtenáře na Floridu, ale vlastně mnohem dál. Ukazuje lidské snahy dostat se do vesmíru. Autor se brouzdá po mysu Canaveral, po plážích, městečku i kosmickém středisku a nachází rakety všeho druhu nejdřív papírové, pak i ty opravdové, vesmírné. V době, kdy Miroslav Šašek knížku psal, byla cesta na Měsíc ještě snem, ale jeho splnění už bylo na dosah...

Jak bydlí zvířata a jak bydlíme my? Zvířata si ryjí nory, lepí hnízda z bláta, pletou pavučiny, budují složité stavby z jehličí, skládají kameny na sebe. My si stavíme zámky, vztyčujeme mrakodrapy a spouštíme na vodu plující ostrovy. Na první pohled to vypadá, že jsme úplně jiní. Ale kdo se pořádně podívá, tak jako to udělali autoři knížky Bydlíme!, uvidí, jak moc jsme se od zvířecích stavitelů naučili. A jak jsou si některé způsoby bydlení podobné. A jak úžasně dokážeme my i oni využít přírodu a jak také (někdy) dokážeme žít s málem. Interaktivní knížka na čtení, prohlížení a zkoumání s geniálně vybudovanými ilustracemi obydlí lidí i zvířat. Přes zelenou fólii uvidíte svět lidí, přes červenou svět zvířat a dohromady... dohromady je to legrace.

Když se mladý ježek Jefferson vypraví do svého oblíbeného holičství, aby si dal zarovnat frizúru, netuší, že se jeho život v jediné minutě obrátí vzhůru nohama. To, co zatím znal jen z dobrodružných románů, se stane skutečností. Je nespravedlivě obviněn z vraždy, musí se skrývat a pak pátrat po stopách skutečného viníka, které ho zavedou až do země lidí. Naštěstí má dobré přátele a rozum v hrsti. V této strhující a zároveň humorné detektivce, kterou oblíbený autor velkých příběhů Jean-Claude Mourlevat věnoval svým dětem, se čtenáři neformálně dozvídají o podivných lidských praktikách, které nejsou ke zvířecímu světu zrovna spravedlivé, o tom, jak mnoho zmůže síla přátelství, i o tom, že nejlíp si poradí ten, kdo je pevně rozhodnut potřít nespravedlnost a má pro strach uděláno!  

Pohádky mají jistojistě pobavit (co jiného než smích přináší naději, když člověk musí žít v něčem, co se podobá peklu), jsou však i výchovnou lekcí, receptem, jak se naučit žít, či spíše přežít v kolonizované zemi: kreolské pohádky vypravují o strachu, který je všude, o světě, kde tito lidé musí žít, přestože je strašidelný, kreolská pohádka vypráví o tom, že brutální siláctví znamená začátek porážky i trestu, že slabší přece může mocnějšího porazit nebo mu dát aspoň pořádně na frak, když je chytrý, mazaný, trpělivý a umí si poradit.  

Víte, co je nejlepší na chození do školy? No přece prázdniny! Teď jen pořádně sbalit a hurá na vlak... Oskar už má za sebou první třídu. Naučil se číst, psát a počítat. Oskarova babička si myslí, že se toho člověk nejvíc naučí na dalekých cestách, ale děda říká, že na to, abys něco zažil a něčemu se přiučil, nemusíš lítat na druhý konec světa ani chodit do školy. Stačí si vyjít do lesa nebo k rybníku. V tomhle si kocour s dědou moc dobře rozumí! MŇAU!