Dauphin

Hlavní hrdinka, které sama sebe (a svou sestru) stylizuje do role lišky, opatrné a střežící svůj pelíšek – své soukromí, musí překonávat dvojí handicap. Kromě své povahy, nejistoty, nedostatku sebedůvěry a nedůvěřivosti, stejně jako určitého bolestínství, je to komplex z periferie, „dalekého Západu“ tehdejšího Československa. Perifernost jejího rodného kraje symbolicky vyjadřuje popis zemětřesení, které na přelomu let 1985/1986 Chebsko postihlo. Protože Češi v kraji sídlí teprve nedávno, nemají v regionu pravidelné seismické otřesy v kolektivní paměti. Náčelník Apačů v názvu odkazuje k postavě Karla Maye a jeho literárního světa, který hraje v autorčině dospívání a životní cestě důležitou roli. Postupně, po vrstvách, objevuje nové stránky Mayovy tvorby a osobnosti. Od Vinnetoua se tak dostává k Mayově religiozitě a jeho hlubšímu rozměru. May tak hraje určitou roli i v hledání a objevování víry, které je jedním z důležitých témat textu. Věrna své „liščí nátuře“, překonává hrdinka i v tomto směru vrozenou opatrnost a postupně roste v důvěře, objevuje křesťanské prostředí s jeho výraznými postavami (Jiří Reinsberg) a zapojuje se do něj. Finále textu tvoří konec roku 1989 a zapojení tehdejší studentky Filozofické fakulty UK do sametového dění. Asi nezajímavější v tomto směru je její výprava (společně se sestrou) do rodné Aše. „Revoluce“, zásadní změna poměrů, se pro ni stane uvěřitelnou skutečností až tehdy, když (řečeno dnešním slovníkem) mimo pražskou „bublinu“ zasáhne i natolik odlišný kraj, odlišný svět, jakým bylo její rodiště. Nadšením z revolučního dění občas probleskuje autorčina skepse a dodává líčení zemitější a zajímavější charakter.

Duch tajgy je kniha o hledání. O touze po poznání a pochopení života obyvatel tajgy, světa zvířat, rostlin, lidí a duchů. Duch tajgy je kniha o životě lesa a jeho lidí, který vábí, ale zároveň i nahání strach. Tomáš Boukal navštěvoval přes dvacet let Západní Sibiř a Ural, prostor obývaný málopočetným etnikem lovců a rybářů Mansů. Za tu dobu se v těchto místech odehrála řada změn, které vedly až téměř k zániku některých společenství. Rodová území původního obyvatelstva byla výrazně zasažena těžbou dřeva či přítomností trestaneckých kolonií. Plánované hospodářství, do kterého byli nuceně začleněni i Mansové, s pádem Sovětského svazu zaniklo. Domorodí lovci však byli ponecháni na pospas živelnému kapitalismu, který pro ně byl zcela devastující. V současnosti odcházejí zbývající obyvatelé tajgy do měst, kde jsou asimilováni majoritním obyvatelstvem, a staré tradice odumírají. Jedním z jejich posledních očitých svědků je právě Tomáš Boukal.

Osmá sbírka bytostného milostného civilisty a nejstaršího básníka Dauphinu (ročník 1934)

Kniha pro každého, kdo má zájem porozumět současnému Blízkému východu. Jak naznačuje Šlomo Sand v úvodu této knihy, lze ji pochopit jako druhý díl či dodatek ke knize Jak byl vynalezen židovský národ. Výchozí teze obou je stejná: moderní národ, panující suverénně na svém území prostřednictvím svého státu, je zcela jiným typem kolektivní entity, než jakou představovala židovská náboženská společenství rozesetá po Evropě, středním Východě a severní Africe na konci 18. století. Aby mohl být ve 20. století ustaven stát židovského národa, musel být tento národ sionistickým hnutím vytvořen.

In Koli Jean Bofane nám podává zprávu o tom, že srdce temnoty po sto letech ještě potemnělo. Hořký, sžíravý, sarkastický portrét plný černého humoru o dění v dnešní Demokratické republice Kongo, kde se už od dob Bismarckových sbíhají zájmy všech, kteří chtějí hrát důležitou roli v celosvětovém dění. Když mladý Pygmej Isookanga v rodné vesnici kdesi v Kongu objevil internet a globalizaci, on-line hru Raging-Trade, jejímž smyslem je vytěžit nerosty v imaginární zemi Gondavanaland, přitom zničit své konkurenty hrubou vojenskou silou, ovšem zaštítěný rezolucemi mezinárodní organizace, zatoužil po jediném – nechat chýše, tradice, odkazy předků a tisíciletý les tam, kde jsou, a vydat se do megapole Kinshasy dělat byznys. A tak se jednou ráno ocitá v hlavním městě, přijetí se mu dostává od dětí ulice, s čínským společníkem úspěšně rozjíždí obchod s pouličně prodávanou pitnou vodou, stává se poradcem ředitele Národního parku, demobilizovaného povstaleckého velitele Kobry Zulu, s nímž sdílí tytéž vize – k čemu je dobrý les, když se pod ním nachází neuvěřitelné bohatství, ropa, zlato, diamanty a zejména koltan, dnes nejžádanější kov v našem vyspělém světě? Už někdo ze dřeva vyrobil funkční mobil, počítač, televizi či raketu země-vzduch? Postupně však Isookanga začíná přicházet na to, že jeho virtuální Gondavanaland není až zase tak odtržený od skutečnosti.

Desátá sbírka básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.