Mare-Czech
Lexikon symbolů vodosportovních klubů a svazů – Aleš Brožek
Provozování vodních sportů v Čechách, na Moravě a Slezsku je tradičně spjato s vyvěšováním vlajek. Sportovní spolky, a to především ty, které pěstovaly vodní sporty, spolkové vlajky užívaly k výzdobě svých loděnic, při závodech i při jiných příležitostech. K rozkvětu spolkové činnosti přispěl liberálnější spolkový zákon z 15. listopadu 1867. Převzala ho také první československá republika a v novelizované podobě byl účinný i během okupace a po skončení druhé světové války až do roku 1951. V českých zemích vznikly desítky klubů, v nichž se zpočátku pěstovalo veslování, později i kanoistika, jachting, vodní turistika či plavání. V této publikaci pro ně užíváme termín vodosportovní kluby...
Pohnutiny (krutej román) – Darina Ničová
V pořadí čtvrtou knihu vydává spisovatelka a herečka Darina Ničová. Tentokrát mapuje osobní vzpomínky i vzpomínky svých nejbližších. Rodinná sága Pohnutiny je metaforou na pochutiny, tedy kuchařku pohnutých příběhů. Čtecí hostina servíruje období od třicátých let dvacátého století až po současnost. Podtitul Krutej román prozrazuje, že nepůjde o červenou knihovnu s happyendem, ale o příběhy ze života.
Je to šest samostatných povídek, které na sebe v ději navazují. Každá rodina má nějakou třináctou komnatu, ať je to soužití s agresorem, péče o osobu blízkou, nebo jiná temná minulost. Ukazuju různé verze, jak se lze s těmito běsy utkat. S uvedenými tématy se nedobrovolně setkali lidé, které znám, nebo jsem znala, říká spisovatelka a dodává: Tématem mojí vlastní rodiny je příběh mého pradědečka, který zemřel v Osvětimi jako politický vězeň odsouzený za přípravy k velezradě Třetí říše. Moje babička a její sourozenci byli v období dospívání vystaveni výslechům na gestapu. Trvalo dvě desetiletí, než jsem celou historii důkladně zpracovala. Neváhala jsem ani požádat o kontrolu historiky, kteří se zabývají tématem těšínského odboje. Dostalo se mi pochvaly za čtivost i za preciznost při zpracovávání soudobých faktů.
Labsko-vltavská plavba XXVI. – autor neuvedený
Ve Sborníku 2020 najdete tyto příspěvky: Lubomír Melen: Průběh zajišťování stavby a průjezd říčně-námořních plavidel z loděnice Chvaletice plavebními komorami při transportu na Labi, Dipl.Ing. Johannes Hirsch, kpt. Michael Bor: Turbínový parník PŘEMYSL v Praze, PhDr. Jiří Král: Psychická zátěž lodních posádek se zřetelem na funkci velitele plavidla, Ing. Josef Picek: První plovoucí dok na českém Labi a jeho klíčová role při zajišťování provozuschopnosti tlačných remorkérů ve chvaletické relaci, Pavel Balcar: Československo 30. let země plavbě zaslíbená, Ing. Josef Picek: Čeští vězni na lazaretním parníku LEIPZIG.
Sborník uzavírá pasáž o činnosti Spolku přátel plavby v roce 2019 a seznam členů v roce 2020.
C.K. Pionýrské vojsko – 5. část – Zdeněk Holub
Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.
Vzpomínky mořem vonící – Igor Gabler
Některé lidské touhy se naplní, jiné ne, některá přání se splní a jiná zůstanou nevyslyšena. Každý někdy pomyslel na to, po čem všem touží, ale nevěděl, jestli to někdy dostane. Tak v našich duších vznikají sny, ukládají se přání a vytvářejí tužby.
Nikdy jsem nepomyslel na to, že se mi splní přání podívat se do světa, poznat jiné kraje a obyčejné lidi. Ne jako turista, ale jako dělník moře, který si tvrdou prací plní své sny o cizích zemích, lidech a lodích. Díky příznivému osudu se mi to vše podařilo prožít, proto jsem sepsal toto povídání. A také proto, aby také mí blízcí o mně věděli trochu víc.
„Verše“ na karbid nikličitý – M. A. Rek
Dvacet let na vodních cestách – Josef Blecha
Dvacet let na vodních cestách: To jsou zprávy – cestopisy o turistických plavbách na malých plavidlech po vnitrozemských vodních cestách Josefa a Ludmily Blechových. Autor vybral z mnoha svých plaveb ty nejzajímavější – od Austrálie přes země Evropy až po Kanadu.
Dvacet krátkých cestopisů popisuje zážitky z plaveb, technická data použitých plavidel a samozřejmě i zajímavou historii proplutých vodních cest. A je to opravdu neobvyklý cestopis, který se v takovém rozsahu na našem trhu dosud neobjevil. Ale hlavně je myšlený jako inspirace pro ty čtenáře, kteří by chtěli autora následovat v poznávání cizích zemí zajímavým způsobem – z vody.
Mrtvá v lužním lese – Josef Blecha
V lužním lese u Kolína, na břehu Labe, je náhodně nalezena mrtvola mladé ženy, která zde leží už mnoho dní. Kriminální policie z Kolína pod vedením kapitána Pavla Vidrny marně pátrá po její totožnosti a způsobu, jak byla na místo nálezu dopravena. Po několika dnech pátrání se případ „mrtvé z lužního lesa“ začíná objasňovat a pátrání se rozšíří i do Německa. Nakonec Vidrna a jeho tým dotáhnou případ k překvapivému rozuzlení.
Lexikon symbolů vodosportovních klubů a svazů – Aleš Brožek
Provozování vodních sportů v Čechách, na Moravě a Slezsku je tradičně spjato s vyvěšováním vlajek. Svědčí o tom litografie pocházející již z roku 1841. Zobrazuje Občanskou plovárnu pod pražskou Letnou v té době. Její autor litograf Vincenc Kühnel (1805–1873?) na ní znázornil dva stožáry s pruhovanými vlajkami.
Vlajky na rozdíl od praporů přitom v suchozemských českých zemích nebyly v té době tak běžné. Při místních slavnostech a návštěvách měst panovníkem nebo jiným významným hostem se na domech a v ulicích nevyvěšovaly vlajky, ale prapory, a to v zemských, císařských nebo městských barvách. Také spolky si místo vlajek nechávaly zhotovit prapory. Výjimkou byly sportovní spolky, a to především ty, které pěstovaly vodní sporty. Spolkové vlajky užívaly k výzdobě svých loděnic, při závodech i při jiných příležitostech. K rozkvětu spolkové činnosti přispěl liberálnější spolkový zákon z 15. listopadu 1867. Neplatil pouze do r. 1918, převzala ho také první československá republika a v novelizované podobě byl účinný i během okupace a po skončení druhé světové války až do roku 1951. Jeho platnost skončila 30. září 1951, kdy následující den začal platit zákon č. 68/1951 Sb. „O dobrovolných organisacích a shromážděních“ z 12. července 1951. Ten už s existencí spolků nepočítal. Díky zákonu z r. 1867 však vznikly v českých zemích desítky klubů, v nichž se zpočátku pěstovalo veslování, později i kanoistika, jachting, vodní turistika či plavání. V této publikaci pro ně užíváme termín vodosportovní kluby...