BVD

Dvě noci po sobě najde majitel chátrajícího zámku, ve kterém žije se svou psychicky labilní dcerou, ve stáji brutálně podříznutá hrdla svých koní. To je ale jen začátek krvavého příběhu, který soukromého detektiva Benjamina Krásu přivede nejdříve na zámek, aby ho odsud stopy zavedly do Švýcarska a severní Itálie. Nezůstane totiž jen u mrtvých koní. Série podivných vražd zdánlivě nemá žádnou logiku. Ale jen do chvíle než se na zámku objeví dvojče dcery zámeckého pána a okolnosti nasvědčují tomu, že obě dívky nejsou jeho biologickými dcerami... Nitky tohoto příběhu se totiž sbíhají v daleké Brazílii, kde žila rodina nacistické zrůdy Josefa Mengeleho... Strhující thriller plný napětí a nečekaných zvratů je třetí knihou Vladimíra Dundra, který píše pod literárním pseudonymem David Glockner.

Za normálních okolností by se asi nikdy nepotkali a nebýt koronaviru, laická veřejnost by stěží znala jejich jména a podoby. Taxikář Robert Markovič by si rád okolnosti své nechtěné popularity odpustil a doc. Martin Balík si určitě víc váží svých nespornych vědeckých a lékařských kvalit než faktu, ze díky jeho pohotovosti a erudici se učil česky čtenář správně vyslovovat REMDESIVIR. Osud však svedl tyto dva muže těžko byste hledali dvě tak odlišné osobnosti dohromady a díky deníku Roberta Markoviče, poznámkám doc. Martina Balíka a skvělé práci autora Jindřicha Bíče můžete den po dni od února do června sledovat drama pacienta č.1 a práci doc. Martina Balíka v době koronavirové krize. Boj o život na straně jedné, práci špičkového českého lékaře na straně druhé. Obě polohy knihy jsou příběhem určitě ne všedním...

O atentátu na Heydricha už bylo napsáno a vydáno mnohé. Všechna literární zpracování byla víceméně poplatná buď době, ve kterých vznikala nebo byla ovlivněna snahou o takové zpracování, které by zajistilo maximální čtenářský zájem. Heinz Pannwitz, za války šéf oddělení pražského Gestapa, byl krátce po 27. květnu 1942 jmenován šéfem zvláštní komise pro vyšetřování atentátu. Jeho zpráva je tedy historicky nejcennějším dokumentem o všech okolnostech atentátu na Heydricha, ale i o chování jeho vykonavatelů a spolupracovníků v kritických dnech po atentátu. Současně také dává nahlédnout do myšlení těch, kteří rozhodovali o odvetných opatřeních proti českému lidu a v jistém slova smyslu i o stavu české společnosti před atentátem a po něm. Pannwitz byl zvláštní postavou. Byl špičkovým vyšetřovatelem, ale pro neshody s nadřízenými sám požádal v září 1942 o přeložení na Východní frontu. Po svém zatčení francouzskou vojenskou policií počátkem května 1945 v Rakousku byl na vlastní žádost vydán nikoliv západním spojencům, ale do Sovětského svazu. Kupodivu nebyl Sověty popraven a po odpykání trestu se vrátil do Německa, kde v roce 1959 na základě svých vzpomínek a dochovaných dokumentů, napsal zprávu v podobě, ve které ji předkládáme českému čtenáři. Text byl podroben analýze a editaci významného historika Stanislava Bertona, který už řadu let žije v Austrálii a který tento text získal z rukou Pannwitzovy manželky po jeho smrti.

Novinka z nakladatelství BVD je přímo spojena se jménem známého českého herce Viléma Bessera, který už bohužel není mezi námi, ale který v českém filmu zanechal výraznou stopu. Kniha, kterou vám předkládáme, je ale z úplně jiného soudku. Miroslava Besserová (manželka a autorka knihy) vybrala a sepsala slogany, které jsou velmi vtipné, poučné a i dnes stále platné, do své nové knížky, kterou, jak doufáme, udělá radost nejednomu čtenáři. Sama o knize říká: „Někdo má své motto, my jsme si s mým mužem vymýšleli slogany, a rovnou na každý den. Po čase jsem z nich udělala glosy a fejetony na přežití...“

Víte, co jsou to beleše, jak se připravuje dumlikačka nebo co je podstatou kočičí svatby? Za originálními a pro mnohé cizorodými názvy se skrývá šest desítek receptů na krajové speciality, které jednak prověřil čas, jednak je pořídíte za neobyčejně levný peníz a navíc si určitě pochutnáte. Na rozdíl od Hruškových „kůžiček“ si můžete být jisti, že tyto krajové speciality uvaříte z poctivých surovin a jsou to ve své podstatě staročeská gruntovní jídla. Některá pocházejí z Podkrkonoší, jiná z Beskydska nebo třeba ze Šumavy, ale jedno je spojuje – tak jako si na nich pochutnaly naše babičky či prababičky, u vás tomu nebude jinak. Všechny recepty obsažené v knize jsou doprovázeny i barevnými fotografiemi.