Malvern
Pan král – Raija Siekkinen
Poetická pohádka o osamělém králi, kterému změní život jeden hladový a promrzlý kocour, nadchne čtenáře všeho věku.
Raija Siekkinen (1953–2004) patří k nejvýznamnějším a nejoceňovanějším finským povídkářkám a autorkám knih pro děti. Její pohádka Pan král byla přeložena do mnoha jazyků a zatím jako jediná finská kniha zvítězila na Bienále ilustrací Bratislava. Finský ilustrátor a grafik Hannu Taina (*1941) získal za ilustrace k této knize cenu Grand Prix.
Tajná řeč chodců – Jan Grabec
Druhá básnická sbírka Jana Grabce se vyznačuje sevřenější jednotou času a místa než ve sbírce předchozí. Jako by se odehrávala při procházkách únorovou Prahou. Proti tomu identita subjektu se rozpadá do změti surreálných obrazů a asociací, které vytvářejí podmanivý paralelní svět modrého betonu, hotelů a krvácejících vzducholodí. Svět jistě absurdní, groteskní, ale ještě skandálněji komický. K smíchu je úzkost. Autor se zdánlivě odkazuje na osvědčené autory typu Alfreda Jarryho, Jamese Joyce či Johna Ashberyho, mnohem spíše ale nabízí vlastní náladu, spojenou se způsobem cizincova zabydlování se v současnosti. Grabcova Praha jsou zamrzlé Pompeje bez patosu sopky.
Rania – Dane Rudhyar
Rania je podivuhodná novela o duchovním putování hrdinky téhož jména a jejím osudu naplněném nadějí i zoufalstvím, temnotou i světlem, láskou i bojem. Epické vyprávění hudebního skladatele, astrologa, filosofa a všestranného umělce Dane Rudhyara, inspirované jeho vlastním životem i osudy jeho přátel, představuje líčení lidského osudu poznamenaného tragickou cestou individualizace i svízelným putováním po transpersonální stezce z hlediska autorovy filosofie. Hrdinka zápolí s vlastní vášnivou povahou i okolním světem o vymanění z podmíněnosti a nalezení duchovní podstaty a přitom se nevyhnutelně střetává se silami temnoty vlastní duše i duchovních světů.
Rania je příběhem silné, neobyčejné ženy, jejíž život je naplněn extrémy světla a temnoty, krásy a tragičnosti. Tuto práci jsem koncipoval jako jakousi symfonii, zahrnující tři dějství. Zdůraznil jsem poetickou a hudební formu pomocí délky jednotlivých kapitol, resp. slok:
na začátku jsou kapitolky krátké, posléze, když se děj zvolní a uklidní, se prodlužují. Ve druhé části symfonického vyprávění se děj zpomaluje, formální užití krátkých kapitol už není zapotřebí. Znovu se objevuje až ve třetí části, která končí vzpomínkou na počáteční heroické téma oběti semene. Děj Ranii je zhuštěný, leckdy dramatický, přeskakuje z jednoho vrcholu na druhý v současnosti by se asi hovořilo o vrcholných zážitcích. Postavy se objevují na pozadí společenských a přírodních scenérií, jež jsou načrtnuty zhruba, z hlediska svých bytostných rysů. Dane Rudhyar
Potvora mlsná – Daniela Fischerová
Odcházení z otcovského domu – Marion Woodmanová, Kate Dansonová, Mary Hamiltonová
Uznávaná jungiánská analytička a autorka v této knize popisuje osobní cesty tří moudrých žen ke stavu vnitřní celistvosti a rovnováhy, kterou nazývá vědomá ženskost.
Věčné ženství si proráží cestu do současného vědomí. Jeho cestou je mír, soucit, úcta k životu a smrti v jednotě s přírodou. Povědomí o něm neznamená slepě klopýtat k osudu, o němž si myslíme, že se mu nemůžeme vyhnout. Znamená především neustále rozvíjet vědomí, až bude tak silné, že se rozpor stane kreativní energií. V dnešní zmatené době nás vábí nový řád reality. Směřováním k tomuto vědomí trpíme, ale naše utrpení nás otevírá ranám světa a lásce, která může uzdravovat. Naším bezprostředním úkolem je nacházet vztah s vynořující se feminitou, ať už přichází ve snech, při ztrátě těch, které milujeme, v nemocech těla nebo v ekologických obavách. Každý z nás je svou vlastní cestou přiváděn k tomu, aby čelil Jejím výzvám.
Vědomé ženství, vědomá feminita, jak se o ní mluví v této knize, se týká zapojení moudrosti v přírodě do vědomí. Příliš dlouho jsme brali instinktivně vnímanou Matku bohyni jako samozřejmost. Mysleli jsme, že bude živit a ochraňovat naše těla i naši Zemi. Libovali jsme si v sentimentálních představách. Na naší planetě nyní dochází k revolučnímu procesu a my jen můžeme doufat, že z této dnešní smrti vzejde zdravý rozum. V dávné minulosti byla nevědomá feminita spojována s instinktem, teď vědomá feminita přivádí tento instinkt na světlo, ozařuje přírodu novými představami, které k nám přicházejí ve snech a tvůrčí činnosti.
Reflexe terénního výzkumu v Maroku – Paul Rabinow
Paul Rabinow je předním americkým kulturním antropologem, jenž sehrál významnou úlohu v kritickém přehodnocování forem a norem antropologie, zejména v prosazování reflexivity jako plnohodnotné součásti antropologické tvorby dat. Rabinow v díle demystifikuje terénní výzkum jako základní metodologickou orientaci oboru, ukazuje, že jeho průběh a výsledky se odvíjejí nejen od užitých výzkumných technik, ale rovněž a neodmyslitelně od povahy výzkumníka a jeho naladěnosti.
Rabinow živou a otevřenou formou líčí svá setkávání s Maročany i francouzskými usedlíky, trampoty a nástrahy antropologického terénního výzkumu, pochybnosti a myšlenky, nad nimiž během výzkumu přemítal. Třeba okamžik, kdy svého spolupracovníka Alího naštvaně vyhodil z auta a nechal jej dojít domů pěšky. Kladl si otázku, zda to znamená konec jeho vědeckého snažení v Maroku. V současnosti je reflexivita nedílnou součástí antropologického výzkumu i prezentace jeho výsledků a kniha Reflexe terénního výzkumu v Maroku se velice rychle zařadila do antropologického kánonu, i když se Rabinowovi dostalo varování, že vydáním díla si zničí slibně se rozvíjející kariéru.
Ke studiu Goethovy Nauky o barvách – Heinrich O. Proskauer
Velký německý básník Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) byl také nadšeným vědcem a ze všech svých prací si nejvíce cenil právě svých přírodovědeckých výzkumů. Jeden z nejpropracovanějších představuje jeho kniha o teorii a vzniku barev „Nauka o barvách“ (1810).
Proskauer v této publikaci shrnuje a rozšiřuje Goethovu práci o barvách a především umožňuje čtenáři zažít popisované jevy z první ruky, a to prostřednictvím optického hranolu přiloženého ke knize spolu se speciálními kartami.
Kniha je skvělým úvodem do Goethova díla, které je v rozporu s Newtonovou teorií, že „bílé“ světlo se skládá ze spektra všech barev a že pomocí optického hranolu, kterým prochází, lze oddělit ty, jež jsou v něm již přítomny. Proskauer ukazuje, že barevné spektrum pozorované skrz hranol je ve skutečnosti konstrukcí vznikající překrýváním dvou odlišných spekter. Vysvětluje také, že jednotlivé barvy lze pozorovat pouze na rozhraní světla a tmy. Předložená publikace představuje celou řadu dalších fascinujících aspektů a argumentů podporujících Goethův přístup k tématu vzniku barev.
Když květiny promlouvají – Karel Funk
Zvolnili jsme. Velká část lidstva se nad sebou více zamýšlí. Přišla doba, kdy jsme přístupnější sebereflexi. Tato kniha byla psána ještě před vypuknutím "korona-krize", ale může být inspirací prácě pro dnešní dobu. Někdy už to tak bývá, že načasování tvorby bezděčně zapadne do toku života, tak jako načasování orby do toku přírodního roku. Kniha nabízí několik příběhů a meditací nad tím, jak náš život může obohatit styk a komunikace s rostlinami a stromy, hledá cestu, jak navázat na znalosti a odkaz našich zbožných předků a to nejen pokud jde o léčení rostlinami, ale v našem celkovém vztahu k přírodě a druhým lidem. Tato knížka je osobnějším pokračováním úspěšné knihy Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků.
Na kusy – Vitíková Jana
Strach. Strach prostupuje všemi povídkami, rozevírá všechny dveře, prokluzuje štěrbinami a třepí svět hrdinů. Literární prvotina Jany Vitíkové Na kusy se značně vymyká dnešní mladé ženské literatuře, od které již předem očekáváme zavedená schémata. V autorčině literárním světě je vše možné, její fantazie nezná hranic, protože se jedná o knihu zaplněnou bizarními emocemi. Hrdinové povídek jsou totiž ve značném rozporu s racionálními a mechanickými modely příčin a následku a vší logiky věcí a jednání. Jana Vitíková nám nabízí střety vnitřních světů jednotlivých postav s okolnostmi vnějšího prostředí, který není nikterak idylický. Jednotlivé povídky by se daly nazvat analýzami úzkosti.
Neználci – Étienne Davodeau
Étienne Davodeau je autorem komiksů, o světě vína toho moc neví. Richard Leroy je vinař, za celý život prakticky nepřečetl jediný komiks.
Oba jsou však plní odhodlání poznat život a svět toho druhého. Proč si člověk zvolí za celoživotní náplň psát a kreslit knížky nebo vyrábět víno? A pro koho to dělá? Za odpověďmi na tyto otázky jezdil Étienne Davodeau víc než rok pracovat na Richardovy vinice a do jeho sklepa, ten se zase na oplátku ponořil do světa komiksu. Otevřeli spolu mnoho lahví a přečetli nemálo alb. Setkali se i s autory a vinaři zaujatými svým řemeslem. Étienne Davodeau tvrdil, že existuje stejné množství způsobů, jak zhotovit knížku, jako jich existuje při zhotovování vína. A přišel na to, že výsledky obou těchto činností mají tu nezbytnou a vzácnou moc sbližovat lidské bytosti.
Neználci jsou záznamem tohoto radostného příběhu vzájemné iniciace.
Co je Bůh? – Jacob Needleman
Významný americký filosof a religionista Jacob Needleman ve své dosud nejosobnější a autobiografické knize hledá způsob, jak lze v dnešní době rozumět náboženským idejím. Needleman čtenáře nejprve vezme do 50. let minulého století, kdy sám jako mladý student filosofie na Harvardské univerzitě nebyl ochoten přijímat žádnou religiozitu. Ale znepokojující setkání s uctívaným učitelem zenu D. T. Suzukim a učením G. I. Gurdžijeva spolu s jeho povoláním na katedru filosofie náboženství přimělo mladého akademika hlouběji se podívat na náboženské myšlenky, které kdysi považoval za mrtvé. V rámci tradičních náboženských textů objevil jádro filosofických i praktických myšlenek, vyzrálejších a náročnějších než cokoli, co kdy spojoval s judaismem, křesťanstvím či východními náboženstvími.
Současně si Needleman uvědomil, že myšlenky a slova nestačí, neboť bez ohledu na jejich hloubku nemohou zabránit nenávisti, aroganci a zoufalství. S tímto vhledem autor začíná otevírat čtenáři nový druh porozumění: ke sdílení náboženské zkušenosti se musí změnit samotná povaha lidské zkušenosti, včetně samotné struktury našeho vnímání i našich našich myslí.
V této knize – kterou lze vnímat jako současný příspěvek k filosofii náboženství i jako esejisticky pojaté „vyznání“ – nám Needleman přibližuje význam a povahu této potřebné změny a ukazuje, jak naše současné zmatení ohledně účelu náboženství a konceptu Boha odráží psychologický hlad po této specifické kvalitě myšlení a zkušenosti.
Díky autorově upřímnosti, vzdělání a nepředpojatému rozhledu se tato silná výpověď stává pozoruhodnou sondou do duše dnešního člověka a vodítkem k vlastnímu hledání odpovědi na jednu z nejhlubších otázek života: Co je Bůh?
Iluzorní svět – Pavel Tesárek
Oprostíme-li se od zdánlivě objektivních pout, jež nás svazují s tímto světem, pak při dostatečně soustředěné pozornosti lze vnitřním zrakem dohlédnout kamsi „za“ tento svět, intuitivním vhledem se přiblížit k samotné podstatě bytí – pocítit obdobu toho, co je možné spatřit pohledem „za“ děj našeho snu během spánku: skutečný, neiluzorní svět.
Předkládaný filozoficko-teologické pojednání odráží mystické spojení poznatků teoretické fyziky a metafyziky při hledání odpovědí na ty nejzáhadnější otázky podstaty a smyslu lidského bytí a v jejich kontextu lze nalézt paralelu s introspekcí psychologa C. G. Junga: „Všechno je jen sen. Vím to a věděl jsem to od chvíle, kdy se mi začalo zdát, že existuji: Tento svět není skutečný!“
Australské pohádky – Alena Kottová
Deset autorských pohádkových příběhů na dobrou noc o zvířátkách a dětech Austrálie přilétají vyprávět českému chlapci Lukášovi pohádkový strýček Murray a krásná víla Jižanka. Vedle klokánka Kikiho nebo medvídka koaly kuchaříka a jeho kamarádky holčičky Saffron se tu setkáte s půvabnou ještěrkou Esmé, s Mirram a černými labutěmi, s legračním pštrosem – listonošem nebo elegantně létajícím myšovcem Eddym, s klukem Naali a dalšími, kteří žijí v této knížce a prožívají své humorné i poetické příběhy.
Kéž tonu v radosti – Jean Giono
Akrobat Bobi přináší lidem náhorní plošiny radost tím, že je naučí potřebě zbytečně promarněného času, času stráveného procházením a sledováním přírody, činí tak prostými věcmi: výsadbou narcisů místo brambor, přivedením jelena, který je záminkou k bujaré hostině, jednoduchými a téměř zapomenutými gesty ... Rodí se bratrství, zakládá společenství. Aby však radost zůstala, musí každý dosáhnout vnitřního míru. Ale právě zde nakonec Bobiho práce narazí a v ději dochází ke zvratu. V poetickém románu Jean Giono opěvuje život blízký zemi, slávu polí a lesů i moudrost pastýřů.
Již dávno jsem toužil napsat román, v němž bych se pokusil vystihnout polyfonii života. Zdá se mi, že v dnešních knihách je věnováno příliš mnoho místa nicotnostem, kdežto opravdová, význačná krása je zanedbávána. Ve většině knih je stále jen jeden prvek, jediné símě lásky ve všech variacích a půdu jim dodává vždy jen člověk. Román bez lidí je těžko myslitelný, ale existuje... Řeka je živoucí bytost se svou láskou i zlostí, svou silou, se svým náhodným štěstím, se svými nemocemi i se svou touhou po dobrodružstvích. Také potoky a prameny jsou živoucí bytosti: milují, podvádějí, lžou, zrazují, jsou krásné v květu a v mechu. Lesy dýchají. Luka a pastviny, pahorky, mořské břehy, oceány, údolí, vrcholky hor vydané blesku, ponuré skalní stěny, na kterých řádí od pradávna vichr: vše to není jen pastva pro naše oči, ale společnost živoucích bytostí. Známe dosud nanejvýš jejich anatomii. Obklopují-li nás tajemstvím se všech stran, je to proto, že jsme dosud nepostihli psychologii země, rostlin, řek a moří. (...) Kdo žil nějaký čas v horské krajině, tomu není třeba říkat, jaký prostor zaujímá pohoří v řeči lidí. V rybářské vesnici je to moře, u rolníka pole a luka. Člověka nelze izolovat. Není izolován: tvář země sídlí v jeho srdci.
Jean Giono
Jean Giono je českým čtenářům známý především díky novele Muž, který sázel stromy.
Květinové pohádky – Ernst Kreidolf
Ernst Kreidolf (1863–1956), švýcarský průkopník dětské knihy, zůstává jako malíř a ilustrátor knih nepřehlédnutelný. Když v roce 1898 poprvé vyšly jeho Květinové pohádky, stanovil tím nové standardy pro ilustrované knihy. Jeho ilustrace nás přenesou do světa pohádek a snů, kde hrají hlavní roli rostliny, motýli a přírodní bytosti. Měl výjimečnou schopnost rozpoznat charakteristické vlastnosti rostlin a dát jim lidskou podobu. Díky tomu jeho knihy ani po sto letech nepřestávají fascinovat dětské i dospělé čtenáře.
Porod bez násilí – Frederick Leboyer
Když dětí přicházejí na svět, často pláčou, místo toho, aby prostě jen dýchaly.
Co se skrývá za jejich křikem? Je možné, že by pro dítě bylo stejně bolestné narodit se jako pro matku porodit?
V tomto lyrickém textu nám Frédérick Leboyer odhaluje, že tam, kde matčina zkouška končí, zkouška dítěte začíná, a ukazuje nám, jak udělat, aby dítě přijalo a milovalo tento svět, náš svět, v němž se právě ocitlo.
Tato průkopnická a dnes již klasická kniha opírající se o porodnickou praxi autora významnou měrou přispěla k lidštějšímu porodnictví i k rozvoji oboru prenatální i perinatální psychologie.
Narodit se můžeme jen jednou. Nemáme k dispozici více pokusů či oprav. A přestože víme, že nás prožitek a zkušenosti z porodu mohou ve větší či menší míře ovlivňovat po zbytek našeho života, zrození stále věnujeme jen velmi málo pozornosti anebo snižujeme význam jeho vlivu.