Martina Kastnerová
Shakespeare a teorie interpretace – Martina Kastnerová
Pantarhei, Knihy, Literárna veda, jazykoveda, slovníky, Literárna veda, jazykoveda, Odborná a populárno-náučná literatúra
Záměrem monografie je poskytnout souhrnný přehled teorií interpretace, jejichž tématem bývá Shakespeare, resp. renesanční literatura, přičemž se s ohledem na rozsah problematiky zaměřuje na koncepce současné, vytvářející konfrontační rámec vybízející ke komparaci a analýze. Nekončí se však konstatací neslučitelnosti interpretačních postupů, které se navzájem vyvracejí; nýbrž se ukazuje, že i postupy, jež zastřešují odlišná teoretická zázemí, mohou na základě oboustranné diskuse tříbit to, co bude možno nazvat metodou interpretace Shakespearova díla. Hovoří-li se v titulu o hledání adekvátního interpretačního přístupu, důraz je kladen zejména na slovo "hledání", kterým by měla být naznačena neukončenost procesu, jímž se bude monografie ubírat. A zmiňuje-li se charakteristika "adekvátní", pak neaspiruje na to býti metodou jedinou a obecně aplikovatelnou, nýbrž postupem, jenž může probíhat po variabilních cestách a ukazuje se být funkčním pro daný okruh zkoumání, kterým je v tomto případě Shakespearovo dílo.
Profesionalizace literární kultury – Martina Kastnerová
Pantarhei, Knihy, Literárna veda, jazykoveda, slovníky, Literárna veda, jazykoveda, Odborná a populárno-náučná literatúra
K mnoha změnám, kterými procházela společnost alžbětinské Anglie, patří i nová role „básníka z povolání“ – autorka knihy ho přirovnává k postavám dnešní popkultury: jsou obecně známé, jsou jim přisuzovány slušné výdělky, ale ne vždy slušná pověst. Jeden z nich, dramatik Ben Jonson, sám sarkasticky poznamenává: Básník je ten /…/ ubožák, který se poezií musí živit. – Tito „ubožáci“ však měli pestré osudy i role: byli básníky i teoretiky, dvořany, politiky, prosazováním a kultivováním „lidového jazyka“ posilovali národní kulturní autonomii nejen ve vztahu k dříve nedotknutelné autoritě klasiků antiky, ale i vůči soudobě „konkurenci“ na evropském kontinentě. Nejen William Shakespeare a Ben Jonson, ale i jejich méně proslavení současníci Philip Sidney, Edmund Spenser a George Puttenham svým dílem i svými osudy dobový ideál spoluvytvářeli, ztělesňovali – nebo také zpochybňovali… Číst o nich přináší i dnes poznání bezmála dobrodružné.
Shakespeare a teorie interpretace – Martina Kastnerová
Pantarhei, Knihy, Literárna veda, jazykoveda, slovníky, Literárna veda, jazykoveda, Odborná a populárno-náučná literatúra
Záměrem monografie je poskytnout souhrnný přehled teorií interpretace, jejichž tématem bývá Shakespeare, resp. renesanční literatura, přičemž se s ohledem na rozsah problematiky zaměřuje na koncepce současné, vytvářející konfrontační rámec vybízející ke komparaci a analýze. Nekončí se však konstatací neslučitelnosti interpretačních postupů, které se navzájem vyvracejí; nýbrž se ukazuje, že i postupy, jež zastřešují odlišná teoretická zázemí, mohou na základě oboustranné diskuse tříbit to, co bude možno nazvat metodou interpretace Shakespearova díla. Hovoří-li se v titulu o hledání adekvátního interpretačního přístupu, důraz je kladen zejména na slovo "hledání", kterým by měla být naznačena neukončenost procesu, jímž se bude monografie ubírat. A zmiňuje-li se charakteristika "adekvátní", pak neaspiruje na to býti metodou jedinou a obecně aplikovatelnou, nýbrž postupem, jenž může probíhat po variabilních cestách a ukazuje se být funkčním pro daný okruh zkoumání, kterým je v tomto případě Shakespearovo dílo.