TeMi CZ

Démosthenés (384–322 př. Kr.) je považován za největšího řečníka starověku, a to nejen pro svůj řečnický styl. Svůj život a dílo spjal s politickými dějinami Athén a Řecka. Jako přívrženec demokracie vystupoval proti rostoucímu vlivu makedonského panovníka Filippa II. a proti makedonské expanzi, neboť jako první rozeznal nebezpečí ohrožující řeckou samostatnost. Podnítil vytvoření koalice řeckých států k boji proti Filippovi a postavil se do jejího čela. Jeho proslulé řeči, jimiž proti mocnému protivníkovi bojoval, byly proto pžíznačně nazvány filipikami. Po porážce koalice byl odsouzen k smrti a unikl jí vlastní rukou. Pod jeho jménem se dochoval impozantní soubor 60 řečí a dalších textů. Osobitým stylem, formální dokonalostí a myšlenkovým obsahem ovlivnil vývoj řečnictví jako žánru a své obdivovate/ale a následovníky měl od antiky, počínaje největším římským řečníkem Ciceronem, až do novověku. Jeho řeči byly překládány a studovány jako vzor, stejně tak byl hojně popisován a hodnocen jeho život a politická kariéra. Kniha je doplněna řadou černobílých fotografií a ilustrací.

Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká … České lidové písničky patří k nejkrásnějším melodiím, jež můžeme slyšet kolem sebe od nejútlejšího dětství. Jejich obsah je různorodý, . Jsou veselé i teskné, humorné i cituplné, jsou o lásce, touze, o přírodě a nejrůznějších činnostech, zkrátka o všem, co lidský život obnáší a přináší. Tato knížka Zpívánky malovánky je určena především dětem, jež si rády zazpívají. Obsahuje padesát nejznámějších a nejčastěji zpívaných lidových písniček, které si notovali naši dědové, babičky, otcové, matky, a které dodnes znějí v rádiu i televizi, na koncertech a vůbec všude, kde se sejdou lidé, kteří mají chuť si zazpívat. Sloky a noty jsou doprovázeny malovánkami - barevnými obrázky, díky nimž se obsah jedné každé písničky lépe vtiskne do paměti. Zdeňka Šíchová (nar. 1980), jež tento obrázkový zpěvník sestavila, pochází z prostředí, kde se lidovému zpěvu dones daří, z jihomoravského Kobylí. K hudbě ji odmalička vedla její maminka, díky ní a jejímu pochopení vystudovala konzervatoř v Brně, obor zpěvu, pod vedením prof. I. Hýlové-Sokolové. Dnes působí jako učitelka zpěvu a hudební nauky na Základní umělecké škole v Pohořelicích. Autorka ilustrací Lenka Brenkusová vystudovala speciální pedagogiku a 18 let pracovala jako učitelka na základní škole, kde se věnovala i výtvarné výchově. Díky svým žákům se tak dostala k vlastní výtvarné činnosti, v níž převažuje ilustrování knih.

První díl Polybiových Dějin (vyd. 2008, AK 78) obsáhl ze čtyřiceti knih jeho dějepisného díla knihy první a druhou. Autor sám je označil jako úvod, podal v nich přehled událostí v letech 264-220 př. Kr. Hlavními tématy jsou první punská válka (264-241), povstání žoldnéřů v severní Africe proti Kartagiňanům (241-238), první illyrská válka Římanů (229-228), keltské vpády do Itálie ve 3. století, vznik a rozmach achajského spolku a válka proti spartskému králi Kleomenovi III.(229-222). Tento, druhý díl Dějin obsahuje knihy třetí, čtvrtou a pátou. Ty jsou věnovány období let 220-216 př. Kr. Ve třetí knize popsal autor vznik a průběh druhé punské války od Hannibalova tažení do Itálie až po katastrofální porážku Římanů u Cann (r. 216). Čtvrtá a pátá kniha přináší výklad událostí v Řecku, zejména líčení tzv. spojenecké války (220-217) a soudobých událostí v Malé Asii, Sýrii a Egyptě včetně čtvrté syrské války (219-217). Další knihy se nedochovaly v úplnosti, z šesté až šestnácté se zachovala asi třetina, další dvě jsou ztraceny, od dvacáté knihy pak se dochovaly části zvící několika kapitol. Přesto jsou Polybiovy Dějiny jediným, alespoň zčásti dochovaným dílem helénistického dějepisectví. Polybios (asi 200-118 př. Kr.) psal své dílo pro čtenáře, kteří chtěli získat poučení o dějích své doby a o činnosti představitelů obcí a vládců. Mělo sloužit též politikům k tomu, aby se seznámili s minulostí a poučili se z ní pro svou veřejnou činnost. Za tím účelem usiloval o pragmatický výklad dějin, netoliko pouhý popis událostí. Zamýšlel se nad příčinami politického dění, válečných konfliktů a hledal souvislosti mezi nimi. Proto také zdůrazňoval, že historik musí být náležitě vzdělán. Má pečlivě studovat prameny, poznávat z vlastní zkušenost místa dějů a uplatňovat své praktické zkušenosti.. A co je mimořádně zajímavé: má hovořit s očitými svědky událostí a jejich odpovědi porovnávat. Získané poznatky pak kriticky zvažovat a podávat objektivní výklad bez emocí a jednostranné zaujatosti. Těmito zásadami a jejich naplňováním se stal prototypem moderního pojetí historiografie. Polybiovo dílo je do češtiny přeloženo poprvé.

Císař na Hrad“ znělo před volbou prezidenta v roce 1968 jarní Prahou a skandovali to především studenti a umělci, neboť nositel tohoto jména působil pár let předtím jako ministr školství a kultury. Přestože normalizační doba ho zahnala na dlouhá léta do ústraní, Čestmír Císař nerezignoval a věnoval se politice nadále – sledoval politický vývoj a kriticky jej analyzoval v samizdatových publikacích (Úvahy časové i nadčasové, 1976, Náš spor je zásadní, 1978, Na okraj české otázky, 1984 – souhrn statí byl vydán ve sborníku I kapky proděravějí kámen, 2011). Po společenskopolitické změně v listopadu 1989 se nakrátko vrátil do veřejného života a podruhé se octl v nominaci na Hrad. Roku 1992 odešel na odpočinek, ale nesložil ruce do klína – nadále sleduje politické dění a publikuje. Vrcholným dílem jsou jeho rozsáhlé paměti Člověk a politik. Kniha vzpomínek a úvah (1998), resp. Paměti. Nejen o zákulisí Pražského jara (2005). K nim se řadí i útlá memoárová knížka Moji českoslovenští presidenti (1. vyd. 2006). Obsahuje soubor 10 medailonů devíti hlav československého státu, jež Č. Císař za svého života osobně zažil i poznal, počínaje T. G. Masarykem a konče V. Havlem. Autor líčí jejich životní osudy i působení v nejvyšší státní funkci, hodnotí je z pohledu svých zkušeností a usiluje o jejich pochopení vzhledem k době a poměrům, za nichž vykonávali svůj úřad. Nevšedním zážitkem je i autorův krásný jazyk a vytříbený styl.

Rádi se obklopujeme rostlinami a zkrášlujeme si jimi domovy a zahrady. Květiny, keře a stromy dotvářejí naše životní prostředí a činí nám život příjemnějším. Tento účel však plní jen tehdy, když jsou zdravé, rostou a kvetou, jak mají a jak od nich očekáváme. Jako všechny živé organismy i rostliny trpí různými chorobami, jsou poškozovány nejrůznějšími škůdci a pak potřebují naši pomoc. Tato praktická příručka nám poradí, co dělat, když rostlina žloutne či usychá, když krní nebo se všelijak kroutí a deformuje, když je poškozena požerky, plísní nebo hnilobou, zkrátka když je nemocná a chřadne. Její autorky doc. ing. Ivana Šafránková a ing. Eva Hrudová vybraly pestrou škálu nejčastěji pěstovaných okrasných rostlin – pokojových i venkovních, letniček, trvalek i dřevin, sepsaly jejich nejčastější škůdce a choroby, popsaly a nafotografovaly příznaky, jimiž ta která rostlina „volá o pomoc“. A co je hlavní, autorky radí, co si s nemocnou rostlinou počít, jaký přípravek či jakou léčebnou kúru nasadit, a v připojených tabulkách podávají soupis dostupných a používaných ochranných prostředků.