Česká beletria
Dopis Cyranovi – Zuzana Maléřová
Zuzana Maléřová nás hned úvodním textem, nazvaným Dopis Cyranovi, přivítá ve světě své nové knihy, plné ojedinělých dopisů. Jedny nazvala „cyranovskými“, neboli „dopisy v zastoupení“, což jsou takové, které mnoho let psala jménem někoho jiného. Tak jejím slovem promlouvá dcera k matce, žena k muži, přítel k přítelkyni, bratr k sestře... Dopisy jsou určeny takovým osobnostem, jako jsou Táňa Fischerová, Naďa Konvalinková, Jana Synková, Nina Divíšková, Ivan Trojan, Ladislav Frej, Věra Galatíková, Jaroslav Dušek a další. Druhou část tvoří neodeslané dopisy, které napsala autorka sama za sebe svým nejbližším: rodině, přátelům i těm, kteří už odešli – Otovi Pavlovi, Libuši Geprtové, Stelle Zázvorkové... Tyto texty jsou silným vstupem do autorčina osobního života, ale prostřednictvím jejího otce, maminky, muže a dětí vlastně do prožitků nás všech. Třetí kapitolu představují dopisy ve verších – poetická tečka za cituplnými a dramatickými příběhy v předchozích částech. Součástí výtvarně exkluzivně pojaté knihy jsou fotografické ilustrace Vlada Bohdana z cyklu Stínohry.
Duely – Antonín Bajaja
Rozsáhlá románová freska z valašského prostředí Duely vypráví osudy několika generací kopaničářů, jejichž paměť vlastně vytváří zázemí současnosti. Postižení návazností i proměny v myšlení dědů, otců a synů směřuje k hlavní myšlence díla, jíž je kategorický zákon lidskosti a mravnosti, individuální a společenské odpovědnosti. Reálný současný i historický děj se nezřídka prolíná s mytickou folklórní obrazotvorností a s kresbou jedinečné horské přírody moravsko-slovenského pomezí. Vše ve formě krátkých, mnohdy kontrastně přerývaných střihů, jejichž motivy se někdy prolínají, jindy vracejí či zas ironicky vyvracejí, aby nakonec vytvořily harmonickou skladbu, stylově i kompozičně promyšlenou a ucelenou. První duel a Druhý duel jsou však nejen osobitou výpovědí – předkládají vnímavému čtenáři hned celou řadu vtíravých otázek týkajících se vnitřního citového bohatství člověka i stanovení žebříčku hodnoty toho, co je v životě skutečně důležité.
Váha světla – Stanislav Struhal,Stanislav Struhar
Stanislav Struhar se narodil v roce 1964 v Gottwaldově, dnešním Zlíně. V roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska, jejich syn je mohl následovat až po pádu železné opony. Usadil se ve Vídni, přijal rakouské státní občanství a němčina se stala jeho literárním jazykem. V románech se zabývá integrací cizinců do nové společnosti, ztrátou domova či mateřštiny, a zařadil se do nepočetné, ale o to zajímavější rodiny německy píšících Čechů. Jeho nejnovější román Váha světla, odehrávájící se před poutavou kulisou Říma a Ligurie, vypráví subtilně poetickým jazykem příběh mladého Rakušana, který se po dvou prožitých tragédiích znovu rozhoduje začít v cizině nový život.
Příběh zděšeného muže
Největším omylem A. T. bylo, že všechny absurdity, které se mu v životě přihodily, považoval za něco nesrozumitelného a tajného. Teprve když začal brát svůj život s nadhledem a ironicky, zbavil se svého zděšení. Vypráví o tom s černým humorem, jako by žongloval s magickými bublinami. Hrdina příběhu hledá svoji identitu unikající v proměnách emocí a pod tlakem událostí, které zasahují do jeho života. Už od dětství ho občas straší, že vše se jakoby opakuje. Jaké šance mají dnes city mužů? A co o nich vědí ženy hrnoucí se kupředu? Vyměňují si role s muži a štěstí a lásku nepostrádají. Před cílem však ztrácejí půdu pod nohama a nemohou na něj dosáhnout. A podobně vnímá svůj život A. T. Když má na dosah vzorec svého štěstí, začne tápat, co do vzorce dosadit. Tímto způsobem se vyrovnával s dětstvím, láskou, rodičovstvím i společností, ve které žije, a s odstupem mu každá kapitola vlastního životopisu připadala jako komedie. V jeho vyprávění jsou samá překvapení. Za drsnými slovy se skrývá citlivá duše, za cynickým pohledem na ženy vězí touha po opravdové lásce, za intelektuálním odcizením je potřeba sounáležitosti s přáteli, partnerkou, potomky. Přes internet to ale trvale nefunguje. Kam jsme se jako lidé dostali, když se před námi konečně otevřela tolik očekávaná svoboda? Žijeme v digitálně splašeném světě a vůbec si nerozumíme. A. T. hledá důvěryhodné opěrné body komunikace i původní význam slov, a tím se čtenářům vryje do paměti a vstoupí jim svým příběhem do srdce.
Jak roztancovat babičky – Marie Kubátová
Tuto povídkovou knížku by autorka ráda položila na noční stolek starým paním, kterým uletělo spaní... Babičky nejsou v samotě samy: bdí s nimi jejich paměť. Mají ve své hlavě paměťové klubíčko - a z něj se odvíjí život jako natočený film. Strop nad lůžkem je promítací plátno a na něm se přibližují tváře vzdálené a vracejí se i tváře přes práh času.
Přečlověk – Ctibor Pavel
Kniha Přečlovek spojuje povídky s komentovanými záznamy snů a zamyšlením nad úlohou některých psychotropních látek. Autor vtahuje „do debaty“ poměrně široký kulturní kontext. Pozornost je věnována Renému Daumalovi, své místo má zde Svetozar Nevole, Aldous Huxley i Marcel Schwob. Jakkoli je kladen důraz na argumenty a styl rozboru vědecké povahy, řada textů přechází až do básní v próze, neboť intuitivní stránka jazyka burácivě koliduje se suchopárnými vysvětlivkami.K tomu patří i dávka jízlivého humoru a civilizační skepse, s níž autor glosuje některé stránky naší každodennosti. Nezanedbatelnou pozici ve víru událostí plných interpretačních kolapsů si udržuje indická a tibetská duchovní nauka.
Hrdinové – Petr Luňák,Marek Pečenka
Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na přelomu let 1988 a 1989. Richard dokončuje studium, píše diplomovou práci, shání zápočty i zkoušky a snaží se získat přízeň studentky anglistiky Lucie. Vše se zkomplikuje, když se Richard stane předmětem přílišného zájmu asistentky šéfa stranické organizace. Intrikánský profesor Drábek se ho navíc snaží zaplést do svých mocenských plánů na katedře... Živý a humorný román sleduje všední život studentů pražské Filozofické fakulty na pozadí událostí posledních měsíců před sametovou revolucí. Jak s tím však souvisí Bach, Strauss nebo Vinnetou? A Václav Havel?
Tvarytmy – Jaroslav Dušek
Po úspěšné knize Ze mě vychází další autorizované vyprávění herce, improvizátora a divadelního režiséra, Jaroslava Duška, tentokráte inspirované jeho dvěma pobyty ve tmě. S kým se ve tmě setkal a co se o životě a vesmíru dozvěděl, se dočtete v jeho knize TVARYTMY, kterou společně s Jaroslavem připravila spisovatelka Pavlína Brzáková. Součástí knihy jsou pozoruhodné ilustrace nevidomých.
Autor Quijota – Ivan Matousek
Román o donu Quijotovi napsal Cervantes, zatímco Borges napsal povídku Autor Quijota Pierre Menard. Přesto, či právě proto je rukopis Ivana Matouška, který se těmito dvěma spisovateli různým způsobem inspiroval a navíc jej doprovodil vlastními kresbami, nezaměnitelným výtvorem. V beletristickém shrnutí Matoušek sděluje nejen, co je jemu v Quijotovi blízké, ale zároveň co považuje za trvalé, neměnné, nepřekonatelné literární hodnoty. I ve svých realistických kresbách se pokouší vyjádřit neurčité, spíš tušené souvislosti s textem, nebo jinými slovy řečeno, ilustruje, jak některá dobrodružství přetrvávají staletí, jak jsou pravdivá kdekoliv. Knížka je dalším důkazem, že don Quijote stále žije, čehož si byl ostatně vědom již Cervantes, ač zároveň si to nepřál. Matoušek se poněkud neobvyklou cestou pokouší vyjádřit, že některým z nás může být literární postava svým cítěním a uvažováním bližší a srozumitelnější, než jsou mnozí lidé ve skutečnosti. V Cervantesově románu se zaměřil především na místopis bludiště, respektive celkovou stavbu obsáhlého vyprávění o třech rytířských výpravách, ve kterém jsou postavami dokonce i autoři dona Quijota, praví i falešní, se svými vlastními životními příběhy, kterými byli při psaní inspirováni, a též vydavatelé, tiskaři, překladatelé, čtenáři, cenzoři, vykladači různých románů včetně toho o donu Quijotovi. Tím vykladačem se do jisté míry stává textem i obrazem rovněž Ivan Matoušek.
Lord Mord – Urban Miloš
Román se odehrává v 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky - ženy, a nabídl zábavu novou: heroin. Praha před koncem 19. století. Asanační násilí páchané na městě se odráží ve vyvražďování prostitutek v židovském ghettu. Souvislost mezi úmrtími je však třeba teprve hledat, po stopě zločinců jde jednak policie, jednak Karel Adam, hrabě Arco, jejž se smrt dívek dotýká osobně a který je sám stravován těžkou nemocí dýchacích cest. Do neklidného období protivládních demonstrací a konfidentských provokací přijíždí z jedné strany, z Tyrol, Adamův bratránek Mani, a ze strany druhé, z Moravy, neznámý stařec doprovázející neskutečně krásnou dívku, o níž se v Praze začíná šeptat jako o židovské princezně, ale kterou Adam při prvním setkání nepozná. Navíc se ve městě objeví Felix Hofman, lékař a chemik z Bayerových závodů, který s sebou přivezl zázračný lék proti černému kašli a souchotinám, prášek plný heroické síly a smrtelného nebezpečí. Hrabě Arco se k němu snaží dostat, zároveň se pokouší zachránit alespoň jeden barokní dům na rozhraní Starého Města a Josefova, k tomu soupeří s policií v tom, kdo dříve odhalí vraha prostitutek a jeho motivy. Mezi tím se pod nátlakem moderních bouracích strojů poroučí jeden dům za druhým a v ruinách Židovského Města se po nocích zjevuje legendární fantom z dětských báchorek, Masíčko, před jehož dlouhým nožem je lépe co nejdál uprchnout.
Santiniho jazyk – Urban Miloš
Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena? Martin Urann je zaměstnancem reklamky, kterému docházejí nápady, a tak mu hrozí propuštění. Dostane však ještě jednu šanci, úkol, do něhož se nikomu jinému nechce a nikdo nevěří v jeho splnitelnost. Martin Urann musí vymyslet slogan, který by platil pro všechny lidi a všechny situace a mohl by prodat jakékoli zboží. Ve svém zoufalství se hrdina chytne toho, co mu jako první přijde do cesty. Je to dívka, jež čte v metru knihu o světcích, hvězdách a kostelech. Odpověď je možná právě v této knize a inkoustem může být krev. První Urbanův román od dob Poslední tečky za Rukopisy, který není tak úplně černý. Lze jej rovněž číst jako volné pokračování románu Stín katedrály.
Fucking, loving Ireland – Kateřina Hejlová
Píše se léto 2005. Tři studenti: Karolína, její přítel Marek a jeho mladší bratr Ondřej vyrážejí do irského Dublinu za prací. Na zelený ostrov přilétají s jasnou vizí: zdokonalit se v angličtině a trochu si přes léto přivydělat. Toho času je irský pracovní trh cizincům otevřený. Minimální mzda je zde vysoká. Najít si sezónní práci by tedy teoreticky neměl být problém. Jakmile však vykročí do vlhkých dublinských ulic, rychle pochopí, že realita může někdy mít příchuť deště, šmíru a majonézy, ale dokud se neztratí humor, vše se s nadhledem překoná. A že zamilovat si něco, co zdánlivě nenávidíte, je snazší, než by jeden myslel. Nelehké začátky přinášejí veselé konce!