Eseje, úvahy, štúdie
Kriminologické štúdie – Vojtech Hatala
Kniha Kriminologické štúdie významného slovenského právneho teoretika a kriminológa prof. Vojtecha Hatalu (1930-1985) obsahuje výber štúdií z posledného obobia jeho vedeckej tvorby (1973-1985), v ktorej sa zameral na problematiku kriminality mládeže. Pre tento súbor kriminologických štúdií je charakteristický multidisciplinárny prístup zohľadňujúci aspekty psychologické, sociologické, viktimologické, penologické, trestnoprávne i ďalších disciplín, pre ktorý mal autor mimoriadne predpoklady vzhľadom na svoju všestrannú erudíciu. Jednotlivé štúdie sú venované napr. oblastiam: právne vedomie, skupinová kriminalita, násilná kriminalita, sexuálna kriminalita, príčiny kriminality, prevencia kriminality a kriminálna recidíva.
Eseje – Eugenio Montale,Jiří Pelán
Kniha seznamuje českého čtenáře s Montaleho pozoruhodnou a závažnou tvorbou esejistickou a kritickou, kterou autor sám nazýval svým "vedlejším povoláním" (Il secondo mestiere). Soubor Montaleho kritických esejů je širokým výběrem z textů, jež vznikaly v průběhu půl století a v nichž je mimořádně pronikavě analyzována zejména italská, francouzská a anglická poezie a próza. Montale soudí literární díla z velmi koherentní estetické pozice a jeho eseje jsou skutečným gejzírem přesných detailních postřehů. Ač zůstává i ve svých kritických postojích jedním z velkých reprezentantů evropského modernismu, je zároveň pronikavým soudcem slepých uliček avantgardních experimentů. Překladatel a editor knihy Jiří Pelán doplnil knihu doslovem a řadou edičních poznámek a vysvětlivek.
Koperník a české země – Zdeněk Horský
Publikace přináší výbor ze studií předního českého historika vědy Zdeňka Horského (1929-1988), jež jsou výsledkem jeho mnohaletého bádání soustředěného kolem problematiky formování novověké evropské vědy a vývoje kosmologie a astronomie 15. až 17. století. Soubor tematicky postupuje od vztahů filosofie a přírodních věd a kosmologie renesančního platonismu, přes dílo Mikuláše Koperníka, jeho recepci v českém prostředí, vědeckou kulturu české renesance až k vědě 17. století. Uzavírají ho pak Horského metodologické a zobecňující úvahy o vývoji věd a jejich historiografii. Soubor zahrnuje texty dříve již vydané i dosud nepublikované a širší čtenářské obci nedostupné. Představuje proto nejen dokument Horského známé tvorby, nýbrž zpřístupňuje nový, monograficky uspořádaný celek jeho studií, které jsou stále aktuální a mimořádně cenné nejen pro filosofii a dějiny vědy, ale i pro kulturní dějiny obecně či historii idejí. Publikaci doprovází úvodní studie o díle, působení a odborném přínosu autora.
Poselství Garciovi – Elbert Hubbard
Esej oslavuje iniciativu vojáka, který úspěšně splnil svěřený úkol. Nekladl žádné otázky, neměl námitky, neprosil o pomoc a misi dokončil. Tím dokázal, že vyniká nad průměrem. Odvedl práci, aniž ho někdo musel držet za ručičku. Příběh vybízí čtenáře, aby takový postoj uplatňovali na cestě k úspěchu ve svém životě. Chcete-li v životě čehokoli dosáhnout, pak je tato knížečka pro vás "povinnou četbou".
Sambucus VII. – Práce z klasickej filológie, latinskej medievalistiky a neolatinistiky – Daniel Škoviera
Po siedmy raz ponúka Sambucus na svojich stránkach štúdie z oblasti vied o antickom staroveku a stredovekej i novovekej recepcie tejto kultúry. Azda o niečo výraznejšie oproti predchádzajúcim zväzkom sa v ňom dostávajú k slovu mladší autori a ukazujú, že tematický záber ich výskumných záujmov je takisto pozoruhodne široký. Ani v tomto zväzku nevyplýva poradie príspevkov z abecedného poradia priezvisk, ale dôsledne sa nedalo použiť ani prísne chronologické hľadisko. Súbor štúdií otvára Peter Fraňo, ktorý dokladá, ako Cicero v spise O osude pracoval s učením stoika Poseidonia. Rétoriku pred filozofiou uprednostnil v príspevku o rečníckej osnove látky a rétorickej interpretácii starovekých textov Jiří Pavlík. V oblasti gréckych štúdií sa pohybujú príspevky Andrey Námerovej a Alexandry Kavečanskej; prvá rozoberá Lukianov dialóg Skýt a pripomína, že vo vnímaní Skýtov ako necivilizovaných išlo neraz o klišé, zatiaľ čo druhá nám zvolila za sprievodcu po Kykladách Strabóna. Na menej známe stránky antického kresťanstva sa zamerali dve autorky. Marcela Andoková dokazuje, aký ťažký boj s antickým divadlom, konkrétne s populárnym mimickým žánrom, zvádzali kresťanskí vzdelanci, kým Ema Pavľáková na papyruse G 2312 z viedenskej zbierky exemplifikuje, čo si zachoval a akými zmenami prešiel v prostredí egyptských kresťanov taký dávny apotropaický nástroj, akým je amulet.
Storočie dlhšie ako 100 rokov – Ľubomír Lipták
Smích – Henri Bergson
Proslulá Bergsonova esej Smích se zamýšlí nad otázkou zdroje a smyslu smíchu. Odpověď zní, že plní závažnou společenskou roli. Kriticky totiž reaguje na vše komické, tj. na to, co vyjadřuje strnulé, mechanické stránky lidského myšlení a chování. Autor se zde projevuje nejen jako dobrý znalec literatury, ale též jako mistrný a vtipný pozorovatel každodenního života.
Nemusíš zestárnout – Maria-Anne Hirschman
Nemusíš zestárnout je volné pokračování úspěšné knihy Hansi, je to kniha otázek, které si Hansi v průběhu svého života kladla a hledala na ně odpovědi: Co je láska? - tak se jako malá ptala, když se k ní její nevlastní otec choval velmi hrubě. Co je svoboda? - tak se ptala, když Hitler pod záminkou "osvobození" Sudet obsadil pohraničí Československa. Co je dobro? - to byla otázka, když po skončení války Hansi zázrakem přešla z komunistické zóny, kde Rusové nemilosrdně dopadené přeběhlíky likvidovali, na "západní" stranu k Američanům, kteří jí vlastně zachránili život. Každý z nás si v životě alespoň jednou položil podobnou otázku. Známe však tu správnou odpověď? Odpověď, která by byla podle Bible i podle toho, co cítíme hluboko v našich srdcích? Kniha Nemusíš zestárnout nabízí na tyto i další otázky odpovědi - odpovědi prověřené neuvěřitelným životem autorky.
Solitéry – Rozanov Vasilievič Vasilij,Mikuláš Šoóš,Marta Činovská
Vasilij Vasiljevič Rozanov, ruský publicista, filozof, zakladateľ „postmodernizmu“, dávno pred jeho vznikom na Západe. Základné prvky jeho svetonázoru sa sformovali už počas gymnaziálnych štúdií – vnútorná sloboda a protest proti autoritám a byrokracii, odstup od vonkajších udalostí, sebapozorovanie, neprítomnosť viditeľnej vôľovej cieľavedomosti. Rozanovský „postmodernizmus“ sa veľmi živo prejavoval najmä v programových „mozaikových“ prácach Solitéry (1912), Pominuteľné (1913) – tie sú obsahom knižky, a Spadnuté listy (opálka 1 a 2) (1913, 1915). Prezentované diela sú z posledného obdobia autorovho života a sú zároveň svojráznou psychologicko-duchovnou rekapituláciou života a tvorby spisovateľa, o ktorom rozanovovedec Alexej Nalepin napísal: „Rozanov je najtajuplnejšia, najprotirečivejšia talentovaná figúra v našej kultúre na hranici 19. ¬– 20. storočia“. Duchaplný lyrizmus a vynikajúca publicistika, šokujúca úprimnosť a groteskná buffa – to všetko sa premietlo do jeho diela. Metóda myslenia Rozanova je principiálne medzidisciplinárna a metahistorická. Obrovský význam Rozanova súčasníci oceniť nedokázali: pluralizmus jeho metódy pokladali za bezprincipiálnosť. Charakteristická je formulácia P. B. Struveho: „Veľký spisovateľ s obmedzujúcimi nedostatkami“. Ale až po niekoľkých desaťročiach ruskí postmodernisti (Andrej Šiňavskij, Venedikt Jerofejev, Viktor Jerofejev a iní) sa prihlásili k nemu ako ku kultúrno-historickému zdroju vlastnej literárnej tvorby a svetonázoru.
Jak (ne)dělat dějiny – Petr Havlík,Petr Žantovský
Knížka Jak (ne)dělat dějiny neaspiruje na milionový náklad a palcové titulky v bulvárních médiích. Její ambice jsou střízlivé - pokusit se přimět čtenáře k zastavení se a malému zamyšlení. Přehoupli jsme se z jednoho století do druhého, z jednoho režimu do jiného. Kolem nás běží tryskem dějiny. Kam vlastně? Ve světě je více formální demokracie, ale kupodivu nikoli více svobody. Klademe si otázky týkající se poztrácených a přeházených hodnot, role davu, elit, virtuálních realit i populistické demagogie. Obsáhlý rozhovor Petra Havlíka s publicistou Petrem Žantovským doplnil výběr politických glos a článků Petra Havlíka z posledních dvou let. Knihu provázejí originální ilustrace Miroslava Kemela, dobře známého čtenářům denního tisku.
Krvilační Maďari – Gábor András
Zdá sa, akoby neovládateľnú chuť vraždiť bezbranných nevinných civilistov mali Maďari v krvi. To, o čom budete čítať, to sú hrdinské činy skutočných Maďarov, tých najlepších "vlastencov" voči svojim vlastným spoluobčanom. Ako si inak totiž možno vysv etliť beštiálne činy tých Maďarov, ktorí o sebe vyhlasujú, že sú elitou maďarského národa. Ide o beštiálne činy maďarských dôstojníkov a šľachty voči príslušníkom vlastného národa. Určite sa dozviete viac o hrôzostrašnej kapitole z dejín susedného Ma ďarska, ktorú zvyknú nazývať dobou "bieleho teroru". Je to priam pohoršujúce, ako malo sa píše o tomto terore, ako sa minimalizujú tieto maďarské zločiny. Dnešná propaganda stále pripomína údajné strašné " komunistické zločiny", ale dôsledne mlčí o b ielom maďarskom terore. Krvilačné prejavy z rokov 1919-1920, ktoré sú popísané v tejto publikácii, sa opäť prejavili počas 2.svetovej vojny a počas kontrarevolúcie v r. 1956. Kde je záruka, že sa neprejavia opäť?
Živá reklama – Jozef Kaščák
Život. Realista ho vidí taký, aký je. Optimista dúfa, že ho vie zlepšiť. Pesimista neverí, že sa s ním dá niečo robiť. Nihilista si je istý, že sa s ním nedá nič robiť. Filozof sa ho pokúša vysvetliť. Anarchista nepotrebuje nikomu nič vysvetľovať. Fanatik verí, že smrťou v mene niečoho sa bude mať v inom živote určite lepšie, čím sa dostáva na úroveň optimistu. Jozef Kaščák do žiadnej z týchto kategórií nepatrí. Jeho blogy sú o veselej hlučnej samote v presýpacích hodinách našej civilizácie. Máte radi fejtóny, ktoré sú písané s nadhľadom, humorne, moderným jazykom a pritom nestrácajú ľahkosť bytia? V tom prípade sa vám kniha životných postrehov Jozefa Kaščáka bude páčiť...
Na okraji útesu – Roger Chartier
Roger Chartier (*1945) je jedním z předních francouzských historiků zaměřených na intelektuální dějiny. Spolupracoval s revuí Annales, působil na Vysoké škole sociálních studií (EHESS), od roku 2006 přednáší na Coll`ege de France. Kniha Na okraji útesu představuje soubor dvanácti esejů, ve kterých autor diskutuje či polemizuje se současným pojetím historiografie, především francouzské. Svá témata rozvíjí ve třech okruzích - jednak zkoumání některých metod či konceptů, dále kritické vyrovnávání se s autoritami, jako jsou například Michel de Certeau, Michel Foucault, Louis Marin, a konečně konfrontace historie se sousedními disciplínami, zejména s geografií, sociologií, filozofií a literární vědou.
Určitá míra facky – Jiří Černý
Monoteistická náboženství a stát – Karel Sládek
Předkládaná kolektivní monografie českých i zahraničních odborníků se pokouší uchopit problém vztahu náboženství a státu v širších historických, právních i teologických souvislostech a přitom ponechat otevřený prostor pro další reflexi. První kapitoly se věnují nárysu vztahu židovství, křesťanství a islámu ke státu v souvislosti s jejich posvátnými knihami a ranými dějinami těchto náboženských tradic. Druhá část představuje reflexi o monoteistických náboženstvích v kontextu novověkých politických dějin. Třetí část přináší studie o vybraných otázkách specifického vztahu křesťanské nauky ke státu.
Pravoverný – Eric Hoffer,Denisa Škodová
Amerického spisovateľa Erica Hoffera (1902 – 1983) často nazývajú „filozofom z prístavných dokov“. Celý život pracoval ako robotník a vzdelával sa vo verejných knižniciach. Už jeho prvá kniha Pravoverný mu priniesla slávu a stala sa doslova súčasťou celosvetového filozofického kánonu. Vo svojom výročnom prejave z nej citoval dokonca aj prezident Dwight D. Eisenhower. Eric Hoffer, samovzdelaný robotník z prístavných dokov, napísal svoju knihu esejistickým štýlom vo forme kratších i dlhších aforizmov, vďaka čomu ju môžeme otvoriť na akejkoľvek strane a vždy objavíme vetu, ktorá nás donúti zamyslieť sa. Kniha Pravoverný, hoci napísaná roku 1951, je dnes možno ešte aktuálnejšia než kedykoľvek predtým. Zaoberá sa psychologickými príčinami vzniku masových hnutí a pomáha poodhaliť skryté dôvody udalostí, ktoré v prvej polovici 20. storočia takmer zničili ľudskú civilizáciu. Avšak nevenuje sa len problémom masových hnutí ako takých, ale predovšetkým povahou tých, ktorí sú k nim najviac priťahovaní – „pravoverných“ fanatikov a frustrovaných jednotlivcov. Skúma psychológiu sklamaných a nespokojných – tých, ktorí by sa dychtivo obetovali za akúkoľvek svätú vec, ideológiu či dogmu a tá by tak dala ich bezvýznamnému životu pocit dôležitosti. Takíto ľudia bez problémov prijímajú fanatické názory, ktoré sú podľa Hoffera v podstate iba „útekom od seba samého“. Roku 1983 udelil Ronald Reagan Ericovi Hofferovi prezidentskú Medailu slobody.
Kruhy pod očima – Věroslav Mertl
Tajemství vytváří dějiny a konstituuje lidskou duši, tvrdí v jednom z esejů českobudějovický spisovatel, básník a esejista Věroslav Mertl. Jak doznává, deníkové záznamy začal psát na popud svého otce už jako osmiletý chlapec. Je si ovšem vědom určité problematičnosti a subjektivnosti deníkových poznámek a postřehů, ale domnívá se, že i ony náleží do publikovatelné literatury a nejsou vždy jen privátní záležitostí. To potvrzuje i úspěch jeho knihy deníkových úvah a reflexí Kruhy pod očima, která vyšla v roce 1995 a zahrnovala texty z let 1954 až 1994. Na ni volně navazuje "druhá kniha" Kruhů pod očima, v níž je Mertl důvtipným, někdy i nesmiřitelným glosátorem a kritikem vnějšího životaběhu, ale především filosofujícím a moudrým člověkem, odmítajícím nápory postmoderního relativismu hodnot a naopak se navracejícím v duchu své hloubce křesťanské víry a morálky k hodnotám a jistotám trvalým a sebezáchovným.
Nepíš to, otec – Anton Blaha
Autor - renomovaný právnik, intelektuál, publicista vo svoje knihe úvah, recenzií, rozhovorov a článkov otvorene reaguje na deformácie spoločnosti, jej odcudzené podoby a pokrivené charaktery, promptne registruje a citlivo zachytáva vnemy súvisiace s našou tradíciou. Ako človek i skúsený právnik si uvedomuje, že nemožno zostať ľahostajným k problémom, ktoré nás kvária a ako veľa pre neho znamenajú princípy, istoty i ideály, za ktoré sa oplatí bojovať. Na margo jeho knihy spisovateľ L. Ťažký napísal: "Anton Blaha píše tak presvedčivo ako sa na právnika, advokáta patrí. Presne, úderne, zanietene a odborne. Čo veta, to ,paragraf', paragraf literárny, paragraf prísny a navyše pekne, presne sformulovaný... Blaha vťahuje do čítania a vzdeláva.. Čítanie jeho úvah vnáša do duše čitateľa pocit spravodlivosti, že je tu niekto, kto nespravodlivosť vidí a počuje, ktorého bolesti bolia tiež, že je tu muž, ktorý sa nebojí zastať pravdy. Čitateľ nemôže nebyť na jeho strane."
Krížová cesta kultúry – Jozef Bob,neuvedený
Prostredníctvom esejí, úvah a rozhovorov sprítomňuje známy literát a publicista pätnásťročie spoločenských pohybov od novembra 1989, ktoré zmenili charakter a dosah slovenskej umeleckej tvorby. Nastoľuje jednoduché otázky a hľadá zložité odpovede: Kam sa podel spisovateľ, kam sa podel čitateľ, kam smeruje vulgarizácia a komercionalizácia médií. Autorove úvahy sú svedectvom, mementom i významným historickým dokumentom o krížovej ponovembrovej ceste slovenskej kultúry, myslenia, inteligencie, spoločnosti.
Morfologie pohádky a jiné studie – Propp Vladimír Jakovlevic
Daň z krvi – Pavol Jurina Hrtus,Jana Farkašová
Jeden z najvýraznejších prozaikov slovenského exilu takisto až teraz, „in memoriam“ po prvý raz preniká na domácu scénu súborom pôvodne dvoch zbierok krátkych, dynamických, prenikavo napísaných próz: Daň z krvi a Jazva. Autor do nich vtelil svoj labyrint duše, sarkazmy, reflexie, nezodpovedané otázky. V pestrosti námetov badať citlivého pozorovateľa a vnímavého ducha, ktorý ochotne prezrádza svoje slovenské korene.
Rozhovory na konci světa – Martin Severa
Seriál Rozhovorů na konci světa byl původně natočen pro pražskou televizi Metropol TV. Známý moderátor Martin Severa vede rozhovory se známýmí osobnostmi z oblasti vědy, umění, politiky, sportu a veřejného života nejen na dané téma, ale také o jejich současném světě. Mezi nimi můžeme zmínit Miloslava Stingla, Ondřeje Hejmu, Ladislava Špačka, Jakuba Koháka, Evu Kantůrkovou, Pavla Pafku, Tonyu Graves, Benjamina Kurase, Ericha von Danikena atd. Pro nečekávaný úspech vydáváme tyto rozhovory i v knižní podobě. "Seriál Rozhovoru na konci sveta jsem nejprve natocil pro TV Metropol. Ta myšlenka mne napadla ve chvíli, kdy jsem potkal pana Miloslava Stingla. Bylo to v listopadu roku 2011 na jednom predstavení tanecníku z Velikonocního ostrova. Mluvili jsme nejen o tomto ostrove, ale i dalších koutech sveta, které procestoval. A tak nemohla neprijít rec na mayskou civilizaci a na mayský kalendár. Jeho jeden velký cyklus – baktun, který trvá více než 5 tisíc let – údajne skoncí 21. prosince 2012. Což mnohé fantasty svádí k tomu, aby ho oznacili jako možný konec sveta. Ostatne, každý konec nejakého casového úseku ci cyklu svádí k bilancování a následne k predsevzetí ve stylu „zacnu nový, lepší život“. Martin Severa (úryvek z ¬Prologu)
Čo? Ako? Prečo? – František Novosad
Úvahy Františka Novosáda vychádzajú z presvedčenia, že aparát vypracovaný klasickou filozofiou v línii T. Hobbes – G. W. F. Hegel – K. Marx – M. Weber je uplatniteľný aj pri analýze problémov súčasného sveta. Dejiny sociálnych a politických ideí traktuje v úzkej nadväznosti na dobové kon-texty a chápe ich ako špecifický typ odpovedí na problémy, s ktorými zápasili konkrétne spoločnos-ti, ako špecifické postupy, ktorými spoločnosti interpretujú svoje možnosti a svoje obmedzenia. Zároveň berie do úvahy umiestnenie teórií v konkrétnych ideových tradíciách. Každá teoretická koncepcia vždy obsahuje aj polemickú zložku, nadväzuje na predchádzajúce teórie, kritizuje ich, je súhlasom alebo polemikou s konkurujúcimi názormi. Dôležitou témou jeho uvažovania je analýza pojmu sociálny poriadok. Sociálny poriadok chápe primárne ako historicky sa meniaci komplex koordinácii prostredníctvom empatie, spoločných hodnôt, násilia, výmen a zmlúv. Jednotlivé typy spoločností sa potom rozlišujú podľa toho, ako sú jednotlivé formy koordinácie inštitucionalizované a podľa toho, ako sa menia väzby medzi jednotlivými spôsobmi koordinácie. Osobitnú pozornosť venuje vzťahu medzi koordináciami prostredníctvom hodnotových systémov a aparátov násilia.
Ako zomierame – Sherwin B. Nuland
Všetci chceme poznať podrobnosti o umieraní, no je len málo tých, ktorí sú ochotní o tom rozprávať. Či už sa snažíme predvídať udalosti, ktoré nám prinesie naša vlastná smrteľná choroba, alebo chceme lepšie pochopiť, čo sa deje s naším najbližším zasiahnutým takýmto ochorením, alebo je to skôr nepochopiteľná všeobecná fascinácia smrťou, všetkých nás lákajú myšlienky súvisiace s koncom života. Pre väčšinu ľudí zostáva smrť skrytým tajomstvom, rovnako erotizovaným, ako aj obávaným. Sme neodolateľne priťahovaní práve najdesivejšou úzkosťou, láka nás primitívne vzrušenie, ktoré vyplýva z fl irtovania s nebezpečenstvom. Je len nepatrný rozdiel medzi tým, ako sú mory priťahované plameňmi a ľudia smrťou. Nikto z nás sa nezdá byť z psychologického hľadiska schopný vyrovnať sa s myšlienkou na vlastnú smrť a to, čo príde po nej, s predstavou trvalého bezvedomia, v ktorom nie je ani prázdnota ani vákuum – v ktorom nie je jednoducho nič. Vyzerá to úplne odlišne od toho nič, ktoré predchádza život. Rovnako ako pri každej inej blížiacej sa hrôze a vynárajúcom sa pokušení hľadáme spôsoby, ako poprieť moc smrti a ľadového zovretia, v ktorom drží ľudskú myseľ.
Hľa: pravda je tak blízko 3 – Mylné cesty – Richard Steinpach
Piliny – Krzysztof Varga
Kriticky sžíravá diagnóza a chirurgicky precizní pitva současné polské společnosti, jaká nemá v literatuře našich severních sousedů v posledních deseti letech obdoby. Varga řeže do polského maloměštáctví, falešné zbožnosti, korporátní kultury a raného kapitalismu, do vztahů mezi rodiči a dětmi, do věčně se zpožďujících vlaků polských státních drah. Řeže umně a zarputile, řeže do žen i mužů, do sebe i do druhých, řeže s upřímnou nenávistí a s řemeslnou virtuozitou a piliny jen létají…
További széljegyzetek egy rejtett szöveghez – Gómez Dávila Nicolás
Lassacskán bekövetkezik, amitől az arisztokratikus visszavonultságban élő bogotái remete, Nicolás Gómez Dávila (1913-1994) alighanem a legjobban rettegett: kanonizált szerzővé válik. Amióta a kilencvenes években néhány német értelmiségi felhívta rá az európai olvasók figyelmét, ... Folytatás ›› alig ismerünk latin-amerikai gondolkodót, akinek életműve olyan élénk érdeklődést keltene, mint az övé. Bár életében csak barátai és családtagjai számára tette elérhetővé írásait, később olyan csodálókat szerzett, mint Ernst Jünger, Álvaro Mutis vagy Heiner Müller. Szenvedélyes korszerűtlenségét életével hitelesítette: franciaországi tanulóéveit és egy európai utazást leszámítva szinte egész életét Bogotá melletti villájában, pontosabban harmincezer kötetes magánkönyvtárában töltötte. El reaccionario auténtico című esszéjének köszönhetően többen a XX. század egyik legjelentősebb politikai teológusának, a Joseph de Maistre és Juan Donoso Cortés nevével fémjelezett ultramontán hagyomány utolsó képviselőjének tekintik, noha saját meghatározása szerint a reakciós "nem visszafordulni akar, hanem más úton járni". Gondolatainak feszültsége abból ered, hogy hierarchikus világképe, katolicizmusa és antidemokratizmusa ellenére is az individuumba, illetve a tagadás gesztusába vetette minden reményét. Szellemi partizánharcként felfogott sajátos, mély hitében gyökerező szkepticizmusa minden ideológiától távol tartotta - nem meglepő hát, hogy a politikai szerepvállalástól konzekvensen elzárkózott. Gómez Dávila - mint a modernitás többi hajótöröttje - minden filozófiai rendszeralkotást szócséplésnek, a csupán megsejthető, ám kifejezhetetlen "rejtett szöveg" meghamisításának ítélt, így már első kötetei, a Notas és a Textos is csak rövid esszéket, feljegyzéseket tartalmaztak. Mivel a civilizáció lényegét a klasszikusokkal folytatott párbeszédben látta, és szakadatlanul kereste az egyedül tisztességes, vagyis a hallgatáshoz legközelebb eső megszólalási formát, végül kizárólag "széljegyzeteket" írt. Aforizmáinak 1977 és 1992 között publikált öt kötetével - melyeknek utolsó darabját tartja kezében a magyar olvasó - az európai hagyomány "közhelyeinek" kívánt méltó nyughelyet biztosítani. George Steiner - aki ugyancsak jól ismeri Gómez Dávila írásait- "püthagoraszi műfajnak" nevezte ezt a töredékekből építkező, egyszerre áttetszően világos és enigmatikus írásmódot, amelyet mindenkor a vulgaritás elleni küzdelem hív életre, és amely így mindig a száműzöttek, a rosszkor születettek, egyszóval a nagy legyőzöttek sajátja. A(z) További széljegyzetek egy rejtett szöveghez (Könyv) szerzője Nicolás Gómez Dávila.
O hudbě a románu – Milan Kundera
Sedmý svazek esejů Milana Kundery se jmenuje O hudbě a románu. Na záložce se dočtete: „Neobávejte se: to není žádná univerzitní přednáška, ale úvaha plná překvapivých odboček, vzpomínek, polemických pasáží i vtipů, vyprávěných někým, kdo byl celým svým životem spjat jak s románem, tak s hudbou, těmito dvěma uměními, která patří Evropě více než kterákoli jiná, protože právě ona Evropu vytvořila. Není to ostatně žádné nedorozumění, že za knihu Zrazené testamenty — z níž pocházejí obě části této knížky — byla Kunderovi v roce 1996 udělena cena americké Společnosti hudebních skladatelů (ano, hudebních skladatelů).“