Humor a satira
Bombarda Joe – 2. vydání – Zdeněk Šmíd
Povídková kniha známého autora obsahuje dvě novely: Skin s useknutou hlavou Poklad mrtvých strážců V první ze dvou novel této knihy se seznámíme s Honzou Kládou z Malířova. Je v zásadě dobračisko, ale když je někde pácháno příkoří, pak nezná bratra. Pro tuto svojí vlastnost se Honza s dalšími třemi hrdiny zaplete do krkolomného příběhu, začínajícího zavražděným skinem a ukradenou tajemnou čelenkou, pokračujícího divokou honičkou s partou zabijáků po vlastech českých a vrcholí vypuštěním armády rytířů z Blaníku, protože právě o moc nad touto neporazitelnou silou v celé novele jde. Vše samozřejmě dobře dopadne, avšak jen proto, aby mohl být Kláda vystaven novému dobrodružství v následující novele Poklad mrtvých strážců, v níž musí podniknout na nátlak zločineckého gangu cestu časem do minulosti, aby zachránil svou unesenou manželku a dopomohl gangsterům k hradnímu pokladu.
Kaligramy – Berco Trnavec,Marína Dzurillová
Po sérii ôsmich kníh klasickej žánrovej i subžánrovej humoristicko-satirickej spisby prichádza Berco Trnavec s najnovšou z cyklu humoristických príbehov s titulom KALIGRAMY. Pre úplnosť treba pripomenúť, že už v predchádzajúcom zväzku s názvom DVA KONCE SVETA obohatil svoju zaužívanú tvarovú skladbu miniatúr o literárne klenoty Západu i Východu – o írske limeriky a japonské haiku. Keď ich priradíme k množstvu doteraz prezentovaným nápaditým lakonicky úsečným literárnym formám jeho diel, ľahko dospejeme k poznatku, že tento tvorca nám v bohatej rozmanitosti tém a motívov ponúka nielen nesmierne variabilné kolekcie krátkych žánrov, ale aj lekcie z nevšednej invencie. Takýto závideniahodný žánrový rozsah umožňujúci zmysluplný obsah vždy uviesť v najvhodnejšej forme je príznakom jedinečnosti a tvorivého potenciálu autora. Azda najvýraznejším dôkazom Trnavcovho mimoriadneho formotvorného rozsahu v rade jeho kompozícií je práve deviata kniha – KALIGRAMY, pozostávajúca tento raz z textov epigramov v grafických nákresoch. V čase rozšírenia praktických piktogramov a náučných kníh s dominanciou obrazu nad submisívnym textom popremýšľal tvorivým hľadačstvom motivovaný autor nad čímsi, čo sám nazýva ilustrovanými epigramami alebo epiklipmi. Je to tak trochu sviatočná chvíľa: držíme v rukách nepochybne nie každodennú knihu, nositeľku nekonvenčnej experimentálnej tvorby. Na rozdiel od praktických piktogramov s príkazom je tu do obrazcov zakomponovaná umelecká myšlienka v metafore! Je to teda podstatne vyššia rovina zobrazovania textu, a to aj v porovnaní s epigramami alebo aforizmami z iných autorských dielní, typograficky usporiadaných do nejakého obrázku srdca, vázy a podobne.
S bubnem na zajíce chodil – Bogdan Suceava
Román s ozvuky děl Michaila Bulgakova, Umberta Eca i latinskoamerického magického realismu je sžíravou politickou satirou na poměry v rumunské společnosti devadesátých let minulého století, dobu liknavého přechodu od totality k demokracii, kdy staré modly padly a na jejich místo se drali taškáři a falešní proroci všeho druhu. V klauniádě kombinované s metafyzikou uvádí autor do příběhu náboženskou společnost se ztřeštěnou nesourodě poslepovanou ideologií, bojůvku fašistického zrna vyznávající vtělení dávného moldavského knížete a všudypřítomnou tajnou službu, jejíhož příslušníka proměnila uzbecká KGB kdysi v zrzavého kocoura. Střet různého pojetí spásy vede ke konfliktu a k otázce, zda je záchrana světa vůbec možná.
Áldja meg az Isten, Mr. Rosewater – Kurt Vonnegut
Eliot Rosewater - második világháborús veterán, alkoholista, önkéntes tűzoltó, az elképesztően gazdag Rosewater Alapítvány örököse - úgy dönt, hogy visszaadja a javakat azoknak, akiknek őseit az ő ősei forgatták ki mindenükből. Az Áldja meg az Isten, Mr. Rosewater Vonnegut egyik legviccesebb szatírája, maróan gúnyos portré kapzsiságról, képmutatásról és az emberi ostobaságról.
Babovřesky – Zdeněk Troška
Tato kniha je určena především těm, kteří si zamilovali laskavý svět fiktivní vesnice, kterou proslavil Troškův film o vesnických drbnách a mladém faráři, který se loni stal filmovou komedií roku i desetiletí. Ty, co se nechtějí loučit s jeho filmovými hrdiny odchodem z premiérového kina, určitě potěší nejen babovřeské příběhy převedené do literární podoby, ale i desítky barevných fotografií protagonistů i filmových situací. Knížka obsahuje i reportáže, rozhovory a kuriozity z natáčení – a dokonce podrobný plán obce, na němž si mohou čtenáři zahrát babovřeské Člověče, nezlob se. Kniha vychází zároveň s premiérou filmu Babovřesky 2.
SpongeBob & filozofie – Joseph J. Foy
Knížka SpongeBob a filozofie si dává za úkol představit zábavnou formou nejen fanouškům SpongeBoba některé ze světových filozofů a jejich základní filozofické teze, ale zároveň podnítit u malých i velkých čtenářů zájem o filozofii jako takovou. Co vlastně činí tento animovaný seriál tak dlouhodobě oblíbeným? Nestojí za vtipným příběhem a rozverným zevnějškem SpongeBoba spíše významné a dlouhotrvající filozofické debaty?
Všechny moje plesové sezóny – Jaroslav Bálek
Pro mnohé muže je dobývání žen jediným smyslem, zábavou i sportem v životě. Ale jak se vlastně „balily“ slečny v časech bez internetu a bez mobilních telefonů? Inu, přátelé, přece na plesech! A právě o tom je knížka plná vtipných (byť často až tragikomických) příběhů věčných staromládenců, kteří vám dopodrobna odhalí všechny finty i postupy, používané ještě v nedávných časech ke svým úspěšným i předem ztraceným „lovům beze zbraní“.
Saturnin – rusky – Zdeněk Jirotka,Natalja Volkova
První ruské vydání humoristického románu Zdeňka Jirotky, jehož hlavním hrdinou je legendární věrný sluha Saturnin, bojující s tetou Kateřinou a jejím synem Miloušem. Saturnin - slavný český humoristický román - vyšel poprvé v roce 1942 a od té doby se dočkal více než 15 vydání v českém jazyce. Překlad doprovází originální barevné ilustrace českého malíře Adolfa Borna.
Když vás pohltí plameny – David Sedaris
Vítejte ve světě Davida Sedarise, nejpopulárnějšího amerického humoristy současnosti! Jeho knihy se drží v čele žebříčků bestsellerů, prodalo se jich už bezmála deset milionů a byly přeloženy do pětadvaceti jazyků. Sedaris bývá přirovnáván k Marku Twainovi, Jamesi Thurberovi či Robertu Fulghumovi – a když čteme jeho sbírku laskavých i humorných vyprávění, nazvanou Když vás pohltí plameny, pochopíme rychle proč: od drobných každodenních momentů se autor brilantně dostává k základním lidským věcem. Když autorovi kupříkladu jednou vypnou vodu, napadne ho, že by k uvaření kávy použil vodu z vázy s květinami, a řetězením asociací se dostane z francouzského venkova až ke komicky trapné vzpomínce na nákup drog v jednom karavanu na venkově v Severní Karolíně. Jednotlivé texty knihy tak tematicky přecházejí od bizarních či komických hlavolamů všedního života – třebas od incidentu, při němž autorovi v letadle vypadne z pusy přímo do klína spolucestujícího pastilka na kašel, nebo pokusu ubránit svůj domov před neurotickým zpěvným ptactvem tím, že všechna okna vyplní obaly gramofonových desek – až k nejniternějším lidským pravdám.
Zahradníkův rok – Karel Čapek
Půjčovna mužů – Hana Höschlová
Vtip, sarkasmus a neúprosná břitkost pohledu na pány tvorstva stojí za prozaickým debutem známé publicistky Hany Höschlové. Říkáme-li debut, myslíme tím prózu, neboť Hana Höschlová už sama napsala nebo se jako spoluatorka podílela na celé řadě knih memoárového typu nebo literatury faktu. Tentokrát se pustila na kluzký led původní tvorby a zvládla ho bravurně. Její kniha je vtipnou exkurzí do záhybů mužské mentality a skutečnost, že její mužské protějšky nevycházejí z této analýzy právě lichotivě, asi nepřekvapí. Určitě ne ženské čtenářky.
Jidiš pro radost – Leo Rosten
Jidiš, dnes už téměř zaniklý jazyk východoevropských chasidských štetlů, zanechal v dnešní češtině jen malou stopu: chucpe, mišpoche, košer a možná i čurbes, kibic, ksindl. Proč tedy otevírat takovou příručku? – A proč ne? odpověděl by Leo Rosten (Pan Kaplan má třídu rád) obligátní židovskou otázkou, na kterou nevíme, co říct. Třeba proto, že každé to podivné slovo, které nám předvádí, má šmrnc, sedí uprostřed vtipu na některý lidský a božský paradox – lásku, spravedlnost, peníze. Jazyk zaniká, ale židovský vtip je věčný, protože se posmívá a přitom laskavě a moudře pokyvuje hlavou. Vždyť vše je jinak. Není snad člověk komický i tragický zároveň, nepřipadá nám svět někdy absurdní a nepotřebujeme se zasmát i přes slzy?
Naháč – David Sedaris
Vítejte ve světě Davida Sedarise, nejpopulárnější amerického humoristy současnosti! Jeho knihy se drží v čele žebříčků bestsellerů, prodalo se jich už bezmála deset milionů a byly přeloženy do pětadvaceti jazyků. Sedaris bývá přirovnáván k Marku Twainovi, Jamesi Thurberovi či Robertu Fulghumovi – a jeho kniha Naháč (Naked, 1997) názorně ukazuje proč: autorův břitký vtip se nezastaví před ničím, bere si na paškál stejně vlastní rodinu i sebe sama, zesměšňuje sexuální, politická i etnická tabu a s náramným gustem se naváží do přebujelé politické korektnosti. Sedaris nahlíží pod povrch běžného života a vidí, jak to tam bublá absurditou, a nezastaví se ani před rouhačskými představami, na jaké se tzv. spořádaní občané neodváží byť jen pomyslet. Při tom všem však autor vůči svým postavám neztrácí sympatie a dokáže pro jejich slabost i pošetilost nalézt pochopení – jeho psaní tak lze s použitím zprofanovaného klišé označit za „moudrý humor“, ačkoli on sám by se takovému označení jistě vysmál jako první.
Teta Joleschová – Friedrich Torberg
V Tetě Joleschové nás Friedrich Torberg uvádí do kavárenského života Prahy a Vídně 20. a 30. let, kde ještě přežívá útulná a snášenlivá kultura mnohonárodního starého Rakouska, kde se střední vrstva stále považuje za spoluobčany a tráví neuvěřitelné tisíce hodin (často až do rána) v družných diskusích o lidech, kultuře a stavu světa. Tady pěstovala dnes už zaniklé konverzační umění repartee – okamžité, hbité a především vtipné odpovědi. Jak dokládají Torbergovy anekdoty, nepochybně v něm excelovala proslavená i zneslavená židovská výmluvnost, sebeironie a sebeobranný humor, v nemalé míře i proto, že židé ztratili ochranu starého mocnářství. Bonmot či epigram mohou vzniknout právě jen v takové pestré pospolitosti. Skutečně: v podivuhodné symbióze se v tehdejších kavárnách prolíná svět obchodníků a prokuristů s literáty a umělci všeho druhu a pozdní květ rakouské kultury po první válce má své kolektivní kořeny, tak často židovské a české, právě zde: Stefan Zweig, Rainer Maria Rilke, Karl Kraus, Peter Altenberg, Leo Perutz, Franz Werfel, Robert Musil – máme-li jmenovat alespoň ty nejvýznačnější. Svět rakouských kaváren zanikl, ta tam je legendární Tante Jolesch, ale vtip trvá.
Doktore, šťastný a veselý! – Patrick Taylor
Mladý doktor Barry Laverty se těší na první Vánoce v útulné vesnici Ballybucklebo, radost mu však pokazí jeho dívka Patricie, protože nemíní na svátky přijet. Jenomže Barry se nemůže svými srdečními záležitostmi příliš zabývat – on a jeho starší kolega Fingal Flahertie O’Reilly mají plno práce s běžnými chorobami i s naléhavými případy vyžadujícími plnou pozornost. A navíc se objeví velký problém. V blízkém okolí si otevře ordinaci nový doktor, jenž podvodně přetahuje pacienty a jehož šarlatánství začíná ohrožovat zdraví důvěřivých venkovanů. Je možné, aby se ve zdejším kraji uživili tři praktičtí lékaři? Barry o tom začíná pochybovat. Leč i v nepříjemném zimním období nastávají bezstarostné chvíle a páni doktoři z Ballybucklebo si uprostřed shonu kolem vánočních sešlostí a veselic dokážou najít čas, aby obstarali třeba nadílku pro děti osamělé matky. Sníh tady sice padá jen zřídka a ani zázraky se nedějí jako na běžícím pásu, to ovšem neznamená, že musejí být Vánoce nutně na blátě a lidé že by měli přestat doufat a věřit… Ať už jste staří známí, anebo se s oběma doktory a jejich bližními setkáváte dnes poprvé, vítejte do světa humoru, přátelství a lásky!
Dopisy Emilovi – Milan Lasica
Milan Lasica je u nás znám snad každému nad dvacet jako velký komediální herec. Protože ale píše slovensky, jsou jeho texty v české slovesné kultuře přítomny mnohem méně, než si zasluhují. Laskavému čtenáři nyní předkládáme v českém překladu jeho satirickou novelu v dopisech. Anekdotickou formou zachycuje životní situaci starší generace, v níž přetrvávají světlé ozvěny budovatelského mládí – a občas dokonce vítězí nad smutně zábavnými absurditami svobodomyslné nevázané doby. Nic však není černobílé a nakonec se ukáže jako v detektivce, že vše bylo jinak. "Po skončení prohlídky mi lékařka, velmi sympatická paní v nejlepších letech, řekla, že můj zdravotní stav je přiměřený mému věku. Z toho vyplývá, že je to docela vážné, ale s tím se asi nedá nic dělat. Trochu jsem si chtěl s tou doktorkou popovídat, jen tak nezávazně o zdravotnictví a o jiných věcech, ale když jsem se jí zeptal, co dělá večer kolem deváté, začala se smát a řekla, že v devět bych už měl být v posteli. Já jsem se zeptal, jestli ve svojí, a ona řekla, abych nemístně nevtipkoval, protože by to mohlo mít nepříjemnou dohru. … To ti mě tak rozhodilo, že jsem si musel zajít naproti do bistra a dát si dvě becherovky. Já vím, že můj zdravotní stav je přiměřený mému věku a že jiný už asi nebude, ale proč mi to doktorka připomíná, místo aby si se mnou aspoň zavtipkovala: Co děláte kolem deváté večer, paní doktorko? To už jsem v posteli a vy byste tam měl být taky. V tý samý, paní doktorko? Jestli vám nevadí, že tam bude i můj manžel… Takhle nějak inteligentně se to dá dělat a člověka by to hned trochu povzbudilo."
Brenda Veliká – C. D. Payne
Brendě je šestnáct, je tlustá, ve škole je outsider a o kvalitách jejího společenského života svědčí fakt, že na Facebooku má čtyři přátele – autistického bratrance a tři amatérské korejské stepaře, které zná jen díky YouTube. Když už rodiče přestane bavit povětšinou marné pátrání po zbytcích v lednici, rozhodnou se ji poslat na soukromou internátní školu ve Stocktonu, která se vyznačuje hubenými porcemi, striktními pravidly a zkostnatělým přístupem k jakémukoli náznaku svobodného uvažování. I tady se Brendiny společenské styky zpočátku omezují na pár podobně neoblíbených a neatraktivních dívek a trpasličího homosexuála, který se živí žebrotou a přebývá na staré plachetnici. Všechno se změní v okamžiku, kdy se Brenda spřátelí s krásnou a všeobecně zbožňovanou spolužačkou Marií. Její prestiž začíná pomalu stoupat. Jenže nic není tak jednoduché, protože pobyt v ústavu plném znuděných, žárlivých a nadržených puberťaček připomíná spíš válečnou zónu než čajový dýchánek.
Kolotoč – Karel Poláček
400 faktů, ze kterých vám vybuchne mozek
Svět je plný informací, ve kterých se dnes stačíme jen velmi těžko orientovat. Je jich dokonce tolik, že pokud to s nimi přeženete, hrozí, že se vám zavaří mozek. Pak jsou tu ale ještě další informace. Jejich kalibr se vyrovná protipancéřovým zbraním a pokud vás zasáhnou, bezprostředně hrozí, že vám vybuchne hlava. Lékaři doporučují: - Nečtěte tuto knihu na jeden zátah! - V případě, že při čtení přistihnete sami sebe, jak mumláte, že "tohle není možný", přerušte četbu a jděte na čerstvý vzduch! - Nečtěte za jízdy!
Po strništi bos – Zdeněk Svěrák
Zdeněk Svěrák připravuje vydání nové knihy. Inspiraci tentokrát hledal především ve vzpomínkách na svá klukovská léta. Kniha ponese název Po strništi bos.Novou knihu autentických vzpomínek bude Zdeněk Svěrák vyprávět optikou sedmiletého chlapce. "Abych se do toho vpravil, při procházce liduprázdným krajem jsem si na polní cestě klekl. Měl jsem přece ve svých sedmi osmi letech ty oči, co mám teď, akorát byly níž," říká Svěrák."Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který." Zdeněk Svěrák
Bony a klid 2 – Vít Olmer
Osudy hrdinů kultovního filmu Bony a klid po 25 letech jsou tématem novely filmového režiséra Víta Olmera, podle které začíná natáčet i celovečerní film Bony a klid 2. Hlavní hrdina Martin Holec (opět v podání Jana Potměšila) jak známo nastoupil osmiletý trest vězení, během kterého utrpěl vážné zranění páteře a po sametové revoluci se vrací do života poznamenán tímto traumatem a touhou, pomstít se členům vekslácké party, kteří se mezitím stali úspěšnými podnikateli, politiky apod. V knize, ale i ve filmu, se setkáme se všemi protagonisty příběhu z roku 1987 staršími o více než dvě desetiletí, počínaje již zmíněným Janem Potměšilem a konče rázovitou postavou ztvárněnou Romanem Skamene.
Tekvicový prívarok pre dušu – Rado Ondřejíček
Možno poznáte Cynickú obludu. Človek, ktorý ju vymyslel, už dlhé roky pred ňou vymýšľal množstvo iných vecí. Napríklad takmer dvetisíc článkov uverejnených kade-tade po médiách. Do tejto knihy Rado Ondřejíček, tak sa ten človek volá, vybral niekoľko desiatok najlepších z nich. Budú vás baviť, rozčuľovať, utešovať a možno vás aj poučia. Ale lepšieho človeka z vás neurobia. Sú texty, ktoré človeku pohladia dušu, ukážu mu krásy sveta tam, kde ich ani neočakával, pripomenú aké dôležité je v každej dobe ostať šľachetnou ľudskou bytosťou, texty prekypujúce láskou, toleranciou, pokorou a múdrosťou, texty písané s úctou a rešpektom k všetkému živému. V tejto knihe ich však nenájdete. Ani jeden. Zato je plná uštipačných, nactiutŕhačných, ľahkovážnych, cynických ba aj celkom sprosto vulgárnych literárnych šrapnelov. Niektoré autor písal pre radosť, iné zo zúfalstva , ale všetky s jediným úmyslom: pobaviť čitateľov, ako je on sám. Vďaka tejto výberovke si ich môžete vziať na záchod, do električky, alebo ich aspoň po niekom hodiť. RADO ONDŘEJÍČEK (1977) napísal svoje prvé texty niekedy na konci minulého tisícročia. V magazíne inZine sa stal zlým deckom slovenskej publicistiky. Pokračoval v T-Station, založil si Humno.sk a svoje texty stihol medzičasom uverejniť skoro vo všetkom, čo tu vychádza. V roku 2011 vydal knihu Homo asapiens a o rok neskôr založil projekt Cynická obluda. Prežíva v Bratislave, žije kdekoľvek, kde je more.