Petr Halmay čte básně a prózy ze svých sbírek
Petr Halmay – CD
10.39 €
Petr Halmay čte básně a prózy ze svých sbírek
6
ľudí sa zaujímajú o túto knihu
Katalógové číslo:
knihypre-1308198
Kategórie: Filmy, knihy, hry, Heureka.sk, Hudba, Knihypre
Značka: Triáda
Súvisiace produkty
Básně 3 – Jonáš Hájek
7.79 €
Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost,zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání básnického řemesla. Hájkovo vidění demaskuje prázdnotu a odcizení, někdy s ironií nebo smutkem, vidoucí však zůstává nevydělujícím se účastníkem. „Kde jsem byl, když propukl kaštan? / V nějakém muzeu. Jenom těžká taška / byla mou kotvou: pouliční křižník. // Tady narozen, tři metry níž umřel. / Mistrovy šachy, brýle, ba co hůře, / nepříjemná baba u zdi. Tvá bližní.“ pokud básník připojuje „komentář“, třeba právě ironický (s ironickým patosem? ale je to ironie, nebo soucit? obojí?), pak ve zkratce povyšující situaci, dodávající banalitě přesah. „Personál musí poponést / šťastlivce, umáčené od piva. / Tak láska je to, co jest, / a smrt to, co přebývá.“ V několika básních Hájek odkazuje k reálným historickým či víceméně současným postavám nebo je nechává promlouvat (Karel Purkyně, Josef Suk v Rize, Jan Kubiš na ochozu, Jaroslav Seifert, obdobně, i když méně explicitně Alles prüfe der Mensch, Třeboň) nebo pracuje s dobově-historickou aluzí (Leningrad 1961). Horizontální rozměr, o nějž tyto básně sbírku obohacují, má význam ve více rovinách, a to nejen jako svého druhu ukotvení a nejen jako odkaz k živé minulosti.
Teď něco ze života – Anna Blažíčková
17.68 €
V prvním plánu této prózy vypráví Anna Blažíčková o svém životě v partnerském svazku s Přemyslem Blažíčkem (1932–2002), předním českým literárním vědcem. Ve skutečnosti jí tento námět slouží jako východisko k hluboké reflexi vlastního osobnostního zrání, průběhu jejího života i veřejných událostí ve dvacátém století od čtyřicátých let až do současnosti. Autorka, sama zakotvena v literatuře jako spisovatelka a literární historička, vypráví na první pohled v náhodném časovém sledu o začátcích vlastního manželství, poté o prvním setkání s Blažíčkem, o vysokoškolských studiích v polovině padesátých let, o dětství a dospívání v Bechyni, o dětství vlastních potomků v Praze, o Ústavu pro českou literaturu, o své nemoci apod. V textu se ale s uplývajícími stránkami postupně prosazuje jistá vnitřní logika vyprávění, která nad lineární průběh životních a dějinných událostí staví důležitější „život paměti“, jež se neřídí časovým sledem, nýbrž intenzitou vybavovaných událostí a sjednocujícím věcným, jemně ironickým stylem.
Oldřich Král – CD
10.39 €
Oldřich KRÁL (* 13. září 1930 v Praze), sinolog, překladatel a teoretik překladu. V letech 1944–1948 absolvoval učitelský ústav v Praze, 1949–1953 vystudoval obory sinologie a kulturní dějiny Dálného východu na Filosofické fakultě UK. Jako asistent profesora Jaroslava Průška již před dokončením studia vedl kursy dějin čínské literatury a interpretace čínského literárního textu a v letech 1964–1967 absolvoval v Orientálním ústavu AV vědeckou aspiranturu v oboru klasické čínské literatury, kterou zakončil disertací na téma Umělecké postupy klasického čínského románu: Literáti a mandaríni (pod názvem Umění čínského románu vydala UK 1965). Český překlad Literáti a mandaríni. Neoficiální kronika konfuciánů vydal už v roce 1962 Odeon. O. Král se už v roce 1958 vrátil na FF UK. Tam se jak spoluautor podílel na přípravě knihy Svět literatury v roce 1967 (pod vedením F. Vodičky; 1995 připravil opravené a doplněné vydání). V roce 1968 dokončil habilitační spis Wen-sin tiao-lung: Příspěvek k popisu estetického myšlení v Číně a o rok později odevzdal do Odeonu i úplný český překlad citované klasické čínské poetiky pod názvem Duch básnictví řezaný do draků. Na příkaz politických míst bylo však habilitační řízení zastaveno a brzy následoval i zákaz jakékoli Královy pedagogické i publikační činnosti; monografie nevyšla a překlad vyšel až v roce 2000. Nadlouho posledním uveřejněným dílem byla antologie Kniha mlčení (v roce 1971 vydal Klub přátel poezie pod zcenzurovaným titulem Tao – texty staré Číny; pod původním titulemKniha mlčení. Texty staré Číny, vydala až Mladá fronta v reedici z roku 1994). O. Král byl v letech 1972–1989 zaměstnán jako kurátor ve Sbírce orientálního umění Národní galerie na Zbraslavi. Odtud vydával v sedmdesátých a osmdesátých letech samizdatově texty jako Malířské rozpravy Mnicha Okurky, Vnitřní kapitoly Mistra Čuanga, Tribunová sútra Šestého patriarchy, Deset obrazů shánění krávy. Zákaz publikování obešel Odeon v roce 1977 vydáním antologie tangských novel Starožitné zrcadlo (signoval Králův spolužák sinolog J. Fass); zákaz publikování prolomen až v letech 1986–1988 odeonovským vydáním tří svazků překladu největšího čínského klasického románu Sen v červeném domě. Ještě v témže roce 1988 vydal Odeon Královu Tribunovou sútru Šestého patriarchy a za překlad Snu v červeném domě udělil překladatel výroční cenu nakladatelství za rok 1988. Král se v roce 1990 se vrátil na FF UK, kde byl v obnoveném habilitačním řízení jmenován docentem čínské a srovnávací literatury; stal se prvním ředitelem Ústavu Dálného východu (do roku 1998); v roce 1993 založil Centrum komparatistikv, které řídil do roku 2000; v roce 1993 byl jmenován profesorem sinologie a srovnávací literatury UK. V roce 1994 spoluzaložil pražské Mezinárodní sinologické centrum sponzorované taiwanskou nadací CCK. Pracoval v obnoveném Pražském lingvistickém kroužku, jehož byl v letech 2007–2012 předsedou. Kromě řady studií a statí vydal monografii Čínská filosofie. Pohled z dějin (2005), inspirovanou přednáškami FF UK 1990–2000. Mezi další nejvýznamnější překladatelské počiny patří: Malířské rozpravy Mnicha Okurky (2007), Yijing – Kniha proměn (1995, naposledy 2008), Mistr Sun: O válečném umění (1999, 2008), Mistr Zhuang: Sebrané spisy (2006), Wumen, Brána bez dveří (2007), Velké učení. Doktrína středu (2008); romány Dong Yue: Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou (2009), Li Yu: ROUPUTUAN – Meditační rohožky z masa (2011), Jin Ping Mei aneb Slivoň ve zlaté váze (1. svazek 2012, 2. svazek 2013, 3. svazek 2014). Ocenění: Cena nakladatelství Odeon za překlad Snu v červeném domě, Praha 1988; Mezinárodní cena za překlad Snu v červeném domě ke 240. výročí úmrtí Cao Xueqina, Peking 2003; Cena Učené společnosti České republiky za rok 2010; Státní cena za překladatelské dílo, Praha 2010. (S využitím slovníku Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. Libri: Praha 1999.)
Giacomo Joyce – James Joyce
8.75 €
První vydání překladu spisovatelky a básnířky Věry Linhartové, který vznikl na přelomu let 1970/71. „K setkání s textem Giacomo Joyce pro mne došlo v pravou chvíli: na rozhraní dvou jazyků, na rozhraní dvou světů. [...] Jakkoli se to může zdát paradoxní, pro mne je zcela jisté, že práce na překladu Giacomo Joyce, který je pro mne na dlouhou dobu mou poslední prací v českém jazyce, mi současně umožňuje přechod k prvnímu francouzskému pokusu, kterým je text nazvaný Twor (GLM, 1974). Francouzština je mi od té chvíle, až na nepatrné výjimky a až do zcela posledních let, jediným a výlučným pracovním jazykem,“píše V. Linhartová v doslovu ke knize. Text Jamese Joyce (1882–1941) vyšel poprvé v roce 1968 ve frankfurtském nakladatelství Suhrkamp. Podle autorova rukopisu jej připravil k vydání Richard Ellmann. Ellmannovo vydání je posmrtnou publikací autorem samým nezveřejněného díla. Rukopis přepsaný do podoby školního sešitu nemá název ani nenese jméno autora. Nadpis Giacomo Joyce na přebalu je připsán cizí rukou. Podle Ellmanna vznikl úplný záznam, nejspíš s použitím starších poznámek, asi v létě 1914 v Terstu, kde Joyce pobýval v letech 1904–1915 a živil se hodinami angličtiny v jazykové škole i v zámožných terstských rodinách. Jak autorka překladu a doslovu dále uvádí, báseň „Giacomo Joyce je příběhem učitelova vztahu k mladé židovské žačce, příběh ne nepodobný Kierkegaardovu Deníku svůdce“.
Chudý, který našel radost – Agnes de La Gorce
11.56 €
Benedikt-Joseph Labre (25. nebo 26. 3. 1748, Amettes – 16. 4. 1783, Řím) nechodil po světě dlouho. Zemřel mlád, v Římě, v předvečer Francouzské revoluce, avšak délka života nerozhoduje. Rozhoduje intenzita, přínos, svatost. Nejstarší selský syn ze severofrancouzského kraje Artois odmítl právo na rodinný grunt. Jeho srdce toužilo po nejpřísnějším klášteře. Ale pro tělesnou i duševní křehkost se nikdy v klášterních zdech nezabydlel. Vzdal se pro Boha všeho, a Bůh mu za to odmítal splnit jeho touhu. Tak se Benedikt vydal na cestu. Stal se poutníkem a své odříkání si nosil s sebou. Jeho krajní askeze se oblékla do provazů deště v apeninských údolích, do hmyzích parazitů zalézajících mu pod oblečení, do opakovaného kamenování římskými výrostky, do oběda z neoloupaných pomerančů a ztvrdlého chleba. Postupem času začali lidé pociťovat Benediktovu svatost. Léčil, viděl jim do srdce, zářil, přes svůj odpudivý zjev. Tento u nás téměř neznámý svatý nemluvil mnoho, ale jím promlouval Bůh. Po dočtení knihy znamenité francouzské autorky Agnes de la Gorce (1895–1976) možná leckdo pocítí – jako mnozí, kdo se s Benediktem setkali –, že nechce, aby odcházel z jeho života. Před steskem po tomto svatém žebrákovi nemusí být uchráněni ani čtenáři, kteří nevyznávají křesťanskou víru.
Březiniana II – Petr Holman
35.67 €
Koláž názorů, zmínek, odkazů a zamyšlení o Otokaru Březinovi pochází od lidí, kteří jsou i nejsou účastníky literárního života z Čech a ze světa, z různých oborů apod., a reagují neutrálně, vášnivě, pozitivně nebo negativně v dopisech, recenzích, vědeckých pojednáních, dedikacích atd. na tvorbu nebo život velkého básníka symbolismu.
Nejde však o projekt, který by vznikl jen důkladnou rešerší v knihovnách. Pramenem je i korespondenční a ústní styk při každodenní komunikaci (také cestou obyčejné a elektronické pošty, faxu nebo třeba telefonního záznamníku). Původci březinovských výroků nebo reflexí jsou záměrně uváděni jen iniciálami, k jednotlivým zmínkám jsou ovšem připojeny zdroje, přičemž u orálních a epistolografických materiálů vzniká rozsáhlá geografická síť ukazující na Březinovu takřka planetární všudypřítomnost.
Petr Holman nepředkládá čítanku o Otokaru Březinovi, ale výpověď o existenci nebo neexistenci hodnot, tvarů a vlastností březinovského fenoménu v dnešním světě, respektive výpověď o dnešním světě, jejž – pro většinu z nás překvapivě a neuvědoměle – drží pohromadě básník pokládaný za klasika, tedy někdo, kdo už není vnímán jako živá součást kultury. Pro čtenáře, který z Březiny přečetl pár povinných řádek ve škole, je tento text neméně zajímavý jako pro znalce Březinova díla.
Po kompletu básníkových próz Hudba pramenů a jiné eseje (Odeon 1989; 2., rozšířené vydání Votobia 1996), knize studií Březiniana (Praha, Torst 2003), na niž odkazuje název nynějších Březinian II, a kompletní edici Březinovy Korespondence (2 sv., Brno, Host 2004) je nynější Holmanův text novinkou v oblasti literárněhistorického bádání a ukázkou prolnutí minulosti a přítomnosti.
Paťiv – Andrej Giňa
13.21 €
Svazek je výborem z díla romského spisovatele Andreje Gini (* 1936), který přináší na jednom místě a v logickém uspořádání přehled toho nejvýznamnějšího, co za svůj život napsal.
Třemi až čtyřmi texty prezentuje každý ze žánrů, kterému se Giňa během let věnoval – tradiční pohádky v jeho charakteristickém vypravěčském podání, vážné i humorné příběhy o lidech a událostech, které sledují život a osudy samotného autora, jeho rodiny a poněkud šířeji i komunity a prostředí, ve kterých se pohyboval a pohybuje, geograficky pokrývající rodné východní Slovensko i západočeské Rokycany, kde prožil svůj dospělý život, i mravoučné fejetony, nabádající Romy k udržování tradic, zachování jazyka a píli.
Několik vyprávění vychází z historických událostí na Slovensku během 2. světové války a předestírá velké evropské dějiny lokální optikou, navíc z pozice společenských vyděděnců. Povídka Jak jsme si museli zbourat vlastní domy popisuje vyhnání Romů z rodné Tolčemeše dva kilometry pod obec na pastvinu u potoka, místními nazývanou Pod Hineškou; vyprávění Svatba je pohledem na těžký život Romů za Slovenského státu a próza Rusové jsou tady! se vrací k osvobození sovětskou armádou.
Andrej Giňa je výjimečný nejen tím, že ve svých textech reflektuje mj. uzavírající se kapitolu moderních romských dějin, tedy odchod ze zemědělského Slovenska do industriálních Čech a obrovský zlom, který to znamenalo v tradiční romské pospolitosti. Nezvyklá a obdivuhodná je také důslednost, s jakou celá desetiletí píše romsky a pro Romy, snaží se aktivizovat lidi ve své komunitě, podporovat je a dodávat jim odvahy, ale také budovat mosty mezi Romy a je obklopující neromskou společností.
Kniha vychází v paralelním romsko-českém znění. Předmluvu napsala Karolína Ryvolová. Svazek obsahuje jako přílohu edici dopisů Andreje Gini Mileně Hübschmannové (komentáře k ní napsala Helena Sadílková).
Publicistika 2 – Josef Čapek
18.08 €
Šestým svazkem Spisů Josefa Čapka zahajujeme edici výtvarné publicistiky – nejrozsáhlejší a dosud nejméně známé oblasti Čapkova literárního odkazu. Čapek se jí věnoval paralelně se svou tvorbou výtvarnou a literární prakticky po celý život, svůj první výtvarný referát publikoval jako student Uměleckoprůmyslové školy v roce 1905, poslední napsal pro Lidové noviny o prázdninách 1939, několik týdnů před svým zatčením. Přítomný svazek je věnován období 1905–1920, kdy Čapek od začátečnických referentských pokusů postupně dozrává ve výraznou osobnost předválečné avantgardy. Ve svých statích se snaží výtvarný život nejen sledovat, ale i aktivně utvářet. Prosazuje principy nových uměleckých směrů, obhajuje nepopisný vztah umění ke skutečnosti a učí vidět krásu „moderní výtvarné formy“. Jeho referáty postihují podstatné události české výtvarné scény v širokém záběru od aktivit tradičně orientovaných spolků po nové výboje a v mezích možností mapují i aktuální umělecké dění v Paříži a v Berlíně. Za první světové války, kdy umělecké dění živoří a pro kritika není v Praze příliš mnoho příležitostí, se Čapek soustřeďuje k obecnějším teoretickým reflexím a svou interpretaci moderního umění rozvíjí v osobitou koncepci moderního primitivismu. Zpřístupnění tohoto souboru Čapkových textů umožňuje hlubší poznání teoretického zázemí jeho umělecké tvorby a poskytuje i důležitý pramenný materiál k interpretaci naší předválečné avantgardy.
Překlady – Jaromír Zelenka
8.75 €
Básnické překlady Jaromíra Zelenky tvoří sice nerozsáhlý, nicméně pozoruhodně soustředěný celek. Vznikaly převážně v 90. letech a jsou pendantem k Zelenkovu vlastnímu básnickému dílu, jehož jedno těžiště leží právě v této době. Edice obsahuje jednačtyřicet básní a uvádí překlady děl Johanna Wolfganga von Goetha, Justina Kernera, Friedricha Rückerta, Georga Trakla, Huga von Hofmannsthala a Rainera Marii Rilka. Těžiště pak tvoří šestadvacet překladů básní Hermanna Hesseho (které původně vyšly v soukromé edici Turské pole, vydávané od počátku 90. let Václavem Vokolkem a Petrem Borkovcem). Uspořádání vychází z relativní chronologie vzniku jednotlivých děl, tj. od nejstaršího (Goethe) po nejmladší (Hesse). Básně vycházejí zrcadlově v originálním znění a převodu.
Jak se dělají filosofie – Zdeněk Vašíček
11.08 €
Zdeněk Vašíček své poslední dílo, svazek nazvaný Jak se dělají filosofie a čítající zhruba dvě stě normostran, uzavřel v polovině března roku 2011, poté co zanesl redakční připomínky Karla Palka. Pracoval na něm několik let, intenzivně pak po vydání knihy Minulost a současnost – paměť a dějiny. Kniha má deset kapitol (jedenáctou tvoří bibliografie) s různým počtem podkapitol. Soustavnost, s níž autor „vyšetřuje“ celou rozsáhlou oblast systémů, pojmů, představ apod. spojovaných s disciplínou filosofie, bude možná pro některé jeho dřívější čtenáře překvapující. Za zmínku přitom stojí ještě to, že při vší soustavnosti dokázal Z. Vašíček napsat tak svěží, poutavý a stylově vyrovnaný soubor. Autorova důslednost a systematičnost zde nevyúsťuje ve vytvoření jiného, dalšího systému. Ukazuje k tomu, že skutečné myšlení začíná právě tam, kde opouští systémy, definice, přihrádky a jiné „strnulé formy“. Či spíše, kde jde proti nim a snaží se z nich vyprostit. Otázka zůstává, zda a jak je v takové snaze možno uspět. Vašíčkova odpověď je skeptická, avšak tato skepse není odpovědí úplnou