„Snad nějaké ty děti zachráním,“ poznamenal si do svého deníku Letov v době „protektorátu“, kdy měl na starosti hospodářskou agendu pracovně-výchovných táborů, mj. v Letech u Písku, v Hodoníně u Kunštátu a dalších. Objevná kniha o zapomenuté osobnosti české historie a jejích bílých místech.
Sólo Jiřího Letova – Markus Pape
5.17 €
„Snad nějaké ty děti zachráním,“ poznamenal si do svého deníku Letov v době „protektorátu“, kdy měl na starosti hospodářskou agendu pracovně-výchovných táborů, mj. v Letech u Písku, v Hodoníně u Kunštátu a dalších. Objevná kniha o zapomenuté osobnosti české historie a jejích bílých místech.
9
ľudí sa zaujímajú o túto knihu
Katalógové číslo:
knihypre-1274001
Kategórie: Filmy, knihy, hry, Heureka.sk, Knihy, Knihypre
Značka: Triáda
Súvisiace produkty
Paťiv – Andrej Giňa
13.21 €
Svazek je výborem z díla romského spisovatele Andreje Gini (* 1936), který přináší na jednom místě a v logickém uspořádání přehled toho nejvýznamnějšího, co za svůj život napsal.
Třemi až čtyřmi texty prezentuje každý ze žánrů, kterému se Giňa během let věnoval – tradiční pohádky v jeho charakteristickém vypravěčském podání, vážné i humorné příběhy o lidech a událostech, které sledují život a osudy samotného autora, jeho rodiny a poněkud šířeji i komunity a prostředí, ve kterých se pohyboval a pohybuje, geograficky pokrývající rodné východní Slovensko i západočeské Rokycany, kde prožil svůj dospělý život, i mravoučné fejetony, nabádající Romy k udržování tradic, zachování jazyka a píli.
Několik vyprávění vychází z historických událostí na Slovensku během 2. světové války a předestírá velké evropské dějiny lokální optikou, navíc z pozice společenských vyděděnců. Povídka Jak jsme si museli zbourat vlastní domy popisuje vyhnání Romů z rodné Tolčemeše dva kilometry pod obec na pastvinu u potoka, místními nazývanou Pod Hineškou; vyprávění Svatba je pohledem na těžký život Romů za Slovenského státu a próza Rusové jsou tady! se vrací k osvobození sovětskou armádou.
Andrej Giňa je výjimečný nejen tím, že ve svých textech reflektuje mj. uzavírající se kapitolu moderních romských dějin, tedy odchod ze zemědělského Slovenska do industriálních Čech a obrovský zlom, který to znamenalo v tradiční romské pospolitosti. Nezvyklá a obdivuhodná je také důslednost, s jakou celá desetiletí píše romsky a pro Romy, snaží se aktivizovat lidi ve své komunitě, podporovat je a dodávat jim odvahy, ale také budovat mosty mezi Romy a je obklopující neromskou společností.
Kniha vychází v paralelním romsko-českém znění. Předmluvu napsala Karolína Ryvolová. Svazek obsahuje jako přílohu edici dopisů Andreje Gini Mileně Hübschmannové (komentáře k ní napsala Helena Sadílková).
„Ce qui est juste fermente et devient force…“ „Co je spravedlivé, kvasí a st – Alexander Matoušek
14.00 €
V říjnu 2012 tomu bylo sto let, kdy se Ivan Matoušek narodil, a v září 2014 uplynulo sedmdesát let od okamžiku, kdy v kulometné palbě zemřel. Doba dostatečně dlouhá, aby utišila palčivost životního příběhu a učinila jej vzdálenou historií. To, že se tak dosud nestalo, má několik důvodů. Trvá především živý zájem o osobnost Ivana Matouška z řad jeho francouzských spolubojovníků. O trvalosti tohoto zájmu výmluvně svědčí pocta a společná vzpomínka veteránů u jeho hrobu uspořádaná 30. dubna 1997. Tato akce, organizovaná colonelem Philippem Grardem a Jeanem-Louisem Nougierem, provázená rovněž kontaktem a rozpomínáním korespondenčním, znovu připomněla, co nezemřelo, a oživila mnohé zapomenuté. Stala se posléze i jedním z podnětů, který vedl k Matouškovu druhému povýšení in memoriam v rámci české armády (k 28. 10. 1999).
Sborník s úplným podtitulem Válečná cesta Ivana Matouška, důstojníka československé a francouzské kavalerie, 1939–1944 přináší dokumenty a svědectví blíže osvětlující tři rozhodující události Matouškovy válečné cesty: jeho odchod do Francie, příjezd do Paříže v čele čety provázející generála de Gaulla a smrt v kulometné palbě u břehu řeky Meurthe v Lotrinsku. První událost byla rozpjata do několika měsíců, druhá do jednoho dne, třetí do několika okamžiků osudného odpoledne.
Kusý obraz o útěku z protektorátu, o cestě válečným Polskem, o pobytu v Rumunsku, o plavbě na Blízký východ a posléze do Francie poskytují krátké deníkové zápisy, které si Ivan Matoušek zaznamenával do drobného diáře, jejž nosil s sebou. Tyto kusé záznamy doplňuje celková zpráva, kterou o cestě bronovické skupiny do Francie vypracoval pro potřeby armádního velení velitel skupiny, štábní kapitán policie František Divoký.
Triumfální příjezd do osvobozované Paříže po boku generála de Gaulla přibližuje vzpomínkový text colonela Paula Willinga, jenž na některých místech čerpal ze vzpomínek Jeana-Louise Reussera. Podrobnosti těchto nezapomenutelných chvil nabízejí i vzpomínky dalších členů Matouškovy čety Alberta Altfelda, Pierra Labara a Jeana-Louise Nouguiera.
Přímé svědectví o smrti lieutenanta Matouška přináší text Jeana-Louise Reussera. Důležitým svědectvím je ovšem i dopis Pierra Labara, který při průzkumné a vzápětí záchranné akci čekal u vysílačky. Předkládané záznamy, vzpomínky a svědectví se vzájemně doplňují a korigují, takže nevyžadují mnoho komentářů. Pro čtenáře nezbytné vysvětlující doplňky dostatečně obstarávají poznámky pod čarou. Připomenuté měsíce, dny a okamžiky vsazuje do rámce Matouškova životopisu přehled životopisných dat, předsazený před zveřejněné dokumenty, a životopisný medailon z pera Ivana Procházky, umístěny na samý závěr publikace.
Ivo Vodseďálek – CD
11.34 €
Ivo VODSEĎÁLEK (* 8. srpna 1931 v Praze), básník, výtvarník. Po maturitě na reálném gymnáziu v Ječné ulici v Praze (1950) pracoval ve svém rodišti jako stavební dělník a v Ostravě jako montér v Nové huti Klementa Gottwalda. Od roku 1953 byl zaměstnán jako projektant v národním podniku Chemoprojekt. Od roku 1960 připravoval ze soukromé iniciativy obnovu létání volnými plynovými balony v Československu. Roku 1965 založil v rámci Svazarmu Balon-klub Praha, stal se jeho prvním předsedou a vedl stavbu prvního československého poválečného plynového balonu (start v červnu 1968). Dosáhl kvalifikace pilot-instruktor; poté, co mu v roce 1974 bylo zakázáno balony pilotovat, zabýval se tímto sportem alespoň organizačně. Od roku 1988 je v důchodu. V letech 1991–1997 byl majitelem a provozovatelem cestovní a letecké dopravní kanceláře Adyton. – Kromě psaní se I. Vodseďálek věnuje od počátku padesátých let též výtvarné práci, zejména kolážím a keramice. Verše a prózy z přelomu čtyřicátých a padesátých let vydával v soukromé rukopisné edici Půlnoc, kterou v té době redigoval s Egonem Bondym. Také další vlastní literární tvorbu šířil až do konce osmdesátých let pouze strojopisně. Jako literát vystoupil oficiálně na veřejnost až v roce 1990. Pětisvazkové Dílo Ivo Vodseďálka vyšlo, edičně připravené Martinem Machovcem, v nakladatelství Pražská imaginace (Praha 1992. Sv. 1: Zuření. Poezie z let 1949–1953; sv. 2: Snění. Poezie a próza z let 1951–1955; sv. 3: Bloudění. Poezie a próza z let 1962–1968; sv. 4: Probouzení. Poezie z let 1975–1984; sv. 5: Nalézání. Poezie z let 1985–1989), eseje, memoárové črty a povídky z let devadesátých v knize Felixír života (Brno 2000). Jeho jediné známé prozaické texty z let padesátých vyšly pod názvem Dvě prosy. Kalvárie & Kompensace v Edici Revolver Revue (Praha 2004).
Jak se dělají filosofie – Zdeněk Vašíček
11.08 €
Zdeněk Vašíček své poslední dílo, svazek nazvaný Jak se dělají filosofie a čítající zhruba dvě stě normostran, uzavřel v polovině března roku 2011, poté co zanesl redakční připomínky Karla Palka. Pracoval na něm několik let, intenzivně pak po vydání knihy Minulost a současnost – paměť a dějiny. Kniha má deset kapitol (jedenáctou tvoří bibliografie) s různým počtem podkapitol. Soustavnost, s níž autor „vyšetřuje“ celou rozsáhlou oblast systémů, pojmů, představ apod. spojovaných s disciplínou filosofie, bude možná pro některé jeho dřívější čtenáře překvapující. Za zmínku přitom stojí ještě to, že při vší soustavnosti dokázal Z. Vašíček napsat tak svěží, poutavý a stylově vyrovnaný soubor. Autorova důslednost a systematičnost zde nevyúsťuje ve vytvoření jiného, dalšího systému. Ukazuje k tomu, že skutečné myšlení začíná právě tam, kde opouští systémy, definice, přihrádky a jiné „strnulé formy“. Či spíše, kde jde proti nim a snaží se z nich vyprostit. Otázka zůstává, zda a jak je v takové snaze možno uspět. Vašíčkova odpověď je skeptická, avšak tato skepse není odpovědí úplnou
Byla jsem s našima na procházce – Eliška Vlasáková
8.84 €
E. Vlasáková v další knize „znovu ohledává nejbližší terén: postupující dětství žité v neúplné rodině, užaslé rozhlížení po venku, hledání vzorů a nabývání vlastního rozumu, spontánní odmítání špatností, přebírání odpovědnosti... Byla jsem s našima na procházce. Titul jako věta v minulém čase. Ta procházka se ponejvíc konala s maminkou a s nepokrevní tetou Vlastou, v hranicích rodného města Kyjova, s výlety na Vysočinu, odkud zas Vlasta pocházela. Ovšem také s nepřítomným Přemyslem Pittrem, který prostoupil textem. Ne tolik s nenadálým, byť vytouženým návštěvníkem v bytě a na pavlači, panem Karlem Kolouchem. To už víc s pražským redaktorem na odpočinku Ferdinandem Krchem, pamětníkem Milíčova domu.
Čekání v zástupu – Anna Blažíčková
8.88 €
Povídky a novely v souboru pojmenovaném podle nejdelší a nejzávažnější z nich Čekání v zástupu vznikaly ve druhé polovině šedesátých let 20. století a počátkem let sedmdesátých. Připravovány ke knižní publikaci byly v roce 1969, 1977 a 1996, ve všech třech případech však z vydání nakonec z různých důvodů sešlo.
Jsou naplněny atmosférou, která mnohdy vyjadřuje tlak doby, v níž se člověk cítil vystaven dohledu a kontrole státu. Jejich hodnota však netkví v dokumentárnosti, povídky jsou výsostně uměním, surreálná poloha jen umocňuje prožitek tehdejší doby. Život se k nám v povídkách obrací z různých stran, spletitý a hořký, nikde ovšem není jen „marným“ čekáním na smrt. Díky těmto textům spatřujeme jeho jednoznačné kvality, a ač nás kniha provádí strastiplnými, podivnými, tajuplnými cestami, po přečtení v nás zůstává radost z pravdivě zachycené skutečnosti.
Publicistika 2 – Josef Čapek
18.08 €
Šestým svazkem Spisů Josefa Čapka zahajujeme edici výtvarné publicistiky – nejrozsáhlejší a dosud nejméně známé oblasti Čapkova literárního odkazu. Čapek se jí věnoval paralelně se svou tvorbou výtvarnou a literární prakticky po celý život, svůj první výtvarný referát publikoval jako student Uměleckoprůmyslové školy v roce 1905, poslední napsal pro Lidové noviny o prázdninách 1939, několik týdnů před svým zatčením. Přítomný svazek je věnován období 1905–1920, kdy Čapek od začátečnických referentských pokusů postupně dozrává ve výraznou osobnost předválečné avantgardy. Ve svých statích se snaží výtvarný život nejen sledovat, ale i aktivně utvářet. Prosazuje principy nových uměleckých směrů, obhajuje nepopisný vztah umění ke skutečnosti a učí vidět krásu „moderní výtvarné formy“. Jeho referáty postihují podstatné události české výtvarné scény v širokém záběru od aktivit tradičně orientovaných spolků po nové výboje a v mezích možností mapují i aktuální umělecké dění v Paříži a v Berlíně. Za první světové války, kdy umělecké dění živoří a pro kritika není v Praze příliš mnoho příležitostí, se Čapek soustřeďuje k obecnějším teoretickým reflexím a svou interpretaci moderního umění rozvíjí v osobitou koncepci moderního primitivismu. Zpřístupnění tohoto souboru Čapkových textů umožňuje hlubší poznání teoretického zázemí jeho umělecké tvorby a poskytuje i důležitý pramenný materiál k interpretaci naší předválečné avantgardy.
Na písku – Jiří Tomášek
6.54 €
Lidové básně / Ozvěny – Wojciech Bonowicz
6.65 €
Auta a chleba
Promiň mi zítřejší večer. Budeme si hrát:
já zas budu mít ručičky. Ty budeš mít zase ruce.
Nikdo koho bys nepřepral. Nikdo koho bys nezkrotil
si netroufne do toho míchat. Vítejte ve světě síly!
A tak jak jsem slíbil: nic se nebude psát.
Budou primitivní lidé a primitivní nápady.
Kruhy a obdélníky. Děsný vřískot.
„Budeme si hrát.“ „Tak jo. Mám auta. A chleba.“
Sváteční odpoledne
Znovu vzpomínáme na Osvětim a naše šťastné louky
jak se chodilo na žáby potápky kde kdo bydlel
jak se jmenovali sousedé (Fariaszewští). Na procházkách
jsme trhali šťovík kopretiny rozkládali deku na břehu Soły
a kolem se z domů linul bezpečný kouř. Otec říká:
stále častěji se mi zdá že se vracím do Osvětimi
z Krakova a z různých jiných míst.
Pár kroku do křesťanství – Pavel Kuneš
9.78 €