Dagmar Urbánková
Cirkus ulice – Dagmar Urbánková
Narodila se roku 1972 ve Valašském Meziříčí. V letech 1992 až 1998 studovala scénografii na pražské DAMU (Katedra alternativního a loutkového divadla), mimo jiné absolvovala i stáž v Australské Tasmánii. Věnuje se autorskému divadlu: Mechanický cirkus (stolní divadlo, 1996) a O okradeném lakomci (divadlo jednoho diváka, 2000). Zabývá se i výtvarným uměním, její práce vystavila například galerie Do/Oka v pražské Husově ulici (2005 a 2007). V letech 2002-2008 učila výtvarné obory ve studiu Paleta, od roku 2006 působí jako výtvarnice v pražském Divadle Minor. Své výtvarné práce a texty publikuje například v Revolver Revui. Vystavovala doma i v zahraničí. V poslední době se také věnuje radiovému dokumentu (dokument Vítejte, Margitka, na Šumiac pro nedělní Čajovnu na stanici Vltava ČRo3). Pro děti napsala a ilustrovala knížku Adam a koleno (Baobab 2007) a Byl jednou jeden dům (Baobab 2004). Ilustrovala také knihu Potopené zrcadlo. Legendy, pověsti a pověry z Bretaně (Argo 2005). Ve své tvůrčí práci čerpá z rodného kraje, viz soubor krátkých próz Fjertoch si vyšiju (Eman 2007). Koncem roku 2008 jí nakladatelství Host vydalo básnickou sbírku Fujary kostí a roku 2009 sbírku Ta hlava větru vypadá jako pes. Její nejnovější titul pro děti je Chlebová Lhota (Baobab 2010).
Chlebová lhota – Dagmar Urbánková
V Chlebové Lhotě zrovna nasněžilo... A jak to vypadá v takové pěkně vykynuté vísce? O tom se můžete přesvědčit v kronice Chlebové Lhoty, kterou sepisuje místní kronikář Jan - hlavní vypravěč a střadatel příběhů z této nevšední vesničky. A jak se to stane, že se někdo přistěhuje do Chlebové Lhoty? To je snadné: "Do Chlebové Lhoty nevedou cesty. Lidi sem přináší vítr, voda nebo vykynou přímo tady." - Račte vstoupit! Krajina Chlebové Lhoty je skutečně celá "postavena" z chleba. V pokojíčcích se děti mohou těšit úžasnými scénografickými detaily, hledat všechny drobnosti a překvapení, která autorka do interiérů ukryla, ale zároveň se nenásilně naučit, že člověk potřebuje k životu toho druhého.
Ta hlava větru vypadá jako pes – Dagmar Urbánková
Pražská výtvarnice a „pokušitelka psaní“ Dagmar Urbánková (nar. 1972) ve své nové sbírce básní a krátkých próz opět využívá všech zbraní své poetiky vycházející z autorčiny mimořádné schopnosti pozorovat, ale i vciťovat se a rozumět. Všední hrdiny nenechává postávat za dveřmi svého světa, ale s důvěrou je zve k sobě a sama se nechává překvapovat tím, co se stane, když jemnými tahy načrtne střípek z jejich osudu. Někdy je výsledek takové literární drobnokresby laskavý až dojemný, jindy trochu ironický, ale nikdy karikující. Autorka věnuje pozornost též svému rodnému kraji, ale její pohled není folkloristicky pietní. S cestami mezi metropolí a rodným Valašskem souvisí také pozoruhodný oddíl knihy „Vlaky českých drah“. Neboť k čemu je poezie, která nezná svoje „domů“?
Potopené zrcadlo
Bretaň, divoký skalnatý, větrem a vodou zkoušený poloostrov, který vybíhá na západě Francie do Atlantického oceánu, je tajuplná země, jejíž nejstarší obyvatelé dodnes používají jazyk svých předků, keltskou bretonštinu. Možná... Viac...
Cirkus ulice – Dagmar Urbánková
Narodila se roku 1972 ve Valašském Meziříčí. V letech 1992 až 1998 studovala scénografii na pražské DAMU (Katedra alternativního a loutkového divadla), mimo jiné absolvovala i stáž v Australské Tasmánii. Věnuje se autorskému divadlu: Mechanický cirkus (stolní divadlo, 1996) a O okradeném lakomci (divadlo jednoho diváka, 2000). Zabývá se i výtvarným uměním, její práce vystavila například galerie Do/Oka v pražské Husově ulici (2005 a 2007). V letech 2002-2008 učila výtvarné obory ve studiu Paleta, od roku 2006 působí jako výtvarnice v pražském Divadle Minor. Své výtvarné práce a texty publikuje například v Revolver Revui. Vystavovala doma i v zahraničí. V poslední době se také věnuje radiovému dokumentu (dokument Vítejte, Margitka, na Šumiac pro nedělní Čajovnu na stanici Vltava ČRo3). Pro děti napsala a ilustrovala knížku Adam a koleno (Baobab 2007) a Byl jednou jeden dům (Baobab 2004). Ilustrovala také knihu Potopené zrcadlo. Legendy, pověsti a pověry z Bretaně (Argo 2005). Ve své tvůrčí práci čerpá z rodného kraje, viz soubor krátkých próz Fjertoch si vyšiju (Eman 2007). Koncem roku 2008 jí nakladatelství Host vydalo básnickou sbírku Fujary kostí a roku 2009 sbírku Ta hlava větru vypadá jako pes. Její nejnovější titul pro děti je Chlebová Lhota (Baobab 2010).
Chlebová lhota – Dagmar Urbánková
V Chlebové Lhotě zrovna nasněžilo... A jak to vypadá v takové pěkně vykynuté vísce? O tom se můžete přesvědčit v kronice Chlebové Lhoty, kterou sepisuje místní kronikář Jan - hlavní vypravěč a střadatel příběhů z této nevšední vesničky. A jak se to stane, že se někdo přistěhuje do Chlebové Lhoty? To je snadné: "Do Chlebové Lhoty nevedou cesty. Lidi sem přináší vítr, voda nebo vykynou přímo tady." - Račte vstoupit! Krajina Chlebové Lhoty je skutečně celá "postavena" z chleba. V pokojíčcích se děti mohou těšit úžasnými scénografickými detaily, hledat všechny drobnosti a překvapení, která autorka do interiérů ukryla, ale zároveň se nenásilně naučit, že člověk potřebuje k životu toho druhého.
Ta hlava větru vypadá jako pes – Dagmar Urbánková
Pražská výtvarnice a „pokušitelka psaní“ Dagmar Urbánková (nar. 1972) ve své nové sbírce básní a krátkých próz opět využívá všech zbraní své poetiky vycházející z autorčiny mimořádné schopnosti pozorovat, ale i vciťovat se a rozumět. Všední hrdiny nenechává postávat za dveřmi svého světa, ale s důvěrou je zve k sobě a sama se nechává překvapovat tím, co se stane, když jemnými tahy načrtne střípek z jejich osudu. Někdy je výsledek takové literární drobnokresby laskavý až dojemný, jindy trochu ironický, ale nikdy karikující. Autorka věnuje pozornost též svému rodnému kraji, ale její pohled není folkloristicky pietní. S cestami mezi metropolí a rodným Valašskem souvisí také pozoruhodný oddíl knihy „Vlaky českých drah“. Neboť k čemu je poezie, která nezná svoje „domů“?