Ludvík Vaculík
Morčata – Ludvík Vaculík
Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují románem Morčata, který autor dokončil v roce 1970. V Československu však knížka mohla oficiálně vyjít až v roce 1991 v Čs. spisovateli, s úvodním dopisem redakce: „(...) konečně můžeme nabídnout jednu z nejzajímavějších próz novodobé české literatury Morčata, která rovných dvacet let odpočívala v temnotách našeho archívu. (...)“ V jednom rozhovoru autor řekl: „Mně se líbil můj stav, v němž jsem psal Morčata. To si hraji se sebou a s lidmi a vyvádím jim žerty a špásy.“ Hrdinovo vyprávění o rodinném životě a práci v bance se však proměňuje: „Začal jsem tuto knihu psát ve své osobě, protože jsem myslel, že to bude kniha o tom, jak máme morčata, jak je pozorujeme a bavíme se jimi. Nikdo o vánocích netušil, kam to dospěje...“
Radioservis Sekyra CD
„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) Čte Jan Kačer. Délka mp3 nahrávky je 7 hodin 7 minut.
Dřevěná mysl – Ludvík Vaculík
Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. Jejich výběr z let 1989-2001, který bezprostředně navazoval na svazky Jaro je tady a Srpnový rok (shrnující fejetony 1981-1989), vyšel pod stejnojmenným názvem v roce 2002, v této knize pokračujeme výběrem fejetonů z let 2002-2008.
Poslední slovo – Ludvík Vaculík
Druhé vydání knihy fejetonů, které už od dob samizdatu vycházejí každé úterý v Lidových novinách. Kniha vyšla poprvé v roce 2002 a je dávno beznadějně vyprodaná. Před nedávnem vyšlo její pokračování, fejetony z let 2002?2008 s názvem Dřevěná mysl. "S citlivostí, jíž bývá obdařena jen mimořádná osobnost, stručně, vtipně a zajímavě Vaculík ve svých fejetonech nachází a pojmenovává příčiny chorob, jež rozežírají tělo i duši naší společnosti, brilantním literárním stylem, který u nás od dob K. Čapka nemá obdoby, vede zápas o normálního člověka a jeho důstojný, smysluplný život," napsal kdysi výstižně Ivan Klíma a platí to dodnes. Čteme-li Vaculíkovy fejetony zpětně v celku, zjistíme, že jsou nejen stále živé, třebaže se týkají věcí již minulých, ale zřetelněji také pocítíme především onu pro Vaculíka příslovečnou nekonvenčnost, originalitu myšlení.
Hodiny klavíru – Ludvík Vaculík
Na záložku autor napsal: „Pravívám, že normální a zdravý člověk nepíše, ale že psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže. Co jsem kdy napsal, bylo vždycky vítězstvím nad něčím takovým. Dále pravím, že žádná knížka nefunguje bez ženské postavy: ona tu krizi dělá. Tyto zápisy vznikly jinak: z podnětu v redakci Literárních novin, pro něž jsem je původně mínil. Ale pak jsem to pochopil jako příležitost napsat něco, k čemu mě zvenčí nenutí nic. Ale protože žádná knížka nefunguje bez ženské postavy, přistoupil jsem sostenuto k jejímu klavíru.“
Petr má medvěda nebo co – Ludvík Vaculík
Mravoličný příběh pro děti o tom, jak měnit svět k obrazu svému, což není vůbec nic nemožného i proti mínění starší generace — důležité je za všech okolností si trvat na svém. Jediná knížka pro děti od arciknížete české literatury Ludvíka Vaculíka, toho morousovitého svědomí národa (jak to o něm říkával Václav Havel), který se týden co týden ve svých fejetonech v Lidovkách neúnavně snažil vychovávat národ a jehož díla tvoří stěžejní pilíře moderní české literatury.
Říp nevybuchl – Ludvík Vaculík
Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. V této knize pokračujeme výběrem těch nejlepších fejetonů z let 2008–2012.
Morčata – Ludvík Vaculík
Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují románem Morčata, který autor dokončil v roce 1970. V Československu však knížka mohla oficiálně vyjít až v roce 1991 v Čs. spisovateli, s úvodním dopisem redakce: „(...) konečně můžeme nabídnout jednu z nejzajímavějších próz novodobé české literatury Morčata, která rovných dvacet let odpočívala v temnotách našeho archívu. (...)“ V jednom rozhovoru autor řekl: „Mně se líbil můj stav, v němž jsem psal Morčata. To si hraji se sebou a s lidmi a vyvádím jim žerty a špásy.“ Hrdinovo vyprávění o rodinném životě a práci v bance se však proměňuje: „Začal jsem tuto knihu psát ve své osobě, protože jsem myslel, že to bude kniha o tom, jak máme morčata, jak je pozorujeme a bavíme se jimi. Nikdo o vánocích netušil, kam to dospěje...“
Radioservis Sekyra CD
„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) Čte Jan Kačer. Délka mp3 nahrávky je 7 hodin 7 minut.
Dřevěná mysl – Ludvík Vaculík
Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. Jejich výběr z let 1989-2001, který bezprostředně navazoval na svazky Jaro je tady a Srpnový rok (shrnující fejetony 1981-1989), vyšel pod stejnojmenným názvem v roce 2002, v této knize pokračujeme výběrem fejetonů z let 2002-2008.
Poslední slovo – Ludvík Vaculík
Druhé vydání knihy fejetonů, které už od dob samizdatu vycházejí každé úterý v Lidových novinách. Kniha vyšla poprvé v roce 2002 a je dávno beznadějně vyprodaná. Před nedávnem vyšlo její pokračování, fejetony z let 2002?2008 s názvem Dřevěná mysl. "S citlivostí, jíž bývá obdařena jen mimořádná osobnost, stručně, vtipně a zajímavě Vaculík ve svých fejetonech nachází a pojmenovává příčiny chorob, jež rozežírají tělo i duši naší společnosti, brilantním literárním stylem, který u nás od dob K. Čapka nemá obdoby, vede zápas o normálního člověka a jeho důstojný, smysluplný život," napsal kdysi výstižně Ivan Klíma a platí to dodnes. Čteme-li Vaculíkovy fejetony zpětně v celku, zjistíme, že jsou nejen stále živé, třebaže se týkají věcí již minulých, ale zřetelněji také pocítíme především onu pro Vaculíka příslovečnou nekonvenčnost, originalitu myšlení.
Hodiny klavíru – Ludvík Vaculík
Na záložku autor napsal: „Pravívám, že normální a zdravý člověk nepíše, ale že psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže. Co jsem kdy napsal, bylo vždycky vítězstvím nad něčím takovým. Dále pravím, že žádná knížka nefunguje bez ženské postavy: ona tu krizi dělá. Tyto zápisy vznikly jinak: z podnětu v redakci Literárních novin, pro něž jsem je původně mínil. Ale pak jsem to pochopil jako příležitost napsat něco, k čemu mě zvenčí nenutí nic. Ale protože žádná knížka nefunguje bez ženské postavy, přistoupil jsem sostenuto k jejímu klavíru.“
Sekyra CD
„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) Čte Jan Kačer. Délka mp3 nahrávky je 7 hodin 7 minut.
Tisíce slov – Ludvík Vaculík
Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují dvěma komponovanými svazky. Na začátku roku 2009 vydáme svazek Tisíce slov. Obsahuje: autorův výběr z publicistických textů z let šedesátých, fejetonů z let sedmdesátých, kapitoly z dosud nepublikovaného románu Stará postel; dokumenty: Projev na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, Dva tisíce slov, Deset bodů, Prohlášení Charty 77; korespondenci s ÚV KSČ, záznamy Státní bezpečnosti; dobové fotografie a karikatury; jmenný rejstřík.