Zobrazujú sa všetky 4 výsledky

Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů IV – Martin Harák

42.43 
Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů představuje poprvé v ucelené podobě vozidla tohoto zanedbávaného zákoutí automobilové techniky a v hlavních rysech mapuje jejich provoz na území Československa. Celé dílo je členěno podle výrobců. Vedle ryze domácích typů zde najdeme i typy zahraniční, které byly na našem území provozovány. Čtvrtý díl je věnován řadě zahraničních autobusů a trolejbusů, které byly na našem území buď vyráběny, částečně v licenci či jako karosářské nástavby, nebo byly získány rozličnými jinými způsoby. V řade případů šlo například o trofejní autobusy, které se dostaly na území bývalé ČSR po druhé světové válce, resp. během ní, kdy je na okupovaném území Čech a moravy provozovaly například Nemecká pošta či Nemecké dráhy, na Slovensku pak Slovenské železnice. Zahraniční trojelbusy se objevily i na meziměstské lince mezi Mostem a Litvínovem a nově vyrobené trolejbusy, zpravidla s karoseriemi od českých firiem, zahajovaly například provoz ve Zlíně či Bratislavě. Stejně jako u předešlých dílů, je popis vozidel složen podle monžnosti z technického popisu, náčrtu a obrazové dokumentace. Technické parametry tvoří tabulku na konci knihy. Publikace končí pomyslně rokem 1989, který je jistým historickým milníkem ve vývoji autobusové a trolejbusové techniky v bývalém Československu. Současně začíná i jiná, dosud neuzavřená historie autobusových dopravců a výrobců. Pátý díl Encyklopedei československých autobusů a trolejbusů se zaměří na vozidla další slavné domácí značky Tatra.

Autobus Karosa 900 – Martin Harák

14.88 
Domácí výrobce autobusů Karosa Vysoké Mýto, jehož vozidly se u nás někdy v životě svezl snad úplně každý, musel na počátku devadesátých let 20. století - tak jako celé tehdejší Československo a později Česká republika - projít celou řadou zásadních změn. Karose se podařilo výrobu zachovat a současně ji (díky partnerství s evropskými automobilkami Renault a IVECO) modernizovat a povznést na novou úroveň. Autobusy řady 900 už představovaly "západní" vozidlo, které se kromě tradičních trhů prosadilo i v zahraničí. Kniha zachycuje specifický vývoj řady 900 od poloviny 90. let až po rok 2004. Renomovaný autor zde nabízí historii jejich vzniku a vývoje, přehled všech typů a modernizací (městské, linkové, dálkové), popis úspěšných exportních verzí Récréo a Axer, článkových verzí i speciálních provedení. Výklad je doplněn podrobným přehledem technických údajů, barevnými nákresy jednotlivých typů a velkým množstvím fotografií.

Autobusy SOR – Martin Harák

14.00 
Na počátku tohoto příběhu je strojní družstvo ve východočeské obci Libchavy na Ústeckoorlicku, které vzniklo po druhé světové válce a věnovalo se produkci techniky pro okolní zemědělské podniky. Po roce 1989 se ale ocitlo na křižovatce: buď zanikne, nebo se přizpůsobí novým podmínkám a najde si nové místo na trhu. Několik mužů z Libchav a okolí se rozhodlo pro druhou možnost a po krátké epizodě s maringotkami se pustili do odvážného projektu: začali vyrábět autobusy. Jako úplně první vznikl sedmimetrový autobus LILI určený pro menší města, dnes z libchavské továrny vyjíždí ročně několik set autobusů více než čtyřiceti modelů. Narazíme na ně nejen na českých, ale i evropských silnicích (namátkou na Slovensku, v Nizozemsku, Srbsku, Rusku, Německu, v Pobaltí, Chorvatsku, na Ukrajině i jinde). V Libchavách se dnes vyrábějí i autobusy s pohonem na stlačený zemní plyn, elektrobusy i trolejbusy. V roce 2016 uplynulo od založení společnosti SOR už dvacet pět let a minimálně v České republice se v těchto autobusech svezl snad úplně každý – existuje snad lepší důkaz, že to v Libchavách umějí? Kniha nabízí kompletní přehled všech typových a modelových skupin, vyrobených v továrně SOR od roku 1994 až do roku 2017, kdy na trh přichází vozidlo zcela nové koncepce. Nechybí popis technických odlišností jednotlivých typů, různé zajímavosti, podrobné technické tabulky, unikátní barevné nákresy a množství barevných i černobílých fotografií, technických výkresů a prospektů.

Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů IV – Martin Harák

42.43 
Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů představuje poprvé v ucelené podobě vozidla tohoto zanedbávaného zákoutí automobilové techniky a v hlavních rysech mapuje jejich provoz na území Československa. Celé dílo je členěno podle výrobců. Vedle ryze domácích typů zde najdeme i typy zahraniční, které byly na našem území provozovány. Čtvrtý díl je věnován řadě zahraničních autobusů a trolejbusů, které byly na našem území buď vyráběny, částečně v licenci či jako karosářské nástavby, nebo byly získány rozličnými jinými způsoby. V řade případů šlo například o trofejní autobusy, které se dostaly na území bývalé ČSR po druhé světové válce, resp. během ní, kdy je na okupovaném území Čech a moravy provozovaly například Nemecká pošta či Nemecké dráhy, na Slovensku pak Slovenské železnice. Zahraniční trojelbusy se objevily i na meziměstské lince mezi Mostem a Litvínovem a nově vyrobené trolejbusy, zpravidla s karoseriemi od českých firiem, zahajovaly například provoz ve Zlíně či Bratislavě. Stejně jako u předešlých dílů, je popis vozidel složen podle monžnosti z technického popisu, náčrtu a obrazové dokumentace. Technické parametry tvoří tabulku na konci knihy. Publikace končí pomyslně rokem 1989, který je jistým historickým milníkem ve vývoji autobusové a trolejbusové techniky v bývalém Československu. Současně začíná i jiná, dosud neuzavřená historie autobusových dopravců a výrobců. Pátý díl Encyklopedei československých autobusů a trolejbusů se zaměří na vozidla další slavné domácí značky Tatra.