Pavel Mervart

Kniha nabízí unikátní pohled Jaromíra Smutného do zákulisí československé politiky v první polovině 20. století. Speciálně pak na období kolem února 1948 a na dění spojené s úmrtím Jana Masaryka. To je dodnes jednou z nejvíce vzpomínaných událostí souvisejících s koncem demokracie v Československu. Vzpomínky Jaromíra Smutného na tyto dramatické dny jsou opřeny o řadu detailů, které mu zůstaly v paměti a o nichž má smysl i po mnoha letech přemýšlet. Pozorný čtenář možná najde mezi řádky i náznak odpovědi na to, proč a jak vlastně Smutného přítel Jan Masaryk zemřel.

Kniha Martiny Hlaváčkové je ohlédnutím za dětstvím a mládím básníka, textaře, rozhlasového redaktora a člena-zakladatele Divadla Járy Cimrmana – Miloně Čepelky. Příběh tohoto „Opočeňáka” narozeného roku 1936 v nedalekém Pohoří autorka zpracovala na základě záznamů rozhovorů, které s Miloněm Čepelkou vedla při přípravě své kvalifikační práce, obhájené na Univerzitě Pardubice. Pro účely této publikace byl celek původního textu výrazně upraven a v aktuální podobě protagonistou autorizován. Využití odborné metody orální historie doplněné o studium dostupných pramenů a literatury k dějinám Opočna, resp. Podorlicka v době od třicátých do šedesátých let 20. století umožnilo Martině Hlaváčkové vytvořit poutavý obraz formování jednoho pozoruhodného lidského a uměleckého osudu v sepětí s jeho rodným krajem.

Interpretovat umělecká díla znamená hledat a nacházet jejich význam a smysl, odhalovat jejich napojení na naši bezprostřední zkušenost, ale zároveň přispět k jejímu obohacení, zintenzívnění a prohloubení. V tomto smyslu je interpretace tvůrčím, či dokonce riskantním počinem, k němuž neexistuje návod. Podle Zdeňky Kalnické je však možné hovořit o interpretačních strategiích, z nichž každá vychází z poněkud odlišných představ o tom, co je to umělecké dílo a jakou má funkci, každá klade důraz na jisté aspekty a interpretaci zaměřuje k určitému cíli. Ve své knize nabízí autorka interpretace konkrétních výtvarných, literárních a hudebních děl známých umělců a umělkyň, jako William Shakespeare, Božena Němcová, Karel Čapek, Salvador Dalí, Bedřich Smetana, Claude Debussy, ale i těch méně známých, jako Tan Dun, Remedios Varo, Leonora Carrington, Roy Nachum. Vychází z přístupu, který je možno charakterizovat jako propojení pragmatické, hermeneuticko-archetypální a feministické interpretační strategie. Zvolená umělecká díla jsou vztažena k určitému teoretickému problému estetiky, např. esteticko-symbolický aspekt živlů, zejména vody, význam hmatu v umění, genderový aspekt umělecké imaginace či funkce archetypů v umění, nejsou však redukována na jeho „příklad“. Naopak: díla se stávají ohnisky soustředěné, teoreticky poučené estetické interpretace autorky, díky níž je možné nahlédnout i na známá díla novou optikou.

Inkluze je v posledních letech jedním z nejdiskutovanějších témat nejen mezi pedagogy a rodiči, ale i mezi politiky. Zároveň je toto téma paradoxně málo probádané a postrádáme u něho kvalitní informace získané přímo ze školního prostředí. Tato kniha reaguje na tyto nedostatky a přináší informace, které v naší diskuzi dosud chyběly. Umožňuje čtenáři nahlédnout do konkrétních škol a ukazuje, jak základní škola stimuluje začlenění žáků do dětského kolektivu, anebo naopak jak přispívá k jejich vylučování. Všímá si toho, jak se k sobě žáci i žačky chovají a jaké skupinky vytvářejí. Tím oživuje diskuzi o fungování našeho vzdělávacího systému a poskytuje podněty k tolik potřebné inovaci učební praxe. Nikoli pouze slovem, nýbrž i jednoduchými grafickými schématy a ilustracemi, které přibližují čtenáři svět školní třídy. Kniha je určena akademickým odborníkům stejně jako všem pedagogům, studentům, rodičům a politikům, kterým na srdci leží vzdělávání našich dětí.

Kniha prináša šesť kapitol, ktoré vychádzajú z fenomenológie Edmunda Husserla a filozofickej antropológie Helmutha Plessnera. Ako sa človek vyjadruje vo výraze? Ako vidíme veci, na ktoré sa pozeráme? Akú rolu má človek v súkromnom a vo verejnom priestore? Aký je význam práce a odpočinku v ľudskom živote? Filozofické uvažovanie sa v knihe prelína s príkladmi z literatúry, výtvarného umenia, architektúry, rôznych podôb hry. To všetko ponúka nový priestor na reflexiu skúsenosti, telesnosti, expresivity i vzťahov medzi ľuďmi. Vzájomné dopĺňanie filozofie a umenia tak prináša prekvapivé odpovede.

Významný, avšak doposud opomíjený urbanista, výtvarný návrhář a architekt východočeské moderny Oldřich Liska (1881–1959) působil v letech 1908–1947 ve čtyřech královéhradeckých projekčních kancelářích. Během své činnosti byl autorem největšího počtu architektonických realizací v Hradci Králové v rámci meziválečného období. V tomto městě se také stal spoluautorem několika urbanizačních studií, které pak rozvíjel i v dalších obcích regionu (např. Pardubice, Třebechovice pod Orebem, Polička, Jaroměř, Kostelec nad Orlicí, Náchod). Hlavní těžiště Liskovy činnosti ve dvacátých letech spočívalo v realizaci bloků nouzových obytných domů. Mezi další důležité aspekty architektovy tvorby patří inovační návrhy škol tzv. halové dispozice na východočeském venkově, nepřehlédnutelná je projektantova schopnost dobře se přizpůsobit nejnovějším architektonickým módním trendům.