Pavel Mervart

Předkládaná kniha se snaží odpovědět na otázku, co je to filosofie (i když to může znít překvapivě, jedná se o jeden z nejhůře uchopitelných filosofických problémů, neboť víceméně každý filosof chápe filosofii jinak než ostatní). Zároveň s tím však probíhá mnohem zásadnější zkoumání týkající se toho, kdo jsme a jaké je naše místo v dnešním vědecko-technickém světě. Nejedná se ovšem o dvě oddělená zkoumání, neboť odpovídat na otázku, co to je filosofie, neznamená vposled nic jiného než objasňovat, kdo jsem (jakožto ti, kteří filosofují). I proto je filosofie spíš praktickým postojem než teoretickou disciplínou či vědou. Jak se ukazuje, filosofie je primárně porozuměním lidské situaci, přičemž lze rozlišit tři základní typy lidské situace (jedná se vlastně o tři základní modality lidské existence): archaický, evropský a dnešní vědecko-technický typ. Zatímco archaický typ lidské situace je charakterizován nejistotou a labilitou lidského postavení, evropský typ se zakládá na imateriálnu, které vytvořil Platón a které jako něco absolutního umožnilo překonat archaickou nejistotu. Dnešní typ lidské situace je zase utvářen vědou a technikou, které jsou tak nejenom důležitou součástí našeho sebe-porozumění, ale rovněž bytí. Pochopit roli a povahu vědy a techniky se proto jeví jako klíčový úkol současné filosofie.

Kniha přináší soubor textů historika F. Kutnara, které buď nebyly publikovány vůbec, nebo jen časopisecky v regionálních či zahraničních periodikách. Kutnarovy texty jsou v antologii členěny do tří oddílů, které vymezují tři roviny jeho pojetí studia společnosti. První rovinu (i oddíl) tvoří teoreticko-metodologické statě vymezující výchozí rámec jeho interpretací sociálního, politického i kulturního dění, druhý oddíl obsahuje jejich konkretizace na úrovni sociálních dějin a třetí přináší studie, jež toto dění konkretizují na úrovni dění individuálního – týkají se tedy historických osobností. Zároveň tyto tři oddíly reflektují tři základní témata Kutnarova badatelského zájmu – teorii a metodologii historického výzkumu, sociální dějiny české venkovské společnosti a dějiny historického myšlení. K vydání připravili Magdaléna Pokorná a Zdeněk Beneš.

Interpretovat umělecká díla znamená hledat a nacházet jejich význam a smysl, odhalovat jejich napojení na naši bezprostřední zkušenost, ale zároveň přispět k jejímu obohacení, zintenzívnění a prohloubení. V tomto smyslu je interpretace tvůrčím, či dokonce riskantním počinem, k němuž neexistuje návod. Podle Zdeňky Kalnické je však možné hovořit o interpretačních strategiích, z nichž každá vychází z poněkud odlišných představ o tom, co je to umělecké dílo a jakou má funkci, každá klade důraz na jisté aspekty a interpretaci zaměřuje k určitému cíli. Ve své knize nabízí autorka interpretace konkrétních výtvarných, literárních a hudebních děl známých umělců a umělkyň, jako William Shakespeare, Božena Němcová, Karel Čapek, Salvador Dalí, Bedřich Smetana, Claude Debussy, ale i těch méně známých, jako Tan Dun, Remedios Varo, Leonora Carrington, Roy Nachum. Vychází z přístupu, který je možno charakterizovat jako propojení pragmatické, hermeneuticko-archetypální a feministické interpretační strategie. Zvolená umělecká díla jsou vztažena k určitému teoretickému problému estetiky, např. esteticko-symbolický aspekt živlů, zejména vody, význam hmatu v umění, genderový aspekt umělecké imaginace či funkce archetypů v umění, nejsou však redukována na jeho „příklad“. Naopak: díla se stávají ohnisky soustředěné, teoreticky poučené estetické interpretace autorky, díky níž je možné nahlédnout i na známá díla novou optikou.

Publikace Petra Hnyka vybočuje z vydavatelského standardu propagačních a průvodcovských brožurek či jiných, čistě komerčních publikací. Autor v ní prezentuje stěžejní část své mnohaleté badatelské práce. Pro tento region to je historicky první a mimořádně obsáhlé dílo, v němž autor popisuje jak vlastní historii regionu, tak i životní osudy lidí, kteří svůj život nějakým způsobem spojili se skalami. První svazek dvoudílné publikace Skály a lidé nazvaný Skály je zaměřujen na historii skalních měst Adršpašsko-teplických skal. V několika kapitolách je čtenář provázen po skalních cestách, kde je seznámen nejen s vlastní historií postupného objevování a zpřístupňování skalního labyrintu, ale i s archeologickými nálezy a dalšími zajímavostmi, které běžný návštěvník při prohlídce skalních měst nemá šanci objevit ani zaregistrovat. Autor při přípravě knihy čerpal z veškerých dostupných archivních a muzejních fondů, které doplnil osobními vzpomínkami a výpověďmi dnešních obyvatel, nebo potomků těch, kteří ve skalním světě strávili určitou část života. Vše je pak doplněno velkým množstvím obrazového materiálu – rytin, obrazů, ilustrací a starých i současných fotografií, které jsou v mnoha případech dosud nebyly publikovány.

Král a kněz Melchisedek je v biblických knihách více méně okrajovou postavou. Přesto dvě krátké zmínky o něm vyvolaly v židovském i křesťanském prostředí celou řadu intepretací, v nichž se tato tajemná postava těší velké pozornosti. Kolektivní práce autorů působících na Katolické teologické fakultě UK předkládá řadu studií, které mapují práci s melchisedechovskými motivy v židovství Druhého chrámu, v křesťanském Listu Židům, a v dalších židovských a křesťanských, ortodoxních i heterodoxních prostředích. Tento soustavnější přehled doplňuje kapitola o výkladu postavy Melchisedeka v raněnovověké katolické teologii a studie o melchisedechovské tematice ve výtvarném umění.

Kniha obsahuje překlady recenzí od nejvýznamnějších autorů německé klasické filosofie - Fichta, Schellinga a Hegela. Kromě toho obsahuje také překlad Fichtova spisu Anály filosofického tónu, v němž v rámci reakce na recenzi své knihy Základ přirozeného práva podrobuje ironické kritice dobovou recenzní praxi. Kniha je opatřena úvodní studií Jindřicha Karáska a jmenným rejstříkem.

Za svůj pozoruhodný rozvoj vděčí západní středověká a renesanční vzdělanost v mnoha aspektech vzdělancům a kulturnímu prostředí Druhého Říma, tedy Byzance. Předkládaná monografie se zaměřuje na kontext vzniku a obnovy řeckých studií v italském humanismu, především pak na přenos obsahu a modelů obsažených v rukopisné tradici a knižní kultuře. Do tohoto procesu se zapojili jak překladatelé, filosofové, gramatikové, pedagogové a jejich studenti, tak cestovatelé, sběratelé, nákupčí rukopisů, kopisté, diplomaté, církevní hodnostáři, mecenáši, editoři a vydavatelé. Kniha se detailně zabývá také procesem translatio studii, jenž proběhl v přelomových letech 1360–1534 a bez nějž si dnes dějiny evropského písemnictví, umění i vědy této epochy nelze představit.