Pavel Mervart
Mediální moderna – Jiří Bystřický a kolektív
Kolektivní monografie Mediální moderna (Studie k soudobým formám de-abstrakce a mediality) nabízí čtenáři analýzu teorií a diskusí spjatých s vnímáním a interpretací světa v kontextu moderních a postmoderních médií a kultury. Podává obraz ztvárnění reality a změn vidění světa prostřednictvím nových médií, mezi kterými čím dál víc získává centrální postavení tzv. elektronická kultura. V této souvislosti se autoři snaží nastínit vztah mezi uměním, vědou a médií, a to z hlediska filosofického, sociologického, teologického a uměnovědního. Implicitně je přitom spojuje snaha postihnout podíl médií na utváření obrazu světa a na sociálním „konstruování“ reality. Při svých zkoumáních navazují na myšlenky, podněty a koncepce T. W. Adorna. G. Agambena, V. Flussera, N. Luhmana, P. Sloterdijka či P. Virilia.
Aspirace knihy formuloval editor a jeden z autorů Jiří Bystřický již ve svém úvodu: Ačkoliv ještě stále prodléváme v kulisách světa, který jsme poměrně usilovně vytvářeli a především sociálně konstruovali, přesto to není zcela úplný, výstižný a dostatečně zdomácnělý prostor našeho života. Jeho akceptovanou součástí se totiž staly aparáty, techno-obrazy, technologie či systémy zprostředkování, jejichž vliv je nejen patrný, ale hlavně proměnlivý. S postupným využíváním technologií totiž využíváme i jiný způsob myšlení, nikoliv tak, že bychom měnili možnosti svých vlastních dispozic, ale zásadně měníme strategie jejich používání. Některé strategie myšlení jsou záměrné, jiné spíše vynucené: tak jako tak, formy našeho myšlení nabývají jiné podoby, a jiné podoby nabývá i způsob, jakým je lze sdělit. Zdá se, že nastává čas vrátit se ke sjednocování, a nikoliv vytvářet další formy dezintegrace.
Vizuální antropologie – David Čeňek, Tereza Porybná
Cílem tohoto sborníku je představit v českém kontextu subdisciplínu s názvem vizuální antropologie a přinést českému čtenáři alespoň část rozsáhlé diskuse o vztahu antropologie k vizuálním reprezentacím, především o vztahu antropologie a filmu (resp. videa). "Etnografický" film se zde představuje se všemi svými kontroverzemi, rozmanitou poetikou a fascinující schopností přiblížit nám svět tak, jak jej prožívají druzí.
Spojovacím článkem jednotlivých textů je snaha pochopit, jak nahlížíme jiné kultury skrze oko kamery, jak se vytváří filmové obrazy těch "druhých", jak tyto obrazy vnímáme a jak přispívají k našemu celkovému obrazu světa. Předkládaný sborník se tak snaží otevřít některé důležité otázky a podložit odpovědi na ně názory uznávaných antropologů, filmových teoretiků a režisérů. Jde o první publikaci svého druhu v češtině. Přeloženo z anglických a francouzských originálů.
Vývoj katechetiky v českých zemích – Marie Zimmermannová
Katechetika je vědním oborem na pomezí mezi teologií a pedagogikou. Je zaměřena na praxi, a proto patří k pastorálním teologickým oborům. Jako teologický obor zkoumá způsob Božího jednání s člověkem, reflektuje ho a stanovuje principy, obsahy a metody katechetického působení církve ve výchově křesťanské víry člověka. I když v dnešní době je zájem o tento obor spíše nepatrný, čtenáře knihy může překvapit, jak živé dění je možné objevit v poměrně nedávné minulosti a kolik zajímavých a cenných přístupů a cest nás může inspirovat i dnes.
Studie mapuje období více než sedmdesáti let: charakterizuje toto období, uvádí přehledy učitelů katechetiky na teologických fakultách a představuje jejich dílo, snaží se upozornit na způsoby hledání i na nalezené a ověřované cesty. Zahrnuje práci nejen specializovaných katechetiků, ale i dalších českých teologů, které náročné společenské podmínky přiměly angažovat se v pastorační praxi. Je zachycen i vliv zahraničních autorů, jejichž díla byla přeložena a zpřístupněna formou samizdatu. Historie je koneckonců nenahraditelnou učitelkou a její zkoumání dobrodružstvím, které může zaujmout i širší okruh čtenářů, pokud jim výchova víry leží na srdci.
Sirka Henriho Bremonda – Lydie Romanská
Název Sirka Henriho Bremonda manifestuje příklon autorky k teorii tzv. „čisté poesie“. Tu je třeba opsat a připíchnout nad postel pod obrázek anděla strážného, říká autorka. Chuť malin, která se obnaží škrtnutím sirky v trávě, je alegorie principu tvorby, odhazování balastu v proudu slov, redukce nepoe tických součástí jazyka. V knížce jsou verše z toulek po oblíbených mís tech Evropy, připomenutí veršů francouzských básníků, také Chlebnikova nebo Miłosze. Přestože ji rmoutí neutěšený stav světa, věří v lásku a neopouští ji humor. Bělostný půvab sněženek vidí jako předznamenání životního cyklu přírody, člověka i této knížky veršů. Tleská metafoře, což ji nebrání v obdivu k vrcho lům racio nálního chování člověka, k originálním myšlenkám nebo objevům v oboru elementárních částic.
Plánování socialistické vědy – Tomáš Hermann, Doubravka Olšáková
Publikace Plánování socialistické vědy přináší rozsáhlou historickou studii a ucelenou edici dokumentu o československé vědě v období tzv. budování socialismu. Jedná se o archivně dochovaný soubor čtyř plánovacích studií k rozvoji biologických, chemických, technických a matematicko-fyzikálních věd, které byly v březnu 1960 jako neveřejný (tj. přísně tajný) materiál předloženy k projednání Ideologickému oddělení ÚV KSČ. Tyto dokumenty jednak hodnotily dosavadní vývoj a aktuální stav přírodních a technických věd v Československu, především však analyzovaly jejich další perspektivy, včetně vytyčení hlavních úkolů a návrhů opatření pro následující patnácti až dvacetileté období. Ačkoliv ve výsledné podobě nebyly tyto plánovací studie oficiálně přijaty, podávají díky svému komplexnímu přístupu zajímavé svědectví o postojích a strategiích tvůrců socialistické vědní politiky. Představují proto významný pramen pro studium dějin československé vědy ve druhé polovině 20. století. Kolektivní studie – jejímiž autory jsou historici vědy D. Olšáková, H. Durnová, T. Hermann, M. Hořejš a A. Míšková – zasazuje vydané dokumenty do širších souvislostí problematiky plánování vědy a zároveň nastiňuje situace jednotlivých vědních oblastí. Vykládá je na pozadí proměn dobové vědní politiky, vývoje centralizace a plánování ve vědě, sovětizace československé vědy či vztahu vědy a ideologie. Zabývá se rovněž autorstvím dokumentů a v neposlední řadě též samotným rozvojem či konceptuálními proměnami uvnitř jednotlivých vědních disciplín v 50. a 60. letech minulého století.
Kosmos jako sebeutváření – Michal Ajvaz
Autor na počátku knihy pozoruje, jak na jeho ruku dopadá sněhová vločka, a klade si otázku o povaze této drobné události. Ukazuje se, že i taková prostá zkušenost může vyvstat jen díky smyslu, který ustavuje jsoucno a který předpokládá dynamickou syntax. Tuto syntax nemůžeme pochopit, aniž bychom ji uviděli v celém jejím vývoji, který sám je zasazen do vývoje kosmu. Je proto třeba se zamyslet nad sebeutvářením kosmu a v rámci tohoto zamyšlení zaměřit pohled na neživou i živou přírodu a posléze i na lidský svět a jeho hodnoty, je třeba uvidět tyto oblasti kosmického dění v jejich souvislosti i jedinečnosti.
Očitá svědectví – Jana Černá
Tzvetan Todorov uvedl, že objevení Ameriky je jedním z nejúžasnějších setkání v dějinách lidstva, neboť ohlašuje a zakládá naši současnou identitu. Analogicky by bylo možné říci, že je to právě setkání s Novým světem, které (spolu)zakládá podobu moderní evropské vědy. Pro poznání se poprvé v natolik intenzivní míře stává nezbytnou empirie a očitá svědectví, nikoli autoritativní a tradičně přijímané texty. Záměrem publikace je ukázat, jaký vliv mělo poznávání přírody Nového světa na utváření specifických podob vědecké komunikace a kooperace (expedice, dotazníky, přírodní historie, botanické katalogy), praktikovaných během 16. století ve Španělsku, a jak přispělo k proměně podob přírodních věd, jež vyvrcholila procesem dnes nazývaným vědecká revoluce. Text zavede čtenáře do renesanční Sevilly i na půdu Nového Španělska a Peru, do prostor univerzit, botanických zahrad i kabinetů kuriozit, mezi vzdělané lékaře, kosmografy a královské hodnostáře, stejně jako mezi objevitele, mořeplavce a další zvídavé osoby, které byly přitahovány podivuhodnostmi Nového světa.
Německá próza po roce 2000 – Naděžda Heinrichová
V Německu vychází každoročně buď nově, nebo v reedici přes 90 000 knižních titulů, z nichž největší oblibě se těší německá próza. V letech 2010–2014 se počet prvních vydání prózy pohyboval mezi 11 286 až 14 111 tituly ročně. Publikace Německá próza po roce 2000 přibližuje situaci toho literárního druhu na německém knižním trhu a nabízí – vedle tradičního dělení autorů německé literatury na generaci otců, synů a vnuků – rozdělení autorů do jednotlivých generací korespondující s historickými mezníky dvacátého století (1945, 1968, 1990 a 2000): generace klasiků německé literatury, generace 1968, generace 1990 a generace 2000. Poslední skupinu tvoří autoři neněmeckého původu píšící německy. Tři nosná navzájem se prolínající témata – historie, osobní sféra, jazyk a řeč – se objevují napříč všemi generacemi včetně autorů neněmeckého původu, kteří je obohacují o svůj pohled zvenčí. Uvedené dělení autorů a vymezení hlavních tematických okruhů představuje navzdory riziku, které v sobě přiblížení nejnovější literatury přináší, jednu z možností, jak se v německé próze po roce 2000 zorientovat.
Publikace je doplněna o tři seznamy: autorů nominovaných v letech 2005–2015 na Německou knižní cenu, na Cenu Lipského knižního veletrhu a rovněž titulů vydaných v českém překladu. Naším cílem je usnadnit orientaci mezi novinkami německé beletrie.
Metamorfózy ruské kultury – autor neuvedený
Výbor z tvorby předního ruského filologa a medievisty představuje průřez autorovým dílem od 70. do konce 90. let minulého století. Tematická pestrost a široká historická škála statí a esejů - od christianizace Rusi ("Krása pravoslaví a pokřtění Rusi") a vzniku ondřejovského kultu ("Letopisné vyprávění o apoštolu Ondřeji a fl agelantství") přes paralely kulturních typů slavia orthodoxa a slavia romana ("O specifi čnosti slovanské civilizace") a odpor prvních zastánců "staré víry" ("Bojarka Morozovová - symbol a osobnost") až po vytváření novodobých klišé (",Potěmkinovy vesnice' jako kulturní mýtus") či leninského kultu ("Osmý div světa") - svědčí bezesporu o tom, že autor psal - ač z různých úhlů pohledu - vlastní histoire spirituelle ruské kultury.
Komenský a Bacon – Jan Čížek
Protože česká komeniologie a intelektuální historie dosud postrádají komplexnější monografické pojednání o vztahu Komenský – Bacon, je cílem této knihy přiblížit koncepci reformy (respektive obnovy) vědění obsaženou v dílech obou jmenovaných osobností – českého teologa, filozofa a pedagogického reformátora Jana Amose Komenského (1592–1670) a anglického filozofa a státníka Francise Bacona (1561–1626).
Zatímco v první části knihy jsou cesty obou myslitelů k vrcholné podobě jejich vizí sledovány odděleně, druhá část se soustředí na zodpovězení především těch otázek, které oba autory spojují: V čem spočívá jádro projektu reformy vědění u Komenského a v čem u Bacona? Jaká je struktura a koncepce jejich projektů? Jedná se o projekt obnovy, nebo o vizi pokroku vědění? Jak si Komenský a Bacon představovali realizaci svých záměrů? Jakou metodu k tomu zvolili? Do jaké míry byl Komenský Baconem ovlivněn? Co je pojítkem obou projektů? Na základě odpovědí na tyto otázky se autor v závěru knihy pokouší rozřešit dlouhodobý interpretační spor o povaze Komenského vztahu k Baconovi: Byl Komenský významným pokračovatelem a propagátorem Baconova díla? Nebo byl naopak myslitelem, který Baconův odkaz zjednodušil a zvulgarizoval? Anebo byl Komenský vskutku svébytnou filozofickou osobností, jež byla inspirována spíše jen duchem Baconova díla?
Josef Knap – autor neuvedený
Publikace přináší cenný literárně-historický materiál v podobě vydaných i dosud nevydaných textů českého meziválečného spisovatele, rodáka z Podůlší na Jičínsku, Josefa Knapa (1900-1973).
Výbor se zaměřuje především na Knapovu publicistickou činnost (literární kritiky, studie, polemiky), ale prostřednictvím vzpomínek a útržků ze zápisníků dává nahlédnout i do soukromí spisovatele - člověka s pevnými morálními a etickými zásadami, které byly principiálně v konfliktu s totalitním režimem. Venkov byl pro život i dílo Josefa Knapa hodnotově určujícím prostorem, jak sám píše: "Kdo mě znají, mou povahu a snad i osobní zjev, anebo povahu mé literární práce, přijmou samozřejmě, jestliže na otázku, čím mi je venkov, odpovím rovnou: venkov je součástí mé bytosti."
Kniha nepřináší jen nový pohled na českou meziválečnou literaturu, ale zaujme každého, komu není cizí moderní česká historie.
Vita coaetanea – Rajmund Llull
Kniha přináší latinsko-český překlad Llullova Vita coaetanea, který je doprovázen komentářem, soustřeďujícím se na historický kontext Vita. Úvodní studie seznámí čtenáře s vybranými okruhy Llullova myšlení, přičemž důraz klade na apologeticko-misijní aspekt jeho činnosti, jenž se projevoval především Llullovým úsilím navázat pomocí Umění mezináboženský dialog s židy a muslimy. Přeložil, doprovodnou studií a poznámkami opatřil Petr Hromek.
Rajmund Llull (1232/33–1316), zvaný doctor illuminatus, je většinou znám jako mystik, kabalista a alchymista. Můžeme jej ovšem také charakterizovat jako znamenitého učence, který coby autodidakt dokázal obsáhnout celou šíři tehdejšího vzdělání. Lze jej proto označit i za originálního filosofa, který vytvořil specifické synkretické Umění (ars combinatoria), v němž není zahrnuta pouze intelektuální tradice latinského Západu, ale i motivy vycházející ze židovské a islámské filosofe a mystiky. Nemusí nás tedy ani příliš překvapovat, že Llullovo učení bylo následováno takovými osobnostmi, jako byli Mikuláš Kusánský, Giovanni Pico della Mirandola, Giordano Bruno, Athanasius Kircher, Kašpar Knitt el či Gott fried Wilhelm Leibniz.
Freudova neurofyziologie mysli – Michal Polák
Když v 19. století vznikala psychologie jako samostatná věda empirické povahy, moderní neurověda dosud neexistovala. Neurovědná témata se však diskutovala přinejmenším na poli psychofyziky, z jejíhož základu vzešel i soubor dopisů adresovaný berlínskému lékaři Wilhelmu Fliessovi v roce 1895. Tyto dopisy psal Sigmund Freud, k jejich publikování se však nikdy neodhodlal.
Vyšly až po jeho smrti nejprve v německém vydání pod názvem Entwurf einer Psychologie, později, v anglickém, jako Project for a Scientific Psychology. Z anglického názvu je patrné, že Projekt usiloval o nalezení vědeckých základů psychologie. Freud je spatřoval v materiálním substrátu lidského mozku. Ve snaze hledat biologický základ psychických pochodů ve struktuře a funkci lidského mozku byl ovšem velmi moderním autorem. I když výsledky, kterých v této práci dosáhl, nejsou z dnešního hlediska příliš oslnivé a mají spíše spekulativní charakter, existují současní badatelé (zejména příznivci neuropsychoanalýzy), kteří vidí v Projektu řadu témat, v nichž Freud takříkajíc uhodil hřebíček na hlavičku.
Kniha zavede čtenáře do temných zákoutí počátků neurofyziologie lidského mozku a představí Freuda v nepříliš známém světle, jako biologického naturalistu, který odmítá nemateriální základy lidské psýché.
Myšlení o transcendenci – autor neuvedený
Kniha Myšlení o transcendenci nabízí dvanáct zastavení nad pojetími transcendence z pohledu teologů od starověku po moderní dobu, renesančních umělců, náboženských pedagogů a jazykovědců. V chronologickém sledu se před čtenářem odkrývá bohatý myšlenkový svět apoštola Pavla, biskupa Ambrože Milánského, „andělského učitele“ Tomáše Akvinského, teoretiků italského renesančního disegna (např. G. Vasariho), osobností moderního křesťanského teologického myšlení Hanse Urse von Balthasara, Adolpha Geschého, Tomáše Špidlíka a Klause Bergera. Křesťanské spektrum doplňuje středověká úvaha islámského učence Gazela (Abu ?amid al-Ghazali) o transcendentních Božích atributech. Důležitost transcendentní dimenze v každodenním životě je zachycena pohledem morální teologie a náboženské pedagogiky. Úvaha o specifičnosti biblického stylu a její udržitelnosti v současném světě pak uzavírá celý průřezový pohled na dnes mnohými opomíjenou, a přesto nepominutelnou dimenzi lidské existence.
Ať múzy promluví – autor neuvedený
Kniha představuje tři pozoruhodné byzantské literární experimenty vzniklé v 9. a 12. století: Verše o Adamovi Ignatia Diakona, Kočkomyší válku Th eodóra Prodroma a Dramation Michaéla Haplúcheira. Označení "kvazidramata" sice literární formou odkazuje k dramatu, nicméně díla pravděpodobně nebyla určena ke scénickému provedení - potřeba divadla se v Byzanci nasycuje spíše nepřímo v různých projevech teatrality. Uvedená díla navazují výrazovými prostředky na antickou tragédii, ale zasazují ji do nového kontextu, ať již je to kontext křesťanský a vzniká tak biblické drama, nebo je tragédie parodována, či je dokonce využito komediálních postupů aristofanského rázu k dobově aktuální diskusi o společenském postavení intelektuála. Vynikají dramatickými a potenciálně i divadelními kvalitami a svědčí o vzdělání, nadání, vynalézavosti i smyslu pro humor svých autorů, o vlastnostech tolikrát byzantským učencům upíraných.
Náboženství jako teologický fenomén – Denisa Červenková
Chceme-li porozumět náboženskému pluralismu z hlediska recentní katolické teologické reflexe, je třeba si ujasnit některé základní koncepty, s nimiž současná teologická hermeneutika pracuje. Patří mezi ně i pojem náboženství. Předkládaný text rozvíjí především teologický přístup k definici náboženství v současném kontextu. Vymezení pojmu náboženství totiž tvoří základ pro další studium hermeneutiky náboženských tradic. Autorka se domnívá, že pouze pojetí, které nepovažuje náboženství za čistě antropologický fenomén, ale bere vážně jeho zakotvení ve vztahu k transcendentní rovině skutečnosti, je možné považovat za relevantní pro výklad existující náboženské plurality z hlediska teologické reflexe.
Dej holce jméno – Lukáš Vavrečka
Třiatřicetiletý spisovatel Jakub Hirsch se potýká s obtížnou milostnou situací. Tu ještě komplikují anonymní dopisy, které jej nabádají, aby mlčel. Hirsch netuší o čem, má však intenzivní pocit, že to nějak souvisí s jeho nadmíru problematickou mladou milenkou a její kamarádkou, která spáchala sebevraždu. Lyricko-erotický krimi román postmoderního beletristy, básníka a redaktora Lukáše Vavrečky je po Alibi na příští noc (2014) další z řady experimentálních detektivních knih s důrazem na poetiku zločinu.
Den splněného přání – Jiří Sirůček
Autorovi sotva pětadvacetiletému v čase, kdy zde nikdo Orwellovu vizi světa roku 1984 nemohl znát (kniha byla těžce zakázaná a nedostupná), podařilo vytvořit „Orwella v kostce“, a přitom prózu neepigonskou a nadčasovou.
Návštěva Města podřízeného Kolosu, jehož obyvatelé jsou živeni výhradně ocelovými šupinami a pokorně odevzdávají kolosu nejen všechny své síly v úmorné práci, ale i své děti – to je čtenářský zážitek strhující, tísnivý, napínavý, provokující k úvahám… Je vůbec někdy a někde v lidských silách uniknout manipulaci? Jak dalece rozumíme postavám tohoto příběhu? Nebo se jim dokonce podobáme ?
Za studií v průmyslu obětovaném městě Ústí nad Labem mě někdy v polovině osmdesátých let minulého století napadl námět na novelu Den splněného přání. Do Labe ústící říčka Bělá se vyznačovala každý den jiným nepřirozeně kalným barevným odstínem a jedovatý dým z ústeckých chemiček ochucoval vzduch pokaždé jinak nasládlou příchutí. Většina místních obyvatel měla ve tváři podobně mdlý a rezignovaný výraz. Umírající stromy v kopcích nad městem působivě dotvářely veskrze truchlivou atmosféru… (z Poznámky autora)
Změnit sám sebe – Vojtěch Hladký
Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault (1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu překvapení setkaly. Jejich koncepce duchovních cvičení, péče o sebe a péče o duši jsou tři způsoby, jak lze uchopit vnitřní proměnu sebe sama. Ta nabývá někdy až existenciální podoby a byla tradičním tématem především antické filosofie, ovšem neomezuje se pouze na ni. Stejně tak - byť někdy paradoxně díky své nepřítomnosti - mají zmíněné koncepce co říci i k středověkému, novověkému a současnému pochopení sebe sama. Zároveň však otevírají cestu k dalším možným úvahám na pomezí různých filosofií a obrazů světa.
Současné koncepce a formy komunikační podpory pro osoby se závažným komunikačním handicapem – Karel Neubauer, Lenka Neubauerová
Obsah publikace je zaměřen na tři zásadní oblasti současného rozvoje poznatků - klinický výzkum, problematiku dospělých osob s komunikačním handicapem a rozvoj komplexního systému prevence vývojových komunikačních poruch. Příspěvky k tématům zobrazují současné pojetí významných osobností oborů logopedie, surdopedie a psychologie z Velké Británie, Lotyšska, Německa, Polska a České republiky.
The contents of the monograph are focused on three key areas of current development in our field – clinical research, the issue of adults with a communication handicap and the development of a prevention system for developmental communication disorders. The papers related to these topics illustrate the current views of important personalities from Speech-Language Therapy, Surdopedy and Psychology, from Great Britain, Germany, Latvia, Poland and Czech Republic.
Patočkovy interpretace literatury – Daniela Blahutková, Jan Patočka, Miloš Ševčík
Monografie Patočkovy interpretace literatury se zabývá okruhem textů Jana Patočky, v nichž se jejich autor věnuje rozborům literárních látek a úvahám o literatuře, spisovatelích a spisovatelství.
První část knihy představuje texty, které vypovídají o Patočkově pohledu na vztah literatury a mýtu, druhá část texty věnované vztahu literatury a filozofie.
Autoři se snaží porozumět Patočkovu pohledu na původ básnictví v mýtu a na život mytologických témat v literatuře. Zároveň ukazují, jak Patočka pojímá filozofickou rekonstrukci básnické zkušenosti a jak se jeho interpretační přístup váže k jeho analýzám lidské existence. Pozornost je věnována publikovaným i nepublikovaným Patočkovým textům ze 30. a 40. let, především však textům ze 60. a 70. let. Zkoumána jsou Patočkovy významná filozofická pojednání stejně jako příležitostné studie, recenze, přednášky či přípravné texty.
Svjatogor – Jiří Dynda
Byliny o bohatýru Svjatogorovi jsou nedílnou součástí tradice ruské folklorní epiky. Popisují setkání mladého hrdiny Ilji Muromce s jeho starým mentorem, umírajícím obrem Svjatogorem. Mladý hrdina přebírá Svjatogorovu moc a postavení přijetím jeho životní síly, a stává se tak nejdůležitějším bohatýrem ruských epických písní.
Autor v knize uvádí čtenáře do studia bylinné epiky, předkládá přístupný výklad strhujícího a podivuhodného mytologického příběhu o neodvratné smrti starého hrdiny a snaží se nalézt možné odpovědi na otázku, proč si jej lidé na ruském Severu vyprávěli. K důkladnému rozboru variant písní o Svjatogorovi a jejich indoevropských obdob je také přiložena komentovaná příloha třiceti sedmi verzí textu této byliny v originále a českém překladu.
Cizinci mezi Papuánci – Martin Soukup
Vnitrozemí ostrova Nová Guinea bylo dlouho bílým místem na západních mapách. Při průzkumných cestách ve 20. Století vyšlo najevo, že tam tehdy žily velké lidské populace, jež zůstávaly po tisíciletí izolovány od pobřežních oblastí. Kniha se věnuje výkladu prvních kontaktů mezi Papuánci a cizinci, jak autor nazývá Evropany a Australany ovládající ostrov. Příchod cizinců nezřídka vyvolal u Papuánců šok. Kvůli barvě jejich pokožky je považovali za vracející se zesnulé předky, jindy za nebezpečné duchy či potomky bytostí z počátku času, jejichž příchod je předzvěstí konce světa. Po opadnutí prvotního šoku často docházelo k tvrdým střetům mezi cizinci a Papuánci. Výpravná a čtivě napsaná publikace líčí průběh významných průzkumných cest, jež dostaly vnitrozemí ostrova na mapy. Autor se také zabývá koloniálním uspořádáním teritorií Papua a Nová Guinea, popisuje dobové rasistické názory a praktiky a ukazuje, jak sociální antropologie poskytla cizincům oporu pro jejich civilizační aktivity na ostrově. Cizincům se velice rychle podařilo prosadit mezi Papuánci vlastní představu civilizace a změnit jednou provždy ráz tamějších kultur.
Velké vymírání na konci křídy – Vladimír Socha
Vývoj života na Zemi nebyl pouhým sledem předurčených dějů a událostí. Život se v rozporu s některými názory nevyvíjel přímočaře a nesměřoval ke stále větší složitosti a dokonalosti. Místo toho se v geologickém a fosilním záznamu setkáváme s nečekanými zvraty a změnami, které někdy postihly a přerušily dlouhodobé evoluční trendy, a dokonce mohly změnit i samotný směr vývoje organického světa na naší planetě.
Snad nejlepším a nejintenzivněji zkoumaným příkladem takové velké a dramatické změny je hromadné vymírání druhů, ke kterému došlo na konci křídy přibližně před 66 miliony let. Tehdy do oblasti budoucího Mexického zálivu narazila asi deset kilometrů velká planetka, což následně vedlo k celé smršti katastrofických událostí, jejichž výsledkem bylo vyhynutí asi tří čtvrtin všech druhů na naší planetě. O dějinách výzkumu této události, jeho pozadí, okolnostech a nejnovějších výsledcích pojednává tato kniha.