Vladimír Sorokin
Metelica – Vladimir Sorokin
Aký strašný bolívijský vírus vyvolal epidémiu v ruskej dedine? Kde sa vzali v snehu uprostred polí a lesov priezračné pyramídy? Kto sú vitaminátori prežívajúci svoje zvláštne životy v domoch zo živorodej plsti? A ako sa skončí príbeh jednej cesty dedinského doktora Garina, ktorý sa začal počas metelice na malej prepriahacej stanici, kde nikdy nie sú k dispozícii odpočinuté kone?
Třicátá Marinina láska – Vladimir Sorokin,Libor Dvořák,Hana Janišová
Hóvihar – Vladimir Sorokin
A "Hóvihar"-ral - a nagysikerű Jég-trilógia után - immár trilógiává teljesedik Szorokinnak az groteszk, futurisztikus regénysorozata is, amelynek korábbi tagjai "Az opricsnyik egy napja" és a "Cukor-Kreml" voltak. Szorokin, a meglepetések nagymestere azonban ismét formát és nyelvet vált. Ezúttal a klasszikus orosz irodalom előtt tiszteleg azzal, hogy egyik legalapvetőbb toposzát újítja fel: Puskintól kezdve Tolsztojon és Csehovon át egészen Alekszander Blokig úgy jelenik meg a mindent lelassító vagy megállító, ugyanakkor felkavaró, az emberi életet és terveket törvényszerűen felborító hóvihar, mint az orosz élet jelképe és valósága egyszerre. A 18-19. századi nagy orosz klasszikusok hangján megszólaló történet főhőse, az orvos Garin egy Csehov-novella alakja is lehetne. Ám most sem marad el a jellegzetesen szorokini "csavar": apránként, fura ultramodern eszközök váratlan feltűnéséből lassacskán megértjük, hogy nem is a múltban járunk, hanem abban a különös, szorongató és groteszk szorokini jövőben, amelyben az orosz múlt elemei különös, új dolgokkal vegyülnek. Garin küldetése: a gyógyírt jelentő vakcinával el kell jutnia abba a faluba, amelynek lakóit egy ismeretlen, Bolíviából származó vírus tizedeli, amely zombiszerű lényekké változtatja a fertőzötteket. Ám Garin nem tud elérni a faluig: magával ragadja az orosz hóvihar. A lenyűgözően fordulatos regény hőse egyre különösebb kalandokon esik át Szorokin bizarr orosz-kínai 21. századában.
Vánice – Vladimir Sorokin,Libor Dvořák
Vánice, stejně jako předchozí česky vydaná novela Den opričnika, nezapře autorovu zálibu ve fantazii a nadsázce, v absurdních motivech a vizionářství, vpletených do toku realistického vyprávění. Vladimir Sorokin se v ní vrací k tématu, které dobře známe z klasické ruské literatury - k tématu strastiplné cesty mrazivou vánicí. Venkovský lékař Garin se bezpodmínečně musí dostat do vzdálené vesnice a aplikovat jejím obyvatelům vakcínu proti smrtelné exotické nemoci, "černuše". Protože na přepřahací stanici nesežene čerstvý potah, je nucen najmout si místního drobného a tichého mužika Kucku a jeho poněkud podivný dopravní prostředek, tzv. samohyb, poháněný padesátkou maličkých koníků velikosti koroptví. A tato bizarní ekipa se vypraví do zmrzlé krajiny a počínající sněhové vichřice. V klasickém příběhu pána a jeho sluhy udělá Kucka všechno pro to, aby s doktorem dojeli. Do vesnice je to jen sedmnáct verst, ale jejich pouť se stále protahuje: nejprve na dva dny, pak na tři, na čtyři - cesta závějemi a vánicí chystá stále nové překážky: zmrzlého obra, tajemné čtyřstěny, svůdnou mlynářku s jejím mužem-trpaslíkem, zlověstně vyjící vlky. A síly ubývají… Povede se lékaři zachránit nakaženou vesnici? Román je dobrodružným vyprávěním v žánru sci-fi, parodií na výstřelky dnešní civilizace, ale současně i velkou metaforou strastiplné cesty ruské inteligence. Sám autor o něm napsal: "Smysl ruského života spočívá ve fyziologickém přežití. A ruský život - to je mučivě hrdinské zdolávání prostoru. Stát v tomto procesu není náš spojenec, ale nepřítel. Náš stát je přece taky taková věčná vánice, s níž musí obyvatelstvo neustále zápolit. Proto je u nás tak velký a přímo hmatatelný rozdíl mezi exteriérem a interiérem, mezi útulností domova a špinavou, agresivní a nezkultivovanou ulicí. Jakmile doma otevřete venkovní dveře, ocitáte se ve všudypřítomné sociální vánici."
Telurie – Vladimir Sorokin,Libor Dvořák
Román Vladimíra Sorokina Telurie (rusky vyšel v říjnu 2013) je jakousi svéráznou odpovědí na otázku Umberta Eca: Vstoupili už jsme do epochy nového středověku, nebo na nás ta středověká budoucnost čeká za nejbližší zátočinou? Sorokin jako by Ecovi odpovídal: Nový středověk je náš společný celoevropský úděl… Děj knihy se odehrává v roce 2054 po dvou evropsko-islámských válkách, které ze „staré“ (tedy současné Evropy) nenechávají kámen na kameni: V této nové Evropě opět potkáváme křižáky, novou šlechtu, kentaury, opričníky (a vůbec řadu reálií ze Dne opričníka), pravoslavné komunisty, obyvatele SSSR (čti Stalinské sovětské socialistické republiky), templáře, kteří se stanou zachránci Evropy, a ti všichni hledají nový řád a nové absolutno, případně nový ráj, jenž si někteří navozují novým narkotikem, působícím i několik měsíců – telurovými hřeby, odborně zatloukanými rovnou do mozku. Román má padesát kapitol, z nichž každá je napsána zcela jiným jazykem a vždy ze zcela nových, neopakujících se ideových pozic. Je to Evropa, která není schopna se dohodnout, Evropa zachvácena všeobecným zmatením pořádků a hodnot, z něhož jde mráz po zádech.
Telurie – Vladimir Sorokin,Libor Dvořák
Román Vladimíra Sorokina Telurie (rusky vyšel v říjnu 2013) je jakousi svéráznou odpovědí na otázku Umberta Eca: Vstoupili už jsme do epochy nového středověku, nebo na nás ta středověká budoucnost čeká za nejbližší zátočinou? Sorokin jako by Ecovi odpovídal: Nový středověk je náš společný celoevropský úděl… Děj knihy se odehrává v roce 2054 po dvou evropsko-islámských válkách, které ze „staré“ (tedy současné Evropy) nenechávají kámen na kameni: V této nové Evropě opět potkáváme křižáky, novou šlechtu, kentaury, opričníky (a vůbec řadu reálií ze Dne opričníka), pravoslavné komunisty, obyvatele SSSR (čti Stalinské sovětské socialistické republiky), templáře, kteří se stanou zachránci Evropy, a ti všichni hledají nový řád a nové absolutno, případně nový ráj, jenž si někteří navozují novým narkotikem, působícím i několik měsíců – telurovými hřeby, odborně zatloukanými rovnou do mozku. Román má padesát kapitol, z nichž každá je napsána zcela jiným jazykem a vždy ze zcela nových, neopakujících se ideových pozic. Je to Evropa, která není schopna se dohodnout, Evropa zachvácena všeobecným zmatením pořádků a hodnot, z něhož jde mráz po zádech.
Metelica – Vladimir Sorokin
Aký strašný bolívijský vírus vyvolal epidémiu v ruskej dedine? Kde sa vzali v snehu uprostred polí a lesov priezračné pyramídy? Kto sú vitaminátori prežívajúci svoje zvláštne životy v domoch zo živorodej plsti? A ako sa skončí príbeh jednej cesty dedinského doktora Garina, ktorý sa začal počas metelice na malej prepriahacej stanici, kde nikdy nie sú k dispozícii odpočinuté kone?
Hóvihar – Vladimir Sorokin
A "Hóvihar"-ral - a nagysikerű Jég-trilógia után - immár trilógiává teljesedik Szorokinnak az groteszk, futurisztikus regénysorozata is, amelynek korábbi tagjai "Az opricsnyik egy napja" és a "Cukor-Kreml" voltak. Szorokin, a meglepetések nagymestere azonban ismét formát és nyelvet vált. Ezúttal a klasszikus orosz irodalom előtt tiszteleg azzal, hogy egyik legalapvetőbb toposzát újítja fel: Puskintól kezdve Tolsztojon és Csehovon át egészen Alekszander Blokig úgy jelenik meg a mindent lelassító vagy megállító, ugyanakkor felkavaró, az emberi életet és terveket törvényszerűen felborító hóvihar, mint az orosz élet jelképe és valósága egyszerre. A 18-19. századi nagy orosz klasszikusok hangján megszólaló történet főhőse, az orvos Garin egy Csehov-novella alakja is lehetne. Ám most sem marad el a jellegzetesen szorokini "csavar": apránként, fura ultramodern eszközök váratlan feltűnéséből lassacskán megértjük, hogy nem is a múltban járunk, hanem abban a különös, szorongató és groteszk szorokini jövőben, amelyben az orosz múlt elemei különös, új dolgokkal vegyülnek. Garin küldetése: a gyógyírt jelentő vakcinával el kell jutnia abba a faluba, amelynek lakóit egy ismeretlen, Bolíviából származó vírus tizedeli, amely zombiszerű lényekké változtatja a fertőzötteket. Ám Garin nem tud elérni a faluig: magával ragadja az orosz hóvihar. A lenyűgözően fordulatos regény hőse egyre különösebb kalandokon esik át Szorokin bizarr orosz-kínai 21. századában.
Vánice – Vladimir Sorokin,Libor Dvořák
Vánice, stejně jako předchozí česky vydaná novela Den opričnika, nezapře autorovu zálibu ve fantazii a nadsázce, v absurdních motivech a vizionářství, vpletených do toku realistického vyprávění. Vladimir Sorokin se v ní vrací k tématu, které dobře známe z klasické ruské literatury - k tématu strastiplné cesty mrazivou vánicí. Venkovský lékař Garin se bezpodmínečně musí dostat do vzdálené vesnice a aplikovat jejím obyvatelům vakcínu proti smrtelné exotické nemoci, "černuše". Protože na přepřahací stanici nesežene čerstvý potah, je nucen najmout si místního drobného a tichého mužika Kucku a jeho poněkud podivný dopravní prostředek, tzv. samohyb, poháněný padesátkou maličkých koníků velikosti koroptví. A tato bizarní ekipa se vypraví do zmrzlé krajiny a počínající sněhové vichřice. V klasickém příběhu pána a jeho sluhy udělá Kucka všechno pro to, aby s doktorem dojeli. Do vesnice je to jen sedmnáct verst, ale jejich pouť se stále protahuje: nejprve na dva dny, pak na tři, na čtyři - cesta závějemi a vánicí chystá stále nové překážky: zmrzlého obra, tajemné čtyřstěny, svůdnou mlynářku s jejím mužem-trpaslíkem, zlověstně vyjící vlky. A síly ubývají… Povede se lékaři zachránit nakaženou vesnici? Román je dobrodružným vyprávěním v žánru sci-fi, parodií na výstřelky dnešní civilizace, ale současně i velkou metaforou strastiplné cesty ruské inteligence. Sám autor o něm napsal: "Smysl ruského života spočívá ve fyziologickém přežití. A ruský život - to je mučivě hrdinské zdolávání prostoru. Stát v tomto procesu není náš spojenec, ale nepřítel. Náš stát je přece taky taková věčná vánice, s níž musí obyvatelstvo neustále zápolit. Proto je u nás tak velký a přímo hmatatelný rozdíl mezi exteriérem a interiérem, mezi útulností domova a špinavou, agresivní a nezkultivovanou ulicí. Jakmile doma otevřete venkovní dveře, ocitáte se ve všudypřítomné sociální vánici."