Zobrazujú sa všetky 3 výsledky

V Barceloně, velkém městě – Miloslav Uličný

8.04 
Katalánské romance poprvé česky Katalánská poezie je u nás známa pouze útržkovitě - koncem 19. a počátkem 20. století k nám uvedli J. Vrchlický a S. Bouška některá díla J. Verdaguera, v osmdesátých letech minulého století vydal výběr z díla S. Espriua a útlý výbor z básníků 14. a 15. věku J. Schejbal, počátkem 21. století pak publikoval antologii z díla J. Salvata-Papasseita M. Uličný. Katalánské romance, podobné španělským formálně, ale méně už námětově, zůstaly českým čtenářům zcela neznámé. Miloslav Uličný připravil pro Nakladatelství Nová vlna výbor z katalánských historických romancí, románových příběhů a romancí o zvyklostech a mravech v rozpětí od 17. do 19. století. Tyto verše zpívané často na poutích a tržištích vyprávějí o válečnících, námořnících, podloudnících, zlodějích i vrazích, o únosech (někdy objednaných samotnou unesenou), o milostných záležitostech i o vztazích mezi rodiči a dětmi. Některé z těchto příběhů jsou peprným komentářem lidské zištnosti či hlouposti, jiné nemají daleko k burlesce. Český výbor V Barceloně, velkém městě - Sto romancí vychází z reedice (1980) textů, které sebral a koncem 19. století vydal katalánský vědec Manuel Mila i Fontanals.

Příhody a nehody Jaroše Konečníka – Miloslav Uličný

12.54 
Soubor padesátky povídek Miloslava Uličného (*1942) zabírá rozlehlé časové pásmo autorova života od útlého dětství (konec 2. světové války) po současnost (2. dekáda 21. století) a logicky vychází z autorových životních zkušeností, jež se promítají do osudů protagonisty Jaroše Konečného, zvaného přáteli i nepřáteli Konečník. Jeden z nejstarších textů (Návštěva) se úsměvně pozastavuje nad pokrytectvím občanů moravského maloměsta, jiný (Sex tetek) čerpá z autorových středoškolských studií v tomtéž městě. Modrý mauritius je parodie na třídní boj ve vztazích mezi studenty na univerzitě počátkem šedesátých let, text Prdel, bordel, koudel, stejně jako Keď už som ho mal v ruke, nastavuje zrcadlo vojenskému způsobu myšlení a konání. Vaření sou drzí, S křížkem po sbydlení a Gioconda mia líčí problémy nepoddajného mladíka v letech počínající normalizace; text Nová kůže poněkud nevážně zobrazuje společenství pacientů na kožním oddělení (Jaroš se osypal po injekci sovětské protitetanovky), Ona je příběh o lyžařích se smrtí v zádech. Tráfnout se po trotuáru pro trafo a Debilum tremens jsou povídky z rodinného života, Kulturální výročí vrhá ironické světlo na fakt, že v pseudoperestrojkové atmosféře konce komunismu se může za tlumočníka vydávat snad každý. Podobně jsou pojednány další povídky, například Dej se k nám. Z pobytů v zahraničí autor vytěžil příběhy Pyramidální loupež, V doupěti neřesti, Muž z Acapulka, Listy z Domečku překladatýlků, God bless Cambridge. Nedobrovolné putování hrdiny po různých zaměstnáních zrcadlí Špaček žhářem nebo Schizo. Rozsáhlejší Děje v neklidném domě sledují život obyvatel-nájemníků za normalizace a Únava materiálu zrcadlí zlom v životě sedmdesátiletého hrdiny. Z posledních let pocházejí texty Jaroš zářivý a Dupoň, tenistka, pavián. Celek uzavírají přílepky Útrobní puč a Požár ve sdružení neumělců.

České verze Cervantesova Dona Quijota (1864 – 2015) – Miloslav Uličný

9.39 
České verze Cervantesova Dona Quijota stopují překlady, úpravy i intelektuální krádeže textu slavného románu od první adaptace z roku 1864 přes první převody z let 1866 a 1868 až ke klasické úpravě J. Johna (1940), k poslednímu překladu Z. Šmída (1952) a k adaptacím z nedávných let. Hispanista Miloslav Uličný též objevil zcela neznámé úpravy, jejichž autoři beze studu zkopírovali valnou část textů předešlých překladatelů, a doložil, že i v dalších případech „překladatelé“ vydatně „nahlíželi“ do řešení svých předchůdců. Závěr knihy je vyhrazen rozsáhlé rekapitulaci ve španělštině.