Česká beletria
Nejaký Jura Vičík – Jaroslav Kovanda
Příběhů nejakého Jury Vičíka je 19. Od jeho podivuhodného narození, přes takřka pohádkové dětství a mládí, až po dospělost, která společně s nechutnými dějinami dělá z něj týpka, který se životem zápasí, jak umí.Ale i zde je děj, jako ve všech knihách světa, až na druhém místě. Protože podstatná je především řeč, „melasa řeči“, řečeno s autorem Jaroslavem Kovandou ze Zlína. V níž postava nejakého Jury Vičíka vlastně jenom kormidluje… Protože řeč je tu ještě o zlínské baťovské kolonce Letná, o koupališti Baťák, o výskytu automobilů a motórek na Zlínsku, o figurách zlínské galérky, ale vyskytují se zde i Zbožáky, Valašsko od U tabulí na Karlovicku až po Vizovice. A atmosféra let „zarajchových“ a padesátých, pochopitelně.
Tři plus jedna – Danka Šárková
Tři plus jedna - to jsou dohromady čtyři ženy po čtyřicítce, které se snaží uplatnit v poli pracovním, být matkami svým dospívajícím dětem a zároveň stále tápou v oblasti mezilidských vztahů. Hledají "opět" prince a lásku, i přestože se jim konečně podařilo postavit se na vlastní nohy a vydobýt si svobodu a dostat se z "nefunkčních" manželství, jak si doposud myslely.
Vodkapes – Petr Behenský
Příběh mladého alkoholika, kterému se v opilosti začne zjevovat mluvící pes. Časem si mladík na psa zvykne a bere ho nejen jako existující bytost, ale i jako svého přítele. Reálný život ale není této podivné dvojici zrovna kladně nakloněn.Ve skutečnosti zosobňuje pes alkoholikův pud sebezáchovy, jeho druhé já, které se ho snaží přimět k abstinenci.Pokud ale mladík svého psa poslechne, už ho nikdy neuvidí a ztratí tak jediného přítele, kterého ještě má.
Medvědí tanec – Irena Dousková
Tato próza patří do subtilnější, neautobiografické linie autorčiny tvorby. Pozoruhodný je už samotný syžet: poslední měsíce nemocného Jaroslava Haška na Lipnici. Medvědí tanec však není jenom jeho příběhem, ale také bohatě strukturovaným portrétem doby.Píše se rok 1922 a my se ocitáme ve venkovském světě, kam se Hašek uchýlil, aby dopsal své životní dílo. O Švejkovi sice padne pár zmínek, ale to je vše. Dousková nenapsala biografický román o spisovateli, který se dočkal světové slávy až po smrti. Daleko víc ji zajímá existenciální situace vyhasínání sil někoho, kdo se po celý život bohatýrsky bavil, provokoval, a ještě o tom uměl vtipně vyprávět a psát.V Lipnici se už proslulý chodec stěží doplouží s oteklýma nohama do hospody. Stále v něm přebývá dřívější skandalista, avšak lipnická komunita je už jeho poslední protivník. Silnou stránku románu představuje tísnivá atmosféra blížícího se konce: venku leje jako z konve, hučící komín marně vyhání podzimní lezavo. Hašek stále ještě píše pro přátele veršovánky, pro místní ochotníky skandalistní hru, ale uprostřed bezesné noci mívá jeho tvář výraz vyděšeného dítěte, jak si všimne jeho žena Šura, která se o umírajícího alkoholika stará…
Domácí úkoly – Bohumil Hrabal
Domácí úkoly se vymykají z Hrabalovy prozaické tvorby, stojí na jejím okraji. Jde o koláž z autorových esejů, poznámek, rozhovorů, medailonků o výtvarnících, statí a článků, drobných lyrických i filozofických miniatur, které ukazují šíři Hrabalových zájmů, dalece přesahující oblast literatury. Jde o reprint prvního vydání, které muselo být z důvodu autorova publikačního zákazu okamžitě po vytištění skartováno a jehož se dochovalo jen několik kusů.
Pohádka Máje – Vilém Mrštík
Z Brna do Ostrovačic přijel hezký mladý hoch Ríša a hned ten samý večer vyrazil na bál. Byl obdivovatelem i velkým znalcem dívčí krásy, ale přesto ho setkání s půvabnou revírníkovic Helenou zaskočilo. I té se sympatický chlapec líbil. Jenže láska nemá nikdy na růžích ustláno. Helenka je velmi stydlivé vesnické děvče a Richard lehkovážný světák, který studuje v Praze práva a přitom se oddává různým neřestem a radovánkám. Pohádka máje patří mezi vrcholná díla české impresionistické literatury. Kniha se dočkala mnoha vydání a její nesmrtelnou filmovou verzi natočil v roce 1940 Otakar Vávra.
Macocha – Petra Hůlová
Nový, bezpochyby nejosobitější a nejosobnější text Petry Hůlové prakticky rezignuje na vyprávění příběhu a v mnoha ohledech překračuje četná tabu dosud v literatuře ctěná. V monologu autorky, která se bez ohledu na počáteční ambice stane úspěšnou spisovatelkou druhořadé literatury, kráčíme od jednoho bolestného zauzlení k druhému: od rozpadu manželství, přes milostně-nenávistný vztah k vlastním dětem, které jí ani v dospělosti nedokáží odpustit, až k reflexi vlastní tvorby. Reálné se zde stýká s představami a jen zvolna hledáme nitky, podle nichž se ve spleti košatých obrazů dobíráme toho, co je příčinou a co následkem, co neotřele žitou skutečností a co alkoholovým excesem. Tématům, kterých se zde autorka dotýká, se v životě vyhne málokdo. Zřídka je však někdo vyřkne s tak bezohlednou upřímností, s tak jasnou rezignací na konvence a s tak omračujícími jazykovými schopnostmi.
Příběhy domu – Taťána Březinová
Do nenápadného domu se nastěhuje student ekonomie Olda. Chce se tak odloučit od své rodiny, namočené do korupční aféry, od otce, který „uměl“ vydělat peníze. Do jeho života vstoupí Renata, sousedka v domě a novinářka, a to nejen tím, že se náhodou dostane ke kauze Oldova otce a že se díky ní snaží udržet si místo v redakci. O tom, jak to dopadne, se dočtete na stránkách této knihy.
Znamení doby – Josef Špidla
Na pozadí české politické scény 2012–2013 se odehrává příběh čtyř kamarádů, jejichž přátelský svazek se ještě donedávna zdál být neotřesitelný. Současná doba je však posouvá zcela jinam, nůžky se mezi nimi otevírají víc a víc, přátelství nabývá povážlivých trhlin až končí tragédií. V silném příběhu plném dramatických zvratů nechybí také pohled na politiky, kteří zapříčinili současný stav společnosti.Zhrubla politická kultura, zhrubly rysy hlavních postav knihy. V alegorickém ději s mysteriózními prvky není vítězů, jsou jen poražení...
Kam odlétají básníci – Alois Marhoul
Příručka pro neposlušné ženy – Irena Obermannová
Hrdinka se vyrovnává s vlastností, kterou podle jejích zkušeností muži na ženách snášejí ze všeho nejhůř, s psaním knih. A rozhodne se, že se vyléčí psaním příručky. Jenomže výsledek je zdrcující. Její rady si buď vzájemně odporují, nebo jsou zcela nepřijatelné, není to žádná příručka, ale další román... Navíc román neposlušný, mluvící o věcech, které do románů nepatří, leda snad do nějakých příruček.
Klenba chleba – Milena Fucimanová
Román Klenba chleba Mileny Fucimanové odráží ožehavou zkušenost současnosti. Na pozadí důležitého vědeckého výzkumu v oblasti asistované reprodukce se dává do pohybu svět těch, kteří počítají s temnějšími stránkami lidského ega. Ženský a mužský princip je nahlížen z neobvyklého úhlu pohledu. Věčný svár viny a trestu vyústí v nečekané rozřešení.
Prózy a překlady – Zbyněk Hejba
Svazek obsahuje prózy Nikoho tam nepotkám (1960–1961) a Cesta k Cerekvi (1960–1962, respektive 1963), překlady básní Arthura Rimbauda, Emily Dickinsonové, Georga Trakla a Gottfrieda Benna a publikované, avšak do knižně vydaných celků nezařazené básně. Soubor překladů je v tomto vydání rozšířen a jejich znění kriticky revidováno. Součástí knihy je ediční poznámka a Abecední soupis všech básní Zbyňka Hejdy podle názvů a incipitů. Zbyněk HEJDA (2. února 1930 v Hradci Králové – 16. listopadu 2013 v Praze), básník, překladatel, historik, editor. Vystudoval filosofii a historii na Filosofické fakultě UK (1949–1953), kde působil do roku 1958 jako asistent. V letech 1958–1968 pracoval ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby a v letech 1968–1969 byl redaktorem nakladatelství Horizont. Po vyučení knihkupcem byl zaměstnán v antikvariátu, odkud musel kvůli podpisu Charty 77 odejít (1979). Od roku 1979 se aktivně účastnil práce ve VONS. V letech 1981–1989 pracoval jako domovník, 1990–1995 přednášel kulturní antropologii a vedl semináře na katedře etiky v Ústavu humanitních věd 1. Lékařské fakulty. Vydal básnické sbírky Všechna slast (Mladá fronta 1964, vč. sbírky A tady všude muziky je plno; samostatně Kruh/RR/KDM, obě 1993), Blízkosti smrti (zakázáno 1970; samizdatově KDM 1978; PmD 1985; Kruh/RR/KDM 1992; francouzsky jako Abord de la mort précédé de Je n’y rencontrerai personne, Fissile 2010), Lady Felthamová (samizdatově KDM 1979; Kruh/RR/KDM 1992; francouzsky jako Lady Feltham suivi de trois poemes, Différence 1992; německy jako Lady Feltham, Korrespondenzen 2002), Pobyt v sanatoriu (Kruh/RR/KDM 1993) a Valse mélancolique (Petrov 1995; francouzsky: Cheyne 2008). Soubor sbírek vyšel v knize Básně (Torst 1996). Prázdninové deníky z let 1960–1962 obsahuje svazek Cesta k Cerekvi (Triáda 2004) a výbor ze snů kniha Sny... (Edice Revolver Revue 2007). Převody básní E. Dickinsonové, G. Trakla a G. Benna shrnul do knihy Překlady (Aula 1998). K vydání připravil vzpomínky Šimona Welse U Bernátů (samizdat 1987, Torst 1993, nové vydání pod titulem U „Bernatů“, Triáda 2011) a spolu s V. Färberem a A. Petruželkou sbírku Ivana Blatného Pomocná škola Bixley (samizdat 1982, Torst 1994, Triáda 2011). Trojdílné souborné vydání Knih Z. Hejdy zahrnuje Básně (Triáda 2013), Prózy a překlady (Triáda 2013) a Kritiky a glosy (Triáda 2012).
O počmárané babičce – Olag Anna Marie Lisová
Knižní debut Olgy Anny Marie Lisové je pohádkou. Pohádkou pro děti, které už nejsou tak úplně dětmi, protože ani tato pohádka není úplně pohádkou. V příběhu, který se odehrává v malé chaloupce kousek od moře a stranou velkých měst a každodenního shonu, se sice setkáte s potetovanou babičkou, anděly nebo jednorožcem, stejně tak se v ní však autorka dotýká současnosti, palčivých společenských témat a rodinných problémů. Hlavním hrdinou pohádky je Pady, kterého otec přiváží na léto ke své matce a otci, počmárané babičce a jejímu muži. Svérázná babička svého syna neviděla tři roky a s vnukem rychle najdou společnou řeč. Pady celé léto pomáhá prarodičům se vším, co je v jejich životě vážné - pečení štrůdlu, nošení rašeliny do krbu... Za to mu babička vypráví příběhy svých tetování, které má po celém těle. Paralelně se rozvíjí příběh Padyho a prarodičů na venkově a Padyho otce ve městě a i když nejednou oklikou, obě linky spějí k pohádkovému konci. Nevšední a dynamický, hovorový jazyk je ve výborném dialogu se stejně nevšedním a dynamickým, citlivým a lidským obsahem knihy.
Rybí krev – Jiří Hájíček
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, novela Zloději zelených koní a román Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, je odhodlaná ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat v životě pořádek, konečně uzavřít staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává se svým otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, autor dál zkoumá českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné a nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech.Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.
Papaver
Zápisník zapomenutého botanika objevitele či fantazie šíleného výtvarníka? Skutečně jsou květiny na klopě slavného pěvce tolik vzácné a opravdu dávný indický lékař, přezdívaný otec chirurgie, sešíval rány mravenčími hlavičkami? Co je pravda a co je výplodem fantazie autorky této krásné a zábavné knihy rozhodnete je vy sami.
Hejno bílých vran – Pavel Cechl,Josef Hympl
Knížka Hejno bílých vran přináší poznání, že mladí lidé, kteří opustí "děcák", jsou stejní jako jejich vrstevníci, snad více poznamenaní svojí minulostí, ale jsou to lidé schopní, ambiciózní, podnikaví. Vidíme kolem sebe spoustu mladých lidí, kteří si život mimo vlastní rodinu nevybrali, ale museli toto odloučení zvládnout. Druhý takový zlom v jejich životě přichází právě v okamžiku, kdy se o sebe "od zítřka" už musí postarat sami. Dveře domova se jednou pro vždycky zavřou a je to jenom na nich. A právě o těch, kterým se povedlo odejít z dětského domova a vykročit k samostatnosti a úspěchu, jsou tyto příběhy.
Domek pana Stilburyho – Ivo Fencl
„Bylo nás pět? Ne, dva,“ vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele. Zčásti stylem Škvoreckého humoristické knihy Ze života lepší společnosti si hoch vede deník, což je první částí Domku. Teprve druhá osvětlí, co idylu umožnilo. Kdo osaměle, oddaně a právě uvnitř magického domku píše naše životy. Ano, pan Stilbury... Ivo Fencl pracoval jako učitel a geodet, napsal přes 440 článků a povídek do deníku Neviditelný pes a další pro Plž, v časopise Tvar (asi 150 příspěvků) uveřejňoval po dobu jednoho roku první český životopis R. L. Stevensona (knižně 2012) a biografií O. Neffa se fakticky stala obsáhlá kniha Královská zábava (2010). Realizoval řadu rozhovorů s prozaiky a malíři, připravil pořady o Charmsovi, Prutkovovi a Wittlinovi a napsal 11 knih.
Čas divokých malin – Taťána Hlocká
Převážně rodinný dramatický příběh z doby normalizačního temna, odehrávající se v prostředí zapadlé horské obce. Tři malí sourozenci prožívají svá denní dramata pod despotickým otcem, který je nemilosrdně trestá za každou maličkost. Nad příběhem se sice rozprostírá dusivý mrak normalizace, ale děti vnímají víc svírající rodinné poměry. Přesto jsou mnohdy v rámci možností vlastně šťastné, i když se otci později podaří zasít svár a nepřátelství i mezi ně. Autorka vzpomíná na svůj čas divokých malin, ale právě díky času, který od doby dětství uplynul, obrousil hrany a umožnil odstup a nadhled může i drsné chvíle vid ět a líčit s dávkou humoru.
Vizitka – Gabriela Benešová
Mystický příběh o vyšehradském labyrintu. Tadeáš Hájek je celkem úspěšný právník se zavedenou praxí. Z rozvedeného manželství má dospívající dceru, posledních pár let žije sám a smysl života a tak vůbec mu stále uniká. Jednoho večera najde pod svým sedadlem v Národním divadle podivnou vizitku, na které ovšem chybí kontakt. Tadeáš se rozhodne, že její majitelku vyhledá, což se mu podaří možná rychleji, než by sám chtěl. Po chvíli váhání přijme pozvání k průchodu vyšehradským labyrintem, v jehož středu najde své dětské přání. A pomoc k tomu, aby si ho konečně splnil.
Výstup na horu Ťululum – František Novák
Knihou Františka Nováka Výstup na horu Ťululum zní zvláštní smích, který jako by byl dlouho s krajním úsilím zadržován, ale nakonec stejně propuká, aby rozmetal všechno, co se dosud zdálo nezvratné. Je to traktát, který se nedá brát vážně. A kdo ho přesto dokáže vážně vzít, může v něm k vlastnímu překvapení objevit román iniciace, netušený návod na omlazení ducha i těla, popřípadě základní české dílo v oboru „neexaktních věd“. Nejde tu totiž o nic menšího než o zrušení zákona, podle něhož pro nás čas běží pouze jedním směrem, a o prožití bolesti natolik neúnosné, že z ní už může vzejít jen úlevné prozření. Snůška nesmyslů tak obratem získává hluboký smysl a zemská přitažlivost přestává tížit. Je třeba dodat, že František Novák (1933), badatel z Lomnice nad Popelkou, se výslovně vzdal svého autorství ve prospěch hlasu, který daleko přesahuje omezeného lidského jedince: Výstup na horu Ťululum podle něho stvořil „opožděný mužský rozum založený na čichové duševní podstatě, zvaný PAK“.
Babičky – Vlasta Pittnerová
Sedm příběhů, sedm hlavních hrdinek, sedm různých osudů majících jedno společné – přebohatý život starých žen, naplněný nejrůznějšími dramaty. Dramaty, jež vycházejí z bohatství i chudoby, životních snů, nesplněných přání. Ale v každém osudu, i v tom nejtěžším, jsou také světlejší stránky. O tom nás přesvědčí i babičky na stránkách této knihy...
Adam – Kamila Holásková
Lepší svět – Felix Boom
„Jak je možný, že tady běhá frajer, co rozdává velký prachy a my přitom z toho nic nemáme? Co ten hajzl vlastně chce?“ ptá se v tomto příběhu jeden politik a má na mysli mladého právníka, ředitele Nadace Lepší svět, který je lídrem neuvěřitelně velkorysé charitativní činnosti se záhadným původem obrovských finančních částek. Nový thriller s prvky fantasy z pera Felixe Booma se odehrává v letech 2012 až 2014 v České republice, v USA a ve Finsku a rozvíjí dramatickou story o nápadu šlechtičny českého původu, disponující obrovským majetkem, která se rozhodla vybudovat na téměř pustých pozemcích mezi ruinami zaniklých vesnic v bývalém vojenském prostoru kus „Lepšího světa“. Její dobročinnou nadaci řídí mladý advokát a počíná si při výkonu nadmíru štědré charity zcela nezávisle, promyšleně, důsledně odolává všem vábivým návrhům a radám zvenčí, na co peníze použít a jak získat další. Pro značnou část veřejnosti je však světcem, což má i své specifické projevy. Pracuje jen se svými lidmi, je střežen vlastní ochrankou, vyhýbá se politikům, od nikoho nic nechce. Jen rozdává podle striktních pravidel, nikdy neprozradí totožnost zakladatelky a sám se stává terčem spekulací médií a politiků, že pere špinavé peníze mafie, obchodníků se zbraněmi a drogami. Pravda je ovšem někde úplně úplně jinde. Tento příběh hodně vypovídá o době, kterou prožíváme. Mladý muž zjišťuje, že cesta nejlepších úmyslů je dlážděna peklem a dostává se do situací v nichž je nutné volit dramatická řešení. V tvorbě Felixe Boom se jedná o třetí román, předtím na sebe upozornil mj. díly Kiosek na pláži a Ježíš Kristus výtržník aneb Třetí zákon.