Fejtóny, rozhovory, reportáže
Som Jozef Majský – Ivana Havranová
Ing. JUDr. Jozef Majský sa narodil 15.5.1946 v Hlohovci. Vyštudoval Vysokú školu ekonomickú a Právnickú fakultu Univerzity Komenského v Bratislave. Pred rokom 1989 pracoval ako učiteľ, neskôr ako námestník v strojárskej fabrike OBAL, š.p. v Novom Meste nad Váhom, od roku 1982 až do roku 1990 ako námestník riaditeľa v bratislavskej Matadorke. Po novembri 1989 založil spoločnosť SIPOX Holding a so 40 firmami, ktoré vlastnil, sa stal jedným z prvých slovenských veľkopodnikateľov. Okolo roku 1998 sa dostal do problémov a v súvislosti s kauzou Horizont a BMG si vo väzbe odsedel dva roky. Stretnutie novinárky a spisovateľky Ivany Havranovej s Jozefom Majským, s človekom a podnikateľom, ktorý prešiel traumou policajného vyšetrovania a dvojročným väzením dalo podnet na vznik tejto knihy. Podnikanie, privatizácia, rodina, ženy, kauzy Horizont a BMG, väzenie, poľovačky, médiá a politici – to sú hlavné témy ich rozhovorov. Na priame otázky autorka dostáva odpovede, ktoré ešte nezazneli v nijakom médiu. Je to verejná spoveď Jozefa Majského. Ivana Havranová vyštudovala žurnalistiku na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Pracovala v denníku Smena, v časopise Zornička, neskôr v Československej televízii ako publicistka mládežníckeho magazínu Televízny klub mladých. Je autorkou viac ako 400 televíznych scenárov, množstva poviedok pre deti, rozhovorov a reportáží. Po roku 1989 založila vlastné vydavateľstvo, v ktorom vydávala sedem časopisov (Maxisuper, slovenský Bulvár, Lišiak a ďalšie). Je autorkou štyroch kníh poviedok a troch románov. Žije a tvorí v Bratislave
Szökés Auschwitzba – Kolektív autorov,Denis Avey
A Szökés Auschwitzba egy brit katona igaz története, aki önszántából került az Auschwitz III. néven ismert koncentrációs táborba. Denis Avey 1944 nyarán az Auschwitz melletti E715-ös tábor foglyaként hallotta a szinte felfoghatatlan szóbeszédeket a közelükben zajló szörnyűségekről, és arra a hajmeresztő elhatározásra jutott, hogy a saját szemével akarja látni, mi történik a koncentrációs tábor területén belül. Titokban ruhát cserélt az egyik rabbal, és a munkanap végeztével bevonult a menettel együtt a tábor területére. Megdöbbentő tapasztalatairól hosszú éveken át hallgatott, ám egy rádióinterjú alkalmával előtörtek a régmúlt nyomasztó emlékei. Az újságíró Rob Broomby segítségével Denis Avey megosztja velünk hihetetlen történetét - a történetet, amelyben megismerhetjük egy egyszerű ember rendkívüli vállalkozását, megrendítő morális és fizikai küzdelmét a XX. század legsötétebb korszakában, egy embertelen háborúban.
Parkinson-kór: a kezdet és a vég – Svetislav Basara
Demjan Parkinson egy reggel aláír egy (arab nyelven szövegezett!) szerződést, amellyel lemond a nyelvi reform ötletének szerzői jogairól. Cserébe obsitoslevelet kap a katonaságtól, egy zacskó dukátot, a hodzsa írását szemverés ellen és egy kissé szürke posztot a török diplomáciai szolgálatban (birinci katib - első titkár), a kinevezésen egyelőre a széljegyzet: amikor Kemal pasa átveszi a hatalmat. Kis ideig látjuk őket, amint búcsúzkodnak az isten háta mögötti anatóliai vasútállomáson, melynek nevét nem tudjuk elolvasni, mert (még mindig) arab betűs a felirat. Már a következő pillanatban elborítja őket a hirtelen kerekedett homokvihar átláthatatlan felhője, amely egy idő után északra húzódik. Már nincs ott sem Atatürk, sem Parkinson, sem az indóház. Demjan Lavrentijevicsnek a kies vidéken nyoma vész. Többé soha semmit nem hallottam felőle, de mint a világban előadódó történések tapasztalt megfigyelője, itt-ott egy-egy eseményben felismertem láthatatlan keze nyomát és látható befolyását a különleges betegségnek, amely róla kapta a nevét. A rettenetes kór kieszelője, e könyv hőse, Demjan Lavrentijevics Parkinson halálát végkimerültség okozta 1947-ben egy kolimai táborban, ahol Nyikolaj Nyikolajevics Kuznyecov álnév alatt raboskodott. A megtépázott Parkinson név burkában tölt el további negyvenhárom halotti esztendőt - egészen a peresztrojkáig, a glasznosztyig és a Szovjetunió széthullásáig, az összeomlásig, amelyben az eddigre már rehabilitált Demjan Lavrentijevicsnek - ha hitelt lehet adni a leírt eseménynaptár és életrajz tényálladékának - oroszlánrésze volt. Különös betegségétől hajtva halála pillanatáig munkálkodik azon, hogy a világ oly rég elveszett teljességét megpróbálja szilánkjaiból összerakni, állandó harcban a vállalt betegség és az álságos egészség kiméráival, amelyek a pokol kapuján át terelik a világot forradalmakba, háborúkba, ezotériába és alkímiába. Olyan könyv ez, amely olykor a történelem menetét követi, és olyan történetírás, amely olykor regénybe csap át. A bátor olvasón múlik, hol von magában határt műfaj és műfaj, igaz állítások és valótlanságok között.
Příběhy z tribuny – Zuzana Maléřová
Až pod samotnou střechou tribuny stadionu Na Julisce, v proskleném prostoru s úžasným výhledem, se po celou sezonu 2012/2013 odehrávala ojedinělá setkání. Spisovatelka Zuzana Maléřová zvala k důvěrným hovorům o životě, o lidském usilování, trápení, štěstí i sebepoznání přední umělce i zástupce fotbalové Dukly. Jejími hosty byli např. zpěvačka Marta Kubišová či herci Naďa Konvalinková, Jana Synková, Táňa Fischerová, Barbora Srncová a Stanislav Zindulka, z řad Dukly pozvání přijali např. Luboš Kozel, Patrik Gedeon, Petr Kostelník, Michal Kolomazník, Petr Malý, Tomáš Berger, Günter Bittengel, Ivan Lietava a další. Milan Švihálek v doslovu napsal: "Příběhy z tribuny jsou knížkou, jejímž jevištěm je sport. Nejde však o vyprávění, z něhož bychom mohli vyčíst informaci o výsledku utkání nebo o tom, jak zázračně kdo chytil penaltu. Ale ani Ota Pavel nepsal o brankách, bodech a vteřinách, ale o životě. Nechci být patetický, ale jsem přesvědčen, že Zuzana Maléřová je Otou Pavlem v sukních. Její schopnost vciťování se do často velmi klikatých životních osudů je nezměrná. Svá vyprávění formuluje s pokorou, prostě, jednoduše a valašsky zarputile. Pracuje s krátkými větami. Její úsečný styl připomíná vesnického ogara, zatloukajícího hřebíky. Hned po prvních větách se však pozná moudrost, ohleduplnost a talent." Významnou součástí knihy jsou fotografie Vlada Bohdana, grafickou úpravu provedl Filip Skalák.
Pravdě na stopě – Thomas Bernhard
Svazek Bernhardových řečí, rozhovorů a fejetonů ukazuje „veřejného Thomase Bernharda“, tj. shromažďuje podle chronologického řazení jeho žurnalistické práce a veřejná vyjádření. K obrazu Bernharda-spisovatele patří i to, jakým způsobem svůj veřejný obraz spoluutvářel, jak provokoval veřejnou odezvu na své dílo a do svého díla tuto veřejnou odezvu vepisoval. I zde se lze setkat s charakteristickým bernhardovským rukopisem – i zde je patrný nestabilní střed mezi humorem a vážností, komedií a tragédií. Většina shromážděného materiálu byla až dosud rozptýlena po časopisech, zejména pokud jde o Bernhardovy literární počátky a jeho články v regionálním tisku. Zajímavá je různá míra otevřenosti: jestliže se z jeho řečí, románů či povídek zdá, že autor je rozhořčený a nemilosrdný kritik svého okolí, pak z některých jeho interview je patrné, že rubem razance je smích, který u něho předmět kritiky vyvolává. Poučné jsou i rané texty, protože Bernhard v nich prozrazuje své literární vzory (Rimbaud, jemuž v mládí věnoval samostatnou přednášku, či Hamsun). Pozdější „veřejné“ texty jsou pak často k nerozeznání od literatury, zejména ty, v nichž inscenuje „aféry“ jako veřejné divadelní představení, jehož scénou není Burgtheater, ale noviny a čtenářské dopisy. Ten, kdo zná Bernhardovu tvorbu, ví, že toto je způsob, jímž autor traktuje hluboké existenciální problémy. Publikovaný svazek „veřejného Bernharda“ velice plasticky dokumentuje, jak se k této rovině Bernhard postupně propracovává. Publikace vychází ze svazku, který pod názvem Der Wahrheit auf der Spur připravili editoři nakladatelství Suhrkamp. Česká edice představuje výbor z tohoto svazku, a to s ohledem na relevantnost vůči českému kulturnímu prostředí. Tento výbor doplňujeme ještě jedním rozhovorem Petera Hamma s Thomasem Bernhardem.
Teď něco ze života – Anna Blažíčková
V prvním plánu této prózy vypráví Anna Blažíčková o svém životě v partnerském svazku s Přemyslem Blažíčkem (1932–2002), předním českým literárním vědcem. Ve skutečnosti jí tento námět slouží jako východisko k hluboké reflexi vlastního osobnostního zrání, průběhu jejího života i veřejných událostí ve dvacátém století od čtyřicátých let až do současnosti. Autorka, sama zakotvena v literatuře jako spisovatelka a literární historička, vypráví na první pohled v náhodném časovém sledu o začátcích vlastního manželství, poté o prvním setkání s Blažíčkem, o vysokoškolských studiích v polovině padesátých let, o dětství a dospívání v Bechyni, o dětství vlastních potomků v Praze, o Ústavu pro českou literaturu, o vlastní nemoci apod. V textu se ale s uplývajícími stránkami postupně prosazuje jistá vnitřní logika vyprávění, která nad lineární průběh životních a dějinných událostí staví důležitější „život paměti“, jež se neřídí časovým sledem, nýbrž intenzitou vybavovaných událostí a sjednocujícím věcným, jemně ironickým stylem.
Jóga v Indii – Lucy Edge,Zuzana Vydrová
Unikátní, vtipná a současně veskrze realistická cestopisná reportáž z mnoha známých duchovních center v Indii. Mladá Angličanka Lucy sa vydá na päťmesačnú púť, aby preskúmala možnosti duchovného rozvoja a osobnej transformácie u tých najlepších majstrov. Na každom mieste sa ocitá v pestrej komunite ľudí zo Západu, ktorých vážny prístup sa líši od toho, ako berie veci Lucy. Tá má v skutočnosti záujem hlavne o mužov, nákupy a zábavu. S typickým suchým anglickým humorom popisuje kuriózne postavičky aj slávne osobnosti, rovnako ako učenie, zvyky, denný režim a ďalšie podrobnosti rôznych škôl a miest na svojej ceste: Oshov ášram v Púne; Auroville, slávne utopistické duchovné mesto, ktoré založila Matka – duchovná spoločníčka Šrí Aurobinda; ášram Amritapuri, kde Amma – „vtelenie bezpodmienečnej lásky“, objíma návštevníkov (objala už mnoho miliónov ľudí z celého sveta); Šivánandov ášram; Rišikši – „jogínské hlavné mesto sveta“; a ďalšie. Každý, kto o týchto miestach počul a zaujali ho, si pri tejto knihe iste príde na svoje. A výsledok? „Chcela som nový život, lepšie telo, nejaký ten hlbší zmysel bytia a priateľa – a mala som zoznam miest a škôl jogy, kde by som to mohla nájsť. Obrat, ktorý som hľadala, však nebol v ďalšej škole. Potrebovala som sa pozrieť na veci z iného uhla. Môj život v Indii bol plný protikladov; vedela som, že joga ich nevymaže. Pomohla mi ale lepšie sa rozhodovať, byť viac v rovnováhe, trochu spomaliť. Proste len byť, byť vedomá, byť spokojná s tým, kde som. Čo robím sa začalo zdať menej dôležité, než ako to robím.“
Síla věcnosti Olgy Havlové – Anna Freimanová
Sborník vzpomínkových textů a rozhovorů k nedožitým osmdesátým narozeninám Olgy Havlové se snaží poskládat co nejreálnější obraz zakladatelky Výboru dobré vůle, první porevoluční první dámy, uznávané osobnosti disentu a v neposlední řadě manželky Václava Havla. Kniha navazuje na úspěšné vydání v Respekt Edici z roku 2008, které ovšem značně rozšiřuje. Poprvé publikovaný dopis Václava Havla zmiňuje překážky a konvence, které museli mladí manželé zpočátku překonávat, a nastiňuje rodinnou revoltu Václava Havla. Jádro sborníku tvoří mozaika vzpomínek a črt spisovatelů a publicistů a doplňuje ji několik nových rozhovorů s lidmi Olze blízkými. Důležitá kapitola je věnována Výboru dobré vůle, kam směrovala značnou část své energie. Svazek uzavírá vzpomínka na Olžiny aktivity v prostředí přátelského disentu, na svéráznou Svépomocnou lidovou knihovnu Hrobka, která se v recesistickém duchu věnovala brakové literatuře, pořádala kostýmované společenské akce s parodiemi, živými obrazy i excentrickými nápady, částečně jako obranu proti beznaději a represím komunistického režimu. Citace ze samizdatového časopisu Nový Brak jsou doplněny řadou fotografií Dagmar a Ivana Havlových, Jana Kašpara, Kateřiny Bajzíkové a dalších, z nichž většina nebyla dosud publikována. Sborník uspořádala Anna Freimanová.