Christianizace a utváření křesťanské monarchie

23.41 

Kolektivní práce desítky předních medievistů zkoumá počátky křesťanství v severní, střední a východní Evropě od počátku 9. do konce 12. století. Autoři v ní analyzují proces nahrazování pohanských kultů křesťanstvím, podíl moci formujících se států na procesu christianizace, prvotní formy propojení světské a duchovní moci, včetně sakralizace panovnických dynastií a všech rituálů a slavností raně křesťanského života. Předností knihy je komparativní přístup, jenž je založen na zkoumání podobnosti i rozdílnosti jednotlivých fází christianizace v raně středověkém Dánsku, Norsku, Švédsku, v Čechách a na Moravě, v Polsku, u polabských Slovanů, v Uhrách a na Kyjevské Rusi.

Kôň a človek v stredoveku – Daniela Dvořáková

15.73 

Turnaje, poľovačky, krvavé boje, cestovanie, ale aj každodenná práca na poli – činnosti, ktoré napĺňali život stredovekých ľudí a ani jediná nebola možná bez koňa. Kniha D. Dvořákovej si všíma všetky aspekty súžitia človeka a koňa, podáva ich cez osudy konkrétnych historických postáv, ponúka príbehy kráľov a rytierov, urodzených dám, ale aj prostých poddaných, ktorým do života zasiahol kôň, v niektorých okamihoch dokonca doslova menil dejiny, ako sa to udialo napríklad v bitke pri Moháči, z ktorej kráľov kôň urobil historický medzník. Kniha ponúka množstvo neznámych a doteraz neskúmaných faktov o vzťahu stredovekých ľudí k zvieratám, o ich využívaní v medicíne, o počiatkoch veterinárneho lekárstva ako aj o samotnom chove koní, ktorý mal v Uhorskom kráľovstve a teda j na Slovensku jedinečný charakter, vďaka čomu sa z uhorských koní stal tovar žiadaný vo veľkej časti Európy.

Normani v evropských dějinách – Charles Homer Haskins

11.00 

Americký medievalista Haskins je považován za jednoho ze zakladatelů významné historické školy Nová historie, těšící se na Novém kontinentě dodnes podobné vážnosti jako v Evropě francouzská škola Annales. Kniha o Normanech je jednou ze dvou jeho nejvýzna

Tři studie o době Karla IV. – Martin Nodl

10.35 

Triptych karlovských studií se pokouší na několika příkladech zachytit konkrétní problémy jak Karlovy osobnosti, tak především doby, v níž žil. První část je pokusem o nový pohled na jeden ze způsobů Karlovy sebeprezentace. Druhá část triptychu je věnována problematice českého středověkého nacionalismu a národního vědomí. Klade za cíl částečně relativizovat genetické pojetí rozvoje těchto jevů v průběhu 14. století a zároveň se snaží poukázat na úlohu intelektuálů při formování nacionalismu a národního vědomí v českém prostředí. Na příkladě několika generací kronikářů ukazuje, že intelektuálové na jedné straně citlivě reflektovali dobové společenské představy, na straně druhé však v mnoha ohledech do těchto představ vědomě vnášeli názory, jež byly ve společnosti prozatím přítomny pouze podprahově a hrály zcela okrajovou úlohu. Na druhou část navazuje část třetí, ohledávající způsob, jakým duchovní vzdělanci 14. století nakládali se staršími hagiografickými texty a jak je přizpůsobovali dobovým kritériím laické zbožnosti.

1664 – A szentgotthárdi csata – Kolektív autorov

21.89 

„A keresztény sereg féktelen hadrendje a törököket hajtva tarolt sorrendre. Nem maradt más, csak a folyó sárga árja, mely elnyelte a beleugrót: ruhája húzta le, vagy aki nem tudott úszni, azt a társa ragadta meg, húzta, mint a gazt a mélybe, és sodródtak Szent-Gotthárd felé…“ 1664-ben az egyesült keresztény seregek váratlanul elsöprő győzelmet arattak Szentgotthárdnál. Az eseménynek óriási jelentősége volt, hiszen ez volt az első olyan nagy ütközet, amely nem a török diadalával végződött. A korábbi, rendszerváltás előtti történetírás háttérbe szorította ugyan a szentgotthárdi csatát, mára már a történészek véleménye egyöntetű: európai viszonylatban is rendkívüli fontosságú volt ez a győzelem, Szentgotthárd pedig beírta magát ezzel a világtörténelembe. A kötetben nemcsak neves történészek írásai olvashatók, de verses elbeszélések, rajzok, metszetek, fotók és egy részletes tudástár is a segítségünkre van a neves esemény feltérképezésében.

Stredoveká Bíňa – Bibiana Pomfyová,Samuel Marián,Henrieta Žažová

37.05 

Publikácia je venovaná osídleniu a dejinám Bíne v období stredoveku. Snahou bolo sumarizovať všetky dostupné poznatky archeologického, historického a umelecko-historického bádania a vytvoriť tak štandardnú vedeckú monografiu jednej stredovekej lokality. V centre pozornosti stáli najmä sakrálne stavby – zachované i tie zaniknuté, o ktorých nám svedectvo poskytujú archeologické výskumy a písomné pramene.

Muž, který pohnul oblohou – Francesco Ongaro

15.13 

Dánské království, 16. století. Jep ví, že k němu život nebude laskavý. Nikdy nebyl: ve vsi mu děti ubližují, dospělí se mu vyhýbají: nedůvěřují tomu mladíkovi malému jako dítě, který vidí věci ostatním skryté, bojí se jeho znetvoření. Pak jednoho zasněže

Borgiové a jejich nepřátelé (1431–1519) – Christopher Hibbert,Jitka Fialová

15.57 

Renomovaný britský spisovatel Christopher Hibbert, který je autorem více než padesáti populárně historických knih a životopisů, měl ve zvláštní oblibě Itálii. Jistě i proto se rozhodl vylíčit, jak se španělskému rodu Borgiů podařilo vyšvihnout se v t éto zemi i v církvi do nejvyšších mocenských pozic. Ústřední postavou dynastie jsou Rodrigo Borgia, tj. papež Alexandr VI., jeho proslulá dcera Lucrezia a syn Cesare, kterému zajistil nesmrtelnost Machiavelliho spis Vladař. Je pověst Borgiů nemravů , hýřilů, vrahů, kariéristů, úplatkářů, ale i vojenských velitelů a mecenášů umění zasloužená? Hibbert si klade otázku, zda životní styl rodu vedl po zásluze k tomu, že se jejich jméno stalo synonymem mravní zkaženosti, nepotismu a hrabivosti. V dr amatických, čtivě a barvitě vykreslených osudech Borgiů, které autor hojně dokládá i citacemi z dobových pramenů, se zároveň zrcadlí složité poměry renesanční Itálie.

Světec a šaman – Jitka Komendová

10.67 

Hlavním hrdinou monografie Světec a šaman je ruský misionář Stěfan Permský tak, jak jej líčí obšírná legenda sepsaná na přelomu 14. a 15. století Jepifanijem Moudrým. Kniha však není koncipována ani jako biografie, ani jako literárněvědný rozbor poet iky legendy. Autorka v ní rozkrývá, jakým způsobem Jepifanij jakožto jeden z nejvzdělanějších představitelů ruské kultury své doby interpretoval ve velmi konzervativním žánru legendy zcela novátorský misijní počin Štefana Permského. Pro ruskou pravos lavnou církev totiž po celá předchozí staletí stály misie zcela na okraji zájmu, takže vyjímečné bylo již samotné Stefanovo rozhodnutí vydat se do Pouralí a christianizovat tamní národ Permjanů. Navíc se však rozhodl učinit místní jazyk jazykem litur gickým, vymyslel zvláštní písmo abur, poslední abecedu středověké Evropy, a přeložil do tohoto jazyka základní bohoslužebné texty. Tím v rámci pravoslavné církve vytvořil zcela nový fenomén individuálního misionářstvím nevázaného na mocenskou oporu s tátu a využívající jazyka pokřesťanského etnika jako jazyka liturgického. Z řady příčin však tento model nalezl v ruské církvi výraznější odezvu až ve zcela nových společenských podmínkách 19. století.

Kriminalita v rudolfínské Praze – Ondřej Hladík

12.90 

Kniha Ondřeje Hladíka přináší detailní pohled na kriminalitu rudolfínské doby. Autor vychází především z tzv. knih svědomí, které vznikaly jako součást soudního řízení v raném novověku, konkrétně pak na Novém Městě pražském v letech 1585-1593. Do nic h přísežný písař zanášel výpovědi svědků ke sporům, jakými byly například delikty proti osobním právům, kam náležely mimo jiné i cizoložství a „zhanění“ cti, delikty proti zdraví a životu, mezi něž byly řazeny například vraždy, hospodské rvačky nebo mordy. Studie zachycuje rovněž ojedinělý případ čarodějnictví, řazený mezi delikty proti oficiální ideologii. Stranou nezůstávaly ani majetkoprávní spory – asi nejproblematičtější z nich byla rozepře o dědictví rektora pražské univerzity Petra Codici lla z Tulechova. Každý případ je doplněn i citacemi výpovědí, jež mají nejen ukázat to, jak komplikovanou práci měli konšelé zasedající v soudu, ale i přiblížit mnohdy nečekané detaily života ve městě na konci 16. století.

Jedinec a společnost středověkého západu – Aron Jakovlevič Gurevič

20.80 

Ve své poslední velké práci Jedinec a společnost středověkého Západu, jež byla původně napsána pro ediční řadu Utváření Evropy, se pokusil odpovědět na otázku, zda již ve středověku došlo ke zrození individua. Prostřednictvím nejrůznějších typů pramenů (severské ságy, autobiografie, portréty) zpochybňuje starší představy, podle nichž se individualita rodí až s nástupem renesance a humanistického myšlení. Podle jeho zjištění se naopak se zřetelnými projevy individualismu setkáváme již ve středověku, jehož společnost nežila pouze korporativním způsobem života, ale v mnoha ohledech kladla důraz na individuální odlišnosti. Ve svých úvahách popírá koncept, že by středověk neznal pojem autora a že by středověcí tvůrci dávali jednoznačně přednost anonymitě. Na mnoha příkladech pak ukazuje, že středověký smysl pro uchování paměti jako hodnotově pozitivní kategorie individualitu podporoval a pokoušel se ji všestranně rozvíjet.

Příběh templářů 3. – Bohumil Vurm,Zuzana Foffová

4.42 

Trilogie Příběh templářů se snaží rozplétat klubko tajemství, mýtů i leckdy neuvěřitelných, nicméně skutečných událostí. První díl knihy se věnuje zejména příčinám, počátku a úpadku křížových výprav. Pokouší se odhalit, jaká tajemství objevili členové řádu templářů ve Svaté zemi a jak s nimi naložili. Druhý díl knihy je z velké části pojednáním o tom, kam se poděli templáři, o příčinách jejich pádu a o jejich následnících, a to nejen v jiných rytířských řádech, ale zejména ve dvou velkých duchovních proudech – rosikruciánech a zednářích. Jaký odkaz přinesli templáři pozdějším generacím? Co zbylo z jejich ideálů s nástupem novověku? Jaký byl druhý život templářů v době, která formovala západní svět do dnešní podoby? Které organizace se dodnes hlásí k jejich odkazu? Jsou svobodní zednáři nositeli původních zásad? Závěr trilogie přináší odpovědi na tyto a další otázky. A poukazuje na symboliku, kterou můžeme vystopovat například v architektuře, výtvarném umění, ale i v dílech hudebních velikánů. Podrobnější info k 3. dílu: Dávno zaniklý řád inspiroval vznik mnoha společenství – bratrstev, rytířských řádů, tajných spolků i charitativních organizací. Existovala nepřerušená řada tajných velmistrů řádu, jak tvrdí někteří badatelé? Tuto tezi rozhodně zpopularizovaly knihy Svatá krev a svatý grál a Šifra mistra Leonarda. V nich se objevila myšlenka existence tajné organizace, která ze stínu anonymity řídí běh světových událostí. Jakou roli v proměnách světa hrála zednářská organizace, která má údajně svůj původ v řádu templářských rytířů? Jak dějiny ovlivnily tak zdánlivě protichůdné proudy jako mezinárodní finance a okultizmus? Výpravná publikace přináší nové souvislosti a původní fotografie mnohdy neznámých míst. Vydáno u příležitosti 300. výročí odchodu jakobitského krále Jakuba Františka Stuarta do francouzského exilu – symbolickému počátku nového kontinentálního zednářství.

A királyi kancellária az Árpádok korában – László Fejérpataky

8.48 

A középkori magyar központi kormányzat egyik legfontosabb intézménye volt a királyi kancellária, az uralkodó oklevélkiadó hivatala, amelynek hatáskörébe adományozási, bíráskodási, diplomáciai ügyek egyaránt tartoztak. Fejérpataky László eredetileg 1885-ben megjelent akadémiai székfoglalójában elsőként tekintette át a kancellária Árpád-kori történetét. Fejérpataky a magyar történetírás talán kevésbé közismert, de annál jelentősebb alakja volt. A modern szemléletű forráskiadás és oklevéltan (diplomatika) egyik hazai megalapozójaként és a budapesti egyetem tanáraként történészek nemzedékeit tanította a korszerű történettudományi módszerekre. Munkásságában jelentős teret foglalt el az Árpád-kori oklevélkiadás, illetve a mögötte álló királyi kancellária működése. Ezzel kapcsolatos eredményeiről ad számot ebben a kötetében, amely a 11. századtól kíséri nyomon a királyi kancellária fejlődését, bemutatja a hivatal szervezetét, végül a kancellária személyzetének névsorát állítja össze, azok működési idejét is tisztázva. Munkája nemcsak hivataltörténeti szempontból jelentős, hanem a korabeli oklevelek keltezéséhez, eredetiségüknek eldöntéséhez is nélkülözhetetlen háttéradatokat nyújt a szakemberek számára.

Mátyás király könyvtára – Marcus Tanner

13.54 

Corvin Mátyás, a „hollókirály“, aki tizenöt évesen nyerte el a magyar trónt, izgalmas figura volt a XV. századi történelem színpadán. Nemcsak sikeres hadvezér, de bőkezű mecénás is volt, aki birodalomépítő és humanista törekvéseinek jelképeként erős, egységes országot, ragyogó palotákat és a keresztény világ legnagyszerűbb könyvtárát, a Biblioteca Corvinianát kívánta létrehozni és hátrahagyni. Mátyás azonban 1490-ben meghalt, Magyarországot elözönlötték és letarolták a törökök. A kultúra aranykorát hirdető könyvtár megsemmisült, és a corvinák szétszóródtak Európában. Fejedelmek, főpapok, gyűjtők és tudósok nemzedékei égtek a vágytól, hogy felkutassák és birtokolják a pazarul illuminált kötetek gyűjteményét, a magyarokban pedig századokon át élt az a mitikus meggyőződés, hogy az elveszett könyvtár helyreállítása elhozná az ország újjászületését. Marcus Tanner izgalmas és lebilincselő históriája, amely a legkülönbözőbb nyelvű források gazdag tárházából merített, földrajzi és szellemi értelemben vett utazás Corvin Mátyás nagyszerű hagyatéka nyomában.

Magyarország társadalma XI. századi törvényeiben – László Erdélyi

8.48 

Erdélyi László munkája Szent István, Szent László és Könyves Kálmán királyok törvényeinek szövegein keresztül mutatja be a Magyar Királyság társadalmi és művelődési viszonyait az Árpád-kor első századában.

Az Árpádok története – Gyula Sebestyén

7.13 

Évek munkájának egy töredékét adom át e könyvben az olvasónak: az ezerből négyszáz esztendő történetét. Elbeszélem a magyar nép előrobogását a Fekete-tenger mellől, a honfoglalást,a magyar keresztény egyház és állam fölépítését és a magyar nemzet átalakulását a nyugati műveltség hatása alatt. Elbeszélésemben csak a legszükségesebb történeti anyagra szorítkozom: arra, amit hazája történetéből minden művelt magyarnak tudnia kell. Kerülöm mindazt, a mi kétes és vitás s elbeszélésem nyugodt folyását nem zavarom meg a történetirodalom és tudomány poros kérdéseinek fejtegetésével. Nem idézem tanúságtételre az egykorú írásokat és a későbbi korok íróit. Beérem történettudományunknak minden kétségen felül álló eredményeivel; a tudós műhelyébe nem vezetem be az olvasót. Nem én érzem, nem is én mondom ki először, hogy a történettudomány nálunk nincs azzal a mélyenjáró hatással a közszellemre és közérzületre, mint a művelt nyugati népeknél. E tény annál sajnálatosabb, mivel történettudományunk az utóbbi negyed század alatt rendkívüli mértékben terjedt, emelkedett és gazdagodott. A Magyar Tudományos Akadémia, a Történeti Társaság, a vidéki szakegyesületek, a törvényhatóságok, egyháznagyok, főúri családok és egyének a történetianyagnak roppant mennyiségét tették közzé.