Východné náboženstvá
Aramejský otčenáš
Duchovní tradice Blízkého východu poukazují na to, že na každou větu svatých učení je třeba nahlížet alespoň ze tří hledisek: intelektuálního, metaforického a universálního (nebo mystického). Z prvního zvažujeme vnější, doslovný význam, z druhého zkoumáme, jakým způsobem se nám příběh může stát podobenstvím pro náš život nebo život společnosti. Z třetího dospíváme k prožití pravdy, na niž zkoumaná věta Písma míří. Tady musíme jít až za slovní pochopení a obsáhnout i bezeslovnou zkušenost, na kterou živá slova mystiků ukazují. Pro mystika z Blízkého východu, jako byl Ježíš, se tato hlediska navzájem nevylučují. Je proto dobré mít na paměti všechny možné významy posvátných slov modliteb a nechat je na sebe působit. Podle Fabre d’Oliveta spočívá tragédie moderních překladů bible přes řečtinu, jazyk zcela odlišný od hebrejštiny a aramejštiny Ježíšova původního jazyka, v důsledném okleštění mnoha významových rovin jednotlivých výroků pouze na materiální a zcela konkrétní pojmy. Na rozdíl od řečtiny nemá aramejština žádnou ostrou dělící čáru mezi prostředkem a účelem, mezi vnitřní kvalitou a vnějším jednáním. Svévolné hranice mezi „rozumem“, „tělem“ a „duchem“ zde vůbec nejsou přítomny. Nepřirozené vzájemné odloučení Boha, přírody a člověka, neznámé lidem, kteří žili svázáni se zemí, se vplížilo i do našeho jazyka. Ve srovnání s řečtinou a našimi moderními jazyky skýtá aramejština plynoucí a celostní vizi kosmu. Překlad Otčenáše, Blahoslavení a tří dalších Ježíšových výroků z evangelií z aramejštiny, původního Ježíšova jazyka, pořídil Neil Douglas-Klotz. Originální aramejský text, komentáře a modlitby těla. Předmluva Matthew Fox.
Úsměvy smutných mužů – Josef Formánek
Když spadnete na dno, nezbývá než se odrazit směrem vzhůru. Místy úsměvné, místy drsné zápisky z protialkoholní léčebny. Příběhy čtyř pacientů, kteří se skamarádí při nelehkém úkolu - zbavit se závislosti, černého draka v sobě. Mrazí při sledování jejich předchozích životů, kdy se díky alkoholu ocitají až na pokraji smrti. To jim však při samotné léčbě nebrání zažívat humorné příběhy a situace, které plynou z nenormálního soužití třiceti mužů na uzavřeném oddělení. Podaří se jim přitom vyhrát válku s démonem alkoholu?
Prózy I Povídky a novely – Jiří Gruša
Svazek v úplnosti obsahuje kratší a středně rozsáhlé prózy Jiřího Gruši. Kromě pendantu Grušových známějších románů ze sedmdesátých let, novely Dámský gambit (1972) a antiutopie Mimner aneb Hra o smrďocha (1973), již jako dílo narušující mravnost vyšetřovala socialistická policie, v něm čtenář nalezne třináct apokryfů, povídek a experimentálních prací z let 1964–2011 a náčrt rozsáhlejší prózy Hrbáč čili Druhý sešit (1966). Část z těchto textů vychází v češtině vůbec poprvé.
Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku – Jiří Hájíček
Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objeví podzim v krajině, jaro a kvetoucí trávy, žhavé léto, vánoční příběhy i povídky o vesnickém fotbale. V několika povídkách se Hájíček dotýká témat, ke kterým se později vrátil ve svých románech. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz.
Plný batoh pytláckých příběhů 5 – Richard Sobotka
Dva přátelé se znovu po létech potkají doma v zapadlé vsi v Černovicích, usazené ve ztracené končině uprostřed hor.Ve víru moderní doby krutě zasáhne do jejich přátelství lovecká vášeň. Než se rok s rokem sejde, zůstaly v podzimem vybarvených horách už jen vzpomínky na pohodu společně prožitých chvil, které vyvrcholily nečekaným dramatem.
Zen, život v tomto okamihu – Kolektív autorov
Úplne nová voňavučká kniha "Zen, život v tomto okamihu. Učenie zenového majstra Wu Bonga" je na svete. Kniha je venovaná prvému výročiu úmrtia zenového majstra Wu Bonga a 20. výročiu Bratislavského zenového centra, obsahuje úryvky z jeho prednášok, rozhovory so študentmi a jeho slávne výroky poukazujúce priamo na podstatu.
Sebevražda – Daniel Pískovský
Jednoduše buďte úspěšní – Pierre Franckh
Proč chceme být úspěšní?“ Když tuto otázku položili Pierru Franckhovi, oblíbenému a velmi úspěšnému autorovi, který do svého života bez námahy přitahuje hodně štěstí a úspěchů, docela narazili. Úspěch přináší peníze, zabezpečení, uznání, obdiv, luxus – kdo by to vše nechtěl? Ale je to opravdu to, co nás motivuje? A proč někdo nepřestává, když už má vše, čeho kdy chtěl dosáhnout? Objevte svůj životní plán: Pierre Franckh v této knize ukazuje, že úspěch je mnohem víc než hledání uznání nebo peněz. Být úspěšný pro něj znamená objevit svůj životní plán a odpovědět na vnitřní výzvu. Je velmi užitečné vytvořit si nový pohled na naše úspěchy a naučit se jich vážit.Průvodce realizací vlastního potenciálu: Na základě překvapivých poznatků, osobních zkušeností a praktických rad autor popisuje, co můžeme udělat pro to, abychom mohli žít své sny. Podle vlastních přání a díky důvěře v sebe sama můžeme opravdu přilákat úspěch do svých životů. Inspirujte se v tomto průvodci realizací vlastního potenciálu.
Číňanova pěna – Vladimír Binar
Souborné knižní vydání tří próz – Měsíc ve žních, Dimanche a Paris a Číňanova pěna. „Malá mondscheinsonate či sonata quasi una fantasia, jak dnes přítomnému souboru próz říkám, vznikala v letech 1970–2010, a to přesto, že jsem ji původně nepsal jako zamýšlený a komponovaný celek, navíc se její jednotlivé ,věty?celá léta toulaly ve skladišti mé paměti, stejně jako mezi složkami mých textů, zcela samostatně a nezávisle na sobě." (V. Binar)
Příběhy z cukru – Kolektív autorov
Unikátní sbírku tvoří vítězné příběhy stejnojmenné literární soutěže, která proběhla v České republice. Autory příběhů jsou pacienti s cukrovkou a jejich blízcí, kteří se rozhodli poodhalit skutečný život s tímto „zatím nevyléčitelným“ onemocněním. Nabízí se nám tak možnost nahlédnout do jejich osudů, trápení i radostí, myšlenek, pocitů či fantazií a snových příběhů a spoluprožívat s nimi významné i všední okamžiky jejich života. V ČR žije v současné době více než 1 milión lidí, kteří trpí cukrovkou (Diabetes mellitus 1. a 2. typu). Patří mezi ně malé děti, teenageři, maminky na mateřské, aktivní sportovci, manažeři, učitelky, úředníci, důchodci… Všichni každodenně bojují s tímto nevyléčitelným onemocněním a jejich okolí mnohdy ani netuší, že jsou nemocní. Jak žijí? Jak nesou svůj úděl? Jaká je jejich každodennost? Odvaha k životu, láska, bolest, neobyčejnost i obyčejnost jejich příběhů ať jsou nám inspirací. .
Neházej mimčo do žita – Kateřina Horázná
Kniha s humorem i hlubokým vhledem nabízí řešení těžké životní situace, kterou prožívá polovina mladých žen. Zhruba tomuto počtu žen se totiž stane, že v průběhu těhotenství nechtěně přijdou o miminko. Přestože je to jev tak častý, neexistují k němu laikům dostupné knihy, ani veřejná diskuze. Hlavní hrdinkou knihy je dnešní typická vysokoškolačka. Studuje, absolvuje zahraniční stáže, dosahuje dobré pracovní pozice a pořizuje si s přítelem bydlení. Když se konečně chce stát maminkou, je jí přes třicet. S překvapením zjišťuje, že počínání nového života nemusí být procházka růžovým sadem, ale kovbojka bez záruky happyendu. Když lékaři začnou mlžit o tom, proč se početí nedaří, a bezradně krčí rameny, nepoddá se. Absolvuje řadu osobitých setkání s alternativními lékaři a léčiteli a na vlastním těle i duši vyzkouší řadu "nestandardních" postupů. Marně. Po dvou letech nezdarů propadá beznaději a háže flintu do žita. V tu chvíli zcela přirozeně otěhotní. Těhotenství na ni dopadá jako dar z nebes a ona ho prožívá s nezřízeně živočišným nadšením. Po čase si to však miminko rozmyslí a za dramatických okolností předčasně odchází. Radost a nadšení nahrazuje šok a citové vakuum. Není kam se obrátit o pomoc. Lékaři věc banalizují jako ztrátu "shluku buněk", manžel nechápe, proč se mu žena sesypala a okolí vše uzavírá větou: "furt lepší, než kdyby sis zlomila nohu". Ve chvílích největší samoty nachází hrdinka prostřednictvím internetové diskuze další ženy, které prožily to samé. Společně si radí, pumpují do sebe sílu a naději. Vyprávějí si svoje vlastní, často velmi podivuhodné příběhy. Dozvídáme se nevuěřitelné věci o tom, co všechno je na poli počínání nového života a jeho ztráty možné.
