Česká poézia
Blíž nevýslovnému – Jiří Olšovský
Nová básnická sbírka Jiřího Olšovského Blíž nevýslovnému prozkoumává svěží prostory svobody ve vztahu ke hře dějin i přírody. Není nad volnost pohybu "s jahodami a borůvkami říkání", když srdce se chvěje radostí nad vodami fénixové lásky. Nic nemůže porazit klidnou odhodlanost slova, jež tu stojí proti zaběhaným rituálům a černým klakám dne, jež chtějí pro sebe uchvátit cestu k původnímu jasu. Pod javorem imaginace lze ve sbírce nalézt perly neporušené krásy.
Návrší – Vít Slíva
Slívova jedenáctá. Vít Slíva je už v povědomí současné české poezie zapsán dostatečně jasně a čitelně. Jako básník holanovské inklinace, věcí, jež míjejí, jako autor vysokých nároků, v mnohém i jako opěvovatel svého rodného Slezska, básník návratů, velký kontemplátor času, též jako básnický virtuóz s nesmírně širokým výrazovým rejstříkem — minimalista i rapsodik, bravurní cizelér slova i robustní rabiát, poeta doctus i běsovité chlapisko. Půdorys tohoto všeho zůstává víceméně zachován. Přibylo však moudrosti zralého věku, což se projevuje v tom, že báseň se autorovi stěhuje stále víc a víc od slov k významům, tj. z textu do jeho předpolí i „zápolí“. Gnóma, paradox, tedy uzly několika málo slov — a je hotovo. Hodně básní je psáno pod tlakem chvíle, příležitosti. Čas tu však dostává podobu dvojjedinou. V našich duších jako by tedy stále tikaly dvojí hodinky: ty, jež nás nutí evidovat další a další ztráty, a ty, v nichž sami sebe situujeme k něčemu, co nepomíjí. Těmi prvními měříme čas dozadu, těmi druhými nahoru: „Co je to nad tebou za mraky? // Zázraky, samé zázraky…“ A poezie ve svém nejvýsostnějším výměru — toť u Slívy milostivé setkání jednoho i druhého času… nebo možná ještě spíše zrcadlení jednoho v druhém.
Ptačí král – Tomáš Tománek
Autor, který se prosadil v mnoha literárních soutěžích a jehož básně byly otištěny v Hostu, Welesu, Psím vínu, H_aluzi, Protimluvu a řadě sborníků, přichází se svou očekávanou, vyzrálou prvotinou s názvem „Ptačí král“. Tomáš Tománek se zajímá o mytologii a psychologii, jejichž průniky přenáší do své poezie, která nezapře autorovy kořeny. Autor pochází z Ústí nad Labem a lze jej tak zařadit k silné skupině severočeských autorů, do které počítáme například Svatavu Antošovou, Radka Fridricha či Josefa Straku.
Mezinárodní expres Potěmkin – Petr Skarlant
Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“ dnešních politiků, státníků, reklamní mašinérie, médií a bohužel i oficiálních dějepisců, kteří vrací Potěmkino zpátky do života. Knihu veršů doplňuje rozhovor s autorem.
Ráno Na Olympu – Dílo VII 1-2 – Jiří Kuběna
Kniha je závěrečným (dvoj)svazkem básnického Díla živé legendy a klasika naší poezie Jiřího Kuběny, jímž se uzavírá komplet jeho tvorby, zahrnující uplynulých šest desetiletí (1953—2013). Básník je znám jako spoluzakladatel a současně i suverénní básnický solitér proslulé generace Šestatřicátníků, uskupených od časných padesátých let kolem Václava Havla. Dílo VII/1—2 Ráno Na Olympu soustřeďuje v náročném autorském výběru žeň z posledního básníkova období za uplynulé více než dvacetiletí — od přelomového roku 1989 po současnost. Jsou to, po rozsáhlé samizdatové tvorbě v době, kdy Kuběna byl zakázaným autorem, básně z převratných let znovu nabyté publikační svobody: tištěné zde souborně poprvé. Hlavně se však v nich zrcadlí naplno éra i mythus básníka Bítova (od roku 1994, kdy se zde stal kastelánem) a zaníceného ochránce Poesie (jenž na zdejším hradě mj. zaštítil uspořádání šesti celostátních setkání našich básníků). Jak napovídá název souboru, Ráno Na Olympu znamená dovršení Kuběnova ústředního mysteria, poslední akt únosu Ganymeda — zosobněné božské Krásy syna Člověka, vychváceného Orlem na Olymp. Básně jsou autorovým erbovním, umělecky novátorským a zároveň klasickým, svědectvím živorodého mythu „Hradu Poesie“. Zpívají v nich živly, uplývající čas, ve svých proměnách vždy jiná a táž posvátná helikonská krajina a nejvýš překvapivě i dar bohů: básníkova mladá plavovlasá láska, posel nebeského Řeckého Éróta od samého Apollóna. A jejich lyrou, strunami harf Aiolových, boha větru, chvěje svatodušní vítr: vítr, který tak jako jeho božský původce až do konce časů vane, kdy chce, a vane až do posledního dechu, kam chce. Knihu jako vždy doprovází rozsáhlý ediční aparát, fotografická příloha a závěrečný doslov, tentokrát z pera japonského bohemisty J. N. Roštínského, profesora Tokijské a Harvardovy univerzity.
Volavka – Petra Strá
Pravdu o sobě shrnuje do rázné věty: „Jsem Petra Strá a píšu básně.“ Křehká, ženská, velmi osobitá imaginace. Básně jako „zastřešené ticho“. Na rovu leží sníh, uvnitř je střižna poztrácených a znovunalezných obrazů a dějů,laboratoř se zimními fragmenty… Petra Strá (Strachoňová-Fingerlandová, nar. 1979) studovala obchodní akademii, dopravní inženýrství a geografii a Literární akademii Josefa Škvoreckého. Prošla mnoha zaměstnáními, napříč obory i „žánry“, u nás i v zahraničí. V posledních letech píše písňové texty pro děti a učí autorské tvorbě v dětské hudební La škole. Svou poezii publikovala ve Tvaru, Welesu, Pandoře a v internetové Dobré adrese. Její divadelní hru Dům v lahvi uvedlo Studio Ypsilon. Volavka je jejím knižním debutem. Autorka žije v Praze a v Solopiskách.
Básně III – Vítězslav Nezval
Třetí svazek uzavře soubor, jímž Česká knižnice představí podstatné básnické knihy Vítězslava Nezvala, který se dosud nedočkal kritického vydání. Obsah svazku: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (anonymně 1936), Pět minut za městem (1940), Balady Manoně (1945), Kůň a tanečnice (připraveno k vydání 1944, vyšlo až posmrtně), Křídla (1952) a Nedokončená (posmrtně). Editorem a autorem komentáře je Milan Blahynka.
Maják a sirény – Jindřich Jinoch
Sbírka Maják a sirény je mladá, melancholická, moderní a snová. Autor dává čtenáři prostřednictvím svých básní neohroženě nahlédnout do jeho vlastních pocitů a představ, předkládá mu své srdce téměř doslovně. Básně Jindřicha Jinocha jsou povětšinou milostné, svojí veskrze originální lyrikou a možná až přehnanou ublíženou melancholií se obrací k ženám svého života, ke svým sirénám. Autorovi rozhodně nelze upřít cit pro rytmus a schopnost neotřelé, ale až omračujícím způsobem vypovídající metafory. Ve své debutové sbírce bere čtenáře do snové, někdy bezútěšné krajiny slovních přemetů, vnitřních i vnějších démonů a citových tornád. Jeho básně mají unikátní jazyk, ve kterém se snoubí velká slova a občas archaismy s drtivou chladnou všedností a skřípavými neologismy. Kniha Maják a sirény je trochu uplakaná, ale laskavý čtenář rád odpustí vzhledem k jejímu vytříbenému jazyku a čistotě emocí. Jindřich Jinoch je bezesporu talentovaným mladým básníkem. Jeho kniha je bolestivě upřímná a ve své zamotané hře se slovy syrová. Na jejích stránkách se kouzelným způsobem potkává naivita a nezralost s jistou dávkou životní moudrosti a sebeironie. Autor s uchvacující lehkostí tančí na hranici kýče a úspěšně se mu vysmívá, když velkým silným slovům dává nové významy poukazováním na jejich nízkost.
Komponent – Ondřej Lipár
Sbírka Komponent Ondřeje Lipára (1981) vypovídá o rozežrání všedností, o úmorném střídání dní bez obsahu, o snesitelném a dostupném odžívání a strachu ze selhání. Ale jen do té doby, než zespod vyvřou utajené děje, které na zdánlivém poklidu regálového života boy meets girl parazitují jako lákavá, dusivá sněť a zanechávají na něm stopu zápasu. Ondřej Lipár (1981) se narodil a žije v Praze. Na Fakultě sociálních věd UK vystudoval marketingovou komunikaci a PR a mediální studia. Pracuje jako editor v časopise, působí také jako fotograf. Jeho první sbírka Skořápky vyšla v roce 2004.
Básně 3 – Jonáš Hájek
Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání básnického řemesla. Hájkovo vidění demaskuje prázdnotu a odcizení, někdy s ironií nebo smutkem, vidoucí však zůstává nevydělujícím se účastníkem. „Kde jsem byl, když propukl kaštan? / V nějakém muzeu. Jenom těžká taška / byla mou kotvou: pouliční křižník. // Tady narozen, tři metry níž umřel. / Mistrovy šachy, brýle, ba co hůře, / nepříjemná baba u zdi. Tvá bližní.“ Pokud básník připojuje „komentář“, třeba právě ironický (s ironickým patosem? ale je to ironie, nebo soucit? obojí?), pak ve zkratce povyšující situaci, dodávající banalitě přesah. „Personál musí poponést / šťastlivce, umáčené od piva. / Tak láska je to, co jest, / a smrt to, co přebývá.“ V několika básních Hájek odkazuje k reálným historickým či víceméně současným postavám nebo je nechává promlouvat (Karel Purkyně, Josef Suk v Rize, Jan Kubiš na ochozu, Jaroslav Seifert, obdobně, i když méně explicitně Alles prüfe der Mensch, Třeboň) nebo pracuje s dobově-historickou aluzí (Leningrad 1961). Horizontální rozměr, o nějž tyto básně sbírku obohacují, má význam ve více rovinách, a to nejen jako svého druhu ukotvení a nejen jako odkaz k živé minulosti. Jonáš HÁJEK (* 12. listopadu 1984 v Praze) vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK v Praze. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství. Vydal sbírky Suť (Fra 2007), Vlastivěda (Fra 2010) a Básně 3 (Triáda 2013). Za sbírku Suť získal v roce 2007 Cenu Jiřího Ortena. Žije v Praze.
Lom – Martina Blažeková
Slovenská básnířka, dlouhodobě žijící v Čechách, Martina Blažeková (1982) se v debutu s názvem Lom představuje jako mimořádně citlivá observátorka detailů fascinujícího světa i jako umanutá hledačka jeho přesných pojmenování. Básně ve slovenštině i v češtině. Martina Blažeková (1982 v Bratislavě) vystudovala tvůrčí psaní a redakční práci na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. V současné době je doktorandkou komparatistiky na FF UK, kde se věnuje české a slovenské poezii. Básně dosud publikovala např. v revui Rukopis, v Hostu, Souvislostech a v A2. Píše také prózu. Tři její básně byly přeloženy do italštiny a publikovány v antologii Sei poeti cechi (2011). Žije v Praze. Píše slovensky a česky.
Na vlnách netu – Luděk Švorc,Petr Petříček
Básnická sbírka Na vlnách netu je experimentem. Najdete v ní otřesné úryvky z internetového zpravodajství, básnické reflexe na ně i krásné poetické fotografie. Proč taková směs? Zprávy z televize, stránek novin a internetu jsou spíš černou kronikou. Nevnímáme to již jako "normální"? Nevzdalujeme se i přes stále dokonalejší komunikační sítě více a více vzájemnému porozumění? Verše autora nastavují zrcadlo současnému dění i zodpovědnosti každého z nás za to, v jakém světě žijeme. Zároveň přibližují svět, jaký by mohl být, a jednou určitě bude, až dokážeme žít více srdcem.
Dnem dne – Pavla Vašíčková
Druhá básnická sbírka Pavly Vašíčkové je plná hříček se slovy, s jejich hranicemi, s obzorem řeči a vzlety do bezmeznosti: Jelikož čteme písmena, ale ne vždy myšlenky, píšeme písmena, ale ne vždy činy, létáme na nebi, ale ne v něm. Cítíme přiléhavý tlak snů, mléčné objetí mlh. Neznajíce sytost hladu hladovíme sytostí, celý svět hladoví sytostí. Zbídačeni vědomostmi, obtěžkáni zkušenostmi, než se ve vzdálení budeme ještě více vzdalovat, budeme se muset rozhodnout, zda stát, nebo jít. Propast důvodů. Saháme po holi – opřeme se, či budeme bít? Vzpomínka umírá na okamžik, slovy, která v jasné akustice mrazu nikdy neulehnou k věčnému spánku. Trn výkřiku protrhl kůži ticha, hustotou bohatý vzduch. Myslí odpočívající na námahu víc než trpící
Auto-Erotika – Jan Filipský,Jaroslav Pernica,Jaroslav Malina
Jaroslav Malina, Jan Filipský, Jaroslav Pernica: Auto-Erotika aneb Kámasútra automobilového věku Obsahem publikace jsou verše a výtvarná díla věnovaná tématu milování v 88 typech automobilů v abecedním pořadí (od Alfy Romeo až po Žiguli). Jde o jakousi novodobou Kámasútru automobilového věku. Neméně rozsáhlou a zajímavou součástí publikace je Auto-Encyklopedie, která zahrnuje přehledné a ucelené informace o všech největších světových automobilových firmách a stává se tak u nás jedinečnou příručkou pro automobilové fanoušky i odborníky. Vztah „člověk a automobil“ je důležitou součástí současné civilizace a moderního způsobu života. Sociální a kulturní vzorce chování založené na tomto vztahu jsou proto tématem celostního antropologického výzkumu, který byl v roce 2011 zahájen na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně ve spolupráci s badateli z dalších akademických institucí. Součástí tohoto počinu je kromě antropologického zkoumání fenoménu automobilu v běžném životě v různých sociálních a kulturních souvislostech také jeho reflexe v dílech malířů, grafiků, sochařů, fotografů a spisovatelů.