Fejtóny, rozhovory, reportáže
Szökés Auschwitzba – Kolektív autorov,Denis Avey
A Szökés Auschwitzba egy brit katona igaz története, aki önszántából került az Auschwitz III. néven ismert koncentrációs táborba. Denis Avey 1944 nyarán az Auschwitz melletti E715-ös tábor foglyaként hallotta a szinte felfoghatatlan szóbeszédeket a közelükben zajló szörnyűségekről, és arra a hajmeresztő elhatározásra jutott, hogy a saját szemével akarja látni, mi történik a koncentrációs tábor területén belül. Titokban ruhát cserélt az egyik rabbal, és a munkanap végeztével bevonult a menettel együtt a tábor területére. Megdöbbentő tapasztalatairól hosszú éveken át hallgatott, ám egy rádióinterjú alkalmával előtörtek a régmúlt nyomasztó emlékei. Az újságíró Rob Broomby segítségével Denis Avey megosztja velünk hihetetlen történetét - a történetet, amelyben megismerhetjük egy egyszerű ember rendkívüli vállalkozását, megrendítő morális és fizikai küzdelmét a XX. század legsötétebb korszakában, egy embertelen háborúban.
Parkinson-kór: a kezdet és a vég – Svetislav Basara
Demjan Parkinson egy reggel aláír egy (arab nyelven szövegezett!) szerződést, amellyel lemond a nyelvi reform ötletének szerzői jogairól. Cserébe obsitoslevelet kap a katonaságtól, egy zacskó dukátot, a hodzsa írását szemverés ellen és egy kissé szürke posztot a török diplomáciai szolgálatban (birinci katib - első titkár), a kinevezésen egyelőre a széljegyzet: amikor Kemal pasa átveszi a hatalmat. Kis ideig látjuk őket, amint búcsúzkodnak az isten háta mögötti anatóliai vasútállomáson, melynek nevét nem tudjuk elolvasni, mert (még mindig) arab betűs a felirat. Már a következő pillanatban elborítja őket a hirtelen kerekedett homokvihar átláthatatlan felhője, amely egy idő után északra húzódik. Már nincs ott sem Atatürk, sem Parkinson, sem az indóház. Demjan Lavrentijevicsnek a kies vidéken nyoma vész. Többé soha semmit nem hallottam felőle, de mint a világban előadódó történések tapasztalt megfigyelője, itt-ott egy-egy eseményben felismertem láthatatlan keze nyomát és látható befolyását a különleges betegségnek, amely róla kapta a nevét. A rettenetes kór kieszelője, e könyv hőse, Demjan Lavrentijevics Parkinson halálát végkimerültség okozta 1947-ben egy kolimai táborban, ahol Nyikolaj Nyikolajevics Kuznyecov álnév alatt raboskodott. A megtépázott Parkinson név burkában tölt el további negyvenhárom halotti esztendőt - egészen a peresztrojkáig, a glasznosztyig és a Szovjetunió széthullásáig, az összeomlásig, amelyben az eddigre már rehabilitált Demjan Lavrentijevicsnek - ha hitelt lehet adni a leírt eseménynaptár és életrajz tényálladékának - oroszlánrésze volt. Különös betegségétől hajtva halála pillanatáig munkálkodik azon, hogy a világ oly rég elveszett teljességét megpróbálja szilánkjaiból összerakni, állandó harcban a vállalt betegség és az álságos egészség kiméráival, amelyek a pokol kapuján át terelik a világot forradalmakba, háborúkba, ezotériába és alkímiába. Olyan könyv ez, amely olykor a történelem menetét követi, és olyan történetírás, amely olykor regénybe csap át. A bátor olvasón múlik, hol von magában határt műfaj és műfaj, igaz állítások és valótlanságok között.
Příběhy z tribuny – Zuzana Maléřová
Až pod samotnou střechou tribuny stadionu Na Julisce, v proskleném prostoru s úžasným výhledem, se po celou sezonu 2012/2013 odehrávala ojedinělá setkání. Spisovatelka Zuzana Maléřová zvala k důvěrným hovorům o životě, o lidském usilování, trápení, štěstí i sebepoznání přední umělce i zástupce fotbalové Dukly. Jejími hosty byli např. zpěvačka Marta Kubišová či herci Naďa Konvalinková, Jana Synková, Táňa Fischerová, Barbora Srncová a Stanislav Zindulka, z řad Dukly pozvání přijali např. Luboš Kozel, Patrik Gedeon, Petr Kostelník, Michal Kolomazník, Petr Malý, Tomáš Berger, Günter Bittengel, Ivan Lietava a další. Milan Švihálek v doslovu napsal: "Příběhy z tribuny jsou knížkou, jejímž jevištěm je sport. Nejde však o vyprávění, z něhož bychom mohli vyčíst informaci o výsledku utkání nebo o tom, jak zázračně kdo chytil penaltu. Ale ani Ota Pavel nepsal o brankách, bodech a vteřinách, ale o životě. Nechci být patetický, ale jsem přesvědčen, že Zuzana Maléřová je Otou Pavlem v sukních. Její schopnost vciťování se do často velmi klikatých životních osudů je nezměrná. Svá vyprávění formuluje s pokorou, prostě, jednoduše a valašsky zarputile. Pracuje s krátkými větami. Její úsečný styl připomíná vesnického ogara, zatloukajícího hřebíky. Hned po prvních větách se však pozná moudrost, ohleduplnost a talent." Významnou součástí knihy jsou fotografie Vlada Bohdana, grafickou úpravu provedl Filip Skalák.
Pravdě na stopě – Thomas Bernhard
Svazek Bernhardových řečí, rozhovorů a fejetonů ukazuje „veřejného Thomase Bernharda“, tj. shromažďuje podle chronologického řazení jeho žurnalistické práce a veřejná vyjádření. K obrazu Bernharda-spisovatele patří i to, jakým způsobem svůj veřejný obraz spoluutvářel, jak provokoval veřejnou odezvu na své dílo a do svého díla tuto veřejnou odezvu vepisoval. I zde se lze setkat s charakteristickým bernhardovským rukopisem – i zde je patrný nestabilní střed mezi humorem a vážností, komedií a tragédií. Většina shromážděného materiálu byla až dosud rozptýlena po časopisech, zejména pokud jde o Bernhardovy literární počátky a jeho články v regionálním tisku. Zajímavá je různá míra otevřenosti: jestliže se z jeho řečí, románů či povídek zdá, že autor je rozhořčený a nemilosrdný kritik svého okolí, pak z některých jeho interview je patrné, že rubem razance je smích, který u něho předmět kritiky vyvolává. Poučné jsou i rané texty, protože Bernhard v nich prozrazuje své literární vzory (Rimbaud, jemuž v mládí věnoval samostatnou přednášku, či Hamsun). Pozdější „veřejné“ texty jsou pak často k nerozeznání od literatury, zejména ty, v nichž inscenuje „aféry“ jako veřejné divadelní představení, jehož scénou není Burgtheater, ale noviny a čtenářské dopisy. Ten, kdo zná Bernhardovu tvorbu, ví, že toto je způsob, jímž autor traktuje hluboké existenciální problémy. Publikovaný svazek „veřejného Bernharda“ velice plasticky dokumentuje, jak se k této rovině Bernhard postupně propracovává. Publikace vychází ze svazku, který pod názvem Der Wahrheit auf der Spur připravili editoři nakladatelství Suhrkamp. Česká edice představuje výbor z tohoto svazku, a to s ohledem na relevantnost vůči českému kulturnímu prostředí. Tento výbor doplňujeme ještě jedním rozhovorem Petera Hamma s Thomasem Bernhardem.
Teď něco ze života – Anna Blažíčková
V prvním plánu této prózy vypráví Anna Blažíčková o svém životě v partnerském svazku s Přemyslem Blažíčkem (1932–2002), předním českým literárním vědcem. Ve skutečnosti jí tento námět slouží jako východisko k hluboké reflexi vlastního osobnostního zrání, průběhu jejího života i veřejných událostí ve dvacátém století od čtyřicátých let až do současnosti. Autorka, sama zakotvena v literatuře jako spisovatelka a literární historička, vypráví na první pohled v náhodném časovém sledu o začátcích vlastního manželství, poté o prvním setkání s Blažíčkem, o vysokoškolských studiích v polovině padesátých let, o dětství a dospívání v Bechyni, o dětství vlastních potomků v Praze, o Ústavu pro českou literaturu, o vlastní nemoci apod. V textu se ale s uplývajícími stránkami postupně prosazuje jistá vnitřní logika vyprávění, která nad lineární průběh životních a dějinných událostí staví důležitější „život paměti“, jež se neřídí časovým sledem, nýbrž intenzitou vybavovaných událostí a sjednocujícím věcným, jemně ironickým stylem.
Jóga v Indii – Lucy Edge,Zuzana Vydrová
Unikátní, vtipná a současně veskrze realistická cestopisná reportáž z mnoha známých duchovních center v Indii. Mladá Angličanka Lucy sa vydá na päťmesačnú púť, aby preskúmala možnosti duchovného rozvoja a osobnej transformácie u tých najlepších majstrov. Na každom mieste sa ocitá v pestrej komunite ľudí zo Západu, ktorých vážny prístup sa líši od toho, ako berie veci Lucy. Tá má v skutočnosti záujem hlavne o mužov, nákupy a zábavu. S typickým suchým anglickým humorom popisuje kuriózne postavičky aj slávne osobnosti, rovnako ako učenie, zvyky, denný režim a ďalšie podrobnosti rôznych škôl a miest na svojej ceste: Oshov ášram v Púne; Auroville, slávne utopistické duchovné mesto, ktoré založila Matka – duchovná spoločníčka Šrí Aurobinda; ášram Amritapuri, kde Amma – „vtelenie bezpodmienečnej lásky“, objíma návštevníkov (objala už mnoho miliónov ľudí z celého sveta); Šivánandov ášram; Rišikši – „jogínské hlavné mesto sveta“; a ďalšie. Každý, kto o týchto miestach počul a zaujali ho, si pri tejto knihe iste príde na svoje. A výsledok? „Chcela som nový život, lepšie telo, nejaký ten hlbší zmysel bytia a priateľa – a mala som zoznam miest a škôl jogy, kde by som to mohla nájsť. Obrat, ktorý som hľadala, však nebol v ďalšej škole. Potrebovala som sa pozrieť na veci z iného uhla. Môj život v Indii bol plný protikladov; vedela som, že joga ich nevymaže. Pomohla mi ale lepšie sa rozhodovať, byť viac v rovnováhe, trochu spomaliť. Proste len byť, byť vedomá, byť spokojná s tým, kde som. Čo robím sa začalo zdať menej dôležité, než ako to robím.“
Síla věcnosti Olgy Havlové – Anna Freimanová
Sborník vzpomínkových textů a rozhovorů k nedožitým osmdesátým narozeninám Olgy Havlové se snaží poskládat co nejreálnější obraz zakladatelky Výboru dobré vůle, první porevoluční první dámy, uznávané osobnosti disentu a v neposlední řadě manželky Václava Havla. Kniha navazuje na úspěšné vydání v Respekt Edici z roku 2008, které ovšem značně rozšiřuje. Poprvé publikovaný dopis Václava Havla zmiňuje překážky a konvence, které museli mladí manželé zpočátku překonávat, a nastiňuje rodinnou revoltu Václava Havla. Jádro sborníku tvoří mozaika vzpomínek a črt spisovatelů a publicistů a doplňuje ji několik nových rozhovorů s lidmi Olze blízkými. Důležitá kapitola je věnována Výboru dobré vůle, kam směrovala značnou část své energie. Svazek uzavírá vzpomínka na Olžiny aktivity v prostředí přátelského disentu, na svéráznou Svépomocnou lidovou knihovnu Hrobka, která se v recesistickém duchu věnovala brakové literatuře, pořádala kostýmované společenské akce s parodiemi, živými obrazy i excentrickými nápady, částečně jako obranu proti beznaději a represím komunistického režimu. Citace ze samizdatového časopisu Nový Brak jsou doplněny řadou fotografií Dagmar a Ivana Havlových, Jana Kašpara, Kateřiny Bajzíkové a dalších, z nichž většina nebyla dosud publikována. Sborník uspořádala Anna Freimanová.
Rozhovory k osmdesátým narozeninám – Martin Heidegger
Kniha obsahuje dva rozhovory, které Martin Heidegger poskytl mediím u příležitosti svých 80. narozenin (1969), a především jeho rozhovor s redaktorem časopisu Spiegel z roku 1966, který byl na Heideggerovo výslovné přání otištěn až po jeho smrti v roce 1976. Tento obsáhlý rozhovor je doplněn improvizovaným komentářem Jana Patočky, který byl zachycen na magnetofonový pásek při soukromém semináři. Rozhovory i komentář jsou dúležitými dokumenty k debatě o morálně-politickém profilu M. Heideggera.
Navrávačky s Dominikom Tatarkom – Eva Štolbová
Od stromů k samotám – Zdeněk Grmolec
Kniha je souborem krátkých literárních útvarů, z nichž některé Zdeněk Grmolec publikoval i v Českém rozhlase Brno a na stanici Vltava. V oddílech Konfese dřevu a Konfese kameni uvažuje autor nad tím, jak může člověk pojmout tyto přírodní materiály neužitkově, tedy duchovně. Čtenář se zde dočte o Grmolcově postoji k "obyčejnému" dřevu a "obyčejnému" kameni. Autor zkoumá tyto přírodní materiály ze všech možných hledisek a objevuje, co vše je možné z nich vytvářet především po umělecké stránce. Dřevo i kámen v původních i nových tvarech zde nabývají různých významů, než je obvyklé, a právě skrze ně můžeme reflektovat vyšší - duchovní hodnoty. O dřevu a kameni píše autor se zvláštním zaujetím, zaujímá k těmto materiálům obdivný postoj, proto jsou tyto části knihy nazvány konfesemi - vyznáním. Fejetony, z nichž mnohé byly uvedeny v pořadu Zelný rynk Českého rozhlasu Brno, se zabývají především závažnějšími společenskými problémy a snaží se nejen na tyto problémy poukazovat, ale přinášet i jejich řešení. Nejlepší z těchto fejetonů jsou otištěny právě v této publikaci. Autora knihy Od stromů k samotám zaujala postava Viléma Mrštíka, snažil se důkladným studiem proniknout do osobnosti tohoto známého moravského spisovatele, dramatika a kritika. Vznikl tak životopisný román Divoká bolest Viléma Mrštíka, vydaný v roce 2010, a menší studie o tomto autorovi tvoří jednu část této knihy. Podobně zaujala Zdeňka Grmolce i osobnost dalšího autora - Rudolfa Těsnohlídka, jemuž věnoval medailon k 130. výročí narození. Poslední část knihy tvoří Osudy samotářů, úvahy o životě a díle Julia Zeyera, Otokara Březiny, Jakuba Demla a Irmy Geisslové. Jak už název oddílu napovídá, spojuje tyto autory nejen časové období jejich tvorby, ale i jejich osamění.
Fejetony – Jiří Stránský
,,Ve fejetonech se snažím řídit radami K arla Č apka, že fejeton může být až sžíravý a tvrdý, ale musí z něj být patrno, že autor má sklon k humoru, je založením laskavý a velmi dbá na to, aby si zachoval nadhled či odstup.“ (Jiří S tránský) Po knize rozhovorů s Libuší Koubskou Můžeš-li udělat radost, musíš přináší nakladatelství Vyšehrad výbor z kritických fejetonů, ve kterých Jiří S tránský – potomek šlechtického rodu, bývalý politický vězeň, spisovatel, scenárista a dramaturg, který vešel do širšího povědomí zásluhou televizního seriálu Zdivočelá země a filmu Bumerang – glosuje naše současné dění. Ř eč jeho fejetonů je, podobně jako jeho psaní, přímočará a věcná, dovolává se zdravého rozumu a spravedlivého řádu věcí. D íky své morální autoritě bývalého „mukla“ se Jiří S tránský, někdy lehce vysmívaný pro svůj nezlomný optimismus a idealismus, s ironií sobě vlastní snaží „narovnat“ naše vnímání a posunout tuhle zemi kousek dál k otevřené a slušné společnosti.
ASPEKTin
ASPEKTin – natlačený výber z textov je nereprezentatívny výber textov z rovnomenného feministického webzinu na www.aspekt.sk, kde pokračuje v tradícii papierového feministického kultúrneho časopisu Aspekt. Texty uverejnené v natlačenom výbere pochádzajú z rokov 2005 až 2012 a prepájajú ich odkazy na výstavu Holé baby (SNG 2010) a jej sprievodné podujatia.
Tichý dvojhlas – Jaroslav Seifert
Herec v netradičnej úlohe spoluautora knihy korešpondencia Ladislava Chudíka s básnikom Jaroslavom Seifertom, nositeľom Nobelovej ceny za literatúru 1984. Kniha odhaľuje ľudský rozmer oboch velikánov verša a slova. Veľký časový odstup listy sú z rokov 1973 - 1985 neubral nič z hlavného odkazu ich dialógu. Tým je prostý a čistý vzájomný vzťah, pokora a úcta protagonistov k univerzálnym hodnotám ľudskej morálky, čo sú atribúty tvoriace základ ich tvorby. Kniha obsahuje faksimile vybraných ru kopisov, menej známe fotografie a kolekcie ilustrácií Oldřicha Kulhánka a Vladimíra Gažoviča. Súčasťou knihy je CD so záznamom súčasného prednesu veršov J. Seiferta v podaní L. Chudíka a DVD so záznamom programu Českej televízie Býti básnikem, býti hercem... z roku 1996. Kniha vychádza ako šiesty zväzok edície Knihy na počúvanie.
Přece by nám nelhali – Věra Nosková
Pošta pre Vás – Katarína Brychtová
Knižku napísala moderátorka najsledovanejšieho programu STV Pošta pre Teba. Kniha je o zákulisí programu, o tom, ako vzniká, o nakrúcaní, kuriózitách, o Pošte pre Teba vo svete. Okrem toho sa v nej autorka vracia k najsilnejším príbehom, o ktorých píše vlastnými očami, píše o tom, ako sa ľudia správali mimo kamier a čo je s ich životmi dnes. Kniha je bohato doplnená farebnými fotografiami.
Dřevěná mysl – Ludvík Vaculík
Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. Jejich výběr z let 1989-2001, který bezprostředně navazoval na svazky Jaro je tady a Srpnový rok (shrnující fejetony 1981-1989), vyšel pod stejnojmenným názvem v roce 2002, v této knize pokračujeme výběrem fejetonů z let 2002-2008.
Přímluva za dnešní dobu a další příběhy z let 2010–2013 – Jan Burian
Kniha Jana Buriana Přímluva za dnešní dobu a další příběhy z let 2010-2013 obsahuje devadesát fejetonů, které v uplynulých třech letech otiskoval na svých stránkách Týdeník Rozhlas. Podobně jako v předchozím Přízraku v nákupním středisku (2009) nabízí autor i tentokrát čtenářům výlety v prostoru i v čase, takže dobrodružnější povahy se ocitnou na hřbitově v Patagonii, zažijí bouřlivou plavbu na ostrůvek Christians? v Baltském moři, v doprovodu Jiřího Gutha-Jarkovského se vrátí do Portugalska kolem roku 1900 a podniknou s ním cestu vlakem přes železniční most navržený Gustavem Eiffelem? pokud dávají přednost současnosti, dočtou se, jak dnes "za horama pyrenejskýma" zvládají ekonomickou krizi a jestli je ještě možné slyšet v Lisabonu autentické fado. Vlastencům jsou určeny úvahy o pomazánkovém másle, stavu zajíců a občanů v Přední Kopanině, Maradonově, respektive Klausově boží ruce či o tom, v čem nás mohou po volbách (nejen přímých) inspirovat kocouři…
O zemi beze studu – Jan Heralecký
Tvrdá a nevybíravá slova autora na adresu těch, kteří se podílejí na marasmu doby, nebo nedovedou zabránit krizi doby a rozkladu hodnot, které zachvacují stále více občanů naší vlasti. Je dobré, že se najdou slušní lidé, kteří to dokáží tak říci jako autor a dokáží nastavit zrcadlo politikům a lidem zneužívajícím. prof. Vladimír Smékal Žijeme v zemi, kde nic není hanba. Zhasla nám světla v podobě moudrých, pokorných a statečných lidí. Na jejich místa nastoupily sebevědomé bludičky. Ony také svítí, ale místo světel, která ukazují cestu, vedou lidi do bažin. Žijeme v zemi, která onemocněla relativismem a povrchností. Byť máme na jedné straně přebujelé právo, máme na druhé straně podvyživenou spravedlnost. Zelenou mají povrchní vztahy, názory, zábava a povrchní vzdělání. Žijeme v zemi, ze které se vytrácí cit pro čest, důstojnost, noblesu, džentlmenství a vytříbené chování. Neexistují pozitivní vzory. Zmizela obyčejná lidská slušnost a bourají se všechna osvědčená tabu. výňatky z knihy
Rozhovory s C. G. Jungem
Rozhovory z let 1933–1961 jedinečným způsobem zachycují vývoj osobnosti C. G. Junga a jeho ducha. Soubor tvoří zhruba 20 interview pro noviny, časopisy, rozhlas i televizi. Obsažen je i rozhovor s Johnem Freemanem pro televizní stanici BBC, jenž proslul tím, že se v něm Jung svou slavnou větou „Nemusím věřit, ale vím“ vyjadřuje k víře v Boha. Jung v rozhovorech např. popisuje svůj vztah s Freudem a postoj ke klasické psychoanalýze, vyjadřuje názory na válečnou a poválečnou dobu (včetně odkazů na Československo), na německou mentalitu, odpovídá na obvinění, že kolaboroval s nacismem, vysvětluje základní alchymické koncepty, pojem archetypu či téma osobnostní typologie, zmiňuje se o své rodině. Rozhovory umožňují nahlédnout do způsobu, jakým Jung komunikoval, a odhalují informace, které se jinak v jeho knihách či statích hledají jen těžko.
Iný glóbus nemáte? – Peter Breiner
Iný glóbus nemáte? je výber najlepších fejtónov skladateľa, aranžéra, klaviristu, dirigenta Petra Breinera. Ako hudobníka ho pozná celý svet, ako publicistu ho pozná Slovensko z jeho pravidelných stĺpčekov v rôznych periodikách. Od roku 1992 žije mimo Slovenska, no nech je kdekoľvek a s kýmkoľvek, vždy hovorí o veciach otvorene. Kto má rád iróniu a svojský humor Petra Breinera, ten si túto knihu určite vychutná.
Esős évszak – Bence Varga
Miközben napjainkban rengetegen döntenek úgy, hogy elhagyják az országot, e jelenség megörökítése mindeddig hiányzott a magyar prózairodalomból. Az Esős évszak e hiányt igyekszik pótolni. A regényben két külföldre távozó fiatal sorsán keresztül képet kaphatunk arról, hogyan lehet boldogulni huszonévesként a kétezres évek elején Hollandiában, illetve Ázsiában. Nyomon követhetjük, milyen lehetséges utak, választások állnak a főhősök előtt, milyen túlélési stratégiákat alkalmaznak, mennyiben azonosulnak környezetükkel, vagy utasítják el a közeget, melybe belecsöppentek. Tamás történetéből megtudhatjuk, milyen Hollandia egy fejlett igazságérzetű magyar szemszögéből. Milyennek tartja a tájékozott, ugyanakkor némi szkepticizmussal megáldott budapesti fiú a hollandokat. Hogy látja a mentalitásukat, életmódjukat, viszonyukat az idegenekhez, és ők miként fogadják Tamás sokszor kritikus észrevételeit. Végül tanúi lehetünk annak is, hogy fenntartásai ellenére hogyan asszimilálódik Tamás ebbe a gezellig világba. Egészen másféle indíttatással és háttérrel indul a másik főhős, Iván, aki mintegy ?átmossa? magán Ázsiát: engedi, hogy a kontinens színes forgataga minden érzékszervére hasson, hagyja, hogy magával ragadja az élmény. Ám benyomásai és meglátásai alaposan átrajzolják elképzeléseinket a földrészről és a Kelet-eszményről, Iván sem kevésbé kritikus, de nyitottsága és érzékenysége révén gondolkodása spirituálissá válik. Sorsuk elgondolkodtat minket: az érzelmek vagy a racionalitás diktálta utat válasszuk? Varga Bence a hetvenes évek közepén született Budapesten. Hétéves korában kezdett írni, főként meséket és verseket. Újpestre járt középiskolába, Amszterdamban fejezte be felsőfokú tanulmányait, majd bejárta a fél világot. Publikált néhány novellát, és társíróként forgatókönyveket jegyzett. Az utóbbi két évben Ázsiát fedezte fel, utazása során, egy önmagának tett, húszéves ígéretet teljesítve született a most napvilágot látó Esős évszak című regénye.
Živočichopis doby aneb Komárkova abeceda – Stanislav Komárek
Další souborné vydání autorových novinových sloupků a dalších publicistických textů, tentokrát z let 2012–2014, řazených, jak už název napovídá, abecedně. Týkají se nejrůznějších aspektů života společnosti, která je dnes sice nejbezpečnější a nejpohodlnější, co kdy byla, ale tato idyla je poměrně velmi křehká a může se přes noc neočekávaně zhatit. Ukazuje se, že to, co nás sužuje, nejsou až tak problémy technické jako spíš problémy kořenící v našich duších, vystavených teď něčemu, na co nebyly přírodou dimenzovány. V knize je i rozsáhlý esej o autorových zkušenostech s terapeutickým pobytem ve tmě, který po vzoru některých východních mnichů dvakrát absolvoval a se čtenáři sdílí své neobvyklé zážitky.
Ahoj Tato Milý Kubo – Dežo Ursiny,Jakub Ursiny
V roku 1994 sa Jakub Ursiny presťahoval do bytu k svojmu otcovi Dežovi. Otec, v predtuche blížiaceho sa konca, s pocitom, že synovi musí odovzdať svoje životné poznanie, začal písať Jakubovi listy. Jakub túto výzvu opätoval a vznikol tak jedinečý dialóg medzi otcom a synom o najdôležitejších otázkach života i smrti, ktorá je vždy nebezpečne blízko . Listy síce putovali iba z jednej izby panelákového bytu do druhej, no naplnili svoj zmysel. Ivan Štrpka v predhovore ku knihe píše: “ V tých listoch prebieha nenásilný, ale zrejmý proces vzájomného stávania sa vedomým & milujúcim synom a otcom, úplnejším človekom.”
Polské duše – Petr Vavrouška
Po mimořádném úspěchu knihy Ruské duše připravil zpravodaj Českého rozhlasu Petr Vavrouška výběr z těch nejzajímavějších rozhovorů pořízených s polskými osobnostmi kulturního, politického a společenského života (například prezident Lech Walesa i jeho žena Danuta Walesová, generál Wojciech Jaruzelski, režiséři Agnieszka Hollandová a Andrzej Wajda, herec Jerzy Stuhr, ministr obrany a zahraničí Radoslaw Sikorski). Vavrouška je představuje většinou v méně známých či zcela neznámých souvislostech. Zároveň čtenář pohlédne z nezvyklých úhlů i na historii našeho vlastního národa, který má s tím polským mnoho společného. Bonusem je úvod známého polského publicisty Mariusze Sczcygiea Proč by Češi měli číst knihu rozhovorů s Poláky.