História
Zaženem dějin klisny! – Karol Modzelewski
Politická autobiografie profesora dějin středověku Karola Modzelewského sklidila za rok 2013, kdy vyšla, hned několik největších literárních cen, mimo jiné cenu za nejlepší historickou knihu roku. Není divu. Modzelewski byl za komunismu významným politickým odpůrcem tehdejšího polského režimu. Politický vězeň, který strávil v polských věznicích celkem osm a půl roku života, byl mimo jiné tiskovým mluvčím slavné Solidarity, největšího opozičního hnutí v komunistickém světě. Jeho paměti proto obsáhly nejen celé téměř půlstoletí dějin polského komunismu, ale prolíná se jimi i autorova kritika některých aspektů polského postkomunismu. Modzelewského názory a postoje jsou svébytné, lze s nimi souhlasit – nebo také ne. Ani ten, kdo s jeho názory nesouhlasí, však autorovi nemůže upřít hlubokou poctivost, nesmírně zajímavý způsob vyprávění a schopnost klást znepokojivé otázky. A také fakt, že byl přímým svědkem a aktérem událostí, o nichž píše. V češtině autobiografii s tak hlubokým vhledem dosud postrádáme. A Petr Pithart v doslovu připomíná, že díváme-li se na středoevropské dějiny jen „národníma“ očima (jak je v českých zemích bohužel zatím zvykem), těžko pochopíme jejich bohaté pletivo a souvislosti, a vůbec už z nich nedokážeme vyvodit patřičné závěry pro dnešek a zítřek.
Nápravník zažitých nepravd (o Václavu Klausovi) – Václav Junek
NÁPRAVNÍK ZAŽITÝCH OMYLŮ (o Václavu Klausovi) vznikl na základě rozhovorů, které měl jeho autor skvělou možnost vést přímo se stále aktivním prezidentem v rámci návštěv na Hanspaulce přibližně od počátku jara 2014 do konce zimy tohoto roku. Jak napovídá už název knihy, využil této jedinečné příležitosti k tomu, aby na jejích stránkách postupně uvedl na pravou míru celou řadu omylů a často i vědomých nepravd, rozšiřovaných o Václavu Klausovi v běhu celých posledních desetiletí. Přitom rozhodně nejde o vcelku očekávatelný sled prvoplánových tematických dialogů, nýbrž o výjimečné vylíčení skutečného života Václava Klause od dětství přes studentská a první profesní léta, až k roku 1989 a pak i dál, až k jeho prezidentskému úřadu - především z autorova pohledu. Neméně cennou součástí knihy je však nejen další pravdivé vylíčení celé řady s tím se pojících významných epizod celé Klausovy politické i osobní kariéry, ale také reálné přiblížení podobného množství prezidentových počinů a jeho charakterových vlastností tak, jak je Václav Klaus Václavu Junkovi postupně vysvětlil. Text, faktografie i forma NÁPRAVNÍKU byly Václavem Klausem autorizovány.
Praporu věren i ve ztraceném boji – Martina Šmejkalová
Vladimír Šmilauer náleží mezi největší osobnosti české vědy 20. století. Kniha se soustředí na jeho přínos lingvistický, zejména v oblasti syntaxe, onomastiky a lexikologie, v oblasti organizace a popularizace vědy, jako i na přínos lingvodidaktický a pedagogický, a to v rámci širšího historického kontextu 20. století a pomocí dosud nezpracovaného archivního materiálu a rozhovorů s pamětníky. Šmilauerův život byl významně poznamenán politickými a společenskými převraty 20. století, a poznání jeho životních osudů tak přispívá i k osvětlení vývojových aspektů dobové kulturní politiky.
Denník Anny Frankovej – Mirjam Pressler,Otto H. Frank,Adam Bžoch
Úplné vydanie najznámejšieho denníka na svete pod záštitou Nadácie Anny Frankovej. Trinásťročná Anna Franková sa spolu s rodinou počas druhej svetovej vojny dva roky ukrývala v zadnej časti jednej budovy v Amsterdame. Tesne pred koncom vojny však padla za obeť nacistickému režimu. Anna si zapisovala udalosti od 12. júna 1942 do 1. augusta 1944 a zaznamenala všetko, čo sa okolo nej dialo, aj jednotlivé dni v úkryte. Keď v marci 1944 v Oranžskom rádiu počula výzvu občanom, aby poskytli svoje zápisky do zbierky na historické účely, svoje poznámky začala prepisovať do knižnej podoby. Stihla prepísať podstatnú časť pôvodných listov. Zápisky sa končia textom, ktorý Anna zaznamenala iba pár dní pred tým, ako ju aj jej rodinu našli vojaci a odvliekli do koncentračného tábora. Zápisky sa však zachovali a po vojne sa o ich knižné vydanie zaslúžil Annin otec Otto Frank, ktorý jediný vojnu prežil.
Na balkoně je kamenný muž – Evžen Nešpor
Máte před sebou knihu, která vás z doby dnešní, na kterou si často rádi postěžujeme, přesune o sto let nazpátek. Možná, že když autora necháme vyprávět nám o tom, jak se žilo dítěti v počátcích 20. století, nebo co s sebou neslo za úskalí být lékařem v době druhé světové války, zjistíme, že naše doba není až tak zlá. Evžen Nešpor byl nejen vyhlášeným lékařem, ale také zcestovalým dobrodruhem se smyslem pro detail a s empatickou duší. Díky tomu se kniha stává poutavou po stránce geografické a historické, ale také čtivou a dojemnou po stránce lidské. Málokdy čtenář narazí na tak přirozený vypravěčský talent, který se s námi dělí jak o věci úsměvné, tak hrůzné, které k naší historii však bohužel neodmyslitelně patří.
Biografický slovník Českých zemí Fi-Fň – Marie Makariusová
Sedmnáctý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Fi–Fl, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení Historického ústavu AV ČR. V jeho rámci bude zpracováno na 25 000 biogramů osobností všech dob a oborů lidské činnosti spjatých s českými zeměmi – bez rozdílu etnického původu, jež se narodily, žily a pracovaly v uvedeném teritoriu, a to i pokud zde strávily jen část svého života.
Tichý útěk – Lena Constante
Strhující vzpomínky ženy odsouzené v období politických procesů v Rumunsku padesátých let k dvanáctiletému trestu odnětí svobody na samotce. Čtenář má před sebou intimní výpověď o absurditě, rafinovaném tělesném i duševním mučení, o samotě a ponížení. Lena Constante podává svědectví o obdivuhodné síle osobnosti, s níž všem útrapám čelila a dokázala nezešílet a uchovat si duševní zdraví, svěžest i tvořivost. Kniha vyšla nejprve ve francouzštině, protože autorka měla vnitřní zábrany psát o oněch událostech jazykem svých věznitelů, o dva roky později ji sama přepsala i do rumunštiny.
Martin Konvička – Eva Hrindová,Miroslav Adamec
Pro někoho milovaný zachránce národa, pro jiné zase nebezpečný šílenec, před kterým je třeba mít se na pozoru. Jisté je jen jedno, totiž že tato nepřehlédnutelná postava české politické scény dokáže vzbudit emoce i zájem. Autoři knihy se pokusili poodhrnout roušku tajemství a prostřednictvím rozhovoru nahlédnout pod pokličku každodenní reality a představit tak Martina Konvičku jako člověka, který je formován zážitky, svými touhami, svou prací. Při čtení knihy se tak čtenáři dostane odpovědí na celou řadu otázek. Mimo jiné zjistí, co vlastně ovlivňovalo a ovlivňuje nejvýznamnějšího odpůrce islámu u nás.
Karel IV. v soudobých kronikách – Zuzana Lukšová,Marie Bláhová,Martin Nodl
Výbor z kronik doby Karla IV. obsahuje třetí knihu Kroniky (Cronica praegensis) probošta pražského kostela a kaplana pražského biskupa Jana IV. z Dražic Františka Pražského, dále Kroniku kostela pražského (Chronica ecclesiae Pragensis) pražského kanovníka Beneše Krabice z Veitmile, která z ní vychází, a konečně vlastní životopis Karla IV. (Vita Caroli Quarti). Díla, která jsou mimořádně cenným dobovým pramenem k vládě nejvýznamnějšího Lucemburka na českém a říšském trůně, doprovází zasvěcená úvodní studie historika Martina Nodla a doslov a poznámky překladatelky a historičky Marie Bláhové. Součástí edice je rovněž reprodukce dvaatřiceti iluminací, které pocházejí ze staročeských překladů Vita Caroli a staročeského textu Korunovačního řádu z let 1472 a 1400–1499, dnes uložených v Rakouské národní knihovně ve Vídni (ms. 2618 a 581).
Muž bez tváře – Masha Gessen
Když se v roce 1999 lidé kolem Borise Jelcina snažili najít náhradu za svého chřadnoucího a čím dál méně oblíbeného prezidenta, padla jejich volba na tehdy téměř neznámého Vladimira Vladimiroviče Putina, muže bez tváře, o němž si mysleli, že se jim snadno podaří dotvořit jej podle vlastních představ. A skutečně, Rusko i poblázněný Západ byly rozhodnuty vidět v něm progresivního vůdce svých snů, dokonce i tehdy, když Putin nemilosrdně rozprášil ruská média, vyrval moc i bohatství z rukou byznysmenů a zlikvidoval křehce se rodící demokratické mechanismy. Během několika let byly odstraněny všechny překážky, jež by mu jakkoliv bránily v uplatnění nekontrolovatelné moci: opoziční hlasy byly umlčeny, političtí protivníci a kritici vyhnáni do exilu nebo zavražděni. Masha Gessenová tento příběh zažila na vlastní kůži a podle toho o něm také hovoří. Její fascinující vyprávění o Putinově vzestupu a vládě je vynikajícím dílem žurnalistické literatury a českému čtenáři přinese nejedno překvapení. Masha Gessenová (nar. 1967) je rusko-americká novinářka, spisovatelka a politická aktivistka. Patří k nejhlasitějším a nejvýznamnějším odpůrcům ruského prezidenta Vladimira Putina v západních médiích. Narodila se v moskevské židovské rodině, roku 1981 se s rodiči přestěhovala do Spojených států a v roce 1991 přesídlila zpět do Ruska, kde v následujících dvou desetiletích pracovala pro řadu novin, časopisů a televizních stanic, nejprve jako reportérka a postupně na čím dál vyšších pozicích. Mimoto byla jednou z nejvýraznějších představitelek gay a lesbického hnutí v Rusku. Po nástupu Vladimira Putina k moci čelila v pracovním i osobním životě čím dál větším potížím. Koncem roku 2013 se rozhodla k návratu do Spojených států, především kvůli obavám, že by jí v rámci všeobecného tažení proti homosexuálům mohly být odebrány její adoptované děti. Přispívá do řady významných novin a časopisů, například The New York Times, The Washington Post, New Statesman, Vanity Fair a Harper’s Magazine. Je autorkou několika knih, vedle Muž bez tváře (2012) například Words Will Break Cement. The Passion of Pussy Riot (Slova prorazí cement. Vášeň Pussy Riot, 2014) či The Brothers: The Road to an American Tragedy (Bratři. Cesta k americké tragédii, 2015) o bratrech Carnajevových.. Muž bez tváře byl dosud přeložen do více než dvaceti jazyků.
Pracoval jsem pro čtyři prezidenty – Jaroslav Lacina
Politické i osobní osudy našich prezidentů, příběhy jejich rodin či jejich oficiální i soukromý život přitahovaly a přitahují pozornost široké veřejnosti a stávají se čtenářsky vděčným tématem. Zvláštní místo mezi četnými memoáry mají vzpomínkové texty, psané lidmi z bezprostředního okolí prezidentů, jejich nejbližšími spolupracovníky, poradci, úředníky prezidentské kanceláře nebo příslušníky hradního perosonálu. Do této skupiny patří i vzpomínková knížka dlouholetého správce telefonní sítě Pražského hradu, excelentního spojového technika z let 1962-1995, Jaroslava Laciny.
Osobnost v pozadí – Stanislava Jínová
Publikace edituje dva svým rozsahem i literárním charakterem různé memoárové rukopisy, vzájemně provázané vzpomínkami na osobnost dr. Jana Jíny (1890–1962), předního diplomata meziválečného Československa, aktéra protinacistického odboje za druhé světové války a v letech 1945–1948 přednostu politického odboru Kanceláře prezidenta republiky, jednoho z nejbližších spolupracovníků dr. Edvarda Beneše a osobního přítele řady tehdejších politiků i umělců, zvláště literátů.
A rezidencia – Magánélet a Fehér Házban – Kennedytől Obamáig – Kate Andersen Brower,Ildikó Forgách
Senki sem érti és ismeri úgy az Egyesült Államok elnökét és családját, mint azok a férfiak és nők, akik a Fehér Ház mindennapi üzemeltetéséről gondoskodnak. Történeteik, amelyek ötven évet, tíz adminisztrációt és számtalan kisebb-nagyobb válságot ölelnek fel, most először kerülnek nyilvánosságra ebben a kötetben. A komornyikokkal, a szobalányokkal, a főszakácsokkal, a virágkötőkkel, a portásokkal és más alkalmazottakkal, valamint egykori First Ladykkel és elnöki családtagokkal készített több száz órányi interjúból merítve Kate Andersen Brower a Fehér házhoz lojális, elhívatott szakemberek csoportját mutatja be. Ők azok, akik fényűző díszvacsorákat vezényelnek le, készenlétben állnak a külföldi méltóságok látogatásai alatt, gondoskodnak az elnöki család gyermekeiről, és teljesítik az elnöki pár minden kívánságát, legyen az bármilyen bonyolult vagy esetenként akár meghökkentő.
Anjouovci – Princovia s kvetmi ľalie – Jaroslav Perniš
Táto kniha má hneď niekoľkých hrdinov. Sú nimi príslušníci dynastie Anjouovcov, ľudí, ktorí sa za historicky krátke obdobie nezmazateľne zapísali do dejín Európy. Ich ambície, ctižiadostivosť či túžba po moci spôsobili, že putovali z rodného Francúzska cez Apeninský a Balkánsky polostrov až do Uhorska a Poľska, no tiež do južného Grécka, Jeruzalema a Konštantínopolu. Hlavnými piliermi rodu bolo niekoľko úspešných mužov, sprevádzaných ešte úspešnejšími manželkami, dedičkami kráľovstiev. Karol I. z Anjou, zakladateľ dynastie, bol typický rytier francúzskeho severu a princ, čo sa hrdo hlásil ku kapetovským koreňom. Jeho syn a nástupca Karol II. Chromý miloval rodné Provensalsko, ktoré do vlastníctva rodu priniesla jeho matka. Prirástlo mu k srdcu viac než Neapolsko, kde bol kráľom. Tretím pilierom dynastie bol jeho syn Róbert Múdry, pre ktorého sa stalo prístavné mesto pod Vezuvom skutočným domovom. Títo traja muži spoluurčovali osud štvrtého Anjouovca – Karola Róberta, predstaviteľa uhorskej rodovej línie. Všetkých týchto mužov okrem spoločného pôvodu spájal základ ich erbu – modrý štít posiaty zlatými ľaliovými kvetmi. Politický i súkromný život tohto rodu úzko súvisel aj so Slovenskom. Nie náhodou sa na mape dynastickej politiky Anjouovcov objavovali mestá Trenčín, Trnava, Zvolen či Košice ako miesta významných stretnutí a udalostí medzinárodného významu.
Sonderkommando – V pekle plynových komôr – Venezia Shlomo
Celá pravda je oveľa tragickejšia a hroznejšia,“ píše sa v úvode tejto výnimočnej knihy – autentických spomienok. Ich autor Shlomo Venezia nielenže bol v koncentračnom tábore Auschwitz-Birkenau (Osvienčim-Brezinka), ale musel tam vykonávať tú najstrašnejšiu prácu: prenášať telá zavraždených v plynových komorách do kremačných pecí. To prinútili robiť členov Sonderkommanda – pozerať sa zblízka na vraždenie ľudí. Toto svedectvo je stále nesmierne dôležité, možno dnes ešte väčšmi, keď sa dokonca nájdu ľudia, ktorí popierajú existenciu holokaustu. Ak svoje dejiny nepoznáme alebo ani poznať nechceme a radšej si pred nimi zatvárame oči, môžu sa zopakovať. Z dvora sa pravidelne ozývali výstrely – početné popravy politických väzňov. Miesto sa nachádzalo pri ostnatých drôtoch a strážili nás vojaci v uniformách, ktoré som nepoznal, no podobali sa na talianske. Aký som bol vtedy hlúpy, obrátil som sa na jedného vojaka na stráži a povedal som mu: „Som Talian! Mohol by som podľa vás ujsť?“ Ihneď na mňa namieril pušku, a tak som cúvol a zdvihol som ruky: „Nič som nepovedal, nechajte to tak!“ Bol to taliansky fašista z milícií kolaborujúcich s Nemcami. V istom zmysle ma zachránil, lebo keby mi povedal, že môžem utiecť, určite by ma zastrelili, všade boli nemeckí vojaci, každých dvadsať metrov na strážnej veži. V karanténe som zažil aj ďalšiu silnú príhodu. Iba niekoľko dní po príchode prišiel za nami jeden kápo a spýtal sa, či nechceme pracovať navyše za dvojitú porciu polievky. Všetci chceli ísť, trápil nás ukrutný hlad. Ocitol som sa medzi desiatimi vybranými na robotu. Ani môj brat, ani bratanci v tej skupine neboli. Dali nám ťahať voz, aký sa používa na prepravu sena. „Zapriahli“ nás namiesto koní. Prišli sme k baraku na konci karantény. Volal sa Leichenkeller, čo bola vlastne márnica. Keď sme otvorili dvere, vyvalil sa na nás odporný zápach z rozkladajúcich sa mŕtvol. Predtým som popri tomto baraku nikdy nešiel, a tak som sa dozvedel, že slúžil na odkladanie mŕtvych, čo zomreli v karanténe
Pod rakouskou orlicí a českým lvem – František Stanislav Petr
V každé české a moravské vesnici a městečku stojí památník padlým první světové války. Nerozlišuje mezi těmi, kteří padli na té či oné straně, neboť na obou stranách byli dobří vojáci, hrdinové i Švejkové. Kniha je příběhem vojáka-důstojníka, který se zúčastnil bitev na ruské i na italské frontě, je plná drobných, vážných i nevážných příhod, které se mu přihodily na bojištích i v nemocnicích a v období rekonvalescence. Podrobněji popisuje bitvy u Gruziatynu na ruské frontě a v masivu Monte Grappa na italské frontě. Kniha vychází vůbec poprvé v citlivé úpravě autorova syna Tomislava Petra v edici Modrý Mauricius.
Moje tri životy – Rozhovory so Zsófiou Mihancsik – Paul Lendvai
Pre generáciu, ktorá zažila bipolárny svet, je rakúsky komentátor Paul Lendvai, rodák z Budapešti, legendou. Východ mu v mnohom vďačí za to, že nebol v období studenej vojny Západom zabudnutý a jeho prenikavé postrehy boli majákom objektívnej žurnalistiky aj po páde železnej opony. Kniha rozhovorov s novinárkou Zsófiou Mihancsik je výpoveďou odhaľujúcou motívy a zlomové momenty Lendvaiových "troch" životov i úvahy o potrebe poctivého prístupu k vlastnej minulosti, ktoré sú prítomné v každej jeho knihe. Kritické postrehy o zákulisí povojnového i novšieho vývoja v Maďarsku sa odohrávajú na pozadí zasvätených a nekompromisných analýz a aktuálneho kontextu celej stredovýchodnej Európy.
František Udržal (1866-1938) – Jaroslav Rokoský,Urban Jiří
Sto padesáté výročí narození Františka Udržala, jež připadne na 3. ledna 2016, se stane vhodnou příležitostí k ohlédnutí za životními osudy a dílem význačného českého politika a sedláka. Tento státník první republiky, dlouholetý ministr národní obrany a v letech 1929–1932 předseda vlády ČSR, se po květnu 1945 vytratil z veřejného povědomí, ačkoliv se podstatně zasloužil o „budování státu“. Udržal zemřel v kritickém roce Mnichova. Nacistická a komunistická historiografie v něm spatřovala nejen prominenta zostouzené první republiky, ale i čelní osobnost agrární strany, která byla hlavní státotvornou stranou meziválečného Československa. Kolektivní monografie osmičky historiků věcně, kriticky a bez předsudků představuje a hodnotí život a dílo Františka Udržala v proměnách doby. Jednotlivé kapitoly se věnují Udržalově hospodářské a zemědělské práci, jeho působení v křesle poslance zemského sněmu a říšské rady, jako ministra obrany a premiéra, a také ve vztahu k agrární straně.
Krvavá grófka Alžbeta Bátoryová Fakty a výmysly – Pavel Dvořák,Karol Kállay
Kúpala sa v krvi. Pila ju. Zubami vytrhávala mäso zo živých obetí. Pohlavne úchylná sadistka, vampír, upír, grófka Drakula... Lenže čo z toho je dokázateľná pravda? A čo dokázateľným výmyslom? Možno sa vôbec dopátrať pravdy? Po 400 rokoch, bez šancí, že sa nájde historický doklad, ktorý ukáže, ako to vlastne bolo? História oživila starý príbeh a fotografia mu dala rozmer. V dvojakom svetle oboch disciplín a v spolupráci Pavla Dvořáka známeho ako autora literatúry faktu a fotografa Karola Kállaya dostal aj slávny prípad Alžbety Bátoryovej nové dimenzie.
Vzestupy a pády Karla IV. – Jiří Bílek
Karel IV., římský císař a český král, od jehož narození uplyne v květnu 700 let, byl jedním z největších panovníků evropského středověku. Za svého života i po smrti získal řadu přídomků: Otčím říše, Otec vlasti či Král kupec. A nedávno i Největší Čech. Jaký ale byl ve skutečnosti? Vytoužený syn, z kterého měl jeho otec takový strach, že ho poslal do daleké Paříže, kde vyrůstal a byl vychováván bez lásky rodičů, kralevic „skvrnící lože počestných žen“ a bojující jako kondotiér v Itálii a také moravský markrabě usilující o rozkvět českého království, snažící se omezit otcův pobyt v Praze a současně naplňující jeho sen o získání římského trůnu pro lucemburský rod. Český král, milovník rytířských turnajů, manžel čtyř žen a otec několika synů a dcer, představujících v prvé řadě „sňatkový kapitál“ pro jeho politické cíle, římský císař, zakladatel pražské univerzity, Nového Města, Karlštejna, Kamenného mostu i dalších staveb, milovník umění, sběratel svatých ostatků, autor vlastního životopisu. Ale také ješitný panovník přesvědčený o své vyvolenosti a jedinečnosti, objednavatel kronik líčících ho v těch nejzářivějších barvách, který neuměl vychovat svého nástupce a bohaté České království využil především jako základnu pro své mocenské ambice, aby si na sklonku života zamiloval Braniborsko. Věřil, že vše a každého lze koupit a nejednou sáhl i k podvodu, současně byl až bigotním katolíkem s dlaní dokořán otevřenou církvi. Svému nástupci zanechával nejen jedno z nejmocnějších evropských království, ale také zemi s řadou problémů, které byly důsledkem jeho vlády.
Stopy paměti – Jiří Doležel
Jejich rodiny a doba, ve které vyrostli, jim vštípily pevnost charakteru, smysl pro čest, lásku k vlasti a další v té době samozřejmé hodnoty, kterých se odmítli vzdát a po kterých dnes tak často voláme. Svým vyprávěním otevírají nezřídka nečekaný a neznámý vhled do temnějších období naší nedávné historie, jakými byly nástup nacismu, druhá světová válka a nástup komunismu... Vyprávění Sokolů, Skautů, válečných veteránů, ale i sudetské Němky, zemědělce na samotě nebo emeritního profesora Yaleské univerzity doplňují jejich fotoportréty a unikátní fotografie z rodinných archivů. Stopy paměti je projektem sdružení novinářů a historiků, který shromažďuje vzpomínky odpůrců a lidí postižených nacistickou a komunistickou totalitou na Střední Moravě.
Pokračovatel rodu – Alexander Münninghoff
Narodil jsem se 13. dubna 1944 v Poznani, starobylém polském městě. Ale když jsem se narodil, při bombovém útoku, který znamenal, že konec války je blízko, byla Poznaň německým městem, ze kterého Hitler posílal vojska do Sovětského svazu, a nyní se odtud vracel obrovský průvod zmrzačených a raněných. Má rodina se účastnila tohoto dramatu. Tato kniha je o ní. A o důsledcích války. O mazaném dědečkovi, který se stal jedním z nejbohatších mužů v Lotyšsku, ale dva dny před vypuknutím války se svou ruskou ženou a čtyřmi dětmi musel uprchnout do Nizozemska a zanechal tam všechen svůj majetek. Také je tu naivní otec, který bojoval na východní frontě, v uniformě Waffen SS, z idealismu proti Sovětům a pak šel v Nizozemsku k soudu. A matka, která po rozvodu uprchla do Německa. A o mně, vnukovi, synovi, dědicovi. Alexander Münninghoff je novinář a expert na Rusko. Pokračovatel rodu je autobiografická kniha založená na faktech a rodinných příbězích.
Egy magyar úr a XX. században – Ney Ákos tartalékos tüzér főhadnagy első világháborús emlékezései és családi levelezése 1914-1918 – Géza Buzinkay
A kötetben közölt írások és képek egy nagyrészt elfelejtett polgári réteg életformáját és gondolatait mutatják be abban a történelmi pillanatban, amikor világuk visszavonhatatlanul múlttá lett. A harctéri emlékezés és a levelek írói azt a sokoldalú érdeklődést, eszményt és emberi tartást testesítették meg, amelyet még a Monarchia idején sajátítottak el, és amelytől egy modern, európai szellemű Magyarország megteremtését remélték.