História
Hernando Colón v zrcadle své knihovny – Kašpar Oldřich
První v češtině psanou biografii o životních osudech nelegitimního syna objevitele Ameriky Kryštofa Kolumba (1451-1506), Hernanda Colóna (1488-1539). Netradiční přístup autora spočívá v mapování životních osudů jedné z nejvýraznějších postav kulturních dějin Španělska první poloviny 16. století, vášnivého bibliofila a (v tom nejlepším slova smyslu) knihovníka, jenž shromáždil na svoji dobu největší humanistickou knihovnu v Evropě. Neotřelost autorova pohledu spočívá v tom, že vykresluje Colóna a jeho aktivity (a mnohdy nelehké životní osudy) nejen na základě svědectví, dobových pramenů, výpovědí jeho přátel a spolupracovníků, ale rovněž, a to především, na bázi rozboru knih jeho nevšední sbírky. Nechybí ani pokus o psychohistorický pohled na protagonistu knihy. Hlavní text knihy je doplněn výkladovými rejstříky, jež rozšiřují znalosti o osobách, reáliích a geografii (a tvoří tak vlastně jakousi knihu v knize) a také přílohami, jež zahrnují znění některých důležitých pramenů.
Karel Havlíček ve světle korespondence – Lucie Rychnovská
Novinář, básník a politik Karel Havlíček (1821–1856) patří mezi nejvýznamnější osobnosti moderních českých dějin. Jeho korespondence čítá přes 1200 položek a je značně rozmanitá – svým stylem, užívanými jazyky, ale i pokud jde o jednotlivé pisatele a adresáty a Havlíčkův vztah k nim. Cílem této kolektivní monografie, která v NLN vychází v úzké souvislosti s právě zahajovanou šestisvazkovou edicí Havlíčkovy korespondence, je naznačit zmíněnou rozmanitost tohoto materiálu a s ní i variabilitu přístupů k jeho analýze. Autorský kolektiv v ní předkládá korespondenci Karla Havlíčka jako mimořádně podnětný zdroj poznatků o sociální praxi české společnosti poloviny 19. století, se zvláštním akcentem na praxi komunikační. Jednotlivé kapitoly jsou většinou věnovány jednomu Havlíčkovu epistolárnímu partnerovi nebo jednomu okruhu dopisů. Analýza dopisů v nich umožňuje mj. sledovat generační a myšlenkové souvislosti Havlíčkovy veřejné činnosti, odkrývat nové informace o dobovém publicistickém provozu, nově popsat způsoby užívání vybraných výrazů, které v polovině 19. století procházely v češtině bouřlivým vývojem, a poukázat na pestrý vějíř funkcí, které v tehdejší komunikaci plnily dopisy a které v dopisech plnily cizojazyčné prostředky.
Ľudovít Štúr – József Demmel
Domnievam sa, že Štúrov život a činnosť sú výnimočné a jedinečné nielen v slovenských, ale aj uhorských dejinách 19. storočia, navyše práve jemu najviac „prospeje“, ak spochybníme a spresníme zjednodušenia, falošné a sploštené tvrdenia historickej pamäti. Kritické poznámky v knihe nie sú namierené proti Štúrovi, snažia sa len odhaliť zjednodušenia s ním spojeného historického kánonu. Spochybnenie kánonických prvkov ma síce prinútilo vyzdvihnúť jednotlivé tvrdenia historikov, ktorým oponujem, no aj v týchto prípadoch som sa snažil nekritizovať dielo daného autora, len ako na jav poukázať na kánonické korene jeho tvrdení (nešetril som však ani sploštené tvrdenia maďarských historikov, čo písali o Štúrovi alebo jeho dobe). To, pravda, vonkoncom neznamená, že tento spoločensko-historický prístup a analýza sú dnes jedinou legitímnou interpretáciou Štúrovho životného diela, naopak, domnievam sa, že zostalo ešte veľa neexploatovaných interpretácií, nepoložených otázok a tém, ktoré treba opäť spracovať. Som si istý, že v tejto knihe je viacero tvrdení, s ktorými – pre rozdielnosti slovenskej a maďarskej národnej pamäti – nebude súhlasiť väčšina slovenských čitateľov. Verím však, že napriek nesúhlasu aj v najchúlostivejších témach nájdu prijateľné, doteraz neznáme tvrdenie či argument – a v tom prípade moje snaženie nebolo márne.
Széchenyi breviáruim – Gondolatok nemzetről, magyarságról, erkölcsről, hitről, emberről – Gyula Kalász
2016-ban emlékeztünk a "legnagyobb magyar"születésének 225. évfordulójára. Alkalom ez arra, hogy megismerjük az elmaradottság felszámolásáért, a Magyar Tudományos Akadémiáért, a Lánchídért, a Nemzeti Játékszínért, a Duna szabályozásáért, a közlekedés, a pénzügyek reformjáért, a lóverseny meghonosításáért küzdő gróf gondolatait nemzetről, magyarságról, erkölcsről, hitről, emberről, egyidejűleg megismerve azokat is akik hatottak rá, és akikre ő hatott. A gazdag válogatás bizonyítja, hogy szellemi kisugárzása nem csak saját korában volt érzékelhető, hanem a késői utókor, sőt a jelen is hasznosíthatja gondolatait.
Luther – život a dielo reformátora – R. H. Bainton
Životopis Martina Luthera od Rolanda H. Baintona nám predstavuje jednu z najvýznamnejších osobností nielen cirkevných, ale aj celosvetových dejín. Je to príbeh človeka, ktorý prinútil cirkevnú aj svetskú vrchnosť prehodnotiť zaužívané autoritárske predstavy o usporiadaní cirkvi a celej spoločnosti. Bainton nás prístupným rozprávačským štýlom s takmer sto dobovými ilustráciami zoznamuje s najznámejším Nemcom, ktorý podnietil veľké masy ľudí v celej Európe hlbšie rozmýšľať nielen o otázkach viery a osobnej zbožnosti, ale aj o hodnotách, na ktorých neskôr celé generácie budovali modernú západnú civilizáciu.
V kole vojny 2.vydání – Josef Lacina
Dlouhá cesta 1. světovou válkou začala pro Josefa Lacinu v srpnu 1914 na libereckém nádraží odjezdem na frontu do Srbska. Jako mnoho z českých vojáků však nebyl nadšen představou boje se slovanským národem. Pokoušel se proto přejít do zajetí, což se mu v prosinci 1914 podařilo. Relativně poklidný život válečného zajatce pracujícího v textilní továrně zhatila v říjnu 1915 nová ofenzíva Centrálních mocností a zhroucení srbské armády, které následovala jedna z největších tragédií Velké války – ústup přes albánské hory za nepříznivých klimatických podmínek a s minimálními zásobami. Tato „Srbská Golgota“, která si vyžádala kolem 250 000 obětí z řad vojáků i civilistů, pro Josefa Lacinu a další přeživší zajatce skončila na neméně nehostinném italském ostrově Asinara. Následoval převoz do Francie a práce v chemické a zbrojní továrně. Na počátku roku 1918 vstoupil do formující se čs. armády a stal se příslušníkem 21. střeleckého pluku. Účastnil se s ním všech bojů na západní frontě, včetně slavné bitvy u Terronu v říjnu 1918. Jeho kolo vojny se zastavilo v únoru 1919 po bojích na Těšínsku.Ilustrace Josef Lacina.
U Dunkerquu za svobodu v Ruzyni za čest – František J. Kolár
Az értelem anyanyelvén – Kolektív autorov
A legutóbbi évszázad magyar filozófusainak munkásságára reflektáló kötet szándékoltan nem antikvárius szemléletű válogatás, hanem az aktuális (nem csak a magyar) filozófiai gondolkodásban helytálló gondolatokat felvető szerzőket állít egymás mellé. Olyan merítés, amelyből rálátás nyílik a kortárs filozófiát és kultúrát foglalkoztató problémák egyfajta keresztmetszetére. A válogatásban magyar filozófusok írásai szerepelnek magyar filozófusokról vagy a filozófiai értelmezéssel szembeni aktuális kihívásokról. Alapvető irányultságukat tekintve mindannyian a kérdezés, a meghatározás és a megalapozás szakszerűségének igényét vallják magukénak, s ezáltal a tág értelemben vett tudomány talaján állnak, vagy másképpen szólva, "az értelem anyanyelvén" szólalnak meg, az értelemkereső attitűdök sokféleségét hozzák közelebb olvasóikhoz.
Ženy na rozcestí – Blanka Jedličková
Jak žila společnost v době protektorátu, v letech 1939–1945? A především jaké bylo postavení ženy v této společnosti a jak ho nastolení totalitního režimu ovlivnilo? Tyto otázky se autorka pokouší zodpovědět prostřednictvím životních příběhů sedmi žen: Milady Marešové, Anny Letenské, Gertrudy Šedové-Popperové, Niny Jirsíkové, Anny Sedláčkové, Marcelly Sedláčkové a Zdeny Kavkové-Innemannové. Každá z těchto hrdinek knihy byla určitým způsobem spjata s divadlem – jako výtvarnice, herečka, tanečnice – a každá se musela opakovaně rozhodovat, jak se zachová, a to v situacích mnohdy velice složitých a nejednoznačných. Rozdílné byly však jejich osudy ve vztahu k okupační moci: některé z těchto žen se staly oběťmi totalitního násilí, jiné přivedla souhra okolností až ke kolaboraci, životy dalších žen poznamenal několikaletý pobyt v koncentračním táboře či ve vězení. Neobyčejně čtivě psaná kniha poskytuje nový pohled na každodenní život v protektorátu.
Předchůdci latinskoamerické svobody – Ján Klíma
Čtivý soubor tří životopisů významných bojovníků za nezávislost v období od konce 18. století do vyvrcholení latinskoamerických revolucí ve 20. letech 19. století. Jejich osudy se týkají různých prostorů (Brazílie, Mexiko, La Plata), a tak umožňují pochopit specifickou problematiku dotyčných regionů. Tiradentes (Joaquim José da Silva Xavier) je brazilský národní hrdina popravený 21.4.1792 za připravované independentistické spiknutí a připomínaný každý rok nejvýznamnějším státním svátkem. Hidalgo (Miguel Hidalgo y Costilla) je "první hybatel" dlouholetého mexického boje za nezávislost, zastřelený 1811, ale nyní uctívaný jako otec Mexické republiky. Artigas (José Gervasio Artigas) je zakladatel uruguayské identity a představitel svobodomyslného federalismu v laplatské oblasti, který byl stižen "černou legendou" a roku 1820 vytlačen do exilu, ale jehož pomníky lze nyní spatřit v mnoha metropolích. Všechny tři biografie chtějí upoutat čtenáře literárním zpracováním, nerezignují však na důležitá historická fakta a uvedené osobnosti interpretují podle nejnovějších pohledů. Po každém životopisu následuje relevantní bibliografie. Po každém životopisu následuje relevantní bibliografie. Kniha je doplněna 33 ilustracemi a 2 mapami.
Letec Otto Hanzlíček – Matěj Hanauer
Tato unikátní kniha vypráví příběh československého pilota 312. perutě R.A.F. Otty Hanzlíčka (1911–1940), který se nikdy nesmířil s obsazením své vlasti a byl ochoten odejít do neznáma, aby se nepříteli postavil tam, kde to uměl nejlépe – na nebi – jako pilot stíhacích letounů. Při své válečné cestě poznal Polsko, Francii, exotickou Afriku i Anglii. Jeho válečný deník poskytuje jedinečný pohled na historické události, než jak je známe. Do širšího dobového kontextu osobní příběh dostává doprovodný text leteckého historika Jiřího Rajlicha. Knihu k vydání připravil Matěj Hanauer (1990), absolvent pražské VŠUP a praprasynovec Otty Hanzlíčka.
David Gans – Jiřina Šedinová
Monografie představuje jednu z nejzajímavějších osobností rudolfínské Prahy, Davida ben Šlomo Ganse (1541 Lippstadt, Vestfálsko – 1613 Praha), který náležel k okruhu učenců pražského Židovského Města. Jeho nejdůležitějším dílem je kronika ?emah David (Ratolest Davidova, Praha 1592). V prostředí střední a východní Evropy byl Gans prvním židovským historikem s profesionálním přístupem ke zpracovávané látce, s prameny pracoval v duchu humanistické historické metodologie. Přes zachování středověké analistické formy tak vytvořil první dílo tohoto typu v židovské literatuře střední Evropy.
Jindřich starší z Minsterberka – Martin Šandera
Jindřich starší z Minsterberka, třetí syn krále Jiřího z Poděbrad, zažil vzestup i úpadek českého státu, ztroskotání otcových plánů a nástup nové vládnoucí dynastie. Kniha Martina Šandery přibližuje knížete Jindřicha jako zajímavou a poněkud opomíjenou osobnost českých dějin. Horlivější kališníci Jindřichovi zazlívali opuštění víry předků, otce i děda. Přesto právě Jindřich zdědil nejvíce z povahy krále Jiřího, svými vlastnostmi, stylem života, uvažováním i chováním se mu nejvíce podobal. Nikdy nebyl fanatikem, a i když se nebál tasit meč a vést vojsko do bitvy, dával přednost diplomacii. Byla to vysoká a nebezpečná hra, v níž dominovali Jagellonci, Matyáš Korvín, Habsburkové, římská kurie i kurfiřtské rody a Jindřich měl většinou v ruce jen nízké karty, navzdory tomu se v ní však dokázal uplatnit. I když jeho velké mocenské ambice a plány ochromoval vleklý, úmorný a ponižující zápas s dluhy, dokázal zachránit prestiž rodu a nalézt mu nové postavení i budoucnost.
Dva životy Vladimíra Krajiny – Jan Drábek
Autor knížky Jan Drábek, syn jednoho z trojice velkých a dlouholetých přátel Drábek - Krajina - Drtina, zachycuje životní příběh Vladimíra Krajiny pohledem jakoby zevnitř, vždyť autor hodně z toho o čem píše, měl doslova z první ruky. Poctivě, se snahou o zasazení do širších historických souvislostí popisuje Krajinovo mladí, studia a práci na Karlově univerzitě a po vzniku Protektorátu jeho někdy až dobrodružný boj proti nacistům, dramatické zatčení v Českém ráji, po kterém byl, dalo by se říci "osobním vězněm K. H. Franka". Čtenáře jistě zaujme i Krajinův nebezpečný útěk do nucené emigrace před komunistickým terorem. Ve druhé části je vylíčena nová životní etapa Vladimíra Krajiny a jeho rodiny v kanadském Vancouveru. Zaznamenává jeho významnou a úspěšnou práci respektovaného vědce, pedagoga a doslova ekologického pionýra, který dokázal navrhnout a prosadit Zákon o ekologických rezervacích, který byl vládou schválen. Poté byl hlavním iniciátorem vyhlášení více než sto chráněných přírodních rezervací nejen v Britské Kolumbii, což byla do té doby v Kanadě nevídaná věc... Kniha o Vladimíru Krajinovi, muži, který obdržel zvláštní ocenění od prezidenta T.G. Masaryka, státní vyznamenání od prezidenta Edvarda Beneše i prezidenta Václava Havla, ale také Řád Kanady, rozšiřuje čtenáři pohled na českou, ale také kanadskou nedávnou historii.
Zápisky ostreľovača – Vasilij G. Zajcev
Legendárny ostreľovač Vasilij Grigorievič Zajcev sa narodil v roku 1915 na Urale a od detstva sa učil umeniu loviť v tajge. Najprv pôsobil v Tichomorskom loďstve a v roku 1942 prišiel do Stalingradu ako dobrovoľník. Slúžil v 1047. streleckom pluku 284. streleckej divízie 62. armády. Využil svoje lovecké zručnosti a nadanie a od septembra do decembra zlikvidoval pod nepriateľskou paľbou v troskách horiaceho Stalingradu 225 nemeckých vojakov a dôstojníkov. V Stalingrade sa bojovalo doslova o každý kúsok zeme, o každú budovu a o každú ulicu na život a na smrť a z jeho opisov doslova mrazí. Zajcev sa vydával na lov nepriateľa ako tieň, najradšej sám, neskôr zaúčal, ako prežiť, ďalších. V januári 1943 ho zranila mína a oslepol, čo mu zrejme zachránilo život. Zrak sa mu napokon po ťažkej operácii vrátil. Svoje spomienky na detstvo, dospievanie a vojnové časy opisuje realisticky a zároveň poeticky, s humorom a pozorovateľským talentom. Jeho veta „za Volgou sa pre nás končil svet“ sa stala symbolom ruského odporu proti nepriateľovi a heslom sovietskych vojakov v Stalingrade. Taktika, ktorú vyvinul počas bojov, sa dodnes vyučuje na vojenských školách po svete a podrobne ju opísal aj v dvoch učebniciach pre ostreľovačov. Dožil sa 76 rokov. Zajcevov životný príbeh inšpiroval viacerých filmových režisérov. Jeho pôsobenie v stalingradskom vojnovom pekle stvárnil J. Ozerov vo filme Anjeli smrti (1992) a J. J. Annaud vo filme Nepriateľ pred bránami (2001).
Generál Karel Lukas – Jiří Friedl
Ze severní Moravy pocházelo mnoho zajímavých osobností, které se zapsaly do naší moderní historie. Zvláštní skupinu tvoří vojáci – účastníci prvního i druhého odboje. Patřil mezi ně i rodák z Brníčka Karel Lukas, jehož osudy zůstávají poněkud zapomenuty. Jeho vojenská kariéra mu dala přitom prožít neobyčejné události a setkat se zajímavými lidmi. Zůstával přitom vždy českým vlastencem a severomoravským patriotem. Za svobodu vlasti bojoval jako legionář a v letech 1939–1945 jako příslušník československé zahraniční armády. Významným způsobem se podílel na přípravách obrany Československa ve třicátých letech, pomáhal budovat československé vojsko ve Francii a Velké Británii a jako pozorovatel u britských vojsk zažil za druhé světové války bitvu u El Alameinu a boje v Itálii. Putování jeho životem je pro čtenáře zároveň jedinečnou příležitostí nahlédnout do dosud málo známých či dokonce neznámých kapitol našich moderních dějin a uvědomit s jakou nezištností dokázali naši předkové bojovat za svobodu a demokracii. Karel Lukas své znalosti a schopnosti dal plně do služeb Československa, v jehož budoucnost věřil. Tento milovník umění a člověk s kontakty v nejvyšších patrech anglické aristokracie jistě netušil, když se v roce 1947 vracel domů po několikaletém působení jako vojenský přidělenec v USA a Kanadě, jak smutný osud ho brzy potká. Pro komunisty, kteří Československo definitivně ovládli v únoru 1948, se stal nepohodlným člověkem. Způsob a okolnosti jeho tragické smrti v roce 1949 by přitom měly být dodnes výstražným mementem dokládajícím zrůdnost komunistického režimu.
Ferdinand III. (1608–1657) – Lothar Höbelt
Císař Ferdinand III. (1608–1657) se narodil v období, kdy vrcholil tzv. habsburský bratrský rozkol (mezi Rudolfem II. a Matyášem), a dospěl za třicetileté války, během níž se stal jako „generalissimus" nástupcem Albrechta z Valdštejna ve velení císařské armády. Jeho vítězství u Nördlingenu v roce 1634 vedlo o rok později k pražskému míru, ke smíření se Saskem a německými luterány.Jako císař (od roku 1637) pak Ferdinand marně usiloval o separátní mír se Švédy, kteří se nakonec dostali až před vídeňské brány, bojoval proti Francii kardinálů Richelieua a Mazarina, na prvním místě mu však šlo o jednotu „rakouského domu", totiž o spojení se Španělskem, pojící se s vyhlídkami na dědictví jeho světové říše, rozkládající se jak v Evropě, tak v zámoří. Nicméně při uzavření vestfálského míru (1648) byl okolnostmi donucen souhlasit s dočasným oddělením se od španělských příbuzných – a právě v tomto směru se stal mírovým císařem proti své vůli.Kulturně znamenala epocha jeho života vrchol italského vlivu, počínaje příbuzenstvím s Gonzagy a Medicejskými, přes protireformační Řím až k vysokým důstojníkům typu Piccolominiho či Montecuccoliho. Byla to epocha přechodová, od žoldnéřů a kondotiérů ke stálému vojsku, od aristokratického života s renesančním duchem ke dvorské kultuře baroka. Doba jistě ve všech ohledech pozoruhodná a neprávem opomíjená. Kniha rakouského historika Lothara Höbelta vyplňuje mezeru, která donedávna zela i v rakouském dějepisectví, monografie Ferdinanda III. je v českém prostředí vůbec první svého druhu. L. Höbelt je profesorem novějších dějin na vídeňské univerzitě a jako erudovaný autor celé řady publikací k politickým a vojenským dějinám (mj. „1848. Österreich und die deutsche Revolution“) jistě není zcela neznám ani českému publiku.
Diktátoři černého kontinentu – Martin Nekola
Tématem knihy, poněkud exotickým pro českého čtenáře, jsou nedemokraticky vládnoucí muži ve dvaadvaceti vybraných afrických státech (např. Jean-Bédel Bokassa, Muammar Kaddáfí, Mengistu Haile Mariam či Robert Mugabe). Publikace se zaměřuje na období studené války, zejména od roku 1960, kdy zde sedmnáct zemí vyhlásilo nezávislost, a populárně-naučnou formou seznamuje s překotnými a komplikovanými dějinami této oblasti v uplynulých šesti desetiletích
Přežil jsem peklo gulagu – Egon Morgenstern
Vzpomínky Egona Morgensterna, českého Žida, který při útěku před nacismem skončil v Pobaltí, kde byl zatčen sovětskou NKVD a následně deportován do tábora gulagu. Pět let lágru při budování železnice z Kotlasu do Vorkuty přežil, ale ani po válce a propuštění se nesměl vrátit a dodnes žije ve Vilniusu. Jde o stručný a přitom poutavý text, který je výjimečný osudem člověka, jenž zažil skoro současně perzekuci ze strany dvou totalitních režimů.
Štefan Janšák Tri literárne potréty – Eva Králíková
Štefan Janšák (1886 – 1972) zanechal výraznú stopu vo viacerých vedných a literárnych disciplínach. Jeho životopis A. Kmeťa (1941) bol niekoľkokrát reedovaný. V bohatej rukopisnej pozostalosti Janšáka sa však nachádzajú ďalšie životopisné eseje, ktoré dodnes neboli publikované: biografie J. Petrikovicha, A. Halašu a J. Bodnára. Vďaka svojej informačnej i literárnej hodnote, odborne edované historičkou a muzeologičkou, sa môžu stať užitočným pramenným materiálom a sprítomniť odkaz autora Š. Janšáka i opisovaných výrazných osobností slovenskej vedy a kultúry.
Pouličný diviak 3. vydanie – Peter Sorát
Existuje vôbec možnosť odraziť sa od dna po rokoch bezdomovectva? Dá sa preraziť napríklad v oblasti literatúry? Peter Sorát, bratislavský bezdomovec s "bydliskom" v Starom meste, sa o to teraz pokúša. Väčšina z bezdomovcov je na okraji záujmu spoločnosti. Svet na nich pomaly zabúda a oni naň zanevreli. Každý z nich má jedinečný životný príbeh. V publikácii s názvom Pouličný diviak (Zo života na ulici) Peter Sorát odkrýva ten svoj. Zhrnul svoje takmer desaťročné skúsenosti zo života na ulici.Nie sú to len zážitky a spomienky, ale ukazuje čitateľovi, aká tenká je hranica medzi usporiadaným, "normálnym" životom a tým na ulici. Kto z nás môže s istotou povedať, že jemu sa to stať nemôže? Autor nie je síce profesionálny spisovateľ, ale píše jednoduchým, čítavým, pútavým štýlom, ktorým si dokáže čitateľa získať už od prvej vety. Za svoj život na ulici neobviňuje nikoho, nehľadá chyby na druhých, ale úprimne a s istým sebe vlastným odstupom prijíma svoj osud. Z jeho prózy, ktorá miestami až mrazí, presvitá osobitný humor, bez ktorého by autor asi ťažko zvládol roky odriekania. Sorát realisticky vykresľuje, čím všetkým musí bezdomovec prejsť, kým si zabezpečí nevyhnutné životné potreby, ako sú strava, oblečenie a strecha nad hlavou. Priznáva pocity hanby, beznádeje, skľúčenosti, ale na druhej strane sa snaží nájsť pozitívum vo všetkých aspektoch svojho života. Celkové vyznenie diela je optimistické, ale v skutočnosti bude autorov optimizmus opodstatnený vtedy, keď vydanie jeho knihy bude preňho znamenať začiatok návratu do bežného života.
Himmler – Katrin Himmlerová
Sokáig azt hittük, hogy Heinrich Himmlernek a feleségéhez, Margóhoz írott levelei - akárcsak a Reichführer-SS egyéb más iratai - végérvényesen eltűntek. Több évtizeddel öngyilkossága és a második világháború befejezése után azonban a levelek Tel-Avivban, Izraelben napvilágra kerültek. Ezek az iratok - amelyek tökéletesen kiegészítik Margónak a koblenzi német Szövetségi Levéltárban őrzött leveleit, és amelyeket e kötet most először közzétesz - a Harmadik Birodalom egyik legfontosabb szereplőjének a magánéletét helyezik teljesen újszerű megvilágításba. Amikor Heinrich Himmler és Marga Siegroth 1927-ben megismerkedik, őszinte érzelmeket táplálnak egymás iránt. A házaspárt szoros egységbe forrasztják a közös vidéki életről szövögetett álmaik, valamint antiszemitizmusuk. Himmler, a náci pártfunkcionárius gyakran van úton a Führerrel együtt, és a messzi távolból "kis szerelmének" azt tanácsolja, hogy a bodzabogyóból lekvárt főzzön, Marga pedig arról számol be, hogy az otthonuk az "összes nemzetiszocialista lakos találkozóhelyévé" vált. Himmler 1933 után a náci rezsim második leghatalmasabb emberévé növi ki magát; az SS birodalmi vezetőjeként és a német rendőrség fejeként a "zsidókérdés végleges megoldásával" foglalkozik, miközben "aranyos kis asszonykájának" - aki a Vöröskereszt megbízásából a megszállt Lengyelországot járja (ahol mindenütt "leírhatatlan mocsokkal" találkozik) - "anyák napjaA alkalmából "sok-sok jókívánságait küldi", és fényképeket mellékel az SS alakulatainál tett utazásairól. E levelek ártatlan, kispolgári díszletei mögül nemcsak "Hitler hóhérjának" sötét alakja bukkan elő, hanem a Himmler magánéletére éppúgy jellemző brutalitás és érzéketlenség is.
Denník Anny Frankovej – Mirjam Pressler,Otto H. Frank,Adam Bžoch
Úplné vydanie najznámejšieho denníka na svete pod záštitou Nadácie Anny Frankovej. Trinásťročná Anna Franková sa spolu s rodinou počas druhej svetovej vojny dva roky ukrývala v zadnej časti jednej budovy v Amsterdame. Tesne pred koncom vojny však padla za obeť nacistickému režimu. Anna si zapisovala udalosti od 12. júna 1942 do 1. augusta 1944 a zaznamenala všetko, čo sa okolo nej dialo, aj jednotlivé dni v úkryte. Keď v marci 1944 v Oranžskom rádiu počula výzvu občanom, aby poskytli svoje zápisky do zbierky na historické účely, svoje poznámky začala prepisovať do knižnej podoby. Stihla prepísať podstatnú časť pôvodných listov. Zápisky sa končia textom, ktorý Anna zaznamenala iba pár dní pred tým, ako ju aj jej rodinu našli vojaci a odvliekli do koncentračného tábora. Zápisky sa však zachovali a po vojne sa o ich knižné vydanie zaslúžil Annin otec Otto Frank, ktorý jediný vojnu prežil.
Pouličný diviak 3. vydanie – Peter Sorát
Existuje vôbec možnosť odraziť sa od dna po rokoch bezdomovectva? Dá sa preraziť napríklad v oblasti literatúry? Peter Sorát, bratislavský bezdomovec s "bydliskom" v Starom meste, sa o to teraz pokúša. Väčšina z bezdomovcov je na okraji záujmu spoločnosti. Svet na nich pomaly zabúda a oni naň zanevreli. Každý z nich má jedinečný životný príbeh. V publikácii s názvom Pouličný diviak (Zo života na ulici) Peter Sorát odkrýva ten svoj. Zhrnul svoje takmer desaťročné skúsenosti zo života na ulici.Nie sú to len zážitky a spomienky, ale ukazuje čitateľovi, aká tenká je hranica medzi usporiadaným, "normálnym" životom a tým na ulici. Kto z nás môže s istotou povedať, že jemu sa to stať nemôže? Autor nie je síce profesionálny spisovateľ, ale píše jednoduchým, čítavým, pútavým štýlom, ktorým si dokáže čitateľa získať už od prvej vety. Za svoj život na ulici neobviňuje nikoho, nehľadá chyby na druhých, ale úprimne a s istým sebe vlastným odstupom prijíma svoj osud. Z jeho prózy, ktorá miestami až mrazí, presvitá osobitný humor, bez ktorého by autor asi ťažko zvládol roky odriekania. Sorát realisticky vykresľuje, čím všetkým musí bezdomovec prejsť, kým si zabezpečí nevyhnutné životné potreby, ako sú strava, oblečenie a strecha nad hlavou. Priznáva pocity hanby, beznádeje, skľúčenosti, ale na druhej strane sa snaží nájsť pozitívum vo všetkých aspektoch svojho života. Celkové vyznenie diela je optimistické, ale v skutočnosti bude autorov optimizmus opodstatnený vtedy, keď vydanie jeho knihy bude preňho znamenať začiatok návratu do bežného života.