Atlantis
Julius Caesar – William Shakespeare
Shakespearova hra Julius Caesar patří k jeho nejznámějším politickým tragédiím. Shakespeare v ní podává strhující příběh nejznámější politické vraždy v dějinách. Jeho divadlo politiky je zároveň až znepokojivě aktuální, neboť jedinečným způsobem předvádí mocenskou manipulaci a klade otázky, které přes vzdálenost času neztratily nic na své naléhavosti. Může být vražda politickým nástrojem státní obrody? Jaká je role násilí v politice? Co je to občanská odpovědnost? Co je to lidská odpovědnost?
Bouře – William Shakespeare
Féerie pro jindy I. – Louis-Ferdinand Céline
Féerie pro jindy I, se otevírá atmosférou před Célinovým odchodem z Paříže a pokračuje Célinovým pobytem na individuální cele v oddělení odsouzených na smrt ve věznici v Kodani. „Kupte si Féerii! knihu co vám omladí duši a rozchláme střeva! rozpráší starosti!… boly, karamboly! havárie!… rozrůžoví, rozevře, rozetne! žluč! pochondrii! žádná přehršle knih! žádná přehršle slov! Féerie!“L. F. Céline
Kniha smíchu a zapomnění – Milan Kundera
„Celá tato kniha je román ve formě variací. Jednotlivé oddíly následují po sobě jako jednotlivé úseky cesty, která vede dovnitř tématu, dovnitř myšlenky, dovnitř jedné jediné situace, jejíž pochopení se mi ztrácí v nedohlednu. Je to román o Tamině, a ve chvíli, kdy Tamina odchází ze scény, je to román pro Taminu. Ona je hlavní postavou i hlavním posluchačem a všechny ostatní příběhy jsou variací jejího příběhu a sbíhají se v jejím životě jako v zrcadle. Je to román o smíchu a o zapomnění, o zapomnění a o Praze, o Praze a o andělích. Ostatně není to vůbec náhoda, že mladík, jenž sedí u volantu, má andělské jméno Rafael.“
Milan Kundera napsal Knihu smíchu a zapomnění česky; poprvé vyšla francouzsky pod názvem Le livre du rire et de l'oubli v Éditions Gallimard roku 1979. Česky vyšla poprvé v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. v Torontu roku 1981.
Valčík na rozloučenou – Milan Kundera
Do této černé románové frašky svedl autor několik postav: těhotnou svobodnou zdravotní sestru, jejího ženatého milence muzikanta, jeho krásnou a žárlivou ženu, honbu na zatoulané psy, výjev před potratovou komisí, mladou Američanku toužící po dítěti a jejího manžela stiženého strachem ze smrti, dále českého gynekologa, který domněle neplodné pacientky v lázních léčí injektováním svého vlastního semene, zakládá tím sbratření lidstva a za službu prokázanou zmíněným Američanům požádá, aby ho adoptovali a umožnili mu tím výjezd za hranice, a konečně někdejšího politického vězně, z něhož se těsně před legální emigrací stane vrah.
Zneuznávané dědictví Cervantes – Milan Kundera
Druhý svazek esejů s názvem Zneuznávané dědictví Cervantesovo obsahuje dva texty věnované umění románu: Zneuznávané dědictví Cervantesovo a Jeruzalémský projev: Román a Evropa (z knihy L'art du roman, Editions Gallimard 1986).
Na záložce se dočtete: "Zapomíná se, že zakladatelem Novověku nebyl jen Descartes. Byl to též Cervantes. Umění románu postihlo novou tvář světa, v němž ‚jediná boží Pravda se rozpadla na sta relativních pravd‘. Román, ‚dědictví Cervantesovo‘, provázel Evropu po několik staletí až do doby ‚terminálních paradoxů Novověku‘ — paradoxů nádherně odhalených velkými středoevropskými romány první půle dvacátého století. Román může dnes jen těžko žít ‚v míru s duchem naší doby: chce-li ještě objevovat, co není objeveno, chce-li ještě ‚pokročit' dál jakožto román, může to dělat jen navzdory a proti pokroku světa‘.“
Nesnesitelná lehkost bytí – Milan Kundera
Poprvé vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“
Žert – Milan Kundera
Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti.
Slova, pojmy, situace – Milan Kundera
Pátý svazek esejů se jmenuje Slova, pojmy, situace. Autor píše na záložce: „Umění románu, jehož dějiny započaly velkým Rabelaisovým dílem na počátku 16. století, doprovází až dodneška Evropu a její konkrétní život. Tato malá knížka nemá nic společného s nějakým vědeckým povídáním. Je složena z různých krátkých zamyšlení nad lidskými situacemi, tak jak jsem se o to snažil já sám (první část Slova), ale zejména umění románu během celých svých dějin (druhá a třetí část: Pojmy a Situace).“
Brechtova milenka – Jacques-Pierre Amette
Románový příběh o Bertoltu Brechtovi, který se v roce 1948 vrátil z exilu, a mladé krásné herečce Marii Eichové, agentce Stasi, začíná v roce 1948 v poválečném Východním Berlíně... Francouzský prozaik, dramatik a literární kritik Jacques-Pierre Amette (nar. 1943) byl za tuto knihu v roce 2003 vyznamenán prestižní cenou Prix Goncourt.
Německý dramatik Bertolt Brecht (1898—1956) po letech v exilu přijel v roce 1948 do Východního Berlína. Rozhodl se rozbít svůj umělecký stan v Německé demokratické republice. Ostře protikapitalisticky angažované divadlo, jaké vyznával, mělo v tamním režimu naději stát se oficiální státní scénou štědře podporovanou i v poválečné bídě.
Naděje se splnila. Brecht vytvořil z vlastních her inscenace, které mu založily věhlas trvající dodnes. Státní podpora umožňovala vést život loajálního prominenta, pěstovat mimomanželské vztahy, které jeho žena Helena Weigelová tolerovala, a budovat kolem sebe exteritoriální atmosféru.
Narážel však na stále větší obtíže. Jeho předváleční druzi jej dali hlídat všudypřítomnou Stasi a s jeho poetikou se nesmířili. Byl nejen státně vydržován, ale zároveň trpěn jako nevypočitatelný cizorodý živel.
Brecht cítil, že jeho srdce dosluhuje.
Tak prožíval uměleckou sklizeň a zároveň obklíčení ideologickými dogmatiky a fízly.
Román Brechtova milenka vychází ze znalosti reálií, postavu Brechtovy milenky a spolupracovnice Stasi Marie Eichové si však Amette dovedně vymyslil. Křehce ironické tóny tím zdařile kontrapunktoval smutkem nad posledními lety chytrého a úspěšného umělce.
O intelektuálovi, který se necítí dobře – Pavel Švanda
Autor na záložku napsal: Prozaická sbírka O intelektuálovi, který se necítí dobře je relativně pestrým souhrnem zamyšlení a meditativních i analytických esejů. Je tu též portrét muže byznysu a povídka o zkušenosti potopy. Všechny texty se obracejí k českému čtenáři, i když autor připouští, že se vždy necítí vázán převládajícími tuzemskými zájmy, upínajícími se hlavně ke sporům o politickou moc a rozdělování peněz. Trochu rozptylujícího popovídání nabízejí úvodní fejetony, ale zásadním rysem sbírky je spíše vůle k soustředění. Esej jako žánr lze nejlépe vnímat v rytmu volných nadechnutí a vydechnutí, nikoliv jako udýchané hromadění důkazů obžaloby.
Tisíce slov – Ludvík Vaculík
Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují dvěma komponovanými svazky.
Na začátku roku 2009 vydáme svazek Tisíce slov.
Obsahuje: autorův výběr z publicistických textů z let šedesátých, fejetonů z let sedmdesátých, kapitoly z dosud nepublikovaného románu Stará postel;
dokumenty: Projev na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, Dva tisíce slov, Deset bodů, Prohlášení Charty 77; korespondenci s ÚV KSČ, záznamy Státní bezpečnosti; dobové fotografie a karikatury; jmenný rejstřík.
Král Lear – William Shakespeare
Král Lear je bezpochyby jednou z největších, ne-li největší Shakespearovou tragédií. Největší proto, že všechno dění a lidské konání v ní probíhá na obrovských pláních země i nebe. Několik postav v ní přehrává drama lidského údělu. Je to hra velmi konkrétní, fyzický detail v ní hraje mimořádnou roli, zároveň hra univerzální, hra o světě, který se otřásá v základech, hra, v níž se hroutí všechny tradiční hodnoty, hra vizionářská a apokalyptická. V samém srdci této Shakespearovy tragédie je obraz poutníka a cesty. Geograficky vzato putuje Lear ze svého sídla do Doveru. Ale jako každá cesta poutníkova i Learova pouť má ještě jiný, daleko důležitější rozměr. Lear putuje z královského paláce do pusté přírody, od svých dcer Regan a Goneril ke Kordelii, od pýchy k pokoře, od panovačné a autoritářské sebestřednosti k soucitu a odpuštění, od koruny ze zlata, symbolu slávy, bohatství a moci, k věnečku z plevele a polního kvítí.
Kupec benátský / The Merchant of Venice – William Shakespeare
V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této komedie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá soupis Překlady Kupce benátského na českých jevištích.
Jak se vám líbí – William Shakespeare
Hra Jak se vám líbí patří k vrcholným komediím Williama Shakespeara, kterým se často říká komedie sváteční. Kromě mileneckých párů a nezapomenutelné Rosalindy v ní vystupuje Šašek a melancholický Žak v ní pronáší jeden z nejslavnějších Shakesperových monologů vůbec, začínající slovy "Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci". Shakespeare v komedii Jak se vám líbí předvádí v divadelní zkratce svět jako jeviště. Postavy nechává jednat v divadelních situacích, které se v sobě vzájemně zrcadlí a ve kterých nakonec vždycky poznáme i samy sebe. V tomto magickém shakespearovském zrcadlení spočívá půvab, humor i moudrost komedie Jak se vám líbí především.
Macbeth/Macbeth – William Shakespeare, Martin Hilský
V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této slavné tragédie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá studie Bohuslava Mánka o českých inscenacích a překladech Macbetha.
Hodiny klavíru – Ludvík Vaculík, Jan Vaculík
Na záložku autor napsal: „Pravívám, že normální a zdravý člověk nepíše, ale že psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže. Co jsem kdy napsal, bylo vždycky vítězstvím nad něčím takovým. Dále pravím, že žádná knížka nefunguje bez ženské postavy: ona tu krizi dělá. Tyto zápisy vznikly jinak: z podnětu v redakci Literárních novin, pro něž jsem je původně mínil. Ale pak jsem to pochopil jako příležitost napsat něco, k čemu mě zvenčí nenutí nic. Ale protože žádná knížka nefunguje bez ženské postavy, přistoupil jsem sostenuto k jejímu klavíru.“
O hudbě a románu – Milan Kundera
Sedmý svazek esejů Milana Kundery se jmenuje O hudbě a románu. „Neobávejte se: to není žádná univerzitní přednáška, ale úvaha plná překvapivých odboček, vzpomínek, polemických pasáží i vtipů, vyprávěných někým, kdo byl celým svým životem spjat jak s románem, tak s hudbou, těmito dvěma uměními, která patří Evropě více než kterákoli jiná, protože právě ona Evropu vytvořila. Není to ostatně žádné nedorozumění, že za knihu Zrazené testamenty — z níž pocházejí obě části této knížky — byla Kunderovi v roce 1996 udělena cena americké Společnosti hudebních skladatelů (ano, hudebních skladatelů).“
Život je jinde – Milan Kundera
Tématem mých románů není kritika společnosti. Život je jinde je situován do roku 1948, do doby zešílevšího stalinismu. Ale mou ambicí nebylo kritizovat režim! Kritizovat ho v roce 1969, kdy jsem román dopisoval, by bylo nošení dříví do lesa. Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru mne zajímal, protože vrhal netušené demaskující světlo na odvěký lyrický sklon člověka.
Směšné lásky – Milan Kundera
Směšné lásky - sedm povídek, jejichž námětem je láska zasazená do komických souvislostí, anebo spíš to, co lidé v komických souvislostech pokládají za pokus o milostný vztah. Svazek obsahuje povídky Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a Bůh. Podle jedné z povídek byl natočen film: Nikdo se nebude smát (režie Hynek Bočan, 1965).
Nesmrtelnost – Milan Kundera
Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.
Můj Janáček – Milan Kundera
První svazek esejů s názvem Můj Janáček obsahuje tři Kunderovy texty o Janáčkovi, které vznikly ve Francii mezi rokem 1991 a 2004.
V třetím textu (záznamu rozhlasového rozhovoru, který vysílal Český rozhlas 3 – Vltava dne 3. července 2004) formuluje Kundera základní otázku: Je Janáček „jen zajímavým skladatelem jakéhosi exotického koutu Evropy, anebo jedním z tvůrců moderní světové hudby“? Tato otázka podle Kundery provází Janáčkovo dílo jako jeho úděl a prosvítá za všemi texty: v prvním z nich, Hledání přítomného času, je Janáčkova opera srovnávána s úsilím Flauberta a Hemingwaye uchopit „prózu života“ a její „přítomný čas“; v druhém, Liška Bystrouška, drásavá idyla, je Janáček řazen k velkým osamělým antiromantikům Střední Evropy; v posledním, Nepravděpodobný osud (rozhovor s Tomášem Sedláčkem), je Janáčkův osud konfrontován s největšími skladateli moderní hudby, od Schönberga ke Stravinskému.
Nechovejte se tu jako doma, příteli – Milan Kundera
Svazek obsahuje dva eseje Milana Kundery: Kdo je to romanopisec (z knihy Le rideau /Opona/, Gallimard 2005) a Nechovejte se tu jako doma, příteli (z knihy Les testaments trahis /Zrazené testamenty/, Gallimard 1993). Společným tématem esejů je zamyšlení romanopisce nad romanopiscem. Jeho vztah k lyričnu ("romanopisec se rodí na ruinách svého lyrického světa"); základní nesouhlas s "pre-interpretací života" (mytologickou, náboženskou či ideologickou). Vášnivá obhajoba autorského práva, s kterou je spojen v postavě Cervantesově sám vznik umění románu. Morálka podstatného odstraňující z životního díla vše nepodstatné ("život je krátký, četba je dlouhá a literatura se sebevraždí zešílevší plodivostí"). Hloupost těch, kdo hledají smysl románu v autorově životopisu (polemika Prousta proti Sainte-Beuvovi). A tak dál. A tak dál.
Ptákovina – Milan Kundera
Divadelní hra z roku 1968, s úvodním textem Milana Kundery Autor se ptá autora. Na mimořádnou událost českého kulturního života aspiruje nečekaný objev v archivu Divadla Na zábradlí. Jde o autentický záznam představení hry Milana Kundery Ptákovina, ze dne 14. 1. 1970, těsně před cenzurním zákazem hry. Zápletka příběhu je jednoduchá: ředitel školy nakreslí na tabuli kosočtverec, který představuje ženské pohlaví, nechá tuto událost vyšetřovat a sarkasticky se baví reakcemi svých kolegů. Vyšetřovací komise křivě obviněného žáka, snaživě přiznávajícího neprovedený čin, odmění údělem fízla. Ředitel, opojený svou mocí, však nerozvážně přiznává manželce předsedy vše, co si doopravdy myslí o jejím muži a tím spadne do pasti, takže se stane proti své vůli jakýmsi sexuálním otrokem. V závěru hry zazní z úst vítězné nevěrné chlípnice zásadní sdělení: „Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému…“