Eseje, úvahy, štúdie
Transparentní společnost – Gianni Vattimo
Plně informovaný pohled na svět (média v něm jsou určující, v negativním i positivním slova smyslu) mění společnost a sociální scénář - mění se pojmy demokracie, pravdy. Místo individuální zkušenosti nastupuje zkušenost mediální a člověk nalézá své kořeny a identitu jen tehdy, hledí-li na sebe ze stránek novin, z televize či internetu; jinak bloumá světem vykořeněn a bez osobnosti. Jak mění mediatizace naší existenci a realitu bez toho, že bychom chtěli zprostředkovaný svět démonizovat či se mu bránit zbytečnou nostalgii? V co se přeměnily mýty v komunikační společnosti? Má ještě smysl hovořit o pokroku a revoluci? Co nám schází ke štěstí a jaká je estetika v informované společnosti? Kniha Transparentní společnost (autor, Gianni Vattimo, je v Evropě i v obou Amerikách dobře známý italský filozof) byla přeložena do mnoha jazyků a její obsah se stal součástí společenského diskurzu ve většině civilizovaných zemí ku prospěchu dříve jmenovaného: co zbytečných floskulí a směšných omylů by si naši politici, televizní diskutéři a umělci mohli odpustit, kdyby znali tuto knihu!
Vyrobiť si nepriateľa a iné príležitostné písačky – Umberto Eco,Stanislav Vallo
Zbierka šestnástich esejí je pomenovaná podľa prvej z nich, v ktorej sa venuje mimoriadne aktuálnej téme – potrebe určitej spoločnosti mať svojho nepriateľa a vytvoriť si jeho obraz. Jej skutočným názvom by však mal byť skôr jej podtitul, čiže „príležitostná spisba“. Príležitostnú spisbu robí príležitostnou fakt, že autor zvyčajne nemal v úmysle zaoberať sa takou alebo onakou témou, ale priviedla ho k tomu výzva, aby sa zapojil do série rozhovorov. Tieto Ecove texty sa preto vyznačujú tematickou rôznorodosťou, ktorá siaha až k mladíckym literárnym láskam a pokračuje otázkami poetiky alebo etiky medicínskeho výskumu až po predstavenie jeho vlastnej autorskej tvorby.
A tigris – John Vaillant
1997 decemberét írjuk. Emberevő tigris portyázik egy eldugott falucska mellett az orosz Távol-Keleten. A tigris nem csupán megöli az embereket, hanem megsemmisíti őket. Egy csapat ember és a kutyáik gyalog kénytelenek utánaeredni a sűrű erdőben, ráadásul brutális hidegben. Ahogy a nyomkövetők az áldozatok maradványait vizsgálják, felfedezik, hogy a támadások nem találomra történnek: a tigris a jelek szerint bosszúhadjáratot folytat. Meg kell találni a sebesült, éhező és rendkívül veszélyes állatot, mielőtt újra lecsap. Miközben elmeséli a különös események sorát, John Vaillant feledhetetlen képet nyújt erről a lenyűgöző és titokzatos régióról. Találkozunk az őshonos törzsekkel, akik évszázadokon át bálványozták a tigriseket és velük éltek; még a vadászzsákmányukat is megosztották velük. Tanúi leszünk az orosz telepesek érkezésének a tizenkilencedik és huszadik század fordulóján, a katonákénak és vadászokénak, akik jelentősen csökkentették a tigrispopulációt. És megismerjük a leszármazottaikat, akiket a nyomor orvvadászatra kényszerít, amivel még inkább felborítják a térség természetes egyensúlyát. Ez az ősi, feszült viszony ember és ragadozó között a lelke ennek a figyelemre méltó könyvnek. Találkozunk benne számos meglepő gondolattal arról, hogy ember és tigris talán úgy fejlődött, hogy együtt tudjon létezni, hogy mi emberek annak idején talán nem is vadásztunk, hanem ragadozó állatok prédáiból éltünk, és hogy a korai Homo sapiens talán simán passzolt a tigris ökoszisztémájába. Mindenek felett pedig megértjük a veszélyeztetett szibériai tigrist, ezt a kiemelkedően intelligens szuperragadozót, mely akár három méter hosszú és három mázsa is lehet, és amely hatalmas erdős-hegyes terület fölött uralkodik. A mesterien megírt és igen informatív elbeszélés középpontjában három szereplő áll: Vladimir Markov orrvadász, akit megölt a tigris; Jurij Trus főnyomozó; és maga a tigris. Izgalmas, lélegzetelállító történet emberről és természetről, mely elkerülhetetlen leszámoláshoz vezet egy tisztáson a tajga mélyén.
Dějiny legendárních zemí a míst – Umberto Eco
Od Homérových básní až po současnou science fiction, od svatých písem po komiksy, přes všechna stěžejní literární díla, o nichž jsme se učili (od Gulliverových cest po Alenku v říši divů, od Tolkiena po Milión Marca Pola), literatura po celé věky neustále vytvářela pomyslné a bájné země a promítala do nich všechna ta přání, sny, utopie a noční můry, které v našem omezeném skutečném světě působí příliš rušivě a vyzývavě. Po Dějinách krásy, Dějinách ošklivosti a Bludišti seznamů se Umberto Eco stává naším průvodcem na obrazově bohatě dokumentované cestě po oněch dalekých, neznámých zemích a ukazuje nám jejich obyvatele, vášně, hrdiny, ale především význam, který pro nás mají. Na cestě, jež je zasvěcená i zábavná, jak ji dokáže uspořádat jen Umberto Eco. Najdeme na ní starověké a středověké texty v bezprostředním sousedství dnešních příběhů, filmy vedle básní, komiksy vedle románů, které ovlivnily vnímavost i založení náš všech.
Álmodtam neked – György Spiró
A történet több mint önmaga. Spiró György korszakos nagyregényei és kiváló színdarabjai mellett időről-időre visszatér a - szavai szerint - legnehezebb műfajhoz, a novellához, amely "az épphogy művészete, a szinte aligé". Spiró elbeszélései sűrű szövegek, tökéletességük tömörségükből, szerkezeti pontosságukból is fakad. Kisepikai mesterdarabok, amelyekben éppen annyi információt közöl, mint amennyit elhallgat. A lényeget formálja. Közben azonban az önéletrajzi háttér, a visszafogottsága révén hatványozottan erős személyes jelenlét, ahogyan Spiró egyszerre elbeszélője és szereplője is egy-egy történetnek, regényszerűvé is tágítja a novellák nagy műgonddal kompozícióba illesztett együttesét. Fogantatása pillanatától követhetjük nyomon hősünk életét: felfedezéseit, találkozásait, tapasztalatait, gyászait. A jó novella Spiró szerint "csapjon fejbe, amikor olvasom, aztán maradjon meg bennem, és ne tudjak szabadulni tőle. Lássam a képet - lássa tehát az író is, amikor leírja -, és borzongasson meg, ha ismét és újra felmerül." Látjuk a képet. Fejbe csap minket. Végzetes. Velünk marad.
Publicistika 2 – Josef Čapek
Šestým svazkem Spisů Josefa Čapka zahajujeme edici výtvarné publicistiky – nejrozsáhlejší a dosud nejméně známé oblasti Čapkova literárního odkazu. Čapek se jí věnoval paralelně se svou tvorbou výtvarnou a literární prakticky po celý život, svůj první výtvarný referát publikoval jako student Uměleckoprůmyslové školy v roce 1905, poslední napsal pro Lidové noviny o prázdninách 1939, několik týdnů před svým zatčením. Přítomný svazek je věnován období 1905–1920, kdy Čapek od začátečnických referentských pokusů postupně dozrává ve výraznou osobnost předválečné avantgardy. Ve svých statích se snaží výtvarný život nejen sledovat, ale i aktivně utvářet. Prosazuje principy nových uměleckých směrů, obhajuje nepopisný vztah umění ke skutečnosti a učí vidět krásu „moderní výtvarné formy“. Jeho referáty postihují podstatné události české výtvarné scény v širokém záběru od aktivit tradičně orientovaných spolků po nové výboje a v mezích možností mapují i aktuální umělecké dění v Paříži a v Berlíně. Za první světové války, kdy umělecké dění živoří a pro kritika není v Praze příliš mnoho příležitostí, se Čapek soustřeďuje k obecnějším teoretickým reflexím a svou interpretaci moderního umění rozvíjí v osobitou koncepci moderního primitivismu. Zpřístupnění tohoto souboru Čapkových textů umožňuje hlubší poznání teoretického zázemí jeho umělecké tvorby a poskytuje i důležitý pramenný materiál k interpretaci naší předválečné avantgardy.
Az otthon udvarában – Gyula Bodnár
Publicisztikai írások - 1999-2009 Közhely tulajdonképpen, hogy minden utunk az első otthon, a szülői ház, mondhatnám úgy is, a szülőföld udvarában kezdődik. Aztán az évek múlásával, a megélt valóság, az emberi lét törvényei és konvenciói, vagy éppen a megváltoztatásukra irányuló szándékok és cselekedetek mentén, a művészeti források és információs csatornák révén egyre táguló spirális pályát rajzolva visz előre bennünket. De, ha szerteágazóra sikeredik is, hol külső, hol belső kényszer hatására váratlanul vissza-vissza kanyarodik születésünk, eszmélésünk, cseperedésünk idejébe és terébe, ahol ilyenkor már-már elfeledett mellékutcákra, keskeny utakra, ösvényekre derül fény az emlékezetben.
Dokonalý sútok snov – Jozef Bocko
Hodinový hoteliér a jiné hry – Pavel Landovský
Divadelní a filmový umělec Pavel Landovský je v české kultuře znám nejen jako herec, ale také jako úspěšný komediograf – legendární se stala inscenace jeho hry Hodinový hoteliér v domovském Činoherním klubu, v níž exceloval Oldřich Nový (1969; režie Evald Schorm). Landovského hry u nás doposud souborně nevyšly a nejsou veřejnosti dostupné, svazek tak jako první představuje Landovského coby dramatika. Do souboru je zařazeno osm autorových her – Případ pro vesnického policajta, Hodinový hoteliér, Supermanka, Noční linka, Sanitární noc, Objížďka, Arest a Protentokrát zbohatnem, součástí svazku je rovněž podrobný soupis inscenací. Kniha byla vydána za finančního přispění Literárního grantu DILIA.
Večný nepokoj po – etika
Jubilejný zborník sa zrodil pri príležitosti sedemdesiatich piatich narodenín Júliusa Vanoviča. Editori zaujali postoj k životu a dielu desaťročia politickou mocou spochybňovaného, no predsa nesporného nezastupiteľného predstaviteľa slovenskej literatúry a literárnej vedy. V zborníku možno nájsť príspevky, recenzie, vinše a pozdravy k jeho jubileu od mnohých, ale spomenieme aspoň mená ako Hevier, Kadlečík, Gáfrik, Feldek, Ferko, Klátik. Vydavateľstvo Tranoscius vydalo knihu pre Tvorbu T a našich čitateľov.
Smrť nemá argumenty – Peter Klochan
Autor v debute Smrť nemá argumenty, v snahe nadviazať na nietzscheánsku tradíciu, raz esejisticky, inokedy literárne, rekapituluje svoje zistenia, postrehy súčasníka pod náporom spoločenského chaosu. Čitateľ, a to by ani nebolo žiaduce, nemusí so všetkým súhlasiť, ale môže si osvojiť úvahy, ktoré ho, neraz orientované na umenie alebo jeho interpretáciu, presvedčia na základe skúseností. To, čo sa javí ako najviac tragikomické, je opovrhovanie umenia "konzumnou" spoločnosťou, ktorá si ho zvyčajne mýli s prevládajúcou, masovou kultúrou. Naznačuje to i samotný autor: "Filozofia a poézia sú nepodstatné, ponižované a zavrhnuté. Majú postavenie špinavého a otrhaného žobráka, ktorý si svoj svet ponecháva v tajnosti. Zdá sa, že človek ich k svojmu životu nepotrebuje."
Život je sacra zajímavý – Marek Vácha Orko,Karel Satori
Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života. Kniha je strhujícím uvedením do kontemplativní modlitby, do mystiky v tom nejkrásnějším slova smyslu a myšlenkově vychází z Terezie z Avily, Jana od Kříže, Josefa Ratzingera a mnoha dalších. Přes závažnost obsahu je kniha napsána nečekaně uvolněně a lehce, s vtipem, občasnou břitkou ironií i zemitým slovníkem.
Dva eseje o komedii – George Meredith,Alena Dvořáková
George Meredith: Esej o komedii a uplatnění komického ducha Alena Dvořáková: Studie k Meredithovu Eseji o komedii Smát se, či nesmát? To je otázka, již se viktoriánský romanopisec George Meredith snaží rozlousknout v dnes již klasickém Eseji o komedii z roku 1877, který je tu čtenáři poprvé představen v anotovaném českém překladu. Esej je zábavnou polemikou namířenou proti neživotným hodnotám viktoriánské společnosti, zejména proti důrazu na vážnost, na úzce definovaný společenský užitek, na ideál ženskosti spočívající v nerovnosti pohlaví. Coby jejich protiváhu obhajuje Meredith komično na divadle i ve společnosti: „existují témata a osoby, s nimiž je radno zacházet výhradně v komickém duchu.“ Doprovodná studie Aleny Dvořákové zasazuje Esej do kontextu anglické a západoevropské literatury o smíchu a komičnu a podrobně rozebírá Meredithův přístup ke komedii. Alena Dvořáková (nar. 1973 v Praze) je anglistka, literární kritička a překladatelka. Zabývá se zejména viktoriánskou literaturou, současnou anglofonní prózou a jejími překlady do češtiny. Je autorkou řady kritických a literárněvědných článků a recenzí, do češtiny přeložila román Cormaca McCarthyho Suttree (Argo, 2012). Vyučovala literaturu a filosofii na University of East Anglia v Norwichi, University College a Trinity College v Dublinu a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. V současnosti je na volné noze.
Vždycky ses mýlil – René Daumal
Co jsou to sepulky? – Orlinski Wojciech Orlinski,Lenka Daňhelová
Polský spisovatel Stanisław Lem se těší oblibě u našich čtenářů již půl století. Do češtiny byla přeložena značná část jeho knih s tematikou z oblasti sci-fi. Nová polská studie o Lemovi, jejímž autorem je Wojciech Orliński přichází s neotřelou myšlenkou jak uspořádat knihu o spisovateli, aby zachytila přehled jeho tvorby i autobiografické údaje a byla zajímavá a nekonvenční. Jednotlivé kapitoly rozvádějí vždy heslo obsažené v nadpise a jsou uspořádány abecedně. Jsou doplněny odkazy k dalším kapitolám, které daný námět rozšiřují a tematicky spojují v celek. Tak postupně získá čtenář souhrnný přehled celého Lemova díla i údaje o jeho životě. Nechybějí ani ohlasy domácích i zahraničních kritiků, pojednání o filmových zpracováních Lemových děl, chronologický přehled jeho spisů a přehled přeložených knih do češtiny. Spolu s doplňujícím ilustračním materiálem tvoří Orlińského kniha celek, který bude zajímavou četbou nejen pro čtenáře, kteří Lemovo dílo znají, ale i pro ty, kteří zatouží jeho povídky a romány poznat. " Pokud tato kniha někoho nakazí bacilem fascinace Lemem, bude to pro mě důkazem toho, že mělo smysl ji napsat," říká Orliński ve své předmluvě ke knize.
Můj vlas na řece Misůri – Tomáš Kafka
Soubor převážně nevážných, odvážných, někdy i trochu závažných úvah, veršů a dialogů, které napadají diplomata s tužbami rockera a básníka v různých životních situacích. Začalo to už v dětství, když sledoval pouť svého vlasu při koupání ve vaně, která jeho divoké obrazotvornosti připadala stejně nekonečná a plná dobrodružství, jako byla řeka Missouri pro Toma Sawyera. Tomáš Kafka, narozený roku 1965 v rodině překladatele z němčiny Vladimíra Kafky, se ve svých stručných a hravých textech lehce dotýká témat, jež mu byla celý život blízká, úzce souvisí a často se proplétají, ovlivňují a absurdně splývají: literatura, fotbal, nonsens, politika, přátelství, imaginace.
Errata Prozkoumaný život – George Steiner
Intelektuální biografie významného esejisty, kulturního kritika, literárního teoretika, filozofa a spisovatele Georga Steinera. Kniha Errata přináší soubor vytříbených esejů, v nichž autor zkoumá důležité události svého intelektuálního růstu i vášeň pro vysokou kulturu a vzdělanost, již v něm probudil jeho otec, původně vídeňský bankéř. Tyto epizody ovšem slouží především jako příležitosti k úvahám o povaze literatury, vyššího vzdělání, jazyka a hudby. Steiner uvažuje rovněž o původu antisemitismu a o přežití judaismu.
Spontánní geneze jazyka – Jan Pavlík
Neuroeseje – Ivan Rektor
Je lékařství uměním? Co mají společného senegalská opice a brněnský neurolog? Jak souvisí zánik staré grónské civilizace s přemírou podávání nootropik a jiných medikamentů? Existují mezi lidskými rasami rozdíly projevující se mj. odlišnými reakcemi n a léky? Ivan Rektor se ve svých fejetonově laděných neuroesejích dále zamýšlí nad tradičními hodnotami, kategoriemi jako důstojnost nebo dokonalost, uvažuje o roli náhody ve vědeckém bádání a nenahraditelném přínosu zakladatelů neurovědy i starších z kušených kolegů pro další vývoj oboru. Srovnává pracovní podmínky neurologů doma, v Africe nebo třeba v Mongolsku, rozebírá možnosti uplatnění a ocenění mladých lékařů. Konstatuje, že nejen chlebem živ je člověk, ale vždy je dobré na chleba mít.
Zemědům – Gary Snyder
Jádro – František Koukolík
Na margo – Erika Brtáňová
Zo všetkých štúdií, úvah a glos Eriky Brtáňovej je zjavné, že staršiu slovenskú literatúru vníma a reflektuje ako rovnocennú komplementárnu súčasť celku národnej literatúry. Presvedčivosť takéhoto komplexného chápania u nej vychádza predovšetkým zo skúsenosťami potrvdeného poznania, že estetická funkcia literatúry, resp. jej umeleckosť, je historicky premelivá - a nie "raz navždy" daná vlastnosť. Vecnosť a triezvosť, príznačná pre jej spôsob vedeckého uvažovania, jej nedovoľuje vyslovovať nezáväzné fabulácie a bombastické závery. Na druhej strane zhodnoverňuje a argumentačný potenciál jej zistení, ktoré otvárajú celkom nové dimenzie mnohých (zo strany slovenskej literárnej vedy často s dešpektom obchádzaných) literárnych javov a súvislostí. Gizela Gáfriková Súbor štúdií pod názvom Na margo staršej literatúry (rozumie sa slovenskej) vznikol v rozpätí niekoľkých rokov. Ide o výsledok sústredenej a intenzívnej bádateľskej práce významnej literárnej vedkyne v troch oblastiach našich literárnych dejín. V dvoch vymedzených časovo na obdobie stredovekej literatúry a na literatúru 18. storočia a v tretej na výskum žánru, ktorý bol dlhý čas takmer úplne zanedbávaný, na homiletickú tvorbu v priebehu niekoľkých storočí. Je zásluhou Eriky Brtáňovej, že obnovila bádateľský záujem o túto tvorbu a vrátila jej z hľadiska dobovej hierarchie literárnych žánrov náležité postavenie. Milan Hamada
Posledné varovanie – Nicolaos D. Kanellos
Kniha "Posledné varovanie"je priesečnicou filozofických esejí na tému udržateľnosti demokracie, zneužívania politickej moci či vlasteneckej lásky k svojej krajine a novely o terorizme. Príbeh vzniku teroristickej skupiny v 70-tych rokoch 20. storočia, pohnútok jej členov a prekvapivého záveru, keď sa bývalý terorista stane hlavnou postavou vládneho hnutia proti terorizmu. Vďaka svojej minulosti dokáže hlavný hrdina s nesmiernou efektivitou rozbiť novú teroristickú skupinu ale v okamihu, keď prichádza chvíľa zožať zaslúženú slávu, mu pred vlastným domom postrelia jediného syna, ktorý ostane ochrnutý v kóme. Zlomený "Spartakus" nastúpi na cestu individuálneho terorizmu, odhodlaný zničiť všetkých, ktorí sa podieľali na osude jeho syna. Symbolicky aj fyzicky. Otvoreným záverom sme konfrontovaní neodbytnou myšlienkou, že násilie plodí vždy len násilie, aj keby jeho podnet vyvieral z lásky. Z lásky k vlasti či rodine. Jazyk knihy je náročný, obsahuje mnoho odkazov na veľkých filozofov aj dejinné udalosti a tak sa kniha stáva intelektuálnou výzvou pre každého čitateľa. Balkánska poetičnosť, metafory a obrazové videnie sveta pripomína knihy Milorada Paviča, kde veľa vecí ponecháva autor na interpretácii čitateľa a nejasnosť je vlastná týmto textom. Nicolaos D. Kanellos (1954) vyštudoval politológiu v Aténach a medzinárodné právo vo Francúzsku. Od roku 1981 pôsobí v gréckych diplomatických službách. V rokoch 2008 až 2013 bol gréckym veľvyslancom v Bratislave. Za svoje profesionálne pôsobenie dostal rad ocenení. V súkromí je zanieteným amatérskym hudobníkom. Počas svojich misií založil niekoľko skupín, v ktorých hral na gitaru. Jeho druhou vášňou je maľovanie. Ako samouk mal výstavy obrazov v Aténach, Barcelone, Den Haagu, Volose, Larisse, Pristine a Bratislave. Je ženatý a je otcom dvoch dcér. Novela Posledné varovanie je jeho literárnym debutom.
Mediálne pasce verzus Mozog v nádrži – Pavol Dinka,Viera Švenková
Pavol Dinka (1942) – významný publicista, spisovateľ, prekladateľ, člen rady pre vysielanie a retransmisiu do svojej v poradí už desiatej knihy zaradil päť esejí napísaných medzi marcom 2010 a aprílom 2013. Vznikli ako príspevky na medzinárodnú vedeckú konferenciu Megatrendy a médiá, ktorú každoročne organizuje Fakulta masmediálnej komunikácie UCM v Trnave. Tri vyšli (štvrtá vyjde koncom roka 2013) v špeciálnom zborníku z tejto konferencie. Tri z nich autor publikoval aj v internetovom časopise Slovo. Esej Možno žurnalistu kúpiť? vyšla (s iným názvom) v jeho knihe Žurnalisti – lovci vo svorke. Výrazne ju však pozmenil , upravil a doplnil. Čo sa teda konkrétne dostáva čitateľovi do rúk? Esej Mozog v nádrži predstavuje defilé propagandistickej mašinérie celého sektora public relations. Text Jazyk v médiách, média o jazyku je skôr štúdia ako esej. Médiá, najmä elektronické, by štátny jazyk mali nielen používať, ale aj zveľaďovať a rozvíjať. Regulácia v tomto smere je EÚ bežná, nie je to nijaká slovenská špecialita. Esej Mediokracia – symptóm chorej spoločnosti nastoľuje vari najpálčivejšie problémy slovenskej žurnalistiky a spoločnosti. Esej Politikárčenie v politickej publicistike predznamenáva, že slovenská politická publicistika je v kríze, veľa fabuluje, veľa improvizuje. Možno žurnalistu kúpiť? – taký názov má posledná esej. Zatína do živého! Dinkove eseje dokumentujú, aké plody rastú na žurnalistickom strome. O ich chuti sa recipient denne presviedča sám. Kniha k tomu ponúka iba ingrediencie.