Eseje, úvahy, štúdie
Čo? Ako? Prečo? – František Novosad
Úvahy Františka Novosáda vychádzajú z presvedčenia, že aparát vypracovaný klasickou filozofiou v línii T. Hobbes – G. W. F. Hegel – K. Marx – M. Weber je uplatniteľný aj pri analýze problémov súčasného sveta. Dejiny sociálnych a politických ideí traktuje v úzkej nadväznosti na dobové kon-texty a chápe ich ako špecifický typ odpovedí na problémy, s ktorými zápasili konkrétne spoločnos-ti, ako špecifické postupy, ktorými spoločnosti interpretujú svoje možnosti a svoje obmedzenia. Zároveň berie do úvahy umiestnenie teórií v konkrétnych ideových tradíciách. Každá teoretická koncepcia vždy obsahuje aj polemickú zložku, nadväzuje na predchádzajúce teórie, kritizuje ich, je súhlasom alebo polemikou s konkurujúcimi názormi. Dôležitou témou jeho uvažovania je analýza pojmu sociálny poriadok. Sociálny poriadok chápe primárne ako historicky sa meniaci komplex koordinácii prostredníctvom empatie, spoločných hodnôt, násilia, výmen a zmlúv. Jednotlivé typy spoločností sa potom rozlišujú podľa toho, ako sú jednotlivé formy koordinácie inštitucionalizované a podľa toho, ako sa menia väzby medzi jednotlivými spôsobmi koordinácie. Osobitnú pozornosť venuje vzťahu medzi koordináciami prostredníctvom hodnotových systémov a aparátov násilia.
Ako zomierame – Sherwin B. Nuland
Všetci chceme poznať podrobnosti o umieraní, no je len málo tých, ktorí sú ochotní o tom rozprávať. Či už sa snažíme predvídať udalosti, ktoré nám prinesie naša vlastná smrteľná choroba, alebo chceme lepšie pochopiť, čo sa deje s naším najbližším zasiahnutým takýmto ochorením, alebo je to skôr nepochopiteľná všeobecná fascinácia smrťou, všetkých nás lákajú myšlienky súvisiace s koncom života. Pre väčšinu ľudí zostáva smrť skrytým tajomstvom, rovnako erotizovaným, ako aj obávaným. Sme neodolateľne priťahovaní práve najdesivejšou úzkosťou, láka nás primitívne vzrušenie, ktoré vyplýva z fl irtovania s nebezpečenstvom. Je len nepatrný rozdiel medzi tým, ako sú mory priťahované plameňmi a ľudia smrťou. Nikto z nás sa nezdá byť z psychologického hľadiska schopný vyrovnať sa s myšlienkou na vlastnú smrť a to, čo príde po nej, s predstavou trvalého bezvedomia, v ktorom nie je ani prázdnota ani vákuum – v ktorom nie je jednoducho nič. Vyzerá to úplne odlišne od toho nič, ktoré predchádza život. Rovnako ako pri každej inej blížiacej sa hrôze a vynárajúcom sa pokušení hľadáme spôsoby, ako poprieť moc smrti a ľadového zovretia, v ktorom drží ľudskú myseľ.
Hľa: pravda je tak blízko 3 – Mylné cesty – Richard Steinpach
Piliny – Krzysztof Varga
Kriticky sžíravá diagnóza a chirurgicky precizní pitva současné polské společnosti, jaká nemá v literatuře našich severních sousedů v posledních deseti letech obdoby. Varga řeže do polského maloměštáctví, falešné zbožnosti, korporátní kultury a raného kapitalismu, do vztahů mezi rodiči a dětmi, do věčně se zpožďujících vlaků polských státních drah. Řeže umně a zarputile, řeže do žen i mužů, do sebe i do druhých, řeže s upřímnou nenávistí a s řemeslnou virtuozitou a piliny jen létají…
További széljegyzetek egy rejtett szöveghez – Gómez Dávila Nicolás
Lassacskán bekövetkezik, amitől az arisztokratikus visszavonultságban élő bogotái remete, Nicolás Gómez Dávila (1913-1994) alighanem a legjobban rettegett: kanonizált szerzővé válik. Amióta a kilencvenes években néhány német értelmiségi felhívta rá az európai olvasók figyelmét, ... Folytatás ›› alig ismerünk latin-amerikai gondolkodót, akinek életműve olyan élénk érdeklődést keltene, mint az övé. Bár életében csak barátai és családtagjai számára tette elérhetővé írásait, később olyan csodálókat szerzett, mint Ernst Jünger, Álvaro Mutis vagy Heiner Müller. Szenvedélyes korszerűtlenségét életével hitelesítette: franciaországi tanulóéveit és egy európai utazást leszámítva szinte egész életét Bogotá melletti villájában, pontosabban harmincezer kötetes magánkönyvtárában töltötte. El reaccionario auténtico című esszéjének köszönhetően többen a XX. század egyik legjelentősebb politikai teológusának, a Joseph de Maistre és Juan Donoso Cortés nevével fémjelezett ultramontán hagyomány utolsó képviselőjének tekintik, noha saját meghatározása szerint a reakciós "nem visszafordulni akar, hanem más úton járni". Gondolatainak feszültsége abból ered, hogy hierarchikus világképe, katolicizmusa és antidemokratizmusa ellenére is az individuumba, illetve a tagadás gesztusába vetette minden reményét. Szellemi partizánharcként felfogott sajátos, mély hitében gyökerező szkepticizmusa minden ideológiától távol tartotta - nem meglepő hát, hogy a politikai szerepvállalástól konzekvensen elzárkózott. Gómez Dávila - mint a modernitás többi hajótöröttje - minden filozófiai rendszeralkotást szócséplésnek, a csupán megsejthető, ám kifejezhetetlen "rejtett szöveg" meghamisításának ítélt, így már első kötetei, a Notas és a Textos is csak rövid esszéket, feljegyzéseket tartalmaztak. Mivel a civilizáció lényegét a klasszikusokkal folytatott párbeszédben látta, és szakadatlanul kereste az egyedül tisztességes, vagyis a hallgatáshoz legközelebb eső megszólalási formát, végül kizárólag "széljegyzeteket" írt. Aforizmáinak 1977 és 1992 között publikált öt kötetével - melyeknek utolsó darabját tartja kezében a magyar olvasó - az európai hagyomány "közhelyeinek" kívánt méltó nyughelyet biztosítani. George Steiner - aki ugyancsak jól ismeri Gómez Dávila írásait- "püthagoraszi műfajnak" nevezte ezt a töredékekből építkező, egyszerre áttetszően világos és enigmatikus írásmódot, amelyet mindenkor a vulgaritás elleni küzdelem hív életre, és amely így mindig a száműzöttek, a rosszkor születettek, egyszóval a nagy legyőzöttek sajátja. A(z) További széljegyzetek egy rejtett szöveghez (Könyv) szerzője Nicolás Gómez Dávila.
O hudbě a románu – Milan Kundera
Sedmý svazek esejů Milana Kundery se jmenuje O hudbě a románu. Na záložce se dočtete: „Neobávejte se: to není žádná univerzitní přednáška, ale úvaha plná překvapivých odboček, vzpomínek, polemických pasáží i vtipů, vyprávěných někým, kdo byl celým svým životem spjat jak s románem, tak s hudbou, těmito dvěma uměními, která patří Evropě více než kterákoli jiná, protože právě ona Evropu vytvořila. Není to ostatně žádné nedorozumění, že za knihu Zrazené testamenty — z níž pocházejí obě části této knížky — byla Kunderovi v roce 1996 udělena cena americké Společnosti hudebních skladatelů (ano, hudebních skladatelů).“
Vrstvenie času – Etela Farkašová,Kvetoslava Fulierová,Ingrid Skalická
Autorka osobitým esejistickým štýlom s pridanou hodnotou zozbierania, roztriedenia a odovzdávania poznania významných osobností z rôznych oblastí vedy a kultúry sa tematicky zameriava na fenomén pamäti a spomienok, plynutia času a prechodu jednotlivými fázami života, s výrazným priestorom venovaným starobe a procesu starnutia. Kniha je prešpikované citátmi, z ktorých sa odráža, na ktorých buduje a tvorí nové dielo. Autorka si všíma si osobnostný vývoj, individuálne vnímanie a prežívanie. Svojím emotívno-faktografickým prístupom preniká do duše čitateľa, ktorý pociťuje rezonanciu, blízkosť témy. Tvorba Etely Farkašovej je hodnotným príspevkom v oblasti esejistickej tvorby, pričom štylistika, jazyk a precítený prístup dodáva týmto spoločenskovedným sondám charakter umeleckej literatúry. Knižka je určená milovníkom reflexívnej esejistickej tvorby a záujemcom o sociologické aspekty vplyvu času, fenoménu pamäti a starnutia na ľudskú osobnosť. Knihu ocenia aj milovníčky hĺbavej ženskej literatúry.
Paríž na viac spôsobov – Roman Čerňanský,Božena Rolková
Spomienky na Paríž, mesto, ktoré malo krstiny v roku 212, ožívajú v príbehu debutujúceho autora (nar. 1982) ako prvosienky, pokropené rannou rosou. Aj keď mnohí tento svätostánok západnej kultúry neraz navštívili, radi sa nechajú sprevádzať zákutiami tohto mesta práve Romanom Čerňanským, ktorý svoje dojmy a zážitky neopísateľne a ozaj majstrovsky stvárnil do umeleckej podoby. Momenty a chvíle, ktoré autor zažíva pri „dotykoch“ s realitou i históriou francúzskej metropoly, však priam nabádajú hneď a teraz nasadnúť do lietadla a prežiť v Paríži nezabudnuteľné okamihy, ako ich vyrozprával autor: „Telo sa mi zatriaslo, keď si nočný Paríž ľahol podo mňa ako nahá milenka všetkých umelcov zahalená do studeného oparu, ktorého sa zrýchlený dych žiadostivo dotýkal, pritom ako čarokresbou bielych obláčikov vizuálne znázorňoval zvuk slov.“
Oběšenec – Robert Bartlett
Marku Rentonovi neschází vůbec nic: dobře vypadá, má krásnou přítelkyni, studuje na univerzitě. Ale v Británii 80. let pro něj není místo. Vláda Margaret Thatcherové ničí dělnické komunity po celé zemi, a poválečné jistoty v podobě zaměstnání, vzdělání a sociálního státu jsou minulostí. Když se Markova rodina začne rozpadat, jeho život se mu vymkne z rukou a on se uchýlí k poraženectví. Cestou ven je heroin. Irvine Welsh v tomto románě dopodrobna mapuje události, které vedly k drogovému bezčasí legendárního Trainspottingu.
Tri hlavy draka – Martin Mojžiš
Krása – Frédéric Schiffter
Stretnutia s krásou sú prchavé a nádherné. Frédéric Schiffter vychádza zo spomienky na stretnutie s krásnou ženou, z ktorého vzniklo filozofické zamyslenie nad krásou krajiny a umeleckých diel, ktoré poznačili jeho život. Prechádzka svetom filmov, kníh, umeleckých diel čitateľovi poskytuje nový uhol pohľadu na krásu a estetiku. Frédéric Schiffter strávil svoju mladosť v kinách, na terasách kaviarní a plážach, kde si vytváral prvé predstavy o kráse. Tento francúzsky filozof je autorom množstva publikácií. Medzi najznámejšie patria Filozof bez vlastností a Sentimentálna filozofia, za ktorú v roku 2010 dostal Prix Décembre.
Na obranu individualismu – Bohuslav Brouk
Kniha z pera B. Brouka (1912–1978), enfant terrible českého a slovenského kulturního života třicátých a čtyřicátých let, zahrnuje více než padesát publicistických textů z let 1930–1960, přesto stále aktuálních. Broukovy fundamentálně svobodomyslné, nekompromisní, provokativní, sarkasmem, skepticismem a demystifikacemi společenských (pseudo)hodnot, konvencí a morálky nabité texty jsou vzhledem k šíři autorova tematického zájmu rozděleny do tří oddílů: Psychoanalýza a sexuologie, Umění a kultura a Společnost a politika.
Eseje – Menno ter Braak,Adam Bžoch
Menno ter Braak (1902—1940), pôvodným školením historik, je najvýznamnejším predstaviteľom medzivojnovej nizozemskej literárnej kritiky. Ako spoluzakladateľ literárneho časopisu Forum bol obávaným polemikom, no zároveň presvedčeným demokratom a „europeizátorom“ provinčných pomerov v holandskej kultúre. Dôsledne presadzoval nové personalistické kritériá posudzovania domácej literárnej tvorby, otváral svojim krajanom obzory smerom k západo- i východoeurópskym literatúram a angažoval sa aj za avantgardné filmové umenie. Počas svojho krátkeho, no mimoriadne plodného života plného bojov napísal niekoľko kníh esejí (Politik bez strany, Rozlúčka s krajinou pastorov, O starých a nových kresťanoch, Karneval mešťanov, Demaskovanie krásy, Cinema militans a i.). Bol jediným nizozemským intelektuálom, ktorý sa v roku 1938 vyslovil proti mníchovskej zrade a rozbitiu ČeskoSlovenska. V deň okupácie Nizozemska hitlerovským Nemeckom odišiel dobrovoľne zo života.
Revolúcia, demokracia a masová kultúra – Peter Grečo
Zrútenie sa svetovej socialistickej sústavy po r. 1989 a prechod krajín bývalého východného bloku na liberálnu demokraciu mohli vyvolať dojem, že demokratické princípy sú univerzálne platné. Ale to naozaj tak? Monografia Petra Greča venovaná základným antropologickým a politologickým aspektom filozofie ruského existencialistu Nikolaja Berďajeva - prvá svojho druhu na Slovensku - vás presvedčí, že vôbec nie. Ako totiž ukázali dejiny vyspelého sveta za ostatných vyše dvesto rokov, ideál slobodnej ľudskej bytosti a dôstojnej spoločnosti nedokáže uskutočniť žiadna revolúcia - buržoázna, socialistická ani kultúrna. Tento ideál je výlučne v možnostiach revolúcie personalistickej - revolúcie ducha, revolúcie, ktorú ľudstvo ešte len musí zažiť.
Posvícení 10 – Antonín Drábek
Posvícení je sborník, zaměřující se na literární formy jako je krátká povídka nebo příběh, báseň, básnická hříčka, aforismus, epigram, kreslený humor, zaměřený nejen na humor a veselí, ale i na to posvícení si na nedostatky lidí nebo společnosti. Jubilejní desáté Posvícení je společnou prací 17 vesměs známých autorů a také kráčí v tomto duchu, současně umožňuje novým autorům publikovat .
Damani útočí? – Josef Duben
Slova, pojmy, situace – Milan Kundera
Pátý svazek esejů se jmenuje Slova, pojmy, situace. Autor píše na záložce: „Umění románu, jehož dějiny započaly velkým Rabelaisovým dílem na počátku 16. století, doprovází až dodneška Evropu a její konkrétní život. Tato malá knížka nemá nic společného s nějakým vědeckým povídáním. Je složena z různých krátkých zamyšlení nad lidskými situacemi, tak jak jsem se o to snažil já sám (první část Slova), ale zejména umění románu během celých svých dějin (druhá a třetí část: Pojmy a Situace).“ SLOVA jsou autorova definitivní česká verze šesté části knihy L‘art du roman (Umění románu). POJMY obsahují autorův český překlad páté části knihy Le rideau (Opona), kde vyšly pod názvem L’esthétique et l’existence (Estetika a existence). SITUACE tvoří texty druhé části knihy Une rencontre (Setkání) s názvem Romans, sondes existentielles (Romány, existenciální sondy).
Spalte svoje úspory – Jiří Hél
Utopický antikapitalistický esej mladého českého autora je zamyšlením nad zbytečností peněz a jejich zhoubným vlivem na všechny oblasti lidského života. Kniha nabízí alternativní pohled na současný svět, odhaluje negativní souvislosti spojené s užíváním peněz a načrtává vizi světa bez nich. Světa, který se nezříká žádných z výdobytků moderní civilizace, ale který je schopen fungovat mnohem lépe než ten dnešní.
Za co vděčí Evropa Řekům – Szlezák A. Thomas
Autorovým záměrem je připomenout skutečnost zakořenění naší evropské kultury v řecké antice všem, jimž není řecká kultura lhostejná jakožto součást naší identity. Lhostejné však nemůže být řecké dědictví Evropy ani nikomu, kdo to myslí vážně s úkolem reflektovaného ověření svého vlastního duchovního východiska. Ne všechno, co tvoří evropskou identitu, má řecké počátky. Ale bez těchto počátků by Evropa nebyla tím, čím dnes je. Není zde oslovována žádná zvláštní obec filhellénů, humanistů či vzdělaných občanů – spíše se myslí na všechny Evropany, kteří se jako takoví cítí. Autor zde mluví jako Evropan k ostatním Evropanům v naději, že příspěvek z jeho oboru dojde stejné pozornosti jako příspěvek od ostatních disciplín, jež se zabývají pojmem „Evropa“. Hovoří spíše o obecných předpokladech a prvotních počátcích základních, typicky evropských postojů a hodnot než o jejich vývoji a zavedení. Kulturní pojem „Evropa“ chápe jako otevřenou, tolerantní, pluralistickou kulturu občanské společnosti, oproštěnou od absolutismu a státního náboženství, charakterizovanou historickým povědomím a orientací na vědu. Autor je dalek toho, aby byl hlasatelem určité ideologie. Antiku – a zejména řeckou antiku – nelze učinit poplatnou žádnému určitému společenskému řádu ani ideologii. Měla výrazný sklon k relativizaci svých vlastních hodnot a k (často přehnanému) oceňování kultur Východu. Novověká křesťanská kultura se teprve až v osvícenství naučila zpochybňovat samu sebe. Autor také doufá, že na konci této knihy bude čtenáři jasné, že historická role a vliv řecké racionality a řecké vůle na politickou a intelektuální svobodu mohou vést k lepšímu pochopení dnešního střetu kultur.
Co kdyby láska nikdy neskončila – Alain Finkielkraut
Ve své půvabné knížce přeložené pod názvem Co kdyby láska nikdy neskončila uvažuje Alain Finkielkraut o čtyřech podobách moderní lásky, která je sice vyvázána z tradičních svazujících pout přísné morálky a zatěžujících zvyků, přesto je spíše křehká a v ohrožení. Láska je dnes sice „volná jako ptáče“, ale je třeba se s autorem na chvíli pozastavit a ptát se, jaké podoby má dnes tato základní lidská emoce a zda vlastně ještě umíme opravdově milovat.
Egy apolitikus ember elmélkedései – Thomas Mann
Thomas Mann regényeit és elbeszéléseit jól kiegészítik esszéi, tanulmányai, saját művéhez írott kommentárjai és gondolatainak naplószerű leírásai. Keresés, viaskodás ez a nagylélegzetű mű, melynek korai részei a háború kezdetének idejéből valók, utolsó írásai pedig nagyjából az 1917-18-as évek fordulójáról. A(z) Egy apolitikus ember elmélkedései (Könyv) szerzője Thomas Mann.
Sex, drogy a islám – Martin Konvička
Veřejné postoje a názory docenta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Martina Konvičky vyvolávají vůči jeho osobě jak reakce pozitivní, tak i negativní až nenávistné. Pan docent se po vzoru redaktora časopisu Reflex J. X. Doležala nebojí veřejně se vyjadřovat o kontroverzních tématech, jakými jsou sex, drogy či feminismus. Nejvíce vášní však vyvolávají jeho názory na problematiku islámu a islamizace České republiky, potažmo Evropy. V knize Sex, drogy a islám se docent Konvička zamýšlí nejen nad tím, proč mnozí Češi konvertují k islámu a jakou mají jejich konverze souvislost se sexualitou, ale i nad tím, proč biologové dokáží islámu porozumět lépe než mnozí orientalisté a islamologové. Konvičkovy názory na legalizaci lehkých drog, kritika politické korektnosti a té části feminismu, která islámu straní, jej činí výjimkou v prostředí, jež je stále více svazováno multikulturní propagandou a cenzurou svobody slova. Ač sám multikulturalista, ekolog a stoupenec ochrany přírody, nebojí se docent Konvička kritizovat appeasement dnešní Strany zelených a multikulturalistů vůči islámu a jeho šíření v Evropě a Česku.
Evropský systém – Robert Menasse
Esej o krizi kultury v evropském hlavním městě, o vztahu národních států a centrálních orgánů Unie a fungování demokratických principů. Autor měl původně v úmyslu napsat román o Evropě, prózu v duchu dekadentních pocitů typu „Evropa ve světle zapadajícího slunce“, jehož protagonistou se měl stát úředník Komise. Pobýval řadu měsíců v Bruselu a studoval prostředí, navštěvoval instituce a jejich pracovníky. Během této „praxe“ byl nucen v mnohém přehodnotit běžně panující i své vlastní názory na „bruselskou byrokracii“, na nejrůznější klišé a předsudky o nedemokratickém a byrokratickém labyrintu v institucích EU. A zajímal se, jak tyto úřady – Rada, Komise a Parlament – skutečně pracují. Nehájí bruselský „superstát“: je kritikem z pozic zastánce regionální samosprávy. Region definovaný krajem, historií, dialektem a zděděnými zvyky je podle Menasseho skutečným domovem občana. Obyvatel určitého regionu může cítit větší blízkost k sousedovi hned za (státními) hranicemi než k příslušníku téhož státu (národa) stovky kilometrů daleko. Kniha je pronikavým kritickým pohledem na Evropskou unii a úvahou o její budoucnosti.
Spor o Marxa – Peter Dinuš
Kolektívna monografia sa dotýka problému rozpornosti v hodnotení Marxovho teoretického odkazu. Diskutujú sa nielen otázky, či tento odkaz stratil alebo nestratil svoju platnosť a aktuálnosť, ale aj problémy s interpretáciou Marxovho diela - počnúc Friedrichom Engelsom a končiac postmarxistickými autormi. Marxova teória je významným prínosom nielen k metodológii sociálnych a humanitných vied, ale tiež pre analýzu súčasnej krízy globálneho kapitalizmu. Pokiaľ sa ukáže pravdivým, že nové technológie už nemusia byť schopné vytvárať v požadovanom objeme nové pracovné miesta ako predpoklad rozšírenej spotreby a udržania výroby, marxizmus môže byť vťahovaný do hry stále významnejším spôsobom, a to nielen ako alternatívna teória, ale aj ako politická ideológia.
Most – Kolektív autorov
Kniha je jedinečnou antologií esejů, jejichž autoři, psychoterapeuti, pocházející z různých zemí a kultur, se pokouší vyjádřit k otázkám, jimiž se obvykle zabývají spíše představitelé jiných společenských věd, sociologové, antropologové či politologové. Ti upozorňují na paradox současného světa: na jedné straně se neustále zdokonalují internetové technologie umožňující téměř bezprostřední přenos komunikace mezi kontinenty, na druhé straně se stále výrazněji potvrzuje, že většina problémů, které lidé zažívají, významně souvisí se zkreslováním či nepochopením kulturních významů a neschopností porozumět tomu, co nám chce druhý sdělit emočně slovy nebo neverbálními prostředky. Autoři jsou gestaltterapeuti a kulturu vnímají jako přizpůsobení a ztotožnění se s určitým specifickým systémem, do kterého se rodíme a jehož vlivům jsme vystaveni v průběhu našeho vývoje. Vycházejíce z vlastní terapeutické zkušenosti z práce s klienty se však pokouší toto chápaní kultury rozšířit. Představují gestaltterapii jako dialogický přístup, který tím, že klade důraz na respekt k odlišnosti, jedinečnosti subjektivního prožitku, kulturního pozadí a kontextu každého jedince, lze využít i ke zprostředkování dialogu mezi odlišnými kulturami. Vycházejí z přesvědčení, že dialog založený na oboustranném zájmu a víře, že právo na existenci má každý, může vystavět mezi kulturami most vedoucí k vzájemnému pochopení a toleranci.
Nyugaton a helyzet változóban – Mária Schmidt
Milyen kihívások előtt áll a Nyugat a huszonegyedik század elején? Mi lesz a nemzetállamokkal? Megmaradnak, vagy átadják a helyüket a birodalmaknak? Mi lesz az állam szerepe? Visszaszorul, vagy épp ellenkezőleg, megerősödik? Kell-e mindenkinek dolgoznia, munkahellyel rendelkeznie a jövőben? Lesz-e egyáltalán elegendő munka? És mi lesz a családdal? A hittel? Milyen következményekkel jár az életkor kitolódása? Fenntartható-e az a szociális ellátórendszer, ami a huszadik század egyik legfontosabb vívmánya? Várhatunk-e a Nyugatra, amíg új válaszokkal, megoldási javaslatokkal áll elő, vagy szánjuk el magunkat, és menjünk a saját fejünk után? Schmidt Mária ebben a könyvében többek közt ezekre a kérdésekre keresi a választ. Miközben történészi látásmódja vitathatatlan, gondolkodása a jövőre irányul. Kiindulópontja meggyőző: visszafelé nem vezet út!!
Občanská neposlušnost a jiné texty o svobodě a nesvobodě – Henry David Thoreau
Henry David Thoreau, americký filosof, esejista, básník a v neposlední řadě bojovník za svobodu, se po odmítnutí zaplatit daň na protest proti válce a otrokářství dostal do vězení, které jej inspirovalo k sepsání eseje Občanská neposlušnost. Esej vychází v novém překladu a kromě ní v knize najdete i tyto další texty: Otroctví v Massachusetts, Reforma a reformátoři a Život bez principu.
Itt, Európában – Konrád György
"Mondhatjuk, hogy az Európai Unió új típusú nemzetközösség? Az európai polgárok közössége, vagy a nemzetállamoké, azaz a nemzeti kormányoké? Vállalják-e utóbbiak az Unióval együtt járó szabályokat, kötelezettségeket és azok teljesítésének ellenőrzését? Melyik elkötelezettségük erősebb: a nemzeti vagy az európai, a populista vagy a föderatív? A szovjet blokk, a kommunista pártállamok szétesése után mi keletkezik: nacionalista pártállam vagy liberális demokrácia? Kialakulhat-e az Európai Unión belül egy nemzeti autokrácia? Nyugat vagy Kelet? Megvalósítható-e a szavazattöbbségre támaszkodva a parlamentáris egypártrendszer? Mit jelent a többpártrendszerű demokrácián belül a nemzeti forradalom? Mennyiben jelent a nacionalista felsőbbségi állam vezéri államot? Vezéri párt - vezéri állam? Milyen mértékben jelenthet a kormányváltozás rendszerváltozást? Feljogosíthat-e a parlamenti többség az alkotmányos politikai rendszer, sőt az egész társadalmi rendszer felülről irányított, konszenzus nélküli átalakítására? Hogyan reagál az EU, ha nem egy belépni kívánó tagjelölt, hanem egy elfogadott tagország kormánya rendeli maga alá a gazdaságot, az adminisztrációt, a médiát, az oktatást, a kulturális intézményrendszert, a tananyagot? Kiterjedhet-e az európai-nemzetközi kontroll a gazdaságpolitikán túl a politikák összességére? Mit szól a demokrácia lebontásához az európai közösség? Sérti-e a nemzeti szuverenitást, ha a közös európai intézmények ellenzik az antidemokratikus jogszabályokat és intézkedéseket? Hazaárulás-e a nemzeti kormány visszaéléseivel szemben az európai közvéleményhez fordulni? Ha a kelet-európai nemzeti politikusok parlamentáris teljhatalomra tesznek szert, kiépíthetik központosító pártállamukat vezérkultusszal és kegyenc-burzsoáziával. Vezérnek lenni, cselezni, harcolni kívül-belül szinte mindenkivel: nem könnyű mesterség. Sokan reméljük, hogy a társadalom ezúttal is erősebb lesz, mint az állam." (Konrád György)