Eseje, úvahy, štúdie
Čo? Ako? Prečo? – František Novosad
Úvahy Františka Novosáda vychádzajú z presvedčenia, že aparát vypracovaný klasickou filozofiou v línii T. Hobbes – G. W. F. Hegel – K. Marx – M. Weber je uplatniteľný aj pri analýze problémov súčasného sveta. Dejiny sociálnych a politických ideí traktuje v úzkej nadväznosti na dobové kon-texty a chápe ich ako špecifický typ odpovedí na problémy, s ktorými zápasili konkrétne spoločnos-ti, ako špecifické postupy, ktorými spoločnosti interpretujú svoje možnosti a svoje obmedzenia. Zároveň berie do úvahy umiestnenie teórií v konkrétnych ideových tradíciách. Každá teoretická koncepcia vždy obsahuje aj polemickú zložku, nadväzuje na predchádzajúce teórie, kritizuje ich, je súhlasom alebo polemikou s konkurujúcimi názormi. Dôležitou témou jeho uvažovania je analýza pojmu sociálny poriadok. Sociálny poriadok chápe primárne ako historicky sa meniaci komplex koordinácii prostredníctvom empatie, spoločných hodnôt, násilia, výmen a zmlúv. Jednotlivé typy spoločností sa potom rozlišujú podľa toho, ako sú jednotlivé formy koordinácie inštitucionalizované a podľa toho, ako sa menia väzby medzi jednotlivými spôsobmi koordinácie. Osobitnú pozornosť venuje vzťahu medzi koordináciami prostredníctvom hodnotových systémov a aparátov násilia.
Ako zomierame – Sherwin B. Nuland
Všetci chceme poznať podrobnosti o umieraní, no je len málo tých, ktorí sú ochotní o tom rozprávať. Či už sa snažíme predvídať udalosti, ktoré nám prinesie naša vlastná smrteľná choroba, alebo chceme lepšie pochopiť, čo sa deje s naším najbližším zasiahnutým takýmto ochorením, alebo je to skôr nepochopiteľná všeobecná fascinácia smrťou, všetkých nás lákajú myšlienky súvisiace s koncom života. Pre väčšinu ľudí zostáva smrť skrytým tajomstvom, rovnako erotizovaným, ako aj obávaným. Sme neodolateľne priťahovaní práve najdesivejšou úzkosťou, láka nás primitívne vzrušenie, ktoré vyplýva z fl irtovania s nebezpečenstvom. Je len nepatrný rozdiel medzi tým, ako sú mory priťahované plameňmi a ľudia smrťou. Nikto z nás sa nezdá byť z psychologického hľadiska schopný vyrovnať sa s myšlienkou na vlastnú smrť a to, čo príde po nej, s predstavou trvalého bezvedomia, v ktorom nie je ani prázdnota ani vákuum – v ktorom nie je jednoducho nič. Vyzerá to úplne odlišne od toho nič, ktoré predchádza život. Rovnako ako pri každej inej blížiacej sa hrôze a vynárajúcom sa pokušení hľadáme spôsoby, ako poprieť moc smrti a ľadového zovretia, v ktorom drží ľudskú myseľ.
Hľa: pravda je tak blízko 3 – Mylné cesty – Richard Steinpach
Piliny – Krzysztof Varga
Kriticky sžíravá diagnóza a chirurgicky precizní pitva současné polské společnosti, jaká nemá v literatuře našich severních sousedů v posledních deseti letech obdoby. Varga řeže do polského maloměštáctví, falešné zbožnosti, korporátní kultury a raného kapitalismu, do vztahů mezi rodiči a dětmi, do věčně se zpožďujících vlaků polských státních drah. Řeže umně a zarputile, řeže do žen i mužů, do sebe i do druhých, řeže s upřímnou nenávistí a s řemeslnou virtuozitou a piliny jen létají…
További széljegyzetek egy rejtett szöveghez – Gómez Dávila Nicolás
Lassacskán bekövetkezik, amitől az arisztokratikus visszavonultságban élő bogotái remete, Nicolás Gómez Dávila (1913-1994) alighanem a legjobban rettegett: kanonizált szerzővé válik. Amióta a kilencvenes években néhány német értelmiségi felhívta rá az európai olvasók figyelmét, ... Folytatás ›› alig ismerünk latin-amerikai gondolkodót, akinek életműve olyan élénk érdeklődést keltene, mint az övé. Bár életében csak barátai és családtagjai számára tette elérhetővé írásait, később olyan csodálókat szerzett, mint Ernst Jünger, Álvaro Mutis vagy Heiner Müller. Szenvedélyes korszerűtlenségét életével hitelesítette: franciaországi tanulóéveit és egy európai utazást leszámítva szinte egész életét Bogotá melletti villájában, pontosabban harmincezer kötetes magánkönyvtárában töltötte. El reaccionario auténtico című esszéjének köszönhetően többen a XX. század egyik legjelentősebb politikai teológusának, a Joseph de Maistre és Juan Donoso Cortés nevével fémjelezett ultramontán hagyomány utolsó képviselőjének tekintik, noha saját meghatározása szerint a reakciós "nem visszafordulni akar, hanem más úton járni". Gondolatainak feszültsége abból ered, hogy hierarchikus világképe, katolicizmusa és antidemokratizmusa ellenére is az individuumba, illetve a tagadás gesztusába vetette minden reményét. Szellemi partizánharcként felfogott sajátos, mély hitében gyökerező szkepticizmusa minden ideológiától távol tartotta - nem meglepő hát, hogy a politikai szerepvállalástól konzekvensen elzárkózott. Gómez Dávila - mint a modernitás többi hajótöröttje - minden filozófiai rendszeralkotást szócséplésnek, a csupán megsejthető, ám kifejezhetetlen "rejtett szöveg" meghamisításának ítélt, így már első kötetei, a Notas és a Textos is csak rövid esszéket, feljegyzéseket tartalmaztak. Mivel a civilizáció lényegét a klasszikusokkal folytatott párbeszédben látta, és szakadatlanul kereste az egyedül tisztességes, vagyis a hallgatáshoz legközelebb eső megszólalási formát, végül kizárólag "széljegyzeteket" írt. Aforizmáinak 1977 és 1992 között publikált öt kötetével - melyeknek utolsó darabját tartja kezében a magyar olvasó - az európai hagyomány "közhelyeinek" kívánt méltó nyughelyet biztosítani. George Steiner - aki ugyancsak jól ismeri Gómez Dávila írásait- "püthagoraszi műfajnak" nevezte ezt a töredékekből építkező, egyszerre áttetszően világos és enigmatikus írásmódot, amelyet mindenkor a vulgaritás elleni küzdelem hív életre, és amely így mindig a száműzöttek, a rosszkor születettek, egyszóval a nagy legyőzöttek sajátja. A(z) További széljegyzetek egy rejtett szöveghez (Könyv) szerzője Nicolás Gómez Dávila.
O hudbě a románu – Milan Kundera
Sedmý svazek esejů Milana Kundery se jmenuje O hudbě a románu. Na záložce se dočtete: „Neobávejte se: to není žádná univerzitní přednáška, ale úvaha plná překvapivých odboček, vzpomínek, polemických pasáží i vtipů, vyprávěných někým, kdo byl celým svým životem spjat jak s románem, tak s hudbou, těmito dvěma uměními, která patří Evropě více než kterákoli jiná, protože právě ona Evropu vytvořila. Není to ostatně žádné nedorozumění, že za knihu Zrazené testamenty — z níž pocházejí obě části této knížky — byla Kunderovi v roce 1996 udělena cena americké Společnosti hudebních skladatelů (ano, hudebních skladatelů).“
Vrstvenie času – Etela Farkašová,Kvetoslava Fulierová,Ingrid Skalická
Autorka osobitým esejistickým štýlom s pridanou hodnotou zozbierania, roztriedenia a odovzdávania poznania významných osobností z rôznych oblastí vedy a kultúry sa tematicky zameriava na fenomén pamäti a spomienok, plynutia času a prechodu jednotlivými fázami života, s výrazným priestorom venovaným starobe a procesu starnutia. Kniha je prešpikované citátmi, z ktorých sa odráža, na ktorých buduje a tvorí nové dielo. Autorka si všíma si osobnostný vývoj, individuálne vnímanie a prežívanie. Svojím emotívno-faktografickým prístupom preniká do duše čitateľa, ktorý pociťuje rezonanciu, blízkosť témy. Tvorba Etely Farkašovej je hodnotným príspevkom v oblasti esejistickej tvorby, pričom štylistika, jazyk a precítený prístup dodáva týmto spoločenskovedným sondám charakter umeleckej literatúry. Knižka je určená milovníkom reflexívnej esejistickej tvorby a záujemcom o sociologické aspekty vplyvu času, fenoménu pamäti a starnutia na ľudskú osobnosť. Knihu ocenia aj milovníčky hĺbavej ženskej literatúry.
Paríž na viac spôsobov – Roman Čerňanský,Božena Rolková
Spomienky na Paríž, mesto, ktoré malo krstiny v roku 212, ožívajú v príbehu debutujúceho autora (nar. 1982) ako prvosienky, pokropené rannou rosou. Aj keď mnohí tento svätostánok západnej kultúry neraz navštívili, radi sa nechajú sprevádzať zákutiami tohto mesta práve Romanom Čerňanským, ktorý svoje dojmy a zážitky neopísateľne a ozaj majstrovsky stvárnil do umeleckej podoby. Momenty a chvíle, ktoré autor zažíva pri „dotykoch“ s realitou i históriou francúzskej metropoly, však priam nabádajú hneď a teraz nasadnúť do lietadla a prežiť v Paríži nezabudnuteľné okamihy, ako ich vyrozprával autor: „Telo sa mi zatriaslo, keď si nočný Paríž ľahol podo mňa ako nahá milenka všetkých umelcov zahalená do studeného oparu, ktorého sa zrýchlený dych žiadostivo dotýkal, pritom ako čarokresbou bielych obláčikov vizuálne znázorňoval zvuk slov.“
Oběšenec – Robert Bartlett
Marku Rentonovi neschází vůbec nic: dobře vypadá, má krásnou přítelkyni, studuje na univerzitě. Ale v Británii 80. let pro něj není místo. Vláda Margaret Thatcherové ničí dělnické komunity po celé zemi, a poválečné jistoty v podobě zaměstnání, vzdělání a sociálního státu jsou minulostí. Když se Markova rodina začne rozpadat, jeho život se mu vymkne z rukou a on se uchýlí k poraženectví. Cestou ven je heroin. Irvine Welsh v tomto románě dopodrobna mapuje události, které vedly k drogovému bezčasí legendárního Trainspottingu.
Tri hlavy draka – Martin Mojžiš
Krása – Frédéric Schiffter
Stretnutia s krásou sú prchavé a nádherné. Frédéric Schiffter vychádza zo spomienky na stretnutie s krásnou ženou, z ktorého vzniklo filozofické zamyslenie nad krásou krajiny a umeleckých diel, ktoré poznačili jeho život. Prechádzka svetom filmov, kníh, umeleckých diel čitateľovi poskytuje nový uhol pohľadu na krásu a estetiku. Frédéric Schiffter strávil svoju mladosť v kinách, na terasách kaviarní a plážach, kde si vytváral prvé predstavy o kráse. Tento francúzsky filozof je autorom množstva publikácií. Medzi najznámejšie patria Filozof bez vlastností a Sentimentálna filozofia, za ktorú v roku 2010 dostal Prix Décembre.
Na obranu individualismu – Bohuslav Brouk
Kniha z pera B. Brouka (1912–1978), enfant terrible českého a slovenského kulturního života třicátých a čtyřicátých let, zahrnuje více než padesát publicistických textů z let 1930–1960, přesto stále aktuálních. Broukovy fundamentálně svobodomyslné, nekompromisní, provokativní, sarkasmem, skepticismem a demystifikacemi společenských (pseudo)hodnot, konvencí a morálky nabité texty jsou vzhledem k šíři autorova tematického zájmu rozděleny do tří oddílů: Psychoanalýza a sexuologie, Umění a kultura a Společnost a politika.