Eseje, úvahy, štúdie
Názory tak řečeného Dalimila – Antonín J. Liehm
Kniha je souborem téměř všech článků, esejů a úvah mezinárodně uznávaného a dnes již legendárního exilového novináře A. J. Liehma, které pod pseudonymem Dalimil pravidelně publikoval v letech 1971-1989 převážně v římském exilovém časopise Listy. Ve svých textech se - jako zkušený a nesmírně vzdělaný pozorovatel - s nebývalým přehledem vyslovuje k politickému dění ve světě, v "normalizovaném" Československu a v Sovětském svazu, zajímá se o evropské levicové hnutí a také glosuje české i evropské kulturní a literární události. Ačkoliv by se mohlo zdát, že Liehmovy názory, postřehy a analýzy jsou nám časově vzdálené, opak je pravdou. Stále vyvolávají aktuální otázky a podněcují diskuze, které se dnešní doby až nebývale týkají.
Feminizmus do vrecka – Bell Hooks,Jana Juráňová
Prečo sa významná americká teoretička bell hooks rozhodla napísať príručku o feminizme? „Musela som ju napísať, lebo som ustavične čakala, že sa takáto knižka niekde objaví, no neobjavila sa. Bez nej nemám ako osloviť húfy ľudí, čo sú denne bombardované antifeministickou reakciou na feminizmus a ustavične počúvajú, ako majú nenávidieť hnutie, o ktorom takmer nič nevedia, a ako mu majú vzdorovať. Malo by existovať toľko základných stručných príručiek feminizmu, toľko ľahko čitateľných učebníc a knižiek, z ktorých by sme sa mohli o feminizme dozvedieť všetko potrebné, že táto kniha by bola len ďalším zanieteným hlasom na obranu feministických politík. Mali by sme mať k dispozícii bilbordy, reklamy v časopisoch, autobusoch, v metre, vo vlakoch, televízia by mala vysielať spoty, ktoré by sa šírili po celom svete, aby sa prostredníctvom nich ľudia dozvedali o feminizme viac. V takom štádiu ešte nie sme. No ak sa chceme podeliť o feminizmus a ak chceme, aby toto hnutie ovplyvňovalo myslenie a cítenie žien i mužov, nesmieme na tieto spôsoby komunikácie rezignovať. Každá zmena, ktorá sa kedy udiala vďaka feminizmu, zasiahla naše životy pozitívnym spôsobom. Keď však ustavične počúvame, že feminizmus je čosi zlé, prichádzame o takýto pozitívny pohľad.“
Rýchlokurz sebaobrany – Viera Švenková
Autorka vnáša nový rozmer do slovenského literárneho kontextu a žánru žurnalistickej eseje. Podnety, ktoré môže zhodnotiť aj umelecká esejistika, aj hravá fejtonistika, aj komentátorská analytická žurnalistika. Viera Švenková nezaprie filozofické vzdelanie a erudíciu, nápaditú a hravú invenciu rovnako ako výrazné sociálne cítenie, rezistentné voči vládnucim interpretačným schémam. Autorku priam fascinujú protiklady, rozpory a antinómie v minulosti i súčasnosti. Malá časť ľudstva musela vynaložiť (a naďalej vynakladá) veľký dôvtip a veľa prostriedkov na to, aby lož vyhlásila za pravdu, nespravodlivosť za spravodlivé usporiadanie, permanentný vojnový stav za normalitu a podmienku mieru, ekonomické otroctvo za slobodu, aby povýšila svoj záujem na všeobecné právo a zákon, pravdaže, jedine správny, teda možný. Tu pramenia paradoxy, ktoré autorka vidí, pomenúva, metaforicky rozmotáva a „šikovne“ predostiera, a to so šarmom a eleganciou modernej intelektuálky. Navyše má vzácny dar syntézy, dar nadhľadu a jemne ironického odstupu. Ide o tretie, doplnené vydanie čitateľsky mimoriadne úspešnej knižočky – zbierky filozoficky ladených esejí.
Proč pláčeš, duše? – Zuzana Peterová
Příběhy zraněné duše a Když duše bolí - to jsou názvy dvou knih Zuzany Peterové, které oslovily mnoho čtenářů všech generací. Nyní autorka uzavírá tuto trilogii dalšími příběhy ze své psychoterapeutické praxe. Její krédo lze shrnout do několika slov: "Nejsou velká nebo malá trápení. Všechna trápení jsou totiž stejně velká, protože nás bolí. Když duše pláče, všechny radosti našeho života mizí."
Literatúra v hľadaní čitateľa – Pavol Winczer
Prof.PhDr. Pavol Winczer, CSc. (nar.1935), absolvent polonistiky a rusistiky na Karlovej univerzity v Prahe (1958), dlhoročný pracovník Slovenskej akadémie vied v odbore výskumu poľskej,slovenskej a českej literatúry a literárnych vzťahov. Predložená práca vidí základné motivácie čítania príbehov v potrebe po životnom poznaní, po kompenzácii životných neúspechov a v potrebe po rozptýlení a zábave, ktoré najlepšie plní rudimentárna epika s výraznými postavami. Najvyspelejšia časť modernej prózy zodpovedajúca zložitým historickým skúsenostiam nášho storočia a úrovni vedecko i filozofického poznania človeka i spoločnosti sa však rozchádza s týmito očakávaniami jednoduchých ľudí, a tí sa urýchľujú k tzv. strednému prúdu a k zábavnej spisbe. Druhá a tretia časť práce analyzuje, ako literárne medzinárodné úspešní Karel Čapek a v rokoch 1921 - 1928 Iľja Erenburg riešili túto komunikačnú krízu príbehovej prózy uplatnením motívov, konvencií a postupov zábavnej literatúry, žurnalistiky a filmovej montáže tak, aby upútali čitateľa, ale ho aj nebadane pozdvihli na vyššiu úroveň myslenia cítenia a občianskeho uvedomenia. Hlavnými predmetmi analýzy sú Čapkove romány. Krokatit a Válka s mloky, Povídky z jedné kapsy i Povídky z druhé kapsy a jeho fejtonistika vrátane cestopisnej. U Erenburga sa pozornosť venuje románu Neobyčajné dobrodružstvá Julia Jurenita, mikrorománu Trust D.E. História skazy Európy, zbierke čŕt Trinásť fajok a jeho vrcholnému dielu Búrlivý život Lazika Rojtšvanca.
Někdo se přece vrátí – Rudolf Roden
Rudolf Roden (nar. 1923), rodák z pražské židovské rodiny, se roku 1942 přihlásil dobrovolně do transportu, aby mohl sdílet osud se svou budoucí ženou Evou. Nejprve se ocitli v Terezíně a poté ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Odtud Rudolf Roden unikl jen kvůli tomu, že byl při selekci vybrán na otrocké práce v Německu. Na sklonku války přežil i pochod smrti. Ve svobodném Československu začal studovat medicínu na Karlově univerzitě, avšak po komunistickém puči v roce 1948 emigroval se svou ženou Evou do Kanady. Zde vystřídal rozmanitá povolání (rytec, masér, prodavač, číšník, asistent v nemocnici) a dostudoval medicínu. Roku 1956 si otevřel v Montrealu soukromou lékařskou praxi, později se orientoval na psychiatrii, kterou od roku 1978 přednášel na texaské státní univerzitě v Galvestonu. Soukromou psychiatrickou praxi provozuje dodnes v Montrealu. V Česku mu vyšlo několik knížek, z nichž nejznámější jsou vzpomínky na utrpení ve vyhlazovacích táborech, které napsal se svou ženou Evou Rodenovou pod názvem Životy ve vypůjčeném čase.
Zrno času – Sucháň Ján
Opäť sme sa dočkali a na trh prichádza publikácia obľúbeného autora Jána Sucháňa nazvaná príznačne Zrno času. Poteší aj čitateľov, ktorí si robia kompletnú zbierku jeho kníh a cd, môžu si ich doplniť o jeho 17. dielo. Zbierka zamyslení z roku 2012 - 2013 vychádza z vybraných rozhlasových príhovorov autora doplnených o príbehy zo života, ktoré sú pre tohto autora vlastné, ako sám hovorí, lebo "má niečo nažité". Stretnete sa tak s otázkami a odpoveďami na otázky o zmysle vzťahu viery a zmyslu života súčasného človeka, vhodne spájaných a dopĺňaných básňami Milana Rúfusa, Jozefíny Hrkotovej - Hladkej, Simy Martausovej a kresbami Anny Bajzíkovej - Hladkej do krásneho harmonického celku hladiaceho dušu čitateľa. Skúsení čitatelia sa znovu môžu tešiť, že majú v ruke knižku na prečítanie "za večer" a na následné návraty k nej a nových čitateľov čaká príjemné prekvapenie.
Vyhoštěná smrt – Jiřina Šiklová
Nová kniha Jiřiny Šiklové formou fiktivních rozhovorů, vyprávění i teoretických výkladů přibližuje smrt jako základní životní fakt, který k vlastní škodě vytěsňujeme ze svého myšlení a řeči – a s nimi často i umírajícího člověka. My lidé jsme si jako jediní tvorové vědomi své smrti. Přesto se bojíme o ní mluvit a často to neumožňujeme ani svým blízkým lidem, kteří odcházejí. Napětí se tím stupňuje, umírá se dnes skoro bez rozloučení a vyslovení posledního přání. Knížka Jiřiny Šiklové prolamuje toto nepsané tabu a formou fiktivních dialogů, vyprávění, zamyšlení i teoretických výkladů přibližuje toto období lidského života umírajícím i těm, kteří je doprovázejí. Není to návod, spíše vybídnutí, abychom hledali k druhému cestu alespoň v posledních dnech života.
Senná rýma – Nöel Coward
Senná rýma se stala součástí klasického komediálního repertoáru. Stejně jako mnohé další je karikaturou prostředí, jež autor důvěrně znal: ironicky zobrazuje život "celebrit", rádoby umělců zakládajících si na své výlučnosti a nekonvenčnosti, a jejich známých, které toto svérázné chování oslňuje, ale zároveň šokuje a uráží. Domácnosti Blissových dominuje afektovaná matka, stárnoucí herečka, která vyžaduje neustálý obdiv publika, a arogantní otec, cynický autor románů pro ženy. Jejich dvě dospělé děti své rodiče sice kritizují, ale podle potřeby jim ochotně sekundují. Zato návštěvníci, které si každý z nich pozve, aniž by o tom řekl ostatním, se v pravidlech rodinné hry nedokážou zorientovat a postupně odmítají účinkovat v dramatických výstupech inscenovaných jejich hostiteli. Předmětem autorova posměchu jsou nejen společenské konvence, ale i jejich okázalé popírání, které se ukazuje jako stejně bezduché a povrchní - přinejmenším v tomto ohledu je Senná rýma stále velice aktuální.Velký úspěch zaznamenala filmová verze Zimního hosta, kterou v roce 1997 natočil Alan Rickman.
Neužitočný strom – Ján Buzássy
Je to už viac ako dvetisíc rokov, čo čínski taoisti narazili na problém neužitočného stromu. Stál pri ceste, bol vysoký, ba obrovský, ale jeho drevo bolo načisto nepoužiteľné. Dokrivený kmeň, poprepletané konáre, to nedávalo šancu, aby stolár alebo iný remeselník mohli z takéhoto materiálu niečo urobiť. Bol načisto neužitočný. Taoisti oproti nám ešte neboli v takej environmentálnej situácii, aby si vedeli vážiť jeho tieň, ani to, že jeho listy čistia vzduch. Oni na ňom videli veľkosť. Keby bol strom použiteľný, dávno by ho boli vyťali, a veľkosti by nebolo. Človek potrebuje predstavu niečoho veľkého, čo o prevyšuje a čo dáva životu rozmer. Ján Buzássy sa narodil 10. apríla 1935 v Kočovciach. Vyštudoval knihovníctvo a slovenčinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Pôsobil ako redaktor, neskôr šéfredaktor literárneho mesačníka Mladá tvorba. Od roku 1971 pracoval ako redaktor a šéfredaktor vydavateľstva Slovenský spisovateľ. Vydal viacero básnických zbierok. Knižne vydal preklady z poézie G. G. Byrona, T. S. Eliota, E. Pounda, A. Ginberga a iných autorov. Za svoju tvorbu získal viacero významných ocenení napríklad Cenu Dominika Tatarku, Cenu Jána Hollého či Cenu Zory Jesenskej. Žije v Bratislave
Mýtus a báseň – Marián Milčák
Viacročná, dlhotrvajúca lektúra vedomie čitateľa istým spôsobom rozširuje, no môže ho paradoxne aj obmedziť. Je totiž nástrojom, ktorý pri špecifickej čitateľskej orientácii, teda pri neustálom podvedomom alebo nezámernom preferovaní istej poetiky nemá možnosť toto vedomie nanovo aktualizovať alebo dokonca zbaviť akýchkoľvek obsahov, naopak, vyznačuje sa výroaznou tendenciou k jednostrannému upevňovaniu, k neustálemu subjektívne nastavenému formátovaniu. Pri každom novom čítaní dochádza k porovnávaniu čítaného textu a toho, čo sa za celé roky reguluje a potom uchováva v čitateľskom vedomí ako navrstvená, sama sebou neustále potvrdzovaná predstava o kvalite.
Eseje o německé romantice – Kurt Krolop,Jiří Stromšík
Publikace obsahuje devět vybraných esejů dvou významných osobností německé a české literární vědy a germanistiky, Kurta Krolopa a Jiřího Stromšíka. Oba autoři brilantní esejistickou formou představují zásadní autory německé literární romantiky od jejích počátků (Bonaventura, Novalis) přes Brentana, de le Motte-Fouqué, bratří Grimmů, Kleista a Chamissa až po její pozdní období (Tieck, E.T.A. Hoffmann). Čtenář se takto může seznámit s prací dvou významných osobností česko-německé literární vědy a germanistiky. Zároveň má možnost poprvé nahlédnout v rámci jedné knihy do jednoho z nejdůležitějších období německých literárních dějin. A konečně jednotlivé eseje zprostředkovávají i zásadní historické souvislosti jak v rámci německé kultury daného období tak jeho české recepce.