Poézia - antológie
Sto a jedna pověst z Polné a okolí – Jan Prchal
Na Vysočině bydlívali hlavně hastrmani a hejkalové, ale i divoženky, polednice a čarodějnice, tu i onde se objevil čert. Příběhy vyprávěné za zimních večerů doma u pece nebo v šenku, v létě večer pod lípou zapisovali generace písmáků, učitelů nebo kronikářů. Jan Prchal z nich vybral ty nejpoutavější historky, v nichž ožívají nejen bytosti nadpřirozené, ale také historické postavy jako král Jiří z Poděbrad, po němž je pojmenován kámen na vrchu Homole, nebo jeho nástupce Vladislav Jagellonský, který se k polenskému pánu Viktorínovi z Kunštátu přijel schovat před morem. Polensko je drsný kraj, který žádal po lidech těžkou práci, ale možná právě proto je tak bohatý na povídačky veselé i smutné, k pobavení i k ponaučení. Knihu bohatě vypravila ilustracemi Marcela Makovská z Polné. V krátké době vyjde z bohaté polenské slovesnosti díl druhý ? Druhá stovka pověstí z Polné a okolí.
Kardinál Pölätüo – Generál Piesc aneb případ zapomenuté mise – Stefan Themerson
Ratlík pronásledující vlastní ocas přiměje kardinála Pölätüa k sepsání krkolomného filozofického pojednání. 6940stránkové dílo, v němž se snaží v souladu s církevními doktrínami dokázat, že věda je podmnožinou a dalším důkazem platnosti náboženské víry, je platformou k absurdní polemice s Russellovým logickým pozitivismem, ale především nekompromisním útokem na úhlavního nepřítele víry - poezii. Zničit poezii ovšem znamená v první řadě odstranit ze světa Pölätüova osmnáctiletého syna, básníka Guillauma Apollinaira. Druhý román Generál Piesc aneb případ zapomenuté mise představuje nevinnou variaci na faustovské téma. Přináší obraz soumraku romantického vzorce heroismu a v jednoduchém a zdánlivě záhadném příběhu vykresluje nesmyslnost principů politicko-historického dění.
Bezčasí – Irena Žantovská
Irena Žantovská má mnoho talentů. Ten divadelní se probudil jako první, už na studiích vedla divadlo poesie, inscenovala texty autorek blízkých svému vidění světa – Mariny Cvetajevové, Sylvie Plathové – i autorů vyjadřujících generační pocity té doby druhé půli 80. let, toho zvláštního bezčasí, co navzdory šedi kolem otevíralo nejedny dveře kreativitě individuální duše – tak si našla pro své inscenace opakovaně beatniky (Corsa, McClurea, Ferlinghettiho), později také německé expresionisty (Lasker-Schüllerovou, Trakla, Grosze), její kroky ji vedly ale také k inscenaci českých básníků – Kainara, Hraběte a především Ortena – její režie Elegií (aktuálně v Divadle v Celetné s Janem Potměšilem a Vladimírem Javorským) patří k erbovním dílům českého moderního divadla poesie. I v ryze činoherních režiích – od „oblastí“ po Národní divadlo si vybírala především autory, jejichž řeč – v doslovném i obrazném slova smyslu – byla spíše niterná, oproštěná od velkých vnějškových gest a velkohubé prázdnoty. Není divu, že se s největším vzájemným porozuměním potkala s třeba Čechovem, Strindbergem, Genetem… Toho rodu je i její poesie, jak velmi pozorně vystihl už dávný recenzent její první sbírky Zahrada soch Jan Dvořák. Tato vnitřní divadelnost její poesii předurčuje k scénickému uchopení. Proto také logicky právě z textů ze Zahrady soch vznikla před časem pozoruhodná inscenace spojující poesii (v podání Nely Boudové), experimentální hudební fúzi (Tomáše Reindla, oscilujícího mezi ethnem a soudobou vážnou hudbou), moderní balet (v choreografii Vladimíra Gončarova) a výtvarné umění (animované koláže Miroslava Huptycha). Sbírka Bezčasí je v mnohém směru komornější, introvertnější, než byla Zahrada soch. Chybí tu rozmáchlé „jevištní“ gesto, zato je tu až nečekaně vlídno a mírno, jako by krajina autorčina dětství – Vysočina – vstoupila do veršů a dala jim barvu, vůni, tvar – ale i jinou, niternější dramatičnost.
Jak se loví havrani – Pavel Cingl
Napínavý příběh o přátelství, lásce, naději a zákeřné nemoci probíhá na pozadí přípravy uměleckého megaprojektu. Společně s hlavními hrdiny, anglickým sochařem Candym a jeho pražským kamarádem Martinem, prožijte nespočet divokých mejdanu, přivoníte si k atraktivním, exotickým a okouzlujícím ženám a zkusíte si vsadit vše na jednu kartu. Vydáte se na cestu do Berlína, New Yorku, Osla a prožije fůru legrace v post-sametové Praze. Strhující vyprávění Pavla Cingla nepostrádá napětí, humor, sex, barvité popisy zahraničních teritorií, frustraci i víru v život. Najdete zde také špetku sci-fi. Kniha je zručně a se značným spádem napsaná lahůdka, ve které si najdou zalíbení i fajnšmekři, kteří v literatuře hledají přesahy. Obálku ke knize vytvořil Jaromír 99, který se podílel na filmu Alois Nebel.
Világadapter – Krisztina Tóth
A Világadapter megjelenése ünnep. Tóth Krisztina, a kortárs magyar irodalom egyik legjelentősebb és legolvasottabb alkotója a Pixel, az Akvárium és a Pillanatragasztó történetei után adja közre az utóbbi években született verseit. Városok, tárgyak, emberek, bosszantó vagy épp mulatságos történetek indítják el a verseket, hogy aztán a költőt követve járhassuk végig az utat a hétköznapi, mégis alapvetően fontos dolgok megértéséig. A Világadapter hol játékosan, hol megrázó komolysággal az idő múlásáról, a távolodásról, a fájdalmakról és veszteségekről mesél.
Krv z kalicha – Roman Kaliský-Hronský
6-106 – Carbonaro
Csak a játék számít? Mintha ezt üzenné ez a Carbonaro által rajzolt világatlasz is. Amikor, még halála előtt, az Irodalmi Jelen megkérdezte tőle, milyen a jó vers, így válaszolt: A jó vers Nem is posztmodern, nem is rosszmodern. Nem is kopogó neorokokó. Testetlen legyen, s mégis hallható. Bennszülött legyen, s egyben marslakó. Piros mokaszinjában surranjon át a holdudvaron s az éji prérin, síneken és vadászmezőkön át, és világítson, mint vízbe ejtett csillár egy nagyon távoli szigeten, áttetsző legyen, és lakjon hajdani magazinokban, és szaladgáljon piros mokaszinokban, testetlen legyen és hallhatatlan, de érezze őt átfutóban az őszi préri, bár lába már a földet sem éri.
Dopisy hledajícího probuzení – René Daumal
Rozsáhlý výbor z korespondence básníka, filosofa a indologa René Daumala, kterou francouzský editor označil za jednu z nejkrásnějších ve 20. století, zahrnuje období 1932-1944, tedy období po rozpadu literární skupiny Vysoká hra až do autorovy předčasné smrti. Mezi adresáty adresáty dopisů patří Maurice Henry, Rolland de Renéville, Jean Paulhan, Georges Ribemont-Dessaignes, Luc Dietrich, Jeanne de Salzmann, Léon Pierre-Quint a mnoho dlaších. Knihu doplňuje překlad rukopisných záznamů R. Daumala nedávno objevených v knihovně Jacquese Douceta v Paříži.
Starec Marjan a more – Siniša Novac
Starec Marjan a more je „remakom“ knihy Ernesta Hemingwaya s názvom Starec a more. Odohráva sa však na Jadrane, v Chorvátsku, blízko Splitu. V príbehu sa ocitne množstvo postáv a postavičiek, typických pre tvorbu Sinišu Novaca. „O tom, že je tento príbeh taký silný, že sa odohral aj v skutočnosti v Chorvátsku, na Jadrane, čo sa pri silných príbehoch literatúry niekedy stáva, pretože život, úplne facscinovaný tým príbehom ho jednoducho okopíruje, nechcem čitateľa presvedčovať. Celkovo nerád čitateľa presvedčujem, lebo sa držím zásady, že spisovateľ nie je poisťovák a neponúka mu výhodné poistenie, ale zážitok. Alebo to, čo sa mu v knihe podarí,“ povedal o knihe Siniša Novac. Tento vydarený rímejk (remake) dal notoricky známej literárnej klasike nový dych. Sinišov zmysel pre originálny existenciálno - halucinačný humor tu dosiahol svoj absolútny vrchol. Už len tým, že si vybral tému boja s morom a žralokmi o naozaj VEĽKÚ RYBU a v duchu svojej poetiky ho spracoval. A je tam všetko – výhra aj prehra, sen aj skutočnosť, mágia aj realita. Dokonca aj starcovo obľúbené futbalové mužstvo Hajduk Split. Miestami začneme dokonca dúfať, že veci môžu dopadnúť aj inak, a že starec Marjan to tentoraz „naozaj dá“. A len tak medzi nami - opäť sa skvele zabavíte. Dokonca aj na niekoľkých nudnejších pasážach, ale tie napísal Hemingway.
Z literárnych reflexií – Gabriela Rakúsová
Gabriela Rakúsová patrí k tomu typu recenzentov a tvorcov rozhlasových pásiem, ktorí pravidelne reagujú na dianie v literatúre i vo výtvarnom umení. Z hľadiska prístupu k umeleckému objektu nadväzuje jej kniha na ten typ odbornej reflexie, ktorý možno označiť ako kritiku sympatie. Literárne príspevky tejto knihy, pôvodne publikované v rozličných printových a v menšej miere i elektronických médiách, sú výrazom interpretačnej lektúry rôznorodých umeleckých i teoretických prác zo slovenskej a inonárodnej literatúry. V zásade afirmatívny prístup k jednotlivým dielam vyplýva z princípu selekcie, ktorá už v samom akte výberu obsahuje kritické stanovisko, a preto nebol dôvod vybrané publikácie podrobovať nepriaznivej kritike. Recenzie či interpretácie diel vychádzali v denníkoch a časopisoch určených širšej čitateľskej verejnosti a to malo vplyv i na istú lexikálno – štylistickú a rozsahovú diferenciáciu jednotlivých literárnych reflexií.
Víťazstvo kríža – Wolfgang Baumroth
Román Wolfganga Baumrotha má dve časti. Prvá časť má názov Potupenie kríža. V slovenčine vyšla ako samostatný román vo viacerých vydaniach a je čitateľom už dlho dôverne známy. Druhá časť románu sa volá Víťazstvo kríža a v slovenskom jazyku vychádza prvý raz. Čitatelia sa v ňom dozvedia, že Cirkev nezanikla, pôsobí v úplnej tajnosti. Noví kardináli zvolia pápeža mimo Vatikánu až v Južnej Amerike. Ateizmus prostredníctvom svetovlády ovláda naďalej celý svet. Dejom sa prelínajú osudy troch mužov, ktorých otcovia zomreli mučeníckou smrťou, avšak ich životy nie sú také priamočiare. V závere románu sa potvrdia slová Ježiša Krista, ktoré povedal Petrovi pri zakladaní Cirkvi: ani pekelné brányju nepremôžu."
Chiméra – Martina Grmanová
Básnická zbierka M. Grmanovej (1984) Chiméra (napísaná výhradne voľným veršom) je rozčlenená do troch svojbytných celkov. V nich autorka postupne prechádza od tematiky týkajúcej sa aktuálnych spoločenských problémov k intímnej lyrike zachytávajúcej túžbu i strasti v partnerskom vzťahu podčiarknutým jemne erotizujúcou líniou až k osobnej reflexívnej lyrike malých súkromných drám. Subtílnosť sa prejavuje najmä v tematike vzťahov, ktorá vyúsťuje do napätia v túžbe po cite a nemožnosti jeho naplnenia. Do básní sú vložené intertextové alúzie na literárne diela, odkazy na Bibliu či kresťanské motívy. Minimalizmom vo výrazovosti dosahuje Grmanová kontrastne maximalizmus z hľadiska výpovede, pričom jej napomáha kaskádovité usporiadanie veršov plniace zároveň i funkciu presahov, ale i slovné hračky rozširujúce konotačné pole významov. Zbierka je komplexným uceleným dielom reagujúcim na skutočnosti súčasnej neľahkej doby. Jej pôsobivosť zvýrazňujú aj kresby ilustrátora Petra Havlíčka.
Radnóti Miklós – Összegyűjtött versek – Miklós Radnóti,Reményi József Tamás
Akár egy finom ékszerdoboz, olyan a Kossuth Kiadó új sorozatának egy-egy kötete. Az Arany Klasszikusok a magyar irodalom kimagasló életműveit öleli föl, különleges kiadásban. Az első két kötetben József Attila és Radnóti Miklós verseit kapja kézbe az olvasó, utóbbit minden korábbinál teljesebb és hívebb szöveggel.
József Attila – Összegyűjtött versek – Attila József,Mária Hitseker
Akár egy finom ékszerdoboz, olyan a Kossuth Kiadó új sorozatának egy-egy kötete. Az Arany Klasszikusok a magyar irodalom kimagasló életműveit öleli föl, különleges kiadásban. Az első két kötetben József Attila és Radnóti Miklós verseit kapja kézbe az olvasó, utóbbit minden korábbinál teljesebb és hívebb szöveggel.
Vilém ze země Slovanů – neuvedený,Dana Dvořáčková-Malá
Epos Vilém ze země Slovanů (Wilhelm von Wenden) vznikl v okruhu dvora předposledního přemyslovského krále Václava II., jemuž je i věnován. Původ autora Oldřicha z Etzenbachu (Ulricha von Etzenbach) je nejasný, ve svém díle tvrdí, že pochází ze země lva, což by mohla být některá ze zemí pod vládou přemyslovských králů. Dílo je dnes téměř (zcela) zapomenutou literaturou i historickým pramenem. Hrdinský příběh sepsaný ve staré němčině čítá celkem 8358 veršů.
Pod hvězdami – Miloš Vacek
Pod hvězdami je první knihou Miloše Vacíka, hudebníka, perkusisty a výtvarníka, autora známého nahrávkami inspirovanými jeho cestami po Brazílií, Kubě či Africe. Miloš na svých cestách po světě čerpal také výtvarné cítění a celkovou atmosféru jednotlivých zemí. Tato kniha snoubí autorovy lásky do jednoho celku. Texty jsou jakoby z tisíce a jedné noci, ilustrace vzdáleně inspirované dávnými kolorovanými dřevořezbami. Kniha Pod hvězdami má podtitul Povídky z pouště a moře. V těchto extrémních krajinách se odehrávají záblesky bajek života zvířat, lidského snažení, věčného hledání, to vše pozorované nebeskými světly, chladně a nepovšimnutě.
Plavba, která vejde do dějin – Jarda Červenka
edkládaný výbor 21 povídek (ze sedmdesáti publikovaných) přenáší čtenáře k filipínským domorodcům, do Japonska, Kalifornie, na Floridu, k deltě Nigeru, do Lagosu a Keni, na vrchol Kilimandžára, často ale i do Prahy. Společným svorníkem těchto próz jsou vždy dobrodružství a osudy obyvatel těchto končin. Americká literární kritika na nich oceňuje zejména autorovo podání, nacházející se na průsečíku mezi tradičním vypravěčstvím a moderními postupy, bohaté v detailech a vyzařující lidovou moudrost.
Nietzsche v Nice – Christian Schärf
Dvaadvacetiletá Cécile, která pracuje jako pokojská v malém penzionu v Nice, je zvyklá na ledacos, ovšem o tak zvláštního hosta se dosud nikdy nestarala. Zdá se, že je vůči jejím půvabům naprosto imunní, jako posedlý neustále píše jakési zcela nesrozumitelné texty, trpí příšernými bolestmi hlavy – a přece se tu a tam začne chovat neuvěřitelně lehkovážně a vesele. Cécile posléze pochopí, že onen podivný pán jménem Nietzsche hodlá dokázat veliké věci – a ráda by mu pomohla. Na základě reálných událostí a životopisných faktů souvisejících s Nietzscheho pobytem v Nice, v jeho osudovém městě, v němž napsal podstatné části svého zásadního díla Tak pravil Zarathustra, spřádá Christian Schärf chytrý, vtipný a čtivý román. V textu jsou použité formulace z dopisů, které Nietzsche napsal v letech 1886–1890, čímž román získává na autenticitě. Autor vykresluje pečlivý a přesvědčivý portrét slavného filozofa a osvětluje nejrůznější stránky jeho povahy – představuje ho jako člověka nepochopeného, ztraceného, šíleného, geniálního – a především svobodného. Christian Schärf (1960) vyučuje od roku 1989 literární vědu, filozofii a tvůrčí psaní na nejrůznějších univerzitách v Německu i mimo ně. Od roku 2013 vede Institut pro literární tvorbu a literární vědu na univerzitě v Hildesheimu. Napsal řadu knih na téma literární poetiky.
Krysař – Marina Cvetajevová
Vůbec první české vydání jednoho z nejrozsáhlejších básnických textů Mariny Cvetajevové, který byl v roce 1925 z části napsán ve Všenorech u Prahy a dokončen téhož roku v Paříži. Paradoxně dosud nikdy nebyl do češtiny přeložen a vydán. Jednak z důvodu jazykové komplikovanosti a náročnosti vyjádření, ale také proto, že je jedním z nejpolitičtějších textů autorky. Cvetajevová sice proslula jako upřímná, ba vášnivá lyrička, ale její lyrika, i ta milostná, se vždy vyznačovala specifickou vnitřní silou a energií, kterým dala plný průchod právě v této básni. Je sice psaná na motivy staré německé pohádky-legendy, ale cílená už na docela jiné problémy. Celý text je pozoruhodný hned z několika hledisek: Jedná se o poměrně ojedinělou „lyrickou satiru“, která skutečně oba tyto rysy má, je hořce ironická s občas zjevným politickým podtextem (i když se nejedná o klasickou politickou poezii) a nepostrádá ani nezbytnou špetku lyriky (zvlášť v poslední kapitole, která popisuje Krysařův odvod Hammelnských dětí). Cvetajevová si ovšem staroněmeckou legendu vybrala jen jako základ pro filosoficko-básnické rozjímání (ale i polemiku) na témata odvěkého soupeření dobra a zla v lidské duši, ale zde spíše na téma posměchu pokrytecké měšťácké morálce, která je věčná ve svém nekonečném obnovování a na téma věčného střetávání umělce s ní. V této části je poéma možná nejvíce „česká“ – Cvetajevová si vybrala sice německou tematiku (zajisté i proto, že byla sama částečně německého původu a k německé kultuře měla velmi vřelý vztah), ale popisované reálie mytického města Hammelnu jako by v sobě měly něco českého, čtenář tu málem vidí všední maloměstský život, třeba právě ve Všenorech. Kapitola, týkající se krys a jejich likvidace krysařem soustředí valnou většinou politické tematiky – krysy jsou tu představeny jako „pozemské starosti“, ale lze je chápat je i jako symboly bujícího bolševismu, už jenom proto, že se vyjadřují vesměs partajními frázemi a mnohdy i pro ruské bolševiky typickými zkratkami – tato pasáž je jazykově asi nejnáročnější a představuje jakýsi jazykový experiment až téměř Chlebnikovovského typu. Satira následující kapitoly, věnované hádce Krysaře s konšely, je namířena právě na zmíněný vztah umělce, či spíše Umění jako celku k „poklidnému“ měšťanskému životu, který se sice tváří, že o umění nestojí, ale vskrytu se jej snaží zmocnit – ale jen tak, aby sám netratil. Z tohoto konfliktu pak zcela organicky vyplývá kapitola závěrečná, ve které Krysař jako trest lakomému městu odvádí do stejné vody jako krysy i všechny Hammelnské děti. Tato kapitola se dost výrazně odlišuje od ostatních a i když rovněž nepostrádá jazykový experiment a hru se smyslem slov, je rozhodně nejnaléhavější a nejdojemnější z celého textu. Cvetajevová se na mnoha místech svého díla nejednou vyznala ze svého vztahu k české zemi i českému národu a právě tento text, třebaže obsahuje jen jednu jedinou konkrétní narážku na české reálie (v poslední kapitole zmínka o smrti Jana Husa), je právě prodchnutý jakýmsi „českým duchem“.
Amazonské Medy – Vít Kremlička
Soubor povídek Víta Kremličky nazvaný Amazonské Medy a opatřený podtitulem Vyprávění amerykánských Yndův se podstatně odlišuje od autorovy dosud známé převážně básnické tvorby. Kratší texty prozaické, autorem označované spíše za básně v próze, jsou psány jakoby archaickým experimentálním jazykem. Vycházejí dílem z Kremličkovy fantaskní imaginace, částečně jsou odrazem mýtů přírodních národů. Kremlička však mýty nevykrádá, používá jen jejich formu. Obsah a jeho reálie - osoby, místa a děj - jsou jeho vlastním dílem. Příběhy mají ještě jeden rozměr, a ten spočívá v podprahovém srovnávíní světa minulého s moderním, ekologickým a sociálním apelem, upozozněním na mizející hodnoty, kterých se současné lidské společenství velmi snadno vzdává. Nová kniha Víta Kremličky nám připomíná pohádkový svět a jako taková jistě dokáže přimět k zamyšlení nejen dospělého, ale i dětského čtenáře.
Karácsony a Kárpátok alján – László Mécs
Mécs László premontrei szerzetes, költő és lapszerkesztő a két világháború közötti vallásos líra meghatározó egyénisége, a kisebbségi magyarság egyik szószólója. Versei közül sok kapcsolódik a karácsonyhoz és az ünnep lelkiségéhez. E kötet oly módon válogat belőlük és fűzi össze őket, hogy olvasásukkal szinte észrevétlenül vonódunk bele a téli hangulatba: a tar ágak szaggatta ég, a gyémánt-homokként csillogó hó és a fagyos, jégvirágos fehérség burkába, mely már magában hordozza a karácsony ígéretét. Az istenváró adventben aztán a gyermekkacagás karácsonyi csengettyűk hangján szól, zengenek az emlékek és zeng a szív is, míg végül ez a szív Betlehem lesz: megszületik benne a jóság. Jóság, hit, remény és szeretet testet öltenek újra és újra karácsony ünnepén, s ahhoz, hogy minél tovább őrizni tudjuk szívünkben e tünékeny kincseket, Mécs László ihletett szavaiból meríthetünk erőt.
Kůň a jezdec – Rollo Springfield
Koně živící se lidským masem. Neuvěřitelná přátelství mezi koňmi a jinými zvířaty. Příběhy mužů, kteří museli sami uhlídat tisícihlavé stádo uprostřed stepí. Svědectví o jednom z prvních zaříkávačů, kterého díky technice „šeptání“ divocí koně následovali jako psi. Osudy koní, kteří svou odvahu a inteligenci ukázali v aréně s divokými šelmami. Začtěte se do příběhů, jak je zaznamenal americký milovník koní před více než 170 lety. Text, který už téměř upadl v zapomnění, je přitom neuvěřitelně čtivý, ač se překladatelka snažila v maximální míře ponechat jeho dobové vyznění
Všehomír – Radek Malý
Tímto zneklidňujícím mottem uvozená šestá sbírka básní Radka Malého přináší básně, jimiž se autor vrací k základní linii své tvorby a zároveň na ní uráží notný kus cesty vpřed. Padesátka textů vybraných z básníkovy tvorby posledních osmi let tvoří důmyslně prokomponovaný celek, směřující od intimního prostoru přes troufalé „písně kosmické“ a polemiky s Bohem opět do nitra autorského subjektu. Výjevy jako z televizních zpráv: šílení střelci, pohřeb Václava Havla, volební kampaně… to vše v křivém zrcadle cynického úšklebku zakleto do formálně virtuózních veršů, které ve své lehkonohosti klamou tělem. Jednoduchá touha po pochopení smyslu Všeho, touha najít Mír, je vykoupena mnoha nezodpovězenými otázkami.