Zobrazených 421–448 z 492 výsledkov

Velikonoční koledy zvyky a obyčeje – Klára Trnková

7.99 

Knížka navazuje na Vánoční koledy naší babičky. Přináší tradiční zvyky a popěvky, známé i méně obvyklé české velikonoční koledy. Ilustrace a koláže ze starých obrázků a pohlednic připomenou svěží náladu nejkrásnějších svátků jara. Celou knížku sestavila a upravila Klára Trnková.

Máj (Triáda) – Karel Hynek Mácha,Oldřich Hamera

13.21 

Jedno z nejvýznamnějších děl české literatury s obrazovým doprovodem Oldřicha Hamery (* 1943), výrazného českého grafika, mj. jediného žáka a spolupracovníka Vladimíra Boudníka, ale také vydavatele samizdatových publikací v edici Explozionalismus (např. výběru z Máchových deníků s ilustracemi Jiřího Koláře či textů Ladislava Klímy). Hamerovy monotypy na téma Máchova Máje, vznikající průběžně více než třicet let, představují průhledy do krajiny se snovými rysy, v níž se objevují motivy korespondující s motivy Máchova veledíla. Nejde tedy o nějaký narychlo vytvořený koncept, ale evidentně o výtvarníkovo „osudové“ téma.

Věčný prológ – Bohumil Robeš

12.95 

Kniha o českém osudu ve druhé polovině 20. století – skromný, nenápadný a kultivovaný člověk Bohumil Robeš se od mládí zajímal o literaturu. V 50. letech byl z politických důvodů uvězněn a byl propuštěn až v druhé polovině 60. let. Kniha přináší koláž jeho básní, deníkových záznamů, korespondence, povídek, esejů, úvah a dokumentů. Mnohé texty se dochovaly díky statečnosti spoluvězňů, kteří je vynášeli ven. Po návratu z vězení autor nezahořkl, ale zapojil se do kulturní práce: psal četné recenze divadelních představení, filmů a televizních inscenací do moravského denního tisku, později napsal vedle básní množství povídek, srovnatelných s povídkami např. Jiřího Stránského či Karla Pecky, ale též řadu úvah a esejů.

Přicházím sama k sobě – Jaroslava Kutheilová

8.88 

V knize Přicházím sama k sobě objevujeme pro čtenáře vůbec poprvé jako celek – básně Jaroslavy Kutheilové, autorky stíhané nepřízní osudu v podobě jejího celoživotního trápení, nemoci, která ji trvale připoutala k jedinému místu – Domovu sociální péče v jihočeské vesnici Libníč, kde žije ve své samotě, ve svém ústraní. Básně jsou psané v krátkých úlevách mezi depresemi a euforií, jako svědectví toho tisíckrát znovu vytouženého zásvitu naděje – bez jediného škrtu a dodatečných úprav. Autorka dosud své básně rozdávala nemnoha svým přátelům jako strojopisné exempláře a sporadicky publikovala v oblastních novinách a časopisech.Ale mezi jejími nejbližšími přáteli a opatrovníky byli vzácní lidé – obdivovatelem jejího díla byl básník Ivan Slavík, literární kritik a editor Kutheilovou milovaného Vladimíra Holana – Vladimír Justl, který ji také několikrát uváděl v představeních pražské Violy a spisovatel Věroslav Mertl.V doslovu právě Věroslav Mertl cituje úryvek básně – Čním sama v sobě/opřena o rozum/ Divoce si piluju nehty/ abych přikryla velký stín…

Probuzení hráči – Inka Machulková

4.33 

Sbírka Probuzení hráči básnířky Inky Machulkové je pokračováním tvorby, jíž bylo po autorčině emigraci do Německa dáno čerpat z dvojí situační perspektivy. Opětovné návštěvy České republiky, konané po roce 1989, poskytují prostřednictvím poezie s osobitou vzpomínkově-fragmentární poetikou záznam prožívání v obou daných domovinách. Návraty nejen do Prahy a nejen fyzické ukazují, že Machulkové svět je časovým prostorem, v němž vnímáme plynutí završujícího se pozorování a poznání, podpořené poklidnou imaginací. Při zvukomalebném zjemnění uctívajícím užívaná slova čteme variace ústřední otázky po lidském probuzení. Nastalo už, nebo si na něj stále teprve hrajeme? Nastane kdy? Nevede snad cesta ze spánku znova a opakovaně právě do spánku – byť spánku s kvalitou, kterou nazýváme denní bdění? Verše jsou tu natolik poctivě „navazovány k zemi“, že zůstává pouze na nás, jakým způsobem jimi vystavěné kulisy využijeme k interpretaci návštěvy ve vlastním životě.

Moře láska má – Vítězslav Nezval,Jan Hísek

10.25 

Čtenářský výbor Moře láska má se obrací k básním, které by měly oslovit mladého čtenáře (od 13 let), měly by být prvním dotykem s Nezvalovou jedinečnou poezií, jež se nesmazatelně zapsala do dějin literatury 20. století. Soustřeďuje se proto na básně ovli

Tajná cikánská kronika – Vít Kremlička

5.36 

Básnická sbírka Víta Kremličky, držitele Ceny Jiřího Ortena 1991.

Skazočky – Jarmila Hannah Čermáková,Jaroslava Bičovská

5.80 

Příběhy (nejen) dětských čarodějek na křehkém rozhraní magického období dětství a dospělosti

Ostrov v souostroví – Jaromír Šavrda

12.01 

Prózu Ostrov v souostroví napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění (1982-84) ve vazební věznici v Ostravě. Kniha, kterou Šavrda psal miniaturním písmem na toaletní papír a z vězení ji tajně vynesl jeho advokát, je přímým pokračováním titulu Vězeň č. 1260. Ostrov v souostroví čtenáři poodhalí poměry ve věznici v Ostrově nad Ohří, kde byli za komunistického režimu internováni těžce nemocní vězni. Sám Šavrda byl po infarktu, měl tuberkulózu ledvin a trpěl ucpáváním cév, což mu téměř znemožňovalo chůzi. Nic z toho totalitnímu režimu nevadilo, aby ho ještě v osmdesátých letech uvěznil za vydávání samizdatů. Kniha je bezesporu unikátním dobovým svědectvím, je psaná s nadhledem a protknutá černým humorem. Poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech.

Divoženka a jiné příběhy – Zdenka Pšeničková

10.67 

Soubor humorně laděných příběhů – Divoženka, Pravěká romance, Zeus Hromovládný, Věrná Pénelopé, O Libuši převážně vážně, Oldřich a Božena, Satyr, Padlý anděl, Krutý Sever, Děvka Babylonská, Hrdinka a další – jistě potěší dospěláky všech věkových kategorií

Vyšehrad Troje paměti Víta Choráze – Julius Zeyer

12.90 

Edice a komentář dr. Tereza Riedlbauchová, vědecký redaktordr. Zdeňka Nováková. Svazek obsahuje dvě epickébásně klasika lumírovské generace a představí tohoto autoraz nového pohledu.

Hodinu nekousat – Tomáš Brandejs

4.42 

Básně, slovní hříčky, obrácenky, minipovídky, rýmovačky. Mimo a nad s přátelskými zákusky.

Tereza z Davle

28.41 

Ženy Terezy z Davle jsou krásné, často pózují podobně jako na titulních stranách magazínů, ale přesto je to jinak. Titulní stránky to jsou, ale z doslechu, a na fotkách vždy stojí, leží či se svíjejí ženy přiznávající, že jsou „odněkud“. Nikdy to nejsou m

Schlikové a dobývání stříbra – Vladimír Horák,Kašpar Pavel

10.76 

Významný šlechtický rod Schliků započal počátkem 16. století v severozápadních Čechách s těžbou stříbrných rud, jejich zpracováním a následným mincováním. Kniha je určena nejen zájemcům o numismatiku, mineralogii a montanistiku, ale všem, kteří chtějí blí

Egyptské pověsti – Heda Bartíková

8.88 

Tato kniha přináší příběhy o bohu Osiridovi a jeho manželce Isidě, o mocném králi Setnovi či královně Hatčepsut, ale i o bohatém egyptském králi a chytrém zloději…

Matky po e-mailu – Jiřina Šiklová

7.06 

Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery. Linie matka-dcera, dcera jako pečovatelka o stárnoucí a staré rodiče, je v této společnosti považována za samozřejmost. Tyto ženy nejen že nemají často znalosti nutné pro pečovatelky o staré lidi, ale jsou pod velkým tlakem psychickým. Jejich práce není oceněna ani ostatními členy rodiny, protože si myslí, že je to jejich povinnost, obávají se postěžovat si, aby je ostatní neodsoudili, že nejsou dobré dcery. Knížka formou dopisů mezi dvěma ženami přibližně ve věku 60-65 let přibližuje traumata, s nimiž se ženy bojí vůbec někomu svěřit proto, aby je ostatní neodsoudili. Obě tyto ženy odešly do penze, myslí si, že teď se budou věnovat svým zájmům, případně svým dcerám s vnoučaty, a pak se starají o svoje matky. Napřed se nechtějí přiznat k potížím a tenzím, které to v nich vyvolává. Idealizují si tuto péči i svůj vztah k matkám. Pak se v e-mailech, reflexích denních problémů a denní bezmocnosti trochu jedna druhé svěří. Postupně se uvolní a občas si i postěžují. Obě ženy se přiznávají i ke svému vzteku na nemocné matky, k tomu, jak je tato péče svazuje, jak mají občas i zlost na své umírající příbuzné a pak si to zase vyčítají a sebe obviňují. Texty-dopisy jsou občas proloženy volně napsanými odbornými radami, citáty z odborné literatury, běžně dostupné, nebo sdělením, že existují poradny pro tyto pečovatele a jak funguji a že přiznat se, že již nemohou pokračovat v této náročné práci a mají nárok na odpočinek (respitní péči) a uznání od ostatních členů rodiny, je docela normální. Do textů jsou zakomponovány i úvahy o vztahu matka-dcera např. z hlediska freudiánského, myšlenky, zda opravdu je jen žena určena k pečování o druhé, úvahy o smrti a paliativní péči, hospicích a etickém aspektu dání rodičů do sociálních ústavů.

Filosofie rozkoše – Josephin Péladan

4.76 

Provokativní a hlubokomyslná, imperativní a neodolatelná kniha jednoho z největších básníků, katolického mystika a rosekruciána J. Péladana obsahuje kromě stejnojmenné sesje jetě pojednání Hezkost a soudobá žena a Tajemství trubadúrů. Dílo Péladanovo, v němž se hlásí o slovo jeden z největších básníků a nejdelikátnějších myslitelů, jeho myšlenky a ideje nejsou populární. Je toho škoda ne pro Péladana, poněvadž miluje tento polostín, ale pro čtenáře, kteří se zbavují nejvzácnějších literárních požitků, jež dnes můžeme chutnat. F.X.Šalda

Staroegyptské náboženství I. – Jiří Janák

15.48 

Publikace představuje úvod do staroegyptského náboženství, především s ohledem na problematiku pojetí božského a božských bytostí a jejich odrazu v přirozeném a lidském světě. Náboženství starého Egypta a jeho jednotlivé fenomény jsou tak nahlíženy v jejich provázanosti s místními přírodními podmínkami, přírodními jevy, lidskou existencí a uspořádáním společnosti. Všechny tyto roviny se v egyptské kultuře a náboženství neoddělitelně prostupují.

Poslání a pokušení slova – Karel Vrána,Havel Václav

6.65 

Název Poslání a pokušení slova spojuje tituly dvou příbuzných esejí. První je úvaha Poslání a pokušení spisovatele, kterou Karel Vrána poprvé publikoval v roce 1977 v exilu. Druhou je Slovo o slovu, jež Václav Havel koncipoval jako projev k udělení Mírové ceny německých knihkupců v roce 1989 a které několik měsíců před listopadovými událostmi kolovalo v českém samizdatu. Autoři uvažují o dvojznačné moci lidského slova, které lze užít tvořivě k dobru člověka, ale také k jeho manipulaci a zkáze. Obě eseje se doplňují v myšlenkách o vztahu slova k moci a k pravdě. Společná otázka obou textů by mohla znít: Jak dochází vlastně k tomu, že slovo ztratí svůj vztah ke skutečnosti a tím se zkazí?

Ostře sledované vlaky /MF/ – Bohumil Hrabal

10.22 

Příběh Miloše Hrmy, který se na začátku slavného Hrabalova románu pokusí o sebevraždu, protože „zvadne jak lilium“ při prvním pokusu o styk se svou milovanou Mášou. Miloše zachrání zedník, který zrovna pracuje opodál. Miloš Hrma pracuje na nádraží se svým

Suť – Jonáš Hájek

4.42 

Po dlouhé době opět básnický debut, v němž máme co do činění s autorem hotovým, s autorem, který neředí svou básnickou sbírku publikováním nedodělaných a netrpělivých „náčrtků“.

Bylas u toho… – Marcela Linhartová Pátková,neuvedený

4.42 

Po přeslici vymírají královské rody, ale také, budiž mi odpuštěna ta věcně nesprávná aktualizace, se rodí, velmi, velmi zřídka, básnířky. Těch paradoxů a protimluvů by však mohlo být více: člověk jsou vždycky dva. Muž a žena. Ale co když jsou oba v ženě, v jedné ženě! Může se tomu říkat střídání rodových perspektiv lyrického subjektu, ale nebude to tak bolet. Není rozdíl v citlivosti otevřené rány a otevřeného ženského klína. Rozbolavělé duše. Pro úlevu se spěchá na hranici slov a dechu. Do Holanie? Za zlomeným slovem leží, možná, nový význam, za ulomeným dechem…co vlastně? Co vlastně o tom tam víme? A tak se vraťme raději k těm slovům, ohýbaným, spojovaným, lámaným a trhaným. Ne, že by nás bolela méně než přervaný tep, ale, na rozdíl od vylité krve, zůstávají. Člověk, to jsou dva: Marcela…Pátková Edice poesie Host, sv. 81.

2Bobule – Ivan Černý

13.35 

Ve francouzském šarmu a italské rozpustilosti se odehrává děj druhého dílu Bobulí, úspěšné komedie z vinařského prostředí. Taková je i kniha, v níž se opět setkáme se známými rošťáky. První prchá z dosahu hoteliérského páru, jemuž přivedl dceru Marii takř

Legenda o Garonně – Jiří Mazurek

5.76 

Garonna, Rennardova dcera, se učí šermířskému umění na poklidném ostrově Dai-ho-ko, když se v jejím životě objeví záhadný Mirlaupan. S ním procestuje svět pomocí Klíčů a Dveří, přičemž se dozvídá historii své rasy, která se té lidské jen vzdáleně podobá.