Česká poézia
Auto-Erotika – Jan Filipský,Jaroslav Pernica,Jaroslav Malina
Jaroslav Malina, Jan Filipský, Jaroslav Pernica: Auto-Erotika aneb Kámasútra automobilového věku Obsahem publikace jsou verše a výtvarná díla věnovaná tématu milování v 88 typech automobilů v abecedním pořadí (od Alfy Romeo až po Žiguli). Jde o jakousi novodobou Kámasútru automobilového věku. Neméně rozsáhlou a zajímavou součástí publikace je Auto-Encyklopedie, která zahrnuje přehledné a ucelené informace o všech největších světových automobilových firmách a stává se tak u nás jedinečnou příručkou pro automobilové fanoušky i odborníky. Vztah „člověk a automobil“ je důležitou součástí současné civilizace a moderního způsobu života. Sociální a kulturní vzorce chování založené na tomto vztahu jsou proto tématem celostního antropologického výzkumu, který byl v roce 2011 zahájen na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně ve spolupráci s badateli z dalších akademických institucí. Součástí tohoto počinu je kromě antropologického zkoumání fenoménu automobilu v běžném životě v různých sociálních a kulturních souvislostech také jeho reflexe v dílech malířů, grafiků, sochařů, fotografů a spisovatelů.
Choditi stříbro – Jaromír Šlosar
Lyrika nebývá v dnešním přeuspěchaném světě tou nejčastěji se vyskytující bylinkou. A přece již Goethe dobře věděl, že právě ona dokáže zachytit „na malém prostoru celý svět“. Šlosarova sbírka, přísně komponovaná v sledu jednotlivých ročních období, postihuje především vztah člověka a přírody. „Jeho malé básně přírodní lyriky, spředené poletujícími motivy, nenápadnými aliteracemi a jinými vnitřními souzvuky, mají úžasnou moc otvírat nám uši ohlušené uřvanou ulicí a očím oslněným lesklými barevnými cetkami navracet dar vidění,“ konstatuje autor doslovu Milan Blahynka. Šlosarův básnický cyklus organicky doplňují barevné makrofotografie přírodních motivů. Jsou dílem Aleny Pončové.
Kdo nevěří, ať tam jede – Alena Vostrá
Za třtinou naděje – František Halas
Magorův noční zpěv – Ivan Martin Jirous
Počasí v Evropě – Adam Borzič
Básnická sbírka zakládajícího člena skupiny Fantasía. Počasí v názvu je možné chápat hned v trojím významu: „počasí srdce“ - básníkovo vnitřní počasí a rozpoložení, „počasí světa“ - citlivost k současné ekonomické krizi a vyčerpání kapitalismu, a zároveň počasí v širším významu toho slova - meteorologické, kosmogonické, „vesmírné počasí“, které obepíná Zeměkouli a tvoří přirozené pozadí veškerých vnitřních i vnějších dějů. Celou tuto zvláštní triádu Borzičova sbírka naplňuje i zvnitřňuje.
Pařížský deník – Tereza Riedlbauchová
Pařížský deník, pátá básnická sbírka Terezy Riedlbauchové, je postaven na principu zrcadlení, odrazu, dialogu a prostupují ho fragmenty snů a deníkových zápisů. Binární princip je ve skutečnosti základem k pluralitě. Dvojí bytí básnířky mezi Prahou a Paříží se tříští v roztoulanost po světě, milostné napětí mezi ženou a mužem se stává tenzí mezi ženou a jejími mužskými protějšky, které ji provázejí na horizontále cest a na vertikále chlapec – zralý muž – stařec, její dualita vnitřní se rozpadá na mnoho částí. První oddíl V zrcadle černá labuť zahrnuje básně temné a úzkostné, reflektující zejména samotu (ztráta pražského domova na Loretě, osamělost cizince ve velkoměstě, nemožnost sdílení života a tvůrčího zápasu). Druhý oddíl Bílá labuť představuje básně prosvětlené francouzskou krajinou či městy a zejména milostnou láskou a vášní. Volný i užší diptych vytvářejí básně na sudé a liché stránce, čemuž napomohlo i grafické řešení sbírky.
Rzi plání urouhaných – Hejátko Pavel Josefovič
Poezie Rzí plání urouhaných je skladbou o 150 básních, jakýchsi pozastaveních za ztracenou či spíše zrezlou láskou, za dobou která je urouhaná a za rouhání se nestydící. Hejátkova poezie v této knize je jedním slovem šanson. Jde o abstraktní, ale i velmi realistické obrazy psané opět na pomezí volného a vázaného verše, přičemž rýmy však mají povětšinou až precizně pevný řád a jasnou kostru. Milostná poezie z předchozí sbírky "Věchýtek Kasandřin" je tak zde vygradována přes mlžně milostné příběhy až po takřka bajkově schované metaforicky realistické básně o současném stavu světa. To vše opět s ilustracemi Evy Rozkošové tentokrát rovnou na 20 stranách. Celkový výraz knihy pak působí velmi vyzrále, kompaktně a svojí dikcí je přímým odkazem pravého postromantického a postlyrického básnictví..
Lidské klubíčko – Vladimír Vokolek
Half Pint – Půlpinta – March Michael
Tomáš Sedláček o této knize básnických epigramů napsal: "Michaelovi Marchovi se povedl zdrcující kousek - jako cizinec vystihl pražský hrdý patos, kterému vévodí napůl moudré skvrny konverzací ze dna pivních tácků, a přesto na jeho verších není pivního nic, jsou elegantní a jemné, točivé a příhodné. Tančí mezi filosofií a mává básnictvím, které sám podává v ekonomicky šetrných a úsporných dávkách, tak jak to máme rádi: stručně." Michael March je dlouholetým prezidentem Pražského festivalu spisovatelů. Ač obyvatel Prahy, zůstal světoobčanem a vnáší do naší české kotliny světová měřítka.
Vzpomínky moře – Bronislava Volková
Souborné vydání deseti básnických sbírek Bronislavy Volkové, které představují její celé dosavadní básnické dílo. Kniha je ilustrována také deseti autorčinými kolážemi. Součástí publikace je rovněž CD s autorským čtením B. Volkové. Knihu uzavírá doslov z pera V. Novotného a několik úvodů a doslovů zahraničních vydání již dříve publikovaných sbírek. Bronislava Volková je exilová básnířka žijící v Bloomingtonu, USA, kde se stala řádnou profesorkou na Indiana University. Z Čech odešla v r. 1974. Je autorkou deseti knížek poezie publikovaných v PmD Mnichov a v jejím vlastním nakladatelství Explorer Editions. Publikovala také řadu dvojjazyčných česko-anglických vydání. Od r. 2000 se věnuje i kolážím a multimediálním představením. Je rovněž autorkou knih z oboru lingvistické a literární sémiotiky a hlavní spoluautorkou rozsáhlé dvojjazyčné antologie české poezie 20. století. Její poezie byla přeložena do osmi jazyků.
Být básnířkou – Věra Nosková
Druhá básnická sbírka známé prozaičky, obsahující verše z vydané sbírky Inkoustové pádlo i z nevydaného rukopisu pozdějších básní je letmým nahlédnutím do hloubky času, který své příběhy uzavřel. Uvítají ji hlavně ti čtenáři, kteří v románech a povídkách Věry Noskové s radostí nalézají odlesky něšího básněí. Témata mnohých textů naznačují, o čem bude jednou psát ve své trilogii. Na titulu je fotografie autorky z roku 1968, kdy velmi toužila po tom být dobrou básnířkou.
Slunce zapadá na východě – nový začátek – Věra Nosálová
Pravidla smečky – Lucie Sára Závodná
„Já, vlk srdcem i krví, slavnostně přísahám, že budu dodržovat vždy a za všech okolností tato Pravidla smečky.“ Kniha Pravidla smečky je životním příběhem muže, který je vždy a za všech okolností obletován ženami. Matyáš Wolf je totiž tak trošku zvláštní – zavázal se k dodržování stanovených pravidel. Pokud tak nečiní, je potrestán. „Jako kluci jsme asi hledali nějaký manuál na život. Chtěli jsme vědět, jak máme žít svůj život v každou chvíli tak, abychom nepropásli nic, co nám bylo nabízeno. Hledali jsme nějaké desatero, které by bylo jasným vodítkem. Snad proto jsme si vytvořili Pravidla, kterým jsme slavnostně přísahali věrnost až do konce svých životů.“
Fyzické básnictví + DVD – Petr Váša
Petr Váša je mimořádnou osobností, která se už téměř dvacet let věnuje promýšlení a realizaci vlastního uměleckého výrazu, který nazývá fyzické básnictví. Během této doby si získal značný věhlas. Originálním způsobem kombinuje literární texty s divadelními prvky, čímž vzniká zcela původní umělecký tvar. Kniha Fysipos je základním dílem tohoto směru. Petr Váša v ní shrnul své manifestační a teoretické eseje, v nichž na podkladě filozofických i antropologických textů hledá smysl a funkce fyzického básnictví v rámci literatury i divadla. Kromě toho kniha obsahuje i rovinu praktickou. Váša na řadě ukázek demonstruje konkrétní akce a praktiky a předkládá návody, jakým způsobem může zájemce o tento druh umění rozvíjet svůj talent. Kniha tak představuje první komplexní pojednání o tomto původním českém uměleckém směru. A nejen to: texty jsou řazeny chronologicky a prokládány Vášovými deníkovými záznamy a rozhovory, což z díla činí také poutavý příběh a svérázné dějiny tohoto žánru.
E&J – Tomáš Tajchner
Vlastivěda – Jonáš Hájek
Nová sbírka Jonáše Hájka (1984), básníka současné nejmladší generace, který za debut Suť obdržel Cenu Jiřího Ortena a byl nominován na Magnesii Litera. Jonáš Hájek (1984) absolvoval Pražskou konzervatoř, obor violoncello, a vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství. Publikuje muzikologické studie (časopis Hudební věda aj.). V roce 2007 vydal básnickou sbírku Suť (Cena Jiřího Ortena). Působí v redakci internetové revue A tempo; podílel se na přípravě knihy rozprav s básníky 90. let Pod cizím nebem bloudili jsme spolu (2009). Texty o literatuře publikuje na stránkách respekt.cz. V současné době se zabývá překládáním německého básníka Güntera Eicha. Žije v Praze.
Vyvolávání – Daniela Hodrová
V tomto svém nejnovějším románu vyvolává vypravěčka, čím dál víc splývající s autorkou, své blízké z podsvětí a zapomnění - v příbězích vyprávěných se soucitem, něhou, porozuměním. Ocitáme se v ulicích Vinohrad i Starého Města, na Olšanském hřbitově, v jehož blízkosti stojí dům autorčina dětství, dále v domě na náměstí Jiřího z Poděbrad i v pokoji, kde píše. Vyvolávání však není pouze vyprávěním, ale místy až magickou inkantací, při níž se propadáme do jiných, starších světů...
Náhlý klid – Michael Lorenc
Nová třívětá lyrická kompozice básníka, hudebníka a rovněž příležitostného výtvarníka přináší na rozdíl od předchozích, "utěšených, vláčně plynoucích básnických obrazů" (Petr Andreas), známých z Lorencových sbírek Bezdomovci duše, Jízlivosti aj., verše deziluzivní a současně výrazně se vztahující k rozkolísané přítomnosti, která vytěsňuje poetické principy a etos krásy na okraj pozornosti.
Sklo – Ondřej Macura
Nová básnická sbírka Ondřeje Macury (nar. 1980) s názvem Sklo je plná křehké, zimní obraznosti a nakažlivé krásy. Bohaté reliéfy lyrických nálezů vyvažují příběhy, ve kterých můžeme s autorem pobýt ve světě „přesné obraznosti“, pro kterou máme poezii rádi. Nejsou to světy náhradní a únikové, spíš pravá poezie dnešního dne! Ani v nové knize nechybí ironická echa, která jsou pro Macuru tak typická. Nepochybně stojí za připomenutí, že „mezi anděli a mezi básníky je dobré si hlídat peněženku!“ Mladý spisovatel Ondřej Macura není v české literatuře nováčkem a dá se očekávat, že se s jeho jménem budeme setkávat častěji. Po románu Netopýři, který nabídl jakousi nadsazenou zprávu z „temnot každodennosti“, se ve své čtvrté knize opět navrací k poezii a výsledek stojí za to.
Morový sloup – Jaroslav Seifert
Okřesáno tmou – Ondřej Fibich
První oddíl je loučením se srdeční krajinou kolem jihočeské Radomyšle, kde žil a pracoval v nedobrovolném exilu před rokem 1989. Po čtyřiceti letech života mezi pozoruhodnými přáteli a inspirátory /Sudek, Seifert, Merth, Brodskij/ věnuje druhou část, zvanou Devět proroků, právě jim. Knížka je doprovázena autorovými fotografiemi kamerou obscurou.
Černá – Jiří Staněk
Beránek – Karel Urianek
Výbor z celoživotního díla. Básně Karla Urianka se nacházejí na zvláštním řezu mezi vypjatými životními okamžiky, které zachycují a jejich přesným strohým záznamem. V Uriankově poezii ožívají utajené špeluňky Prahy, nonstopy, vybydlené byty, nedůstojná zaměstnání, výjevy z detoxikačního oddělení a prapodivné lidské figury, které raději nebereme na vědomí. Málokterý autor za posledních dvacet let byl tolik přirozeně konfesijní a z málokteré poezie si lze udělat tak hmatatelný a konkrétní obraz o životě v současné Praze. Beránek je elegický zpěv nad vlastním životem, nářek či přímo řev ztracené a opuštěné duše, zbavený ale jakékoliv sebelítosti, plačtivosti nebo sentimentu.