Česká poézia
Mezi žebry déšť – Radovan Jursa
Druhá básnická sbírka Radovana Jursy sestává výhradně ze čtyřverší, což ovšem autora nijak myšlenkově ani poeticky neomezuje. Naopak - redukce "zbytečných" slov a celkové zhuštění přidává jeho veršům na síle působivosti. Použitá slova pak pečlivě vybírá z opravdu bohaté zásoby a s cizelérskou (či v jeho případě vzhledem k povolání kardiochirurga s chirurgickou) precizností k sobě tak, aby co nejpůsobivěji zobrazila vnitřnímu zraku pocit, který chce sdělit. Je to poezie silně pocitová, niterná, poezie sahající a zasazující do hlubin vědomí i povědomí. Je to poezie duše a mysli, které Jursa regeneruje a kultivuje, stejně jako ve své profesi rekonstruuje ten nejdůležitější a přitom nejsymboličtější orgán lidského těla. Jako by tušil, že srdce sebelépe fungující je bez úzkého vztahu s duší a myslí pouhým svalem. Nedílnou součástí sbírky jsou frotáže havířovské výtvarnice Ivony Vlčinské, tvořící s vybranými básněmi vzácnou symbiózu. Neilustrují, ale doplňují je tím, že vyjadřují to, co je za slovy. Jsou to kresby iluzivní, jen lehce se konečky prstů dotýkající s verši. Tak, jako se dotýkáme představ a prožitků svých a svých nejbližších. A tak se Jursova a Vlčinské sbírka dotýká nás.
Confiteor. Zde by měly kvést růže – Josef Svatopluk Machar
Josef Svatopluk Machar (1864–1942), jeden z iniciátorů České moderny, je považován za předního představitele básnického realismu. Jeho prvotina Confiteor (1887, definitivní vyd. 1889 s názvem Confiteor I) vyvolala po svém vydání podobný skandál jako Máchův Máj nebo Nerudovo Hřbitovní kvítí. Macharův věcný, střízlivě mluvní styl, jeho ironie a sebeironie, neúprosná kritičnost, úsilí o pravdivost a deziluzivní obraz soudobé morálky zcela vybočovaly z převládající linie tehdejší poezie. Nastolily nový vývojový směr. Jedním z hlavních témat Macharovy tvorby bylo zobrazení osudu žen v soudobé společnosti. Věnoval jim také soubor drobnějších epických básní Zde by měly kvést růže (1894, rozš. 1901). Z dnešního hlediska se v nich jeví jako předchůdce feminismu. Dvě vrcholná Macharova díla edičně připravil a komentoval znalec autorovy tvorby Bohumil Svozil.
Pošli mi vzpomínky – Barbara Vaněčková
Tato sbírka je autorčinou knižní prvotinou. Lyrika básní je zasazena do souboru fotografií, které dokreslují pocity ze čtení veršů, v některých básních naopak jakoby vyprávěla příběh na fotografiích zachycený. Spojení poezie a fotografií dělá z této sbírky jedinečnou knížku pro volné chvíle, odpočinek, ale i pro chvíle přemýšlení o životě.
Slova, která nemám komu vrátit – Tomáš Tajchner
Tomáš Tajchner ve svých básních bodá patou sice bolavou, ale na slabinách našich životů vybírá místa skutečně citlivá a nalézá je tam, kde možná sami netušíme, že je máme. Jako zloděj nám vykrade byt a my teprve poté zjišťujeme, co je pro nás cenné, protože před zločinem zcizení jsme tak nějak trpěli slepotou
Levný mozek – Lenka Mrázková
Ihla
Súborné vydanie básní poprednej slovenskej poetky, ktorá ako 50-ročná zomrela koncom r. 2008. "Viera Prokešová je citovo ústretová, vnímavá k sebe i k okolitému svetu. Jej postoj ku skutočnosti sa vyznačuje prijímaním vecí v ich plynutí, je otvorená evidovaniu zmien, príchodov a odchodov, pričom stále podvedome a akoby v podtexte hľadala odpovede na otázky, čo životné zmeny prinášajú. Jej poézia je reflexiou vzťahov a drobných náladových momentiek. Vyrastá z momentu, z prchavosti chvíle, inšpira tívnym býva už drobný detail životnej reality. Základom je pocit, atmosféra, nálada, emocionálny stav, spomienka, pozorovanie prirodzených a nenápadných vecí. Vďaka tomu majú jej básne ráz náladových zamyslení nad láskou, partnerským vzťahom, vlastný m životom. Citová nežnosť sa v nich zvyčajne konfrontuje s vonkajším nečasom, typická je melancholická nálada. Jemné impresie, z ktorých sa vynára postava poetky, sú cestou hľadania veľmi potrebnej citovej istoty. () Bez výraznejšej zmeny poetiky, n o s istým prehĺbením pohľadu, súvisiacim s pribúdajúcou životnou skúsenosťou, zostáva Viera Prokešová stále ,uprene obrátená do seba'. Jej kultivovaný básnický prejav ju zaraďuje k popredným súčasným slovenským poetkám."Dana Kršáková.
Ukřižovaná – Jakub Arbes
Romaneto Jakuba Arbese Ukřižovaná, v sobě obsahuje vše, co můžeme od díla tohoto žánru očekávat. Magická pražská zákoutí a uličky, pompézní temné chrámy, nevlídné hřbitovy i válečná pole. Minulé děje a tragédie se prolínají do vypravěčovy současnosti a ovlivňují jeho život i osudy jeho přítele, který je se svými temnými vizemi hlavním hrdinou příběhu. Děj přirozeně plyne (byť se mnohokrát ze současnosti vrací do dávné minulosti a zase zpět) a až do posledního momentu zůstáváme na pochybách, zda může existovat pro všechny záhady racionální vysvětlení, a kdo že byla ona ukřižovaná dívka, zda sen, iluze nebo skutečnost
Dynamika s harmonickou opojností – Aleš Kauer
Po soukromých bibliofilských tiscích ve vlastních edicích nyní vychází Aleši Kauerovi jeho tvorba poprvé v souhrnném a oficiálním vydání. Kniha Dynamika s harmonickou opojností je důležitým krokem v tvorbě básníka, publikujícího dosud v časopisech, l iterárních periodikách a v zahraničních antologiích české poezie. Autor je rovněž známý jako pozoruhodný výtvarník, scénický interpret vlastních básní.
Blízkost Jediného – Michal Altrichter
O egyptském pobytu Ježíše moc statistik nenapíšeme: a přece tam žil naplno. Kolekce básní chce stát na straně těch, kteří vnitřní zkušenost nepodřizují přehledným výkazům. Že báseň odpovídá životnímu stylu a není omnibus, který cokoliv sbírá a všechno bez rozlišení porozdává, souvisí se zápasem o krásné slovo.
Hory na hurá – David Růžička
Sbírka básní. David Růžička (1973); Narozen v Kolíně, vyrůstal v Cerhenicích. V letech 1987-1993 studoval v Plzni. Po několika životních epizodách, v nichž působil jako myč nádobí, učitel hudby, hudebník v orchestru, zaměstnaný nezaměstnaný, průzkumník veřejného mínění a příležitostný příživník a kytarista, nastoupil jako ošetřovatel v domově důchodců, kde pracuje dodnes. Žije v Praze. Knižně publikoval sbírky: Posmrtný život mouchy (Pavel Mervart, 2006 ); Jakýpacopa? Písně pana Opa (Pavel Mervart, 2008 ), Totok etudy (Pavel Mervart, 2009 )
Socha z hlasů – Jan Zábrana
K nedožitým osmdesátým narozeninám básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) vychází útlý výbor z jeho poezie, čítající třicet pět básní. Kniha se nesnaží přinést průřez všemi podobami a obdobími Zábranovy poezie, ale akcentuje tu její linii, v níž je Zábrana básníkem mélickým. Přináší básně napsané od počátku padesátých let až do první poloviny let osmdesátých. Vybrali a uspořádali Jan Šulc a Marie Zábranová.
Pramen Bítova – Jiří Kuběna
KUBĚNA, AUTOR ORIGINÁLNÍHO, nenapodobitelného díla, zdál se mi klasikem zralým právě do čítanek. (…) Dílo tohoto básníka objevují mladší a nejmladší. Fascinuje je. (…) Dílo, které chtělo být legendou věků, a také se jí stalo, byť okolnosti byly proti. Osobnost. Jiří Olič UMĚT ČÍST KUBĚNU znamená umět se popadat za břicho i zjihnout dojetím, rozdivočet se vášní, nebo si nechat nad hlavou plynout oblaka a na ruku sednout bílou holuběnku, a tu zas se smrtelně vážnou tváří a šibalským mrknutím zasednout k tabuli olympských bohů. (…) Kuběna je stále „na tři míle před náma“ a my nestačíme popadnout dechu. „Ráj ční jen v zakázaných štěpnicích.“ Jitka Bednářová JE MI LÍTO, že o Kuběnovi nemůže napsat už sám Nezval, jako psával o Březinovi a Demlovi, kteří jsou Kuběnovi spolu s Nezvalem trojicí zasvětitelů. Milan Blahynka TAK JAKO DESKY THEODORIKOVY působí básně Jiřího Kuběny dojmem něčeho robustního, celistvého, přirozeného a čistého: všechen individuální um je tady ve službě Jemu. Čím je takovému umělci štětec, ne-li pouze kadeří Marie Magdaleny, roztírající olej po nohou Syna? Milan Exner JIŘÍ KUBĚNA: BÁSNÍK, který prošel vlivy avantgard a odhodil je, aby se vrátil k základům evropské poetiky a duchovnosti. Básník sonetu a hexametru. Básník katolicismu a erotismu. Básník Moravy a monarchie. Básník hradní pán. Básník oslavitel. Martin C. Putna
Z hvězdy pod okap – Eva Frantinová
Básnická sbírka Evy Frantinové. Klíčový význam pro tvorbu měl autorčin dědeček a (od r. 1957) pobyty u něj v Josefově Dole, ale i pozdější studium houslové hry na pražské státní konzervatoři. Časopisecky publikuje od r. 1975 (Tvorba, Literární měsíčník, Kmen, Host, Obrys-Kmen, Salon Práva, rozhlas, Viola), od r. 1979 knižně, kdy debutovala v nakladatelství Mladá Fronta básnickou sbírkou Noci bez krajnic. Do r. 1990 se věnovala převážně poezii, posledních deset let píše básnickou prózu. Za básnickou sbírku Vzkaz bosé stopy jí byla Masarykovou akademií umění udělena Cena K. H. Máchy. Ve slovníku Literatura s hvězdou Davidovou (Votobia) je zastoupena samostatným heslem. Žije v Praze.
Kytice – Karel Jaromír Erben
Stroboskopy + CD – Jakub Čermák
Třetí sbírka Jakuba Čermáka je výběrem veršů z let 2005 - 2008, horečnatou změtí delších bilančních pásem i krátkých laskavých zastavení a městských příběhů, návštěvou do prudce osvětlovaných krajin i do pokojíků poklimbávajících u hrací skříňky. Součástí knihy je CD "Přítel holubů" (autorské, dosud nevydané písně, nahrané v létě 2009 s přáteli v Krušných horách) a fantaskní černobílé kresby plzeňské výtvarnice Báry Motlové.
Básně – František Hrubín
Svazek přináší jedenáct básnických knih Františka Hrubína (1910-1971) od jeho prvních sbírek "zamžené krásy" Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě a Země po polednách, přes spirituální Včelí plást vzniklý za války, k poválečným knihám Jobova noc a Hirošima, v nichž se autor vyrovnával s válečnou katastrofou, okupací a novým ohrožením lidstva, až k pozdním dílům Proměna, Romance pro křídlovku, Až do konce lásky, Černá denice a Lešanské jesličky, v nichž se vracel k osobnímu a existenciálnímu rozměru své poezie. Poprvé od autorovy smrti, po čtyřech desetiletích od vydání Hrubínových básnických spisů a sto let od jeho narození čtenáři dostávají do rukou soubor vrcholných děl klasika české poezie. Cenný materiál přináší komentář, který mimo jiné srovnává původní verze Hrubínových básní, jak byly otištěny v časopisech a denících, s jejich knižními verzemi.
Moje duše na cibulce – Irena Obermannová
Irena Obermannová o svém básnickém debutu říká: "Celý život píšu básničky. Neříkám básně, protože ty moje jsou malilinké, zpěvavé a neučesané. Jsou to vlastně takové říkanky, které mi táhnou hlavou, když nemůžu spát, když je mi ouvej, když se zamiluju nebo když jdu na procházku lesem. Nepovažuju je za nic zásadního, ale přesto je tvrdošíjně zapisuju na lístečky se seznamem věcí, které je potřeba udělat, koupit, zaplatit. Ty básničky mě zachraňují od toho, abych náhodou všechny ty povinnosti nesplnila. Píšu je jako bych si hrála. Jako bych stavěla hrad z písku na břehu moře a jako bych byla malá a nahá. Některé z nich jsou staré třicet let, některé jsou ze včerejška. Poslední dobou píšu básničky taky na trička, na zdi, na dveře. Věřím, že tím dělám reklamu poezii. Veškeré poezii. Poezii života. Věřím totiž, že básničky brzy vytlačí firemní značky. Že přestanou být zavřené v knihách, ale vykročí do ulic, obsadí módní časopisy, zkrátka začnou frčet. Věřím, že brzy budou všichni nosit básně."
Její život – Jaromír Matoušek
Jaromír Matoušek o své básnické prvotině říká: "Básně jsou výběrem z tvorby let 2004 až 2005. Tyto dva roky jsem psal pravidelně jednu za týden. Vždy v pátek. Víkend nic. V pondělí se mi pravidelně začínal objevovat na hrudi těžko definovatelný slabý tlak. Musel jsem provést jakousi diferenciální diagnózu, zda se jedná o neurózu, zamilovanost nebo tvorbu. Moje básnění somatizovalo. Ve středu jsem míval pocit, že vnější svět se mi nepříjemně prolamuje do těla. Ve čtvrtek večer bývalo pravidlem, že jsem měl v mysli první verš. V pátek brzy ráno jsem sedl k počítači, napsal ten první verš a k němu téměř bez oprav připsal zbytek básně. Do hodiny mně byl jasný název. Zbytek dne jsem býval nepoužitelný. Dnes je mi jasné, že psaním básniček jsem se vyhýbal povinnostem. Jakým, je mé tajemství. Lidé, kteří v některých básních vystupují, jsou konkrétní. Poznali by se okamžitě. Vzájemně jsme to spolu nemívali jednoduché. Vždy jsem si přál mít knižní vydání svých básní. Nikdy jsem pro to nic neudělal. Letos nastala šťastná shoda okolností a já musel v zásadě překonat jenom svůj stud. V tom mi pomohli moje partnerka Anna, Miloň Čepelka coby laskavý recenzent a nakladatel Josef "Pepson" Snětivý."
Nazvučení – Jaromír Komorous
Sbírka poezie "Nazvučení" Jaromíra Komorouse je především erupce pocitů z konkrétní doby v konkrétním prostředí. Osobní výpověď člověka, který, když už surfuje na celoživotní tvůrčí vlně, pevně věří, že jede po té pravé. Můžeme pochybovat, zda se jedná o pokorný návrat k literatuře (když jenom s ní kdysi začínal) z lůna rockové a folkové hudby, či zda o další a zejména nově vyměřenou platformu autora, který si prostě jen - jako sebeznalý prospektor - vykolíkoval parcelu k rýžování jiných zlatinek, jež chtějí do světa samy za sebe a věří, že se bez své druhé nohy, hudby, obejdou. Mezi tvůrci se říká, že druhý projekt, vypuštěný do světa, osvědčí životaschopnost toho prvního. V hudbě to Komorous potvrdil. A ještě několikrát. A v literatuře? "Nazvučení" je druhá sbírka autora, když ta první, "Na rozcestí věků", zabodovala u kritiky i u čtenářů. Šťavnatý slovní rejstřík sbírky druhé jejich mínění potvrzuje a atraktivní tematický okruh básní si své právo na život určitě obhájí.
Předěly – Lubomír Filip Piperek
Velikonoční koledy zvyky a obyčeje – Klára Trnková
Věčný prológ – Bohumil Robeš
Kniha o českém osudu ve druhé polovině 20. století - skromný, nenápadný a kultivovaný člověk Bohumil Robeš se od mládí zajímal o literaturu. V 50. letech byl z politických důvodů uvězněn a byl propuštěn až v druhé polovině 60. let. Kniha přináší koláž jeho básní, deníkových záznamů, korespondence, povídek, esejů, úvah a dokumentů. Mnohé texty se dochovaly díky statečnosti spoluvězňů, kteří je vynášeli ven. Po návratu z vězení autor nezahořkl, ale zapojil se do kulturní práce: psal četné recenze divadelních představení, filmů a televizních inscenací do moravského denního tisku, později napsal vedle básní množství povídek, srovnatelných s povídkami např. Jiřího Stránského či Karla Pecky, ale též řadu úvah a esejů.
