Poézia
Kód Sixty – Juraj 8X
Když – Rudyard Kipling
Jsou básně, které nás při čtení nikdy nenechají chladnými – buď je lidé zbožně ctí, anebo se jim nemilosrdně vysmívají. Kiplingovo „Když“ patří dokonce k básním, jež visívaly za sklem jako nějaký diplom vystavený vlastním lepším já ideálům a nejčistším snům mládí. V ní hlásané hodnoty ctí a budou ctít lidé, kteří si vnitřně jsou za svým a nepoddávají tomu zlému, co přináší jejich doba. Ferdinand Peroutka ji dokonce povýšil na svůj osobní erb. Báseň se těší stále velké popularitě, především mezi Brity. V roce 1995 byla zvolena nejoblíbenější britskou básní v hlasování stanice BBC.
Labyrint viny – Kolektív autorov
Jednatřicetiletá Anna Dvořáková si vyslechne ortel smrti: strastiplná léčba její rakoviny prsu nezabrala a doktoři jí už neumějí pomoct. Snaží se vyrovnat se svým blížícím se odchodem. Záhy ale pochopí, že hlavně kvůli svým dvěma malým dětem to nesmí jen tak vzdát. Osud ji zavede k psychosomaterapeutce Karolíně Procházkové, která jí vysvětlí, že skutečnou příčinu nemoci má hledat ve své psychice, a nabídne jí neobvyklý způsob léčby. Mladá žena stojí před rozhodnutím, zda má tuto nabídku přijmout. Uvědomí si však, že jinou naději už nemá, a tak vykročí na cestu, kterou jí paní Karolína ukáže. Otázkou však zůstává, kam ji tato cesta dovede… Autorkami knihy jsou Hana Přádová a Katarína Kuňová. Jejich dlouholetá terapeutická praxe je přiměla k napsání tohoto poutavého příběhu, který vám v mnohém možná otevře oči.
Človek, sloboda, vlastníctvo – Richard Sťahel
Nostradamus – příchod apokalypsy – Kurt Allgeier
Nikdy předtím nebyly Nostradamovy předpovědi tak aktuální, jak je tomu dnes. S ohledem na nejnovější interpretace špičkového znalce jeho odkazu, Kurta Allgeiera (vystudoval teologii a filozofii ve Freiburgu a Innsbrucku), máme šanci poznat, jak se budou vyvíjet události počínaje rokem 2015. Jedno je naprosto jisté – islám velmi dramaticky změní náš dosavadní způsob života. Vliv tzv. Islámského státu nadále významně poroste. A stane se ještě něco mnohem horšího, přidají se k němu jedna po druhé i doposud umírněné islámské země. Vedeni fanatickým diktátorem, kterého Nostradamus nazývá „vtěleným ďáblem“, zatáhne tato nová říše zla svět do náruče teroru, neboť cílem extremistů je podrobení a vyhlazení „nevěřících“. Věštec vykresluje rozmach teroristických organizací s děsivou konkrétností do všech podrobností – bandy táhnoucí z jižní Francie a severní Itálie na cestě Evropou vraždí a loupí. Ale potom přijde něco ještě mnohem horšího…
Trvalé bydliště v hodinovém hotelu – Pavel Drozd
Všechny příběhy, a jsou to vždycky příběhy o lásce, i když to někdy na první pohled (čtení) nevypadá, jsou spleteny z pramenů štěstí i neštěstí. Vypravěč těchto povídek se podobá rybáři, který vytahuje z vody síť a má v ní jen samé mřenky, protože žádné pořádné ryby už vlastně nelze vylovit. Nebo ano? Za trochu lásky šel by světa kraj. Samozřejmě, že jenom provokuje. Pavel Drozd je mimořádně vybavený pozorovatel, který do české povídkové tvorby vrací, co z ní pomalu vyprchalo: nápad, psychologický popis, smysl pro detail, poučenost, málo frekventovaná témata, sarkasmus, vtip.
Až – Ján Štrasser
Básnik Ján Štrasser v svojej najnovšej zbierke Až organicky nadväzuje na svoju tvorbu z posledných desaťročí. Ostal verný svojmu minimalistickému záznamu básnickej reality, v ktorej vyhľadáva a nachádza netušené súvislosti, organizované jazykovou výstavbou básne. Jeho lyrická skratka, miestami tendujúca až k aforizmu, je však takmer vždy svieža, prekvapujúca a v konečnom dôsledku katarzná. Autor do knihy zaradil aj neveľký cyklus Čierna skrinka, v ktorom sa nachádza po jednej z básní z jeho doterajších zbierok. Aj keď to nikde nezdôrazňuje, ide s najväčšou pravdepodobnosťou o akúsi životnú predbilanciu na prahu blížiacej sa sedemdesiatky.
Klíče k cestám – Hana Pekárková
Třiadvacetileté Janě se právě konečně otevírá cesta k vysněnému vysokoškolskému studiu. Snaží se prožít pestré léto, ale připadá si tak trochu sama. Chybí jí kamarádky, nedaří se jí najít kluka, s kterým by se opravdu dalo chodit, rodiče ji často shazují, bratr zlobí. V práci má jako nejmladší pozici poslední z posledních, a když se jí konečně podaří prosadit si studium vysoké, její obliba u nadřízených a některých kolegyň tím zrovna nevzroste. Jenomže Jana už to stále víc takhle nechce. S tím vším se přeci musí něco udělat. Ale nic není bez problémů. Příběh obyčejné dívky zasazený do reálií let 1990 - 1991. Autentické retro viděné autentickýma očima, tentokrát z jiné doby než ta předchozí… Samé retro problémy v něm ale rozhodně nejsou.
Nu co – Václav Hons
Lyrická sbírka NU CO rozvíjí básníkovu celoživotní humornou notu. Je to humor veselý i smutný, sem tam blýskne ostří sarkasmu, tma paradoxu. Žena ve všech otázkách i odpovědích. Žena na kolenou i žena vamp. Nezapomíná se ani na smrt, protože ani smrt nezapomíná na nás. Básník umí zacházet virtuózně s veršem, ve všech formálních polohách, ve všech sděleních. Je to poezie tzv. vysoká i nízká, srozumitelná. A dobře se čte. Kresba na obálce ak. mal. Josef Velčovský
Právě teď – Roman Pytelka
Každý rukopis, který se dostane do nakladatelství přináší nové myšlenky. Největším dobrodružstvím jsou autorské prvotiny. Roman Pytelka je mladý člověk a přichází se sbírkou básní "Právě teď". Snaží se poctivě o čistou poezii. Je přímočarý, nahlíží na denní život kolem sebe očima svého věku v době, kdy je málo času na poezii. Umí se zastavit ve chvílích, kdy všichni někam spěchají a zachytit krásu života. Sbírka Romana Pytelky má plné právo ucházet se o přízeň čtenářů poezie. Autor se jistě nezastaví na pomyslném prahu. "Právě teď" půjde určitě dál.
Vodné znamenia 2. – Ivica Ruttkayová,Ingrid Zámečníková
Básnická zbierka Vodné zamenia 2. sa pokúša zachytiť vodu v mnohých podobách alebo zachytiť svet okolo nás a v nás cez princíp vody. Kniha Vodné znamenia 2. vznikala takmer tri roky vzájomnou spoluprácou medzi autorkou slova Ivicou Ruttkayovou a autorkou ilustrácií Ingrid Zámečníkovou. Básne z knihy sú teda akoby dopovedaním perokresieb výtvarníčky a naopak, ilustrácie sú akoby dokreslením básní autorky. Viacvýznamovosť poézie sa v zbierke Vodné znamenia 2. dosahuje kombináciou vlastných básnických výpovedí s textami z internetu, ktoré sú literárnym materiálom globálnej komunikácie. Texty poetky Ivice Ruttkayovej pracujú zámerne s postmodernými literárnymi postupmi, kým ilustrácie výtvarníčky Ingrid Zámečníkovej podčiarkujú poetický rozmer básne a otvárajú ďalšie čitateľské interpretácie.
Társai elmentek Megváltót nézni – Sándor Lezsák
"A golgotái sötétséget, amelyet a társadalmi viharok tettek még kormosabbá, csak a hit világíthatja át: mindig van remény Még az átszögelt tenyér is azt sugallja, hogy sosem szabad föladni. A versekbe beszívódó bibliai példázatok egy véghetlen ti szta hangú, a szólást erkölcsnek tekintő költőt mutatnak. Lezsák Sándor azoknak a kardot forgató bajvívóknak az örököse - Balassi Bálinttól századokon át Nagy Gáspárig húzódik a sor -, akik tudták, hogy az igazi költő népének lármafája. Amellett, ho gy saját fájdalmát eldalolja, felelősséget érez - Nagy László szavával - a "torkon vágott forradalmak pirosát és gyászát viselő" közösség iránt is. A vers tehát hitvallás, sors, az ember legszentebb pillanatainak tükörképe. A félelemmel szembesze gezi az önmaga-vállalás bátorságát, a szűk és tágabb körben való építkezés fegyelmét. Mindig a lentről jöttek, a nyelvükben megkárosítottak, az emberségükben megbántottak, a ?jog asztala? mellől kiebrudaltak érdekében szól. Hogy bravúros eszközökkel - a néprajzi elemektől a konkrét versig, a szürreális betétektől a rockopera lírai-drámai betétjéig változatos hangon és formában -, arra az évtizedek termését begyűjtő Társai elmentek Megváltót nézni című kötet a megrázóan eleven példa." (Szakolczay Lajos)
Kvílení – Allen Ginsberg
Zánik Titaniku – Magnus H. Enzensberger
Enzensbergerova básnická skladba poprvé vyšla v roce 1978 v nakladatelství Suhrkamp. Zánik Titaniku vychází z pradávného alegorického obrazu světa jako lodi. Enzensberger však tuto alegorii posouvá dál, a to už tím, že ji přenáší na legendární zaoceánský parník, který se stal pochmurným symbolem moderní doby. Postupná zkáza představuje průchozí gradační osu díla: První zpěv otevírá skladbu „diskrétní“ trhlinou v lodním trupu, následně, krok za krokem, autor popisuje plíživý začátek a průběh katastrofy i postupující paniku. Motiv zániku se však nevztahuje pouze na Titanik jako takový, ale je východiskem pro bohatou asociační síť a rafinovanou textovou montáž. Zánik zde vystupuje v mnoha podobách a souvislostech – od pradávných obrazů apokalypsy v podání umbrijských malířů přes zřetelné narážky na zánik Třetí říše, až po autorův deziluzivní pobyt na komunistické Kubě či „současný“ pobyt v Berlíně. Enzensberger bilancuje, a to jak autobiograficky, tak i z hlediska světových dějin. Dávná brantovská Loď bláznů jde ve všech svých podobách nevyhnutelně ke dnu, se všemi svými pasažéry, třídami (cestovními i společenskými) i luxusním vybavením.
Vysoké cé – Dorta Jagić
Výber z básnickej tvorby medzinárodne oceňovanej súčasnej chorvátskej poetky v preklade Karola Chmela. Dorta Jagi (1974) nahradila trpkú básnickú skúsenosť deväťdesiatych rokov minulého storočia novým uplatnením poetického humoru, ironických gest, mimoriadne plastickou metaforikou a voľnými asociáciami. Vo svojich veršoch akoby sa chcela jednoznačne vyhnúť nedôstojným témam charakteristickým pre poéziu jej generačných vrstovníkov - odvážne sa konfrontuje s neusporiadaným svetom človeka v urbánnom obkľúčení a ako príklad mu predostiera vyšší poriadok, silné duchovné a mravné princípy.
Hrana ohně – Stanislav Denk
V pořadí již třetí básnická sbírka moravského básníka Stanislava Denka si stejně jako jeho předchozí texty pohrává s představou přechodu a přeměny jedné věty ve druhou, které splývají a přelévají se jako vlny. Stejně jako vlny se také slova rozpadají, stékají a naplavují se a vyplavují, strhávaná proudem, kdy jsou "jako slzy hnána větrem", zatímco se na hladině zrcadlí modrající se duše. Tématem lakonických básní, majících občas až formu haiku jsou duchovní témata, často zobrazená na pozadí podzimu s tlejícím listím, vichřicí, mrazem a temnotou, nebo naopak žíznivého vysušujícího slunce.
Noční služba v kamenolomu – Václav Vomáčka
Jedinou básní Vrchlický v Bystrém se tento „mág slova“, básník rytmu a mimořádné obraznosti (nar. 1983 v Litomyšli, působí jako antikvář) stal ještě před svým debutem tajně slavným. Své psaní komentuje s nadhledem: „Kdesi cestou mezi obcemi Bystré a Otaslavice ztratil poslední zbytky soudnosti a opět počal zapisovati své verše na papír. Skromné smyšlénky k pobavení spolucestujících pro krácení si nevábné pouti linoucí se podél močálů a rozstřílených stodol s vyjevenými bludičkami. Tázati se nelze, odpovědi jsou zřejmé. A vice versa. Při zachování jisté míry lze ovšem lišit noc ode dne. Vítejte v kamenolomu!“