Poézia
Vergilius: Aeneis – Vergilius
Básnik pochádzajúci z Brundisia sa po dôkladných štúdiách rímskej literatúry, rečníctva a filozofie dostal do Maecenatovho krúžku, v ktorom pôsobil okrem iných básnikov i Horatius. Za podpory Maecenata Vergilius vytvoril epické zbierky básní o pastierstve a roľníctve Georgica a Bucolica. Neskôr sa pustil do svojho najväčšieho a najvýznamnejšieho diela, Aeneidy. Na tomto epose pracoval až do konca života, a aby dokázal čo najhodnovernejšie vykresliť jednotlivé príbehy, cestoval po krajinách, v ktorých sa odohrávali. Sám básnik bol so svojím dielom nespokojný a neustále ho dopracovával, i keď vydanie eposu bolo v Ríme netrpezlivo očakávané. Choroba a následne smrť však Vergilia dostihla počas týchto ciest ešte predtým, než Aeneidu k svojej spokojnosti dokončil. Očakávajúc svoj koniec, spísal poslednú vôľu, v ktorej uložil, aby rukopis Aeneidy bol zničený. No Vergiliovi priatelia ju neuposlúchli a epos vydali, vďaka čomu sa zachoval až do dnešných čias.Básnik nám v Aeneide podáva v ucelenej podobe počiatky a vývoj rímskeho národa, ktorý sa začína Aeneovým útekom z Tróje a jeho putovaním po Stredozemí až do krajov Itálie obývaných Latinmi, kde musí zvádzať ďalšie boje o existenciu a novú budúcnosť svoju a svojho národa. Aeneis patrila od svojho vzniku k vrcholom rímskeho epického básnictva.Súčasné vydanie Aeneidy je doplnené štúdiami Viery Bunčákovej Vrcholné javy rímskej poézie a Vergilius a jeho Aeneis, ktoré rozoberajú tvorbu najvýznačnejších rímskych básnikov a najdôležitejšie črty najvýznamnejšieho Vergiliovho diela.
Ľúbostné elégie – Kolektív autorov
V 1. storočí pred Kr. sa v Ríme vytvoril nový štýl rímskeho básnictva, elégia, ktorá nachádza zdroje v subjektívnych zážitkoch básnikov. K najvýznamnejším elegickým básnikom sa radí Tibullus, Propertius, Ovidius a tiež Sulpicia, ako jedna z mála žien píšucich básne v období antiky. Spoločným prvkom pre elegikov je túžba, najmä túžba po láske, ktorá je mnohokrát i nešťastná a prináša strasti, no i iné významné udalosti ovplyvňujúce myšlienkové a citové vnímanie básnikov, ako konfiškácie a zážitky z vojen u Tibulla a Propertia, ktorému i predčasne zomrel otec, alebo vyhnanstvo u Ovidia, ktorý bol nútený dožiť svoj život na pobreží Čierneho mora. Ich elégie nás dokážu nielen potešiť lahodnosťou svojho štýlu, ale môžeme z nich cítiť i emócie básnikov, ktorí svoje životné nadšenie či trpkosť osudu vteľovali do básní, ktoré akoby im raz potvrdzovali ich vzlet, inokedy poskytovali liečivú útechu. Naše vydanie podáva reprezentatívny výber z najlepších básní najvýznamnejších rímskych elegikov. Diela básnikov doplňujú tri štúdie Ignáca Šafára Rímska ľúbostná elégia a jej predstavitelia, Život a dielo predstaviteľov rímskej klasickej poézie a Publius Ovidius Naso, ktoré nás v súhrne oboznamujú s básnikmi starého Ríma.
Havran – Edgar Allan Poe
Havran patří mezi nejznámější básně všech dob, a není divu, protože je jedním z nejvýznamnějších děl romantismu. Vypráví o tajuplné návštěvě černého posla smutku u muže, který se zmítá v zoufalství po ztrátě své nejmilovanější. Jejich ponurý dialog postupně zesiluje vypravěčovu beznaděj. Umělecká síla Havrana přivádí k vytržení stále nové generace básníků, kteří se svými překlady znovu a nově pokoušejí přiblížit k zvukové dokonalosti Poeova originálu. Některé jejich snahy v porovnání s originálem přibližuje kniha nakladatelství Omega, která čtenáře seznamuje i s dalšími, neméně zajímavými mystickými básněmi Edgara Allana Poea.
Krvavá stopa – Lydia Lunch,Alžběta Glancová
Blíž nevýslovnému – Jiří Olšovský
Nová básnická sbírka Jiřího Olšovského Blíž nevýslovnému prozkoumává svěží prostory svobody ve vztahu ke hře dějin i přírody. Není nad volnost pohybu "s jahodami a borůvkami říkání", když srdce se chvěje radostí nad vodami fénixové lásky. Nic nemůže porazit klidnou odhodlanost slova, jež tu stojí proti zaběhaným rituálům a černým klakám dne, jež chtějí pro sebe uchvátit cestu k původnímu jasu. Pod javorem imaginace lze ve sbírce nalézt perly neporušené krásy.
Návrší – Vít Slíva
Slívova jedenáctá. Vít Slíva je už v povědomí současné české poezie zapsán dostatečně jasně a čitelně. Jako básník holanovské inklinace, věcí, jež míjejí, jako autor vysokých nároků, v mnohém i jako opěvovatel svého rodného Slezska, básník návratů, velký kontemplátor času, též jako básnický virtuóz s nesmírně širokým výrazovým rejstříkem — minimalista i rapsodik, bravurní cizelér slova i robustní rabiát, poeta doctus i běsovité chlapisko. Půdorys tohoto všeho zůstává víceméně zachován. Přibylo však moudrosti zralého věku, což se projevuje v tom, že báseň se autorovi stěhuje stále víc a víc od slov k významům, tj. z textu do jeho předpolí i „zápolí“. Gnóma, paradox, tedy uzly několika málo slov — a je hotovo. Hodně básní je psáno pod tlakem chvíle, příležitosti. Čas tu však dostává podobu dvojjedinou. V našich duších jako by tedy stále tikaly dvojí hodinky: ty, jež nás nutí evidovat další a další ztráty, a ty, v nichž sami sebe situujeme k něčemu, co nepomíjí. Těmi prvními měříme čas dozadu, těmi druhými nahoru: „Co je to nad tebou za mraky? // Zázraky, samé zázraky…“ A poezie ve svém nejvýsostnějším výměru — toť u Slívy milostivé setkání jednoho i druhého času… nebo možná ještě spíše zrcadlení jednoho v druhém.
Egyes szám harmadik – Gábor Baják,Kolektív autorov
""Költő vagyok és katolikus." Pilinszky János ebben a tömör mondatban fogalmazta meg ars poeticáját. Hajnal Géza verseit olvasva valami nagyon hasonló jutott eszembe. A versformák evangéliumi egyszerűsége és a tartalom ferences bölcsessége, humora együtt teremti meg a kötet egységét. Valós élethelyzetek, és azokból kibontott elmélkedések váltják egymást. Hajnal alapos és jó megfigyelő. Nem csak a kintre figyel, hanem a bentre is. A hétköznapok kálváriája rajzolódik ki a sorokból, de van helye a kegyelemnek. A képek a fizikai-lelki úton levést csak tovább erősítik. Mintha a versbeli keresztutak vizuális kiterjesztései volnának. Nem az arcok, hanem az arcok helyére képzelt tükrök a fontosak. A kérdés, hogy akarunk-e együtt zarándokolni a szerzővel a betűk szegélyezte ösvényen?" (Kaj Ádám)
Ptačí král – Tomáš Tománek
Autor, který se prosadil v mnoha literárních soutěžích a jehož básně byly otištěny v Hostu, Welesu, Psím vínu, H_aluzi, Protimluvu a řadě sborníků, přichází se svou očekávanou, vyzrálou prvotinou s názvem „Ptačí král“. Tomáš Tománek se zajímá o mytologii a psychologii, jejichž průniky přenáší do své poezie, která nezapře autorovy kořeny. Autor pochází z Ústí nad Labem a lze jej tak zařadit k silné skupině severočeských autorů, do které počítáme například Svatavu Antošovou, Radka Fridricha či Josefa Straku.
Mezinárodní expres Potěmkin – Petr Skarlant
Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“ dnešních politiků, státníků, reklamní mašinérie, médií a bohužel i oficiálních dějepisců, kteří vrací Potěmkino zpátky do života. Knihu veršů doplňuje rozhovor s autorem.
Ráno Na Olympu – Dílo VII 1-2 – Jiří Kuběna
Kniha je závěrečným (dvoj)svazkem básnického Díla živé legendy a klasika naší poezie Jiřího Kuběny, jímž se uzavírá komplet jeho tvorby, zahrnující uplynulých šest desetiletí (1953—2013). Básník je znám jako spoluzakladatel a současně i suverénní básnický solitér proslulé generace Šestatřicátníků, uskupených od časných padesátých let kolem Václava Havla. Dílo VII/1—2 Ráno Na Olympu soustřeďuje v náročném autorském výběru žeň z posledního básníkova období za uplynulé více než dvacetiletí — od přelomového roku 1989 po současnost. Jsou to, po rozsáhlé samizdatové tvorbě v době, kdy Kuběna byl zakázaným autorem, básně z převratných let znovu nabyté publikační svobody: tištěné zde souborně poprvé. Hlavně se však v nich zrcadlí naplno éra i mythus básníka Bítova (od roku 1994, kdy se zde stal kastelánem) a zaníceného ochránce Poesie (jenž na zdejším hradě mj. zaštítil uspořádání šesti celostátních setkání našich básníků). Jak napovídá název souboru, Ráno Na Olympu znamená dovršení Kuběnova ústředního mysteria, poslední akt únosu Ganymeda — zosobněné božské Krásy syna Člověka, vychváceného Orlem na Olymp. Básně jsou autorovým erbovním, umělecky novátorským a zároveň klasickým, svědectvím živorodého mythu „Hradu Poesie“. Zpívají v nich živly, uplývající čas, ve svých proměnách vždy jiná a táž posvátná helikonská krajina a nejvýš překvapivě i dar bohů: básníkova mladá plavovlasá láska, posel nebeského Řeckého Éróta od samého Apollóna. A jejich lyrou, strunami harf Aiolových, boha větru, chvěje svatodušní vítr: vítr, který tak jako jeho božský původce až do konce časů vane, kdy chce, a vane až do posledního dechu, kam chce. Knihu jako vždy doprovází rozsáhlý ediční aparát, fotografická příloha a závěrečný doslov, tentokrát z pera japonského bohemisty J. N. Roštínského, profesora Tokijské a Harvardovy univerzity.
Zrkadlo – Alexander Marčan,Božena Rolková
Alexander Marčan bol popri svojej profesii chemika zhruba 20 rokov aktívnym členom divadelného súboru Divadlo pre Vás pri Istrocheme. Výber z jeho tvorby predstavuje akýsi básnický denník, v ktorom sú zachytené rôzne životné situácie. Verše sú zväčša rýmované a pravidelné, čomu básnik podriaďuje aj slovnú zásobu. Vo voľnom verši je slovník uvoľnenejší a výrazne vyniká silná stránka – obraznosť. Miestami básne reagujú na spoločenskú situáciu, autor sa nevyhýba politike a kritickému pohľadu na ňu. Verše venované intímnym motívom, ako je láska, vzťah k deťom a podobne, sú poznačené vedomím o plynutí času, o nemožnosti zastaviť okamih, o zmene, ktorá nezadržateľne smeruje k zániku. Preto celá zbierka vyznieva nostalgicky, hoci ňou miestami prebleskne hravá struna.
8 minút k Slnku – René Kaminsky,Božena Rolková
Knižka 8 minút k Slnku je súborom malých myšlienok – krátkych básničiek, ktoré sa pozerajú na svet zväčša úsmevne. Usiluje sa skoncentrovať do malého priestoru spomienky, pocity a očakávania, ktoré by mohli byť aj vaše. Tento titul je druhou autorovou knižnou publikáciou a po zbierke len sny prináša malé odľahčenie. Ak sa budete pri čítaní cítiť príjemne, nie je to len autorovým pričinením.
Volavka – Petra Strá
Pravdu o sobě shrnuje do rázné věty: „Jsem Petra Strá a píšu básně.“ Křehká, ženská, velmi osobitá imaginace. Básně jako „zastřešené ticho“. Na rovu leží sníh, uvnitř je střižna poztrácených a znovunalezných obrazů a dějů,laboratoř se zimními fragmenty… Petra Strá (Strachoňová-Fingerlandová, nar. 1979) studovala obchodní akademii, dopravní inženýrství a geografii a Literární akademii Josefa Škvoreckého. Prošla mnoha zaměstnáními, napříč obory i „žánry“, u nás i v zahraničí. V posledních letech píše písňové texty pro děti a učí autorské tvorbě v dětské hudební La škole. Svou poezii publikovala ve Tvaru, Welesu, Pandoře a v internetové Dobré adrese. Její divadelní hru Dům v lahvi uvedlo Studio Ypsilon. Volavka je jejím knižním debutem. Autorka žije v Praze a v Solopiskách.
Básně III – Vítězslav Nezval
Třetí svazek uzavře soubor, jímž Česká knižnice představí podstatné básnické knihy Vítězslava Nezvala, který se dosud nedočkal kritického vydání. Obsah svazku: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (anonymně 1936), Pět minut za městem (1940), Balady Manoně (1945), Kůň a tanečnice (připraveno k vydání 1944, vyšlo až posmrtně), Křídla (1952) a Nedokončená (posmrtně). Editorem a autorem komentáře je Milan Blahynka.
Stanice – Peter Mišák,Ondrej Nagaj
Peter Mišák, známy spisovateľ, básnik, publicista a redaktor vydal doteraz 10 kníh poézie, prózy, povestí a iných žánrov. Na sklonku roka 2013 obohacuje slovenskú poéziu majstrovskou a názvom príznačnou zbierkou Stanice. Básnik dvíha motívy a lyrické reflexie, ktoré sa konotačne odvíjajú od významovej podstaty samotného veľa značiaceho slova stanica a novátorsky nadväzuje na asociácie veľkých básnikov, najmä stále inšpirujúceho Laca Novomeského. V štyroch častiach zbierky (Stanice, Stamodtiaľ a tam, Stanica v noci, Pasažier) vskutku cítime dych vlaku života, veď básnik si svojou krajinou poézie nesie Novomeského zápis Sedem miest prejdeme a devätoro riek/ na vlakoch premnohých s jediným životom... až sa nám zdá, že vlak tak mnoho vecí neunesie. Peter Mišák sa zbierkou súčasne zrelo a dôstojne vyrovnáva so svojimi básnickými vzormi a poeticky vyslovuje generačné poznanie nás pasažierov vlaku, ktorý prechádza naším bytím po koľajniciach z dvadsiateho storočia do neznáma, krajina tíchne/ za vlakom./ Len poliam/ sa ešte/ chvejú slabiny. Pasažier, s ktorým sa generačne stotožňujeme, je tu s nami, celý čierny./ Bez dovolenia,/ bez lístka na perón./ Sám sebe/ proti srsti/ a bez dlhých rečí,/ Jednou nohou/ stále na stúpadle vozňa/ vlaku, čo práve odchádza.
Vrstvenie – Roman Beňo
Knižný debut mladého básnika, laureáta viacerých celoslovenských literárnych súťaží je poetickým vrstvením vnemov, metafor, sentencií, vrstvením s premyslenou kompozíciou, rúfusovsky presvedčivým jazykom a jasným, láskavým, lež zavše i krutým posolstvom: sviatočný otec / sa vpil do všednej krčmy / na osirelo dvore / si deti pokopávajú / jeho sklenené srdce / zo dna bezohľadne vytriasli / jedinú zaplatenú slzu / v hrudi zvýšil kúsok miesta / na sekeru...
Spisy VI – Básně – Jorge Luis Borges,Eva Pelánová Blinková
Do 6. svazku Borgesových Spisů byly zařazeny vůbec první překlady Borgesovy poezie do češtiny. Kniha obsahuje tři sbírky: autorovu nejoblíbenější sbírku Tvůrce ze 60. let a dvě sbírky z 80. let, Atlas a Spříseženci. Spojení krátkých prozaických textů – mini-esejů a mini-povídek – a básní ukazuje čtenáři dosud neznámou tvář tohoto argentinského tvůrce.
Maják a sirény – Jindřich Jinoch
Sbírka Maják a sirény je mladá, melancholická, moderní a snová. Autor dává čtenáři prostřednictvím svých básní neohroženě nahlédnout do jeho vlastních pocitů a představ, předkládá mu své srdce téměř doslovně. Básně Jindřicha Jinocha jsou povětšinou milostné, svojí veskrze originální lyrikou a možná až přehnanou ublíženou melancholií se obrací k ženám svého života, ke svým sirénám. Autorovi rozhodně nelze upřít cit pro rytmus a schopnost neotřelé, ale až omračujícím způsobem vypovídající metafory. Ve své debutové sbírce bere čtenáře do snové, někdy bezútěšné krajiny slovních přemetů, vnitřních i vnějších démonů a citových tornád. Jeho básně mají unikátní jazyk, ve kterém se snoubí velká slova a občas archaismy s drtivou chladnou všedností a skřípavými neologismy. Kniha Maják a sirény je trochu uplakaná, ale laskavý čtenář rád odpustí vzhledem k jejímu vytříbenému jazyku a čistotě emocí. Jindřich Jinoch je bezesporu talentovaným mladým básníkem. Jeho kniha je bolestivě upřímná a ve své zamotané hře se slovy syrová. Na jejích stránkách se kouzelným způsobem potkává naivita a nezralost s jistou dávkou životní moudrosti a sebeironie. Autor s uchvacující lehkostí tančí na hranici kýče a úspěšně se mu vysmívá, když velkým silným slovům dává nové významy poukazováním na jejich nízkost.
Komponent – Ondřej Lipár
Sbírka Komponent Ondřeje Lipára (1981) vypovídá o rozežrání všedností, o úmorném střídání dní bez obsahu, o snesitelném a dostupném odžívání a strachu ze selhání. Ale jen do té doby, než zespod vyvřou utajené děje, které na zdánlivém poklidu regálového života boy meets girl parazitují jako lákavá, dusivá sněť a zanechávají na něm stopu zápasu. Ondřej Lipár (1981) se narodil a žije v Praze. Na Fakultě sociálních věd UK vystudoval marketingovou komunikaci a PR a mediální studia. Pracuje jako editor v časopise, působí také jako fotograf. Jeho první sbírka Skořápky vyšla v roce 2004.
Básně 3 – Jonáš Hájek
Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání básnického řemesla. Hájkovo vidění demaskuje prázdnotu a odcizení, někdy s ironií nebo smutkem, vidoucí však zůstává nevydělujícím se účastníkem. „Kde jsem byl, když propukl kaštan? / V nějakém muzeu. Jenom těžká taška / byla mou kotvou: pouliční křižník. // Tady narozen, tři metry níž umřel. / Mistrovy šachy, brýle, ba co hůře, / nepříjemná baba u zdi. Tvá bližní.“ Pokud básník připojuje „komentář“, třeba právě ironický (s ironickým patosem? ale je to ironie, nebo soucit? obojí?), pak ve zkratce povyšující situaci, dodávající banalitě přesah. „Personál musí poponést / šťastlivce, umáčené od piva. / Tak láska je to, co jest, / a smrt to, co přebývá.“ V několika básních Hájek odkazuje k reálným historickým či víceméně současným postavám nebo je nechává promlouvat (Karel Purkyně, Josef Suk v Rize, Jan Kubiš na ochozu, Jaroslav Seifert, obdobně, i když méně explicitně Alles prüfe der Mensch, Třeboň) nebo pracuje s dobově-historickou aluzí (Leningrad 1961). Horizontální rozměr, o nějž tyto básně sbírku obohacují, má význam ve více rovinách, a to nejen jako svého druhu ukotvení a nejen jako odkaz k živé minulosti. Jonáš HÁJEK (* 12. listopadu 1984 v Praze) vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK v Praze. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství. Vydal sbírky Suť (Fra 2007), Vlastivěda (Fra 2010) a Básně 3 (Triáda 2013). Za sbírku Suť získal v roce 2007 Cenu Jiřího Ortena. Žije v Praze.
Niečo ako láska, niečo ako soľ – Ján Zambor
Csatolmány – Béla Markó
Lucent – Zuzana Husárová
Husárovej predošlý projekt liminal bol rázne rafinovaným a inovatívnym ženským vkročením na pole slovenského experimentu, ktorý okrem iného obohatil o zahraničné inšpiračné okruhy. Lucent autorkinu pozíciu potvrdzuje. Obe knihy vytvárajú premyslený časopriestorový celok – od farebnej cesty časom, ktorá bola zakotvená v pevnejších tvaroch, sa dostávame do temného beztiažového priestoru, zažívame pocit bezčasia, a to nielen v zmysle virtuálnej reality. Obe knihy sú ukážkou kongeniálnej jazykovo-vizuálnej symbiózy autorky a grafičky Amalie Roxany Filip. Kniha predkladá ironicko-mrazivé trans-odkazy k hyperaktuálnej post-prítomnosti, v ktorej nemá zmysel uvažovať o anachronických dualitách typu subjektívne - objektívne, minulé – súčasné či emocionalita – racionalita, nakoľko jednotlivé zložky nie sú iba rovnocenné, ale priam totožné. Slová, syntagmy a vety, produktívne a funkčne prestúpené novotvarmi a presahmi rôzneho druhu, vrátane hravo spoločensko-kritického, sa preskupujú a trieštia nie v dôsledku toporného, falogocentrického úsilia o vynájdenie inovatívneho jazyka, ale preto, že v takej podobe tvoria prirodzenú súčasť sveta a prežívania autorskej subjektky. Že sa tak zároveň spolupodieľajú na ráznom vývinovom posune našej poézie, je vedľajším a pre ňu cenným efektom. Derek Rebro
Rypáky v koryte – František Malec
Lom – Martina Blažeková
Slovenská básnířka, dlouhodobě žijící v Čechách, Martina Blažeková (1982) se v debutu s názvem Lom představuje jako mimořádně citlivá observátorka detailů fascinujícího světa i jako umanutá hledačka jeho přesných pojmenování. Básně ve slovenštině i v češtině. Martina Blažeková (1982 v Bratislavě) vystudovala tvůrčí psaní a redakční práci na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. V současné době je doktorandkou komparatistiky na FF UK, kde se věnuje české a slovenské poezii. Básně dosud publikovala např. v revui Rukopis, v Hostu, Souvislostech a v A2. Píše také prózu. Tři její básně byly přeloženy do italštiny a publikovány v antologii Sei poeti cechi (2011). Žije v Praze. Píše slovensky a česky.
Dnem dne – Pavla Vašíčková
Druhá básnická sbírka Pavly Vašíčkové je plná hříček se slovy, s jejich hranicemi, s obzorem řeči a vzlety do bezmeznosti: Jelikož čteme písmena, ale ne vždy myšlenky, píšeme písmena, ale ne vždy činy, létáme na nebi, ale ne v něm. Cítíme přiléhavý tlak snů, mléčné objetí mlh. Neznajíce sytost hladu hladovíme sytostí, celý svět hladoví sytostí. Zbídačeni vědomostmi, obtěžkáni zkušenostmi, než se ve vzdálení budeme ještě více vzdalovat, budeme se muset rozhodnout, zda stát, nebo jít. Propast důvodů. Saháme po holi – opřeme se, či budeme bít? Vzpomínka umírá na okamžik, slovy, která v jasné akustice mrazu nikdy neulehnou k věčnému spánku. Trn výkřiku protrhl kůži ticha, hustotou bohatý vzduch. Myslí odpočívající na námahu víc než trpící