Filozofia
Filozofická reflexia náboženského dialógu v stredoveku – Martin Vašek
Monografia si kladia dva ciele. Prvým je analyzovať a priblížiť pohľad vybraných stredovekých autorov na pluralitu náboženstiev, ich spôsob obhajoby kresťanstva ako pravého náboženstva a konfrontáciu s inými náboženstvami. Druhým cieľom je prihliadnuť k niektorým súčasným interpretáciám a komentárom ich myslenia. Stredovekí autori uvažovali o dialógu náboženstiev a niektorí koncipovali fiktívne náboženské dialógy. Zároveň ich diela môžu byť chápané ako príspevok do veľkého intelektuálneho dialógu stredovekej Európy.
Nemecká filozofická terminológia – Renáta Kanichová
Koncepčným zámerom práce je vyplniť medzeru v oblasti lingvistického výskumu terminologic-kého fondu filozofie a vytvoriť metodologickú platformu pre aplikovaný lingvistický výskum filo-zofickej terminológie. Terminologický aparát filozofie, vzhľadom na jeho špecifický charakter, ktorý je determinovaný širokou poznatkovou bázou filozofie, rôznorodými ideovými prúdmi a kon-cepčnými osobitosťami, nebol doteraz synchrónno-lingvisticky skúmaný. Cieľom tejto knihy je predstaviť viacaspektovú typologickú analýzu filozofickej terminológie (Schnädelbach, Holata, Kanichová) a na ňu nadväzujúci sémantický rozbor čiastkového súboru nemeckej filozofickej ter-minológie 20. storočia. Základom analýzy je systémová a sémantická korelácia odbornej a bežnej lexiky – jej jadro tvorí atraktívny sémantický potenciál vybraných nemeckých termínov a genetická súvislosť s paralelnými bežnými jednotkami nemeckého spisovného jazyka. V práci je so zreteľom na predmet skúmania uplatnený interdisciplinárny prístup. Zvolený metodický postup v empirickej časti práce reflektuje nové tendencie v riešení zložitého vzťahu jazyka a myslenia a opiera sa o ex-planačný potenciál troch jazykovedných disciplín: náuku o terminológii (Horecký, Wüster), lexi-kálnu sémantiku (Dolník, Lutzeier) a lexikografiu (Buzássyová). Prínos práce sa odráža v jej nároč-nom tematickom a koncepčnom poňatí, kombinovanom štrukturalisticko-kontextovo-konceptualistickom prístupe a v neposlednom rade v sprostredkovaní kľúča na riešenie dôležitých translatologických problémov.
Jazyky reprezentace 2 – Kolektív autorov,Vladimír Papoušek
Kolektivní monografie Jazyky reprezentace tematicky i autorsky navazuje na stejnojmennou knihu, vydanou v roce 2012. Prezentuje dvacet českých či anglicky psaných studií, které se z různých úhlu pohledu zabývají tématem vyznačeným podtitulem Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literatuře a popkultuře. První část knihy se z teoretické perspektivy soustředí na vztah literární reprezentace a moci, problematiku reprezentace v díle Wolfganga Isera, na Cervantesova Dona Quijota, Nemoc času Roberta Pazziho či na otázku literárního kánonu. Část druhá tematizuje reprezentaci nacionality v české literatuře devatenáctého a dvacátého století: jejím tématem jsou obrazy amerických Čechů, eugenika v české literatuře, otázky nacionality a internacionality nebo reprezentace češství a židovství v textech Viktora Fischla. Závěrečná část pak ohledává otázky reprezentace, moci a nacionality za hranicemi české literatury i za hranicemi tzv. vysokých uměleckých žánrů: jejím tématem se stávají strategie jazykové konverze autorek, které tvoří v cizím jazyce i prostředí, Waverley Waltera Scotta, proměny reprezentace ruské identity, obrazy polských ekonomických migrantů i fiktivní turistický průvodce východoevropskou republikou Molvania.
Kapitoly z analytické filosofie – Jaroslav Peregrin
Rozkvétání ibišku – Zdeněk Neubauer
Jedním z hlavních témat biologa a filosofa Zdeňka Neubauera je zkoumání rozdílu mezi živými těly a tělesy, mezi přirozenou a předmětnou, ustavenou skutečností. Zatímco ustavenou skutečností se zabývá v knize Písmo, počet, pořadí v tomto drobném díle inspirovaném rozkvétáním ibišku se zabývá povstáváním a jevením přirozeného tvaru, který není utvářen ani skládán a je svým vlastním vznikem – tvarem sebeutváření. Projevem tohoto tvůrčího dění, výrazem plynulého vznikání ze sebe je tělesná PODOBA, jejíž proměny nelze spatřit (neboť podoba povstává časem, nikoliv v čase), přesto je lze zakusit.
Cesta za hranice hmotného světa – Jiří Novák
Lidé si byli od pradávna vědomi existence něčeho, co skrytě řídí jejich osudy i celý tento svět. Postupně vznikaly systémy víry v různé nadpřirozené bytosti. Do opozice proti náboženství nastoupila věda, dopustila se však zásadního omylu – zcela odmítla existenci skrytého duchovního pozadí světa. Potřebujeme nový přístup k životu, k druhým lidem, vůči přírodě i planetě Zemi. Potřebujeme najít cestu odlišnou jak od materialismu, tak také od náboženství. Cestu, která nám umožní pochopit, podle jakých principů skutečně funguje neviditelná duchovní rovina našich životů. Říká se tomu „duchovní (spirituální) cesta životem“. Jedině při takovém způsobu života dokážeme odhadnout, jaké následky můžeme očekávat v reakci na naše jednotlivé činy. Duchovní cesta není zde na Zemi novinkou. Ukazuje se však, že mnohé z toho, co platilo pro dávné civilizace na Zemi, již pro dnešní lidstvo neplatí. Máme jiné možnosti, jinou hmotnou a duchovní výbavu. Tato první kniha je úvodem do spirituální problematiky týkající se dnešního člověka.
Porozumenie slobody u S. Kierkegaarda a C. S. Bartnika – Zuzana Blažeková
Križujúc Kongens Nytorv v Kodani, tak obľúbené miesto pre Kierkegaardove prechádzky, ma zastavila pani predávajúca ruže a ponúkla mi jednu z nich. Z ničoho nič som stála pred štyrmi rôznymi druhmi ruží a nevedela som, ktorú si vybrať. Nakoniec som si vybrala a pobrala sa ďalej. Cestou som začala rozmýšľať, či som si nemala vybrať buď inú farbu, alebo o niečo menej rozkvitnutú ružu. Neskôr som usúdila, že som vlastne najviac chcela takú ružu, ktorá ani nebola na výber. A nakoniec mi napadlo, že som vôbec nechcela ružu. Tak či onak, ruža v mojej ruke ma nijako neuspokojila. Či toto je sloboda? Vybrať si niečo z ponúknutých možností a potom nielenže ľutovať svoj výber, ale aj samotnú možnosť výberu? Po určitom čase som sa prechádzala po centre „mesta draka“, Krakova. Zo stien starých budov v židovskej štvrti na mňa doslova kričali obrovské nápisy. Všetky z nich boli úpenlivým volaním po nezávislosti a slobode. Stále tam bola prítomná silná spomienka z vojny. Či toto je sloboda? Oslobodenie sa spod vonkajšieho nátlaku? Ľudský život je neustálym tokom, nedá sa zastaviť. Každodennosť je dvojaká: buď je nudná, alebo je turbulentná. Buď sa nudíme, alebo nevieme kam skôr „skočiť“. Pri našom rozhodovaní, výberoch a skutkoch máme skúsenosti s viacerými druhmi čiastkovej či čiastočnej slobody. Ale ktorá z toho množstva slobôd je tá „pravá“? Kedy človek môže zodpovedne povedať, že našiel zmysel života vo svojej slobode?
Banalita zla ako ohrozenie zmysluplnosti ľudského konania – Ondrej Čechvala
Jadrom tejto práce je pokus o rozpracovanie termínu banálne zlo, ktoré po prvý krát použila Hannah Arendtová v súvislosti s Adolfom Eichmannom. Z interpretácie Arendtovej chápania zla sa pozornosť presúva na skúmanie konformizmu, vstupu kritéria efektivity do ľudského konania a absolutizácie jednej hodnotovej perspektívy. Novosť banálneho zla a základný odklon od tradičných výkladov spočíva v tom, že toto zlo nepáchajú jednotlivci motivovaní túžbou po moci, ale obyčajní ľudia, ktorí si svedomito plnia svoje povinnosti vymedzené ich sociálnou rolou a úlohou v spoločnosti. Na pozadí tohto problému sa v práci postupne rozvíja výklad etického konania, ktoré je konfrontované s bezmyšlienkovitým nasledovaním morálnych pravidiel. Na základe výkladu etiky v Aristotelovom diele Etika Nikomachova je pojem etiky rozšírený o existenciálnu štruktúru zmyslu ľudského konania. Takéto chápanie etiky kladie do popredia namiesto absolútneho zmyslu (akým bola pre Eichmanna povinnosť voči Vodcovej vôli), pluralitu partikulárnych zmyslov, ktoré sa vyjavujú až v konkrétnej situácii ľudského konania. Táto pluralita poukazuje na hodnotovo nejednoznačný charakter nášho konania a potrebu zohľadňovať medze a konečnosť nášho rozumenia svetu.
Helios – Šebo Peter
Súbor filozofických úvah v slovenskom jazyku a básní v angličtine, tematicky rozdelených do 11. kapitol, ktoré sú odrazom 10. rokov duchovného rastu a intelektuálneho rozvoja autora. Kniha sa vyznačuje svojím smerovaním, kedy obidve jej časti „mapujú“ vývoj autorovho myslenia a cítenia od prevažne existenciálne orientovanej, na sebapoznanie zameranej prvej časti k vyzretejšej tvorbe druhej časti, a témam individuálnej a spoločenskej zodpovednosti, či praktického rozmeru sebapoznania s nádychom morálnej filozofie. Helios, ako personifikácia slnka, a jeho cesta stúpania na svoj zenit a následného zostúpenia z neho, je metaforickým vyjadrením úskaliami a protikladmi „vydláždenej“ cesty človeka za sebou samým – vôľou k východu (prebudeniu) a akceptáciou západu (vyhasnutia).
Kněžské puzzle – Pavel Moravec
Kniha volně navazuje na autorovu prvotinu Mozaika. Úvahy pramenící z hledání odpovědí na provokující otázky (vyšla v nakl. Cesta r. 2013). Čtenář opět nalezne řadu různorodých zamyšlení, která vznikla jak úpravou autorových kázání, tak byla napsána přímo pro tuto publikaci. Vzniklé eseje se snaží ?přeložit? křesťanské poselství obyčejným lidem naší doby. Autor se pohybuje na pomyslné hranici mezi psychologií a teologií. Snaží se však nenápadně dokázat, že se nejedná o dva oddělené a vzájemně si konkurující světy, ale o dva pohledy na lidskou existenci, které se překrývají více, než by se na první pohled mohlo zdát...
Synkriticizmus – filozofia konkordancie – Jozef Piaček
Dialektika mysli a činu – Karel Říha
Metafyzika není mrtvá… je tu ta Říhova. Jeho myšlení, roztroušené v mnoha článcích a soustředěné v jeho knize Identita a relevance, představuje tak důsledný průlom do metafyzických vrstev lidského myšlení, že jemu podobný, s nímž bych mohl zároveň i souznít, jsem dosud nenašel. Přístup k jádru jeho myslitelského sdělení ovšem není jen tak nasnadě. Je podáno jazykem, jehož slovník se skládá nejen z výraziva klasické metafyziky, ale též transcendentální filosofie, fenomenologie, filosofie akce a dialogického personalismu. Bylo by však neodpustitelnou liknavostí, kdybychom se proto nechali touto obtíží odradit od snahy proniknout k jeho jádru a dát se jím oplodnit.
Jít Hospodinu po krku – Jason Kalman
Málokoho by napadlo vzít vážně vtipy, gagy a kousavé poznámky na adresu Boha a náboženství, které se objevují ve filmech a textech Woodyho Allena. Jason Kalman, americký docent klasické hebrejské literatury a znalec moderní židovské interpretace biblických textů si v této útlé knížce všímá jobovských motivů v Allenově díle a ukazuje, že jejich vtipnost se opírá o podobné myšlenkové paradoxy, které lze nalézt i v současné židovské teologii, jež má odvahu předkládat Bohu nepříjemné, snad až rouhavé otázky a výčitky. Utrpení nevinných je bezesporu velkou teologickou otázkou po celá tisíciletí. Možná, že humor je jednou z myslitelných odpovědí.
Rabín Gustav Sicher – Zuzana Peterová
Gustav Sicher (1880–1960) je jedním z několika málo Židů, kteří působili jako rabíni v českých zemích před druhou světovou válkou a mohli na svou činnost navázat i po jejím skončení. Období šoa přežil v Palestině a do Československa se vrátil v roce 1947. Stal se vrchním zemským a pražským rabínem a významnou měrou přispěl k obnovení židovských obcí, rozvrácených a z velké části vyvražděných německými nacisty. Pokus o připomenutí pozoruhodné osobnosti rabína Gustava Sichera se ukázal být složitější, než editoři a autoři této knihy předpokládali. Přesto se však, jak doufáme, podařilo s využitím archivů a muzejních fondů v Jeruzalémě i v Čechách a díky vzpomínkám lidí, kteří se s rabínem Sicherem znali a setkávali, shromáždit materiál, který zajímavým a přehledným způsobem zrcadlí jeho život i život českého židovstva té doby. Kniha dokumentuje jeho předválečnou činnost, kdy se kromě povinností ve svých obcích podílel na prvním rabínském překladu Pěti knih Mojžíšových do češtiny, udržoval kontakty s předními osobnostmi tehdejšího náboženského života (mj. s Martinem Buberem), a jak dokládají dopisy od prof. Sigmunda Freuda či básníka Franze Werfela, zajímal se i o filosofii, historii a moderní vědu. Závěrečný oddíl se snaží prostřednictvím vzpomínek lidí, kteří se v mládí s rabínem Sicherem v Čechách či v Palestině setkali, přiblížit jeho pojetí judaismu a vztah k židovskému společenství, k tradici i k obyčejným lidským bolestem a problémům.
Realismus a relativismus – Tomáš Marvan
Posláním filozofů je dle Davida Lewise zpochybňovat banality, i když se nakonec ukáže, že byly víceméně správné. Filozofové nás však přinutí o nich přemýšlet. Autor knihy sleduje napětí mezi realismem a konstruktivismem u Willarda Quinea, Hilaryho Putnama, Donalda Davidsona, Nelsona Goodmana a Richarda Rortyho. Ačkoliv sám zastává pozici realismu,provokují ho argumenty zmíněných autorů k zamyšlení. Závisí existence žiraf na lidech? Stvořil Goodman „nejhorší argument na světě“? Lze svět pozorovat z perspektivy božího oka? Můžeme se vysvléci ze svých pojmů a slov? Je člověk schopen naprosto přesně zmapovat svět, jenž ho obklopuje?
Studia doctoralia Tyrnaviensia 2013 – Erika Juríková
Zborník Studia doctoralia Tyrnaviensia 2013 vznikol ako výstup z 3. doktorandského dňa Filozofickej fakulty Trnavskej univerzity, ktorý sa uskutočnil 6. februára 2013. Tradícia doktorandských dní, ktorá má na svetových univerzitách svoje pevné miesto, opäť priniesla študentom doktorandského štúdia vzájomné obohatenie, vyvolala plodnú diskusiu, v mnohých prípadoch poukázala na interdisciplinaritu a metodologické prieniky skúmaných tém, a v neposlednom rade poskytla príležitosť na nadviazanie osobných kontaktov.
Príspevok Emmanuela Lévinasa k fenomenológii daru – Ladislav Tkáčik
Kniha Ladislava Tkáčika, pedagóga katedry filozofie, „Príspevok Emmanuela Lévinasa k fenomenológii daru“ zodpovedá nadpisu: Ide o text so skromnou ambíciou byť príspevkom. Nesnaží sa pokryť celé pole problematiky daru či darovania, no snaží sa byť verný fenomenologickému prístupu. Autor začína text etymologickými poznámkami, vďaka ktorým predbežne načrtáva zastreté významy termínu „dar“ a pokračuje topografiou relevantného priestoru, ktorý je podnetným pre celú súčasnú diskusiu o fenoméne daru: Venuje sa Maussovi, Derridovi, Ricoeurovi, Marionovi, Hénaffovi, Bourdieuovi, Heideggerovi. Stredná kapitola nazvaná „Intermezzo“ je kľúčová pre porozumenie významu Lévinasovho diela pre porozumenie daru. Autor to ukazuje na pozadí Lévinasovho kritického vyrovnávania sa s Husserlovou metodológiou, čo ho vedie k uznaniu neobjektivujúcich typov intencionality: intencionality slasti a intencionality túžby. Záverečnú tretiu časť autor venuje prípadovým štúdiám: overovaniu hľadiska vzhľadom k základným témam, ktoré sa chronologicky vynárajú v Levinasovom diele: fenoménu oddelenosti ľudskej bytosti, fenoménu zmyslovej slasti, domu, ženstva, tváre a pokusu myslieť Boha.
Kristológia z filozofického pohľadu – Ján Letz
Toto dielo predstavuje ambiciózny pokus autora o tvorbu takého konceptu kristológie, ktorý je vytváraný prednostne z filozofického hľadiska, a to osobitne z pohľadu jeho konceptu experienciálno-vývojovej, stvoriteľsko-vývojovej a kenotickej filozofie, ktorého základy položil vo viacerých svojich predchádzajúcich prácach. Filozofický prístup tu neredukuje na jednoduchý metodologický nástroj pre teologické myslenie, ale ho poníma ako autonómne východisko i ako nenahraditeľný horizont porozumenia skúmaného problému. V tomto diele teda predovšetkým ide o jeho osobitý náčrt filozofickej kristológie. Potreba tvorby takéhoto konceptu vzišla z jeho stretnutí prírodovedca a filozofa a v neposlednom rade i z jeho stretnutí veriaceho kresťana so skutočnosťou Krista. Z nich vystupovala čoraz zjavnejšie idea univerzálneho Krista, ktorá presahovala náboženské a teologické podanie a nástojčivo sa dožadovala vedeckého a filozofického uchopenia a odôvodnenia. Po spätnom obhliadnutí autor dospel k poznaniu, že celé jeho filozofické i vedecké úsilie bolo od samého začiatku v tých najzákladnejších intenciách uvedomeným a stále narastajúcim hľadaním a poznávaním Krista, ako aj jeho dialógom s Kristom viery. Po mnohých rokoch nahliadol, že všetko jeho doterajšie myšlienkové úsilie, pokiaľ bolo poctivé, v čoraz explicitnejšej podobe konvergovalo ku Kristovi. S týmto zámerom autor už začiatkom osemdesiatych rokov minulého storočia napísal z problematiky kristológie niekoľko prvých náčrtov. Odvtedy mu išlo predovšetkým o takú kristológiu, ktorá vychádza z evolučnej paradigmy myslenia. Pritom nesledoval len rešpektovanie základného evolučného rámca vzťahujúceho sa na vesmír a na ľudstvo ako celok, ako to vidíme napríklad u P. Teilharda de Chardin a i., ale aj o rozvinutie vývojového chápania každého ľudského jedinca ako osobnosti. Preto v diele kladie veľký dôraz na jedinečnosť vývojovej a kenotickej ontogenézy konkrétneho človeka, osobitne však Ježiša Krista. Vo svojom koncepte kristológie reintepretuje zúžené chápanie Krista na základe božsko-ľudskej prirodzenosti a, vychádzajúc z teórie multidimenzionálnosti a všedimenzionálnosti Boha ako absolútnej Lásky, dospieva k záveru, že aj Kristovi je vlastná multidimenzionálna prirodzenosť, v ktorej osobitne vystupuje pre nás do popredia jeho božská a ľudská prirodzenosť. Takto porozumený Kristus patrí svojím implicitným základom všetkým autentickým náboženstvám, hoci si to nemusia vždy uvedomovať, no osobitne a zjavne patrí kresťanskému náboženstvu, z ktorého vzišiel. Presahuje však všetky tieto náboženstvá, je teda aj transnáboženský a má tendenciu sa stať – jedným svojím pólom – nadnáboženským. V Kristovi a skrze Krista sa bude postupne v dejinách ľudstva prekonávať dualizmus sekulárneho a profánneho. Praktickým cieľom predkladaného diela je prehĺbenie a hlbšie zdôvodnenie kristocentrickej a teocentrickej spirituality v ich jednote a hľadanie spoločného základu pre ľudský étos. Univerzálny Kristus porozumený v tejto spiritualite sa v plnšej miere a presvedčivosti ako doteraz môže stať zjednocujúcim základom i dušou pre všetko opravdivé ľudské poznanie, myslenie a konanie; teda základom pre všetku ľudskú kultúru duchovnú i materiálnu. Filozofia, vyvinutá až na úroveň kristovskej filozofie sa takto stane spolu s teológiou najvyššou reflexiou pre zdôvodnenie tohto úsilia. A univerzálny Kristus svojou implicitnou a čoraz väčšmi explicitnou inhabitáciou vo všetkých náboženstvách sa postupne stane jednotiacim základom i dušou náboženského ekumenizmu. Túžba ľudstva po zjednotení v pokoji, spravodlivosti a láske nájde v ňom svoje hlbšie zdôvodnenie a skrze neho účinnejší výraz a naplnenie.
Univerzitní přednášky II. – T. G. Masaryk
Druhý svazek Masarykových Univerzitních přednášek (pátý svazek Masarykových Spisů) se opírá o přepis stenografických zápisů Masarykových přednášek z 80.–90. let 19. století na pražské univerzitě, které pořizovali jeho posluchači pro své studijní potřeby. Přednáška Stručný náčrt dějin filozofie obsahuje dějiny filozofie od starověku po 18. století (D. Hume) a Dějiny antické filozofie jsou další verzí přednášek o antické filozofii. Přepisy stenogramů byly vydány tiskem v roce 1899 a 1905.
Dobro a ctnost pohledem etických a náboženských koncepcí – Pavel Hlavinka
V monografické studii Dobro a ctnost pohledem etických a náboženských koncepcí jsou jednotlivé kapitoly vykresleny jako tematické portréty vybraných myslitelů, z nichž krystalizuje jasnější představa o tom, jak se etika jako filosofický obor konstituovala v průběhu dějin západní filosofie a jak se její klíčové termíny dobro a ctnost staly centrem její pozornosti. Leitmotivem studie, jak už bývá v této společenskovědní disciplíně zvykem, je otázka, tentokrát směřující k tomu, zda není skutečná duchovní a filosofická inspirace spíše záležitostí myslitelů nebo světců žijících na okraji společnosti? Institucionálně krytí tvůrci ekonomických a mocensko-právních pořádků si totiž vždy rádi počíhají, aby tyto průlomové nabídky lidem pro jejich opravdovější život přeformulovali do další svěrací kazajky žádoucího jednání. Tematika ctností jakožto jednoho z řady prostředků realizace lidského života uskutečněného v božském vědomí, v němž mizí i klasická dichotomie dobra a zla, bude nosným pilířem u interpretativní analýzy vybraných náboženských a duchovních směrů: judaismu, islámu, konfucianismu a taoismu, hinduismu a buddhismu, včetně hledání etických souvislostí v kabalistických a tantrických naukách. Závěrečná část knihy je věnována speciálním problémům aplikované etiky, jakými jsou otázky smrti a umírání z perspektivy tibetského buddhismu, nárys obecné etiky pro klientské profese a položení možného filosofického základu pro etiku v oblasti sportu.
Ég a Szívben – Attila Bakos
A megvilágosodott bölcs túljut minden észlelésen, örömön és bánaton, s végül az örök Átman (Önvaló) - amit nem könnyű megpillantani - bölcsessége által, melyet Jóga-meditáció révén szerez, megvalósítja a szív titkos barlangjában rejtőzködő Brahmant. Katha-upanisád 2.12. A Filozófia fogalma a Philo, mint szeretet és Sophia, mint tudás görög szavak összevonásából keletkezett. Így tehát a Filozófia eredeti jelentése nem más, mint a Tudás Szeretete! E harmonikus összegzés mégis távolinak tűnik, ha eltöprengünk azon, mit is értünk a Valódi Szeretet fogalma alatt. A tudást is csak akkor fogadhatjuk el Teljes Tudásként (Vidjá), ha hiánytalanul magába foglalja minden élő (Purusa) és élettelen (Prakriti), vagyis az Abszolút Természetét (Brahman). A töprengő nyugati gondolkodó számára a szeretet túlságosan elvont, absztrakt marad. A Mindenséget leírni próbáló tudás pedig általánosító, vagyis a végső lényeget tekintve pontatlan. Azonban a Jógikus Bölcsesség nézőpontjából kimondhatjuk, hogy a téves életvezetés vagy életstílus (Káma) az, amiért a nyugati ember oly sokszor nélkülözni kénytelen a végső válaszokat. Ezért az első feladat ahhoz, hogy e kérdésekre átélésen alapuló, igazán kielégítő választ kapjunk, hogy magát a keresést ne helyezzük önnön életünkön túlra! A benső megvilágosodás (Szamádhi) ösvénye nem ateizmus, de nem is morálteológia. Az Örök Igazság (Szanátana-dharma) ösvényére lépve, belül és kívül egyaránt kezdjünk el kutatni az Abszolút Igazság után. Valójában önmagunk fokról-fokra, lépésről-lépésre történő megértése a válasz és a Megvilágosodás maga; az Ég a Szívben! E világban semmi sem oly magasztos és tiszta, mint a szent tudás (Vidjá). Ha valaki tökéletessé vált a jóga által, az idővel minden tudást megtalál az Önvalóban (Átman). Bhagavad-gítá 4.38.
Dejiny filozofie – František Sirovič
Táto práca je úvodom do učenia menovaných filozofov pre univerzitných študentov a prednášateľov, ale aj čitateľov vo všeobecnosti, ktorí sa zaujímajú o hlbšie problémy ľudského života a spoločnosti. Hoci úvodná, je dôkladná zakladajúca sa z väčšej časti na samom texte filozofov, ktoré si autor sám preložil; predpokladá niektoré základné učenia predchádzajúcich filozofov, v prvom rade Kanta a vyžaduje primeranú mieru trpezlivosti a vytrvalosti.
Svatý Grál na čtyřech rovinách bytí – Jan Provazník
Filosoficko-esoterická studie. Symbolika svatého grálu zahaluje i odkrývá tajemství Cesty dolů a nahoru. Ve smyslu cesty dolů, stezky zrození,lze obraz svatého grálu chápat jako zřídlo, z něhož vyvěrají bytostné proudy vytvářející skutečnost. Z hlediska cesty nahoru, stezky poznání, je možno sv. grál vnímat jako zdroj a pramen tohoto vesmírného sebenahlížejícího děje, jenž se odehrává na půdě lidského vědomí. Tělesný kalich zachytil kdysi pod křížem několik kapek krve Syna Božího; v astrálním světě snů se sv. grál symbolicky ukáže jako fontána, z níž tryskají živé a mrtvé vody; na rovině duše, v myšlenkovém světě idejí, zahlédneme spásný obraz beránka, jehož nebeská krev kane do poháru země. Nakonec dojdeme až jedinému prameni všeho bytí, kalichu Slova.