O duchu zákonů II. – Charles Montesquieu

30.72 
Druhý díl tohoto zásadního spisu dějin politické filosofie a politickésociologie nebyl dosud nikdy do češtiny přeložen, přestože dvousvazkovédílo tvoří jednolitý celek. Stejně jako první díl i tento svazek je opatřen předmluvou překladatele a vysvětlivkami. Součástí knihy je téžpřeklad Obrany „Ducha zákonů“, v níž se Montesquieu vyrovnávás útoky jezuitů a jansenistů na svou knihu.

Úvod do sociologie hudby – Adorno Theodor Wiesengrund

10.45 
Kniha vznikla ze série dvanácti přednášek přednesených roku 1961 na frankfurtské univerzitě a vysílaných také Severoněmeckým rozhlasem. Klade si za cíl uvést čtenáře nejen do hudební sociologie, ale i do sociologické koncepce frankfurtské školy. Autor se zde čtenářům, kteří ho znají zejména jako filosofa a sociologa, představuje též jako teoretik hudby.

Pravda – dcera času – Daniel Špelda

12.90 
Myšlenka pokroku poznání není samozřejmá. Obvykle se má za to, že do filosofie a vědy se dostala zvenčí a pomocí záhadných procesů, jako byla třeba sekularizace eschatologie. V této knize je myšlenka pokroku poznání pochopena jako specifický typ epistemologie, kterýpřiznává času nepominutelnou úlohu při utváření vědění o přírodě. Tato epistemologie měla řešit problémy, jež se objevovaly ve vědě a filosofii 16. a 17. století poté, co se zjistilo, že příroda se neotvírá lidské touze po poznání. První část knihy pojednává o vztahu mezi věděním a časem v několika proudech renesanční filosofie a vědy (M. Ficino, C. Bovillus, O. Croll, C. Gesner, M. Koperník, J. Kepler). V tomto období se neobjevovalo preskriptivní pojetí pokroku, protože víra v antropocentrickou teleologii světa zahrnovala i možnost dosažení poznání, které jednotlivec potřebuje. Druhá část knihy popisuje, jak raně novověká filosofie a věda odmítly teleologické a vitalistické pojetí světa a nahradily ho představou nekonečného kontingentního univerza složeného z atomů. Dalekohledy a mikroskopy zase přesvědčily filosofy a vědce, že lidská smyslovost není teleologicky uzpůsobena k empirickému uchopení celé přírody. Třetí část představuje základní prvky epistemologie pokroku, jak ji postupně rozvíjeli F. Bacon, G. Galilei a R. Descartes. Tito autoři ještě věřili, že pokrok poznání se v budoucnosti završí a lidé se stanou moudrými vládci přírody. Poslední část knihy popisuje genezi myšlenky nekonečného pokroku poznání. Ve druhé polovině 17. století se totiž původní vznešené cíle pokroku čím dál více vzdalovaly a zamlžovaly, až se nakonec pokrok stal svým vlastním cílem – a tím získal nekonečnost.Tento proces je doložen analýzami prací představitelů Royal Society (R. Hooke, T. Sprat, R. Boyle, I. Newton) i dobových kontinentálních autorů(B. Pascal, P. Gassendi, Ch. Huygens, B.deFontenelle). V závěru knihy je naznačen způsob, jak byla na konci 17. století myšlenka pokroku přenesena z oblasti věděnío přírodě na jiné subjekty– lidského ducha a celé lidstvo.

Racionalita a gramotná mysl – Roy Harris

14.58 
Kontroverzní lingvista a svérázný filozof Roy Harris v knize Racionalita a gramotná mysl provokativním způsobem reviduje západní představy o vztahu gramotnosti a racionality. Je racionalita jen vedlejším produktem gramotnosti? Jak souvisejí Aristotelovy představy o jazyce či takzvaný jazykový mýtus s logickým a racionálním myšlením? Jaká je souvislost mezi schopností číst a psát a schopností počítat? Tyto a další otázky předkládá Roy Harris na pozadí ostré kritiky učenců od Aristotela až po Wittgensteina, Russella, Luriju či Searla s cílem ukázat, že při posuzování racionality mylně považujeme gramotnost za zaručenou a neutrální instituci. Přitom je gramotnost původcem skriptistické iluze, že výhradně gramotná racionalita je skutečně racionální. Překonat tuto iluzi pro Harrise znamená především vypořádat se s dědictvím aristotelského pojetí jazyka a logiky v moderní filozofii, antropologii, sociologii, psychologii i lingvistice a navrhnout alternativní teorii znaku v podobě integracionistické sémiologie.

Nehéz nem szatírát írni – Béla Hamvas

13.23 
A kötet tartalma: - Nehéz nem szatírát írni (1929-31) - Beszélgetés az Akropoliszon (1930) - Nem mind arany ami réz (1956-1957)

Hovory o pojmu – Pavel Materna

10.19 
Titul se zabývá vysvětlením termínu pojem. Populární formou dokazuje, že nejlepší explikace je procedurální. Toto pojetí je založeno na Tichého Transparentní intenzionální logice (TIL), a autor proto seznamuje čtenáře opět populární formou se základními pojmy a principy TIL. Čtenář se naučí sesta- vovat konstrukce, které odpovídají pojmům, a získá schopnost kritického myšlení, které se nespokojí s memorováním slov. Knížka obsahuje i cvičení (úlohy), jež by čtenář měl umět řešit po přečtení knihy. Vychází v edici Společnost.

Filosofie informace – Jiří Stodola

13.79 
Monografie by se dala nejlépe zařadit do oblasti, pro kterou se v současnosti vžilo označení filozofie informace. Jejím cílem je vyslovit určité metateoretické předpoklady, na kterých stojí pokusy o definování pojmu informace a o které se opírají jednotlivá paradigmata informační vědy, vnést více světla do problémů, které se pojí zejména s pojmem informace a transdisciplinární povahou informační vědy, a navrhnout přístup informační vědy, který se opírá o zdůvodněné závěry metateoretických výzkumů. V rámci těchto výzkumů se zaměřujeme na dosažení tří dílčích cílů – definujeme pojem informace v rámci 1. epistemologie a 2. v rámci metafyziky a 3. vytváříme model domény, v níž dochází k tvorbě informací, pomocí funkční syntézy tří hlavních paradigmat informační vědy.

Člověk jako osoba – Jan Sokol

11.39 
Předkládaná kniha je souhrnem úvah k tématu filosofické antropologie, jež autor původně přednesl v rámci přednáškových kurzů pro budoucí učitele a vychovatele na Karlově univerzitě v Praze. Sestává ze tří částí, které se liší hlediskem i metodou. První část shrnuje to nejdůležitější, co o člověku a jeho vývoji říkají různé dílčí vědy o člověku, počínaje fyzickou antropologií přes etologii, embryologii, etnologii, psychologii, sociologii až po jazykovědu a kulturní antropologii. Zahrnuje tedy to, co lze o člověku a jeho vývoji konstatovat a doložit vědeckou, tj. objektivující metodou. Usiluje přitom hlavně o to, uvést výsledky a názory různých věd o člověku do souvislostí, které snad umožní porozumět povaze člověka hlouběji. Druhá část je naproti tomu věnována soustavnému výkladu naší lidské zkušenosti, tedy mé vlastní zkušenosti se sebou samým. Všímá si věcí, které „všichni víme“, věcí, které není možné nijak dokázat – leda právě odvoláním na naši společnou zkušenost. Výklad je tu tedy převážně filosofický a fenomenologický. Také třetí část je převážně filosofická: všímá si toho, jak se setkáváme s druhými lidmi. Je totiž pro člověka charakteristické, že se stává osobou právě jen v jakési oklice, že se k sobě dostává oklikou přes druhého. Jako se člověk rodí jen přičiněním jiných, stává se sám sebou zprvu pouze tak, že „napodobuje“ rodiče a sourozence, učí se přebírat, vstupovat do jejich rolí. Pokud se výchova podaří, přijde okamžik, kdy dosavadní dítě zjistí, že už to nepotřebuje – a stane se tak dospělým člověkem.

Korfordulón – Filozófiai tanulmányok – Zoltán Frenyó

9.50 
Az ember minden korban a múlt és a jövő közötti átmenetben él, s ritkán adatik meg számára, hogy a jelent tartós élményként élje át. Az átmenet érzése azonban különösen jogos akkor, amikor történelme, civilizációja valóságos korszakváltáshoz érkezik. Az pedig kétségtelennek látszik, hogy az európai emberiség a maga újkorának, a modernitásnak a végéhez ért. A szerző ennek a felismerésnek a jegyében fűzte egybe az utóbbi években írt tanulmányait s adta e kötetnek a Korfordulón címet. A kötet ebből a szempontból igyekszik időszerű fogalmi tisztázásokat végezni. Elemzi az ember és a természet viszonyának mibenlétét és nehézségeit. Feltárja az európai civilizáció összetevőit, meghatározza antik, keresztény és modern tényezőit, s megpróbál filozófiai választ adni a jelenkor válságának problémájára. A továbbiakban elemzéseket ad az európai szellem keresztény örökségéről. Hangsúlyosan rámutat arra, hogy az a létharc, amely korunkban zajlik, a fogalomharc terén tetten érhető. Végül külön fejezetekben gondolkodói arcképeket találunk. A szerző itt olyan, a 20. században fogant életművekhez nyúlt, amelyek alkotói ennek az átmeneti kornak a meghaladását, egy maradandó szellemiség erősítését és egy alapvető kultúra elérését tűzték ki célul. A kötet a művelt olvasóközönség és az egyetemi és főiskolai ifjúság érdeklődésére egyaránt számot tarthat.

Filosofie a věda – Pavel Hobza

14.53 
Věda se dnes stala nedílnou součástí našeho světa i našich životů. Tato mimořádná role vědy však nebyla dosud uspokojivě reflektována; pokud filosofie vědu vůbec brala v potaz, buď ji kritizovala (např. fenomenologie), anebo se její pomocí jen snažila řešit tradiční epistemologické či ontologické problémy (např. naturalismus). Jestliže však filosofie není schopna vědu přiměřeně reflektovat, ukazuje tím jen vlastní omezenost a neužitečnost. Filosofie je však nezastupitelná. Formuje naše myšlení: vytváří myšlenková schémata, jejichž prostřednictvím rozumíme světu i sobě samým. Dosavadní neschopnost filosofie porozumět vědě souvisela především s tím, že vědu (skutečnost i člověka) reflektovala pouze na základě tradičních pojmů a kategorií, které byly ovšem kdysi vytvořeny pro popis zcela jiných podmínek, než v jakých se lidstvo nachází dnes. Tato kniha je pokusem o vytvoření či nalezení takových schémat a pojmů, které by umožnily adekvátnější pochopení situace, v níž se dnešní lidstvo nachází a v níž věda hraje klíčovou roli. První část knihy představuje historickou analýzu vztahu filosofie a vědy, z níž vyplývá, že filosofie je naším sebeporozuměním. Analýza druhé části ukazuje, že věda je skutečnost (přinejmenším z praktického hlediska našeho jednání nelze dnes totiž vědu od skutečnosti odlišit).

Lhářské paradoxy u autorů italské scholastiky – Miroslav Hanke

10.17 
Kniha se věnuje analýze autoreferenčních paradoxů v italské scholastické tradici patnáctého století. Jejím cílem je výzkum původních textů, jejich rekonstrukce prostředky moderní sémantiky a historická analýza jejich zdrojů. Korpus zkoumaných textů obsahuje texty Pavla z Benátek, Pavla z Perguly, Kajetána z Thiene, Alexandra Sermonety, Frachantiana Vicentina a Mengha Blanchella. Italská logika patnáctého století se paradoxům věnuje jakožto tématu s významnými důsledky pro teoretickou sémantiku a logické teorie založené na sémantické definici pravdivosti a logického vyplývání. Konkrétně: paradoxy představují (možné) selhání sémantické a logické intuice, resp. (technicky vzato) protipříklad k definicím pravdivosti a logického vyplývání a na nich založeným systémům odvozovacích pravidel. Základní předpoklady představených principů lze systematicky rekonstruovat prostředky moderní logiky.

Vnitřní Egypt aneb Deset ran duše – Annick de Souzenelle

14.53 
Autorka v této knize přibližuje a vykládá biblický příběh 2. knihy Mojžíšovy o útěku z Egypta a egyptských ranách jako příběh o povstávání člověka a jeho přerodu z animální dimenze k obrazu Božímu. Svým vhledem do mytické obraznosti biblického jazyka nám pomáhá zbavit se strachu z proměny a učí nás, cestou jakých zkoušek vedla a vede cesta z „normózy“ a podrobení zákonům pádu k radosti ontologické svobody a hlubinným dimenzím lásky.

Myšlení vnějšku – Michel Foucault

17.40 
Výbor z Foucaultových článků a rozhovorů, který dokládá proměny jeho myšlení od 60. let až do jeho smrti. Zahrnuje tedy i rané statě věnované literatuře a těm spisovatelům, kteří inspirovali jeho generaci (Bataille, Blanchot), důkladnou recenzi dvou knih Gillese Deleuze, ale stejně tak i články a rozhovory, v nichž Foucault stručně shrnuje své pojetí politického rozumu, moci a moderní racionality. V posledním rozhovoru se pak dotýká i svého nedokončeného projektu "dějin sexuality".

Explicationes Explicationum – József Simon

14.25 
Jelen kötet a kora újkori Erdély intellektuális világába invitálja az olvasót Enyedi György 1590-es években keletkezett műveit elemezve. Az Erdélyi Unitárius Egyház püspöki tisztét betöltő Enyedi írásai arról tanúskodnak, hogy szerzőjük milyen innovatív módon kezelte a felekezeti beágyazottsággal kapcsolatos elméleti problémákat. A radikális protestantizmus szellemében fogant életmű három tudományterületet érint: a Szentírás briliáns egzegetikai vizsgálata a filozófia és a klasszika-filológia segédtanaira támaszkodik. Héliodórosz és Plutarkhosz, Aiszkhülosz és Szophoklész bizánci kommentárirodalma, a filozófus Zabarella és Cesalpino vagy a humanista Szentírás-értelmezés jelölik ki azokat a szellemi vonatkoztatási pontokat, amelyek mentén Enyedi számára az egységes kulturális öndefiníció lehetségessé vált. Enyedi "meghaladta korát", egzegetikai eredményeit száz évvel halála után kezdték értékelni a felvilágosult bibliai hermeneutika vezető németalföldi alakjai. Az erdélyi felekezeti problémákat felhelyezte Európa szellemi irányzatainak térképére, Kolozsvár és Pádua egy világ részét képezték. Simon József a Szegedi Tudományegyetem Filozófia Tanszékének docense, fő kutatási területei a skolasztikus, a reneszánsz és a kora modern filozófiatörténet, valamint a régi magyar filozófia története.

Když je řeč o barvách – Ondřej Beran

10.40 
Barva představuje jeden z tradičních filosofických problémů, který byl a je zkoumat z nejrůznějších úhlů pohledu, v různých souvislostech a kontextech. Ondřej Beran přistupuje k této problematice z perspektivy filosofie „obratu k jazyku“ a ukazuje, jak k otázkám, které mohou v souvislosti s barvami vyvstávat, přistupuje analytické filosofie či filosofie jazyka. Předmětem jeho zájmu jsou především zákonitosti, jimiž se řídí naše používání slov pro barvy a vět, jež je obsahují. Zaměřuje se na logické formy či struktury výpovědí o barvách a snaží se při tom zachytit jejich obecné zákonitosti a filosofický statut.Na jedné straně zkoumá možnosti formálního zachycení zákonitostí – jako například, že nic nemůže být zároveň červené a zelené – jako obecně platných, na druhé straně klade důraz na důležitost empirického studia barev. Způsob, jakým o barvách mluvíme, se totiž liší nejen jazyk od jazyka (struktura slovníku moderních západních jazyků je značně odlišná od jazyků kulturně či historicky jim vzdálených), ale také kontext od kontextu. Autor v této souvislosti upozorňuje na to, že mluvení o barvách je kontextualizovaná dovednost, které se musíme učit. Významnou součástí toho je také učení se práci s vlastním tělem a vnímáním.

Thomas Reid – Malý průvodce – Petr Glombíček

8.31 
Skotské osvícenství představuje fascinující kapitolu evropských kulturních dějin. Svým vlivem se může měřit s obdobným hnutím ve Francii nebo Německu. Texty ve Skotsku působících intelektuálů, jako byli David Hume, Adam Smith, Thomas Reid, Francis Hutcheson nebo Alexander Gerard, se hned od okamžiku svého vydání četly a probíraly nejen ve zbytku Velké Británie, ale také ve Francii a Německu, a to s trvalým vlivem. V knize najdete čtyři samostatné menší i rozsáhlejší studie k tématům filosofie Thomase Reida, jež by mohla upoutat zájem naší odborné veřejnosti a studentů. První z nich uvádí čtenáře do Reidova života a díla v nejužším kontextu a soustřeďuje se na vysvětlení jeho zařazení jako hlavy skotské školy zdravého rozumu.Druhá kapitola se věnuje Reidově kritice Humovy filosofie. Třetí se snaží objasnit Reidovo zacházení s ústředním pojmem jeho filosofie, totiž common sense. Poslední a nejdelší text upozorňuje na obzvlášť opomíjenou oblast Reidovy filosofie, totiž na jeho estetickou teorii.

Szabadság, felelősség és az élet vége – John Martin Fischer

15.27 
John Martin Fischer a kortárs amerikai filozófia jeles alakja, akinek gondolkodói beállítódása röviden az analitikus egzisztencializmus egyik változataként írható le. Kötetünk alapja a párhuzamosan készült német kiadás, amely Fischer fő témáiról szóló esszégyűjtemény. Célunk, hogy a magyar közönség számára hozzáférhetővé tegyük egy olyan mai amerikai filozófus gondolatvilágának központi elemeit, amelyben az európai tradíciók időszerű kérdésfeltevései összekapcsolódnak a tengerentúli analitikus szellemiség vitáival. Ám Fischer írásaiban a legösszetettebb elemző helyzet sem homályosítja el azt a meggyőződést, hogy a filozófia végső soron a normál életről szól. Nem elvont tézis számára, hogy mi, emberek, mint személyek autonóm, önmeghatározó módon létezünk és cselekszünk. A szabadság mindenekelőtt önkifejezés, a felelősség magunkra vétele; a cselekvő alanynak magatartása kezdeményezőjének kell lennie, hogy morálisan felelős legyen. Fischer érveinek pontossága, a kifejtés árnyaltsága és a finom önirónia további indok amellett, hogy a magyar olvasó megismerkedjen a jelenkori filozófiai diszkussziók ezen változatával. John Martin Fischer a magyar kötetet apai nagyapja, Fischer Márton emlékére ajánlja, aki Auschwitzban vesztette életét.

Nástin filozofie vědy – Lukáš Hadwiger Zámečník

18.24 
Má smysl požadovat po filozofii normativní poselství? Je vědecká teorie lepší, když více předpovídá, nebo více vysvětluje? Lze jednoznačně odlišit vědu od pseudovědy? Skončí sociální a humanitní obory jako karikatury uměleckých spolků? Můžeme veškeré vědy naturalizovat? Navrhnout řešení zmíněných problémů, nebo dokonce poskytnout jednoznačné odpovědi se pokouší kniha Nástin filozofie vědy. Publikace pojednává o jednotlivých fázích vývoje filozofie vědy v tradici analytické filozofie v průběhu 20. a 21. století. Autor sleduje proměny koncepcí klíčových témat, jako jsou struktura vědeckých teorií, vědecké vysvětlení, testování vědeckých teorií nebo vývoj vědy, a to převážně ve vztahu k přírodním vědám. Jeho hlavním cílem bylo vytvořit nový, ucelený a aktuální text, který shrnuje a rozvádí historii i nejnovější stav současné filozofie vědy. Kniha je určena především čtenářům se znalostmi základních témat z dějin filozofie a přírodních věd, je ovšem strukturována tak, aby mohla být srozumitelná i laickému čtenáři, neboť je doplněna řadou názorných příkladů a propojena literárně laděnými úvody jednotlivých kapitol.

Štyri talmudické čítania – Emmanuel Lévinas

12.26 
Kniha je prvým knižným prekladom Levinasa do slovenčiny. Obsahuje štyri prednášky (Voči blížnemu, Pokušenie pokušenia, Zem zasľúbená alebo zem dovolená, Strý ako svet), prednesené v rokoch 1963-1966 na kolokviu židovských intelektuálov v Paríži. Tieto talmudické komentáre sú, ako hovorí Levinas, pokusom preložiť židovské myslenie do jazyka súčastnosti. To znamená, že na jednej strane objasňujú prostredníctvom židovských textov problémy, ktorým čelíme dnes, na druhej strane vysvetľujú zmysel týchto textov prostredníctvom súčasných problémov.

Machiavelliho Vladař – Kolektív autorov

8.84 
Podrobnými, avšak přehledně podanými interpretacemi osmi vybraných kapitol Vladaře svazek umožňuje seznámení s Machiavelliho svébytným politickým myšlením i se současným stavem bádání. Rozbory se věnují ústředním motivům spisu, jako je moc, politická inovace, republikánství, sláva, role rádce, dějiny, fortuna a virtu. Autory textů jsou L. Gerbier, P. Larivaille, Ch. Lazzeri, R. Damien, M. Vatter a oba editoři svazku. Přeložil M. Pokorný.

Richard Rorty a zrkadlo filozofie – Emil Višňovský

10.45 
Kto bol Richard Rorty (1931 - 2007)? Už počas života ho označovali za ,,najzaujímavejšieho" a ,,najvplyvnejšieho" amerického filozofa, jedného z najoriginálnejších a najdôležitejších za ostatných 50 rokov. Pre niektorých bol ,,prorokom a básnikom nového pragmatizmu", pre iných renegátom analytickej filozofie, pre ďaľších postmodernistickým relativistom. Jeho opus magnum z roku 1979 - Filozofia a zrkadlo prírody (Kalligram 2000) - je jednou z najvýznamnejších kníh filozofie 20.storočia. Napriek tomu je Rortyho filozofia u nás neznáma. Prežívajú o nej skôr predsudky a dezinterpretácie, než pochopenie toho, o čo mu vo filozofii išlo a akým spôsobom sa to usiloval dosiahnuť. Celý život riešil jednu otázku: ,,Na čo je filozofia dobrá a či vôbec je na niečo dobrá?" Táto kniha je pozvaním do Rortyho filozofie. Autor ňou plní svoj osobný dlh voči svojmu učiteľovi v nádeji, že ,,rortyizmus" poskytne filozofii u nás nové, doposiaľ netušené podnety na tvorivý rozvoj.

Cesta za skutočnosťou bez metafyziky – Teodor Münz

6.65 
Nietzsche ma zaujal už dávno, mal som proti nemu výhrady vždy, ale aj ma strhol, obidivoval som ho a obdivujem dodnes. Pokladám ho za veľducha, ktorý sa nerodí ani raz za sto rokov. Je viac než dôstojným nástupcom a pokračovateľom môjho niekdajšieho vzoru Feuerbacha. Ako v predchádzjúcej knižke, ani teraz sa nevzdávam racionálnej viery nielen v existenciu od nás nezávislej skutočnosti, ale ani dnes už vo filozofii takmer neaktuálneho názoru, že ju môžeme aj spoznávať, a to dokonca stále lepšie. Úsilie obhájiť toto stanovisko je ústrednou témou tejto práce.

Dobro a zlo – Ctibor Bezděk

14.63 
Úvahy zakladatele Etikoterapie o podstatě zla a o boji se zlem