Filozofia
The Tyranny of Merit – Michael J. Sandel
These are dangerous times for democracy. We live in an age of winners and losers, where the odds are stacked in favour of the already fortunate. Stalled social mobility and entrenched inequality give the lie to the promise that "you can make it if you try". And the consequence is a brew of anger and frustration that has fuelled populist protest, with the triumph of Brexit and election of Donald Trump. Michael J. Sandel argues that to overcome the polarized politics of our time, we must rethink the attitudes toward success and failure that have accompanied globalisation and rising inequality. Sandel highlights the hubris a meritocracy generates among the winners and the harsh judgement it imposes on those left behind. He offers an alternative way of thinking about success - more attentive to the role of luck in human affairs, more conducive to an ethic of humility, and more hospitable to a politics of the common good.
A modern ész kritikája – János Salamon
Azt mondhatnánk tehát, hogy míg mi, emberek a paradicsom nyitott kapujában tipródunk, addig az állatok angyali nyugalommal járkálnak ki-be ugyanezen a kapun. (...) Az Édenkertbe csak ugyanazon az úton térhetünk vissza, amelyiken kijöttünk. A tudás útján. A vállalkozás reménytelennek tűnik, de eltörölhetetlen múltunkban mindig akad egy-egy inspiráló történet. Mert senki sem szolgálhatja a saját javát a jóról való tudás nélkül, mely tudás éppoly kevéssé hozzáférhető a puszta tényeken, mint a puszta csevegésünkön keresztül. (...) A tudós, illetve a társadalmi igazságosság harcosa (social justice warrior) a legjobb szándéka ellenére sem tehet jót velünk a természet, illetve az emberi természet valódi természetéről való tudás nélkül, mert csak ez a tudás teheti őket magukat jó emberré. Márpedig a klasszikus felfogás szerint jót csak az tehet, aki maga is jó.
Traktát – Róbert Gál
Muž a žena – Gudrun Burkhard
Gudrun Burkhardová popisuje vývojová stádia mužů a žen v různých sedmiletých obdobích a ukazuje, že každý člověk má v sobě oba aspekty. V průběhu svého života má za úkol uvést mužské a ženské do harmonie ve své vlastní duši. Druhá část knihy se zaměřuje na různé úrovně vztahů mezi muži a ženami a dokládá, jak požadovaná integrace může mít pozitivní vliv na partnerský vztah.
Fear: Essential Wisdom for Getting Through The Storm – Thich Nhat Hanh
'Thich Nhat Hanh does not merely teach peace; Thich Nhat Hanh is peace' Elizabeth Gilbert When we're not held in the grip of fear, we can truly embrace the gifts of life. Learn how to overcome the worries, insecurities and fears that hold you back in this perspective-shifting book. Drawing on his years of experience as a celebrated Zen master, Thich Nhat Hanh shows that by mastering the practices of mindfulness you can learn to identify the sources of pain that cause fear and move past them to live a mindful and happy life. 'The monk who taught the world mindfulness' Time
Čas a věčnost – Ánanda Kumárasvámí
Ánanda Kéntiš Muthú Kumárasvámí byl světoznámý indolog, znalec orientálního umění, historik světových náboženství a metafyzik. Cejlonský původ ho vedl k národní hrdosti a buditelství. Během své hvězdné akademické kariéry byl uchvácen naukou perennialismu a myšlenkou totožného metafyzického jádra všech náboženství světa. Rozvíjení a aplikování této nauky zasvětil celý zbytek svého života. Ve své pozdní knize s názvem Čas a věčnost se Kumárasvámí zabývá chápáním protikladnosti pomíjivého světského času a nepomíjivé božské věčnosti. Analyzuje je v učeních hinduismu, buddhismu, starořecké filosofie, islámu a křesťanství a neopomíjí ani verše moderních mystiků. Objevuje jednotné a nadkulturní učení o věčnosti přítomné v okamžiku, v božském Nyní, jež je vždy na dosah pro ty, kdo ho hledají, a jehož dosažení je vrcholem duchovní snahy a stavem osvícení podle všech náboženských tradic.
A nevetés – Helikon Zsebkönyvek 106. – Henri Bergson,Nándor Szávai
HENRI-LOUIS BERGSON (1859-1941) a XX. század első harmadának egyik legnépszerűbb és legnagyobb hatású filozófusa volt, akinek legtöbb művét minden világnyelvre lefordították. Nézetei, tanai Franciaországban nagy megbecsülést hoztak számára, és 1914-ben a Francia Akadémia a tagjai közé fogadta, miközben a Vatikán ugyanebben az évben indexre tette Bergson írásait. Munkásságának egyetemes értékét 1927-ben az irodalmi Nobel-díjjal ismerték el. A nevetés 1900-ban jelent meg, és ebben a szellemes esszében a szerző a komikum titkait igyekszik feltárni, vagyis azt kutatja, hogy mit tartunk nevetségesnek, és miért. Bergson megállapításainak jó része ma - egy bő évszázaddal a mű publikálása után - is helytálló. Tegyük hozzá: sajnos, hiszen Bergson egyebek között ilyen kijelentéseket tesz: "A komikum igen gyakran egy társadalom szokásaitól, gondolkozásától, vagyis, nevezzük néven a dolgot, előítéleteitől függ."
Foucaultova filozofie svobody – Jan Petříček
Michel Foucault je známý jako autor, jenž zdůrazňuje závislost lidských subjektů na neosobních strukturách, nad nimiž nemají žádnou moc. Zároveň však je celé jeho dílo neseno kritickým záměrem a skutečným étosem svobody; jako by nás chtěl osvobodit přesně od těch omezení, která s takovou pečlivostí popisuje. Předkládaná kniha si bere za východisko právě tento paradox, jenž se konkretizuje ve Foucaultově projektu filozofické kritiky. Ta má za cíl nejen poznání současných apriorních podmínek našeho myšlení a jednání, ale i jejich narušování a překračování. Kde se však bere možnost svobody, kterou tento podnik předpokládá? To je kardinální otázka, již se kniha snaží soustavně sledovat, především se zaměřením na období Archeologie vědění a pozdějších svazků Dějin sexuality. Nespokojuje se přitom s pouhým referováním, nýbrž se chce skutečně konfrontovat s filozofickými otázkami, které zkoumaná díla nastolují, a samostatně domýšlet ty jejich koncepce, které Foucault sám načrtl jen v náznacích.
O habitech v Teologické sumě – Tomáš Akvinský
Pojednání o habitech v Teologické sumě (STh I-II, q. 4954) navazuje na traktát o vášních (STh I-II, q. 2248). Habity jsou jisté kvality, které člověka uschopňují k relativně trvalé a snadné činnosti. Nauka o těchto principech lidských úkonů má zásadní význam pro morální a duchovní život člověka. Morální ctnosti neboli habity vedoucí člověka k jednání v souladu s jeho přirozeností ho dělají dokonalejším člověkem, naplňují jeho přirozený cíl.
Metazoa: Animal Minds And The Birth Of Consciousness – Peter Godfrey-Smith
The scuba-diving philosopher explores the origins of animal consciousness. Dip below the ocean's surface and you are soon confronted by forms of life that could not seem more foreign to our own: sea sponges, soft corals and flower-like worms, whose rooted bodies and intricate geometry are more reminiscent of plant life than anything recognisably animal. Yet these creatures are our cousins. As fellow members of the animal kingdom - the Metazoa - they can teach us about the evolutionary origins of not only our bodies, but also our minds. In his acclaimed book, Other Minds, Peter Godfrey-Smith explored the mind of the octopus - the closest thing to an intelligent alien on Earth. In Metazoa, he expands his inquiry to animals at large, investigating the evolution of experience with the assistance of far-flung species. Godfrey-Smith shows that the appearance of the first animal body form well over half a billion years ago was a profound innovation that set life upon a new path. He charts the ways that subsequent evolutionary developments - eyes that track, for example, and bodies that move through and manipulate the environment - shaped the lives of animals. Following the evolutionary paths of a glass sponge, soft coral, banded shrimp, octopus and fish, then moving onto land and the world of insects, birds and primates like ourselves, Metazoa gathers these stories together to bridge the gap between matter and mind and address one of the most important philosophical questions: what is the origin of consciousness? Combining vivid animal encounters with philosophy and biology, Metazoa reveals the impossibility of separating the evolution of our minds from the evolution of animals themselves.
Knihy mrtvých – Stanislav Grof
MUDr. S. Grof (*1. 7. 1931), proslulý psychiatr českého původu žijící v USA a jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie, mj. autor metody holotropního dýchání, se v knize věnuje nejznámějším památkám pojednávajícím o umírání, které vznikly v rámci světových náboženství (tzv. knihám mrtvých z oblasti starého Egypta, Tibetu, křesťanské Evropy a mayské a aztécké kultury). Stěžejní prvky jejich líčení zároveň klade do souvislosti nejen s fenomény, jež pravděpodobně prožívali lidé zasvěcení do dávných mysterií, nýbrž i s jevy, které mohl jako badatel sledovat při svém zkoumání změněných stavů vědomí. Obrázky protknuté symboly ze světových mytologií a posvátných tradic podněcují představivost čtenáře, jenž si tak může pomyslně projít cestu od počátečního hledání smyslu přes odumření starému až po zmrtvýchvstání do nového života; tento proces mu pak na psychické rovině připomene vývoj k úplné osobnosti a získání celistvé životní moudrosti. Autentické prožití jednotlivých fází totiž vede jednotlivce také ke změně běžného přístupu ke smrti: začíná si uvědomovat vážnost morálních výzev, jež plynou z nově se probouzejícího integrálního poznání, a s tím i své celkové postavení v tomto světě.
Plótinos – Karl Jaspers
Jaspersovo pojednání o posledním velkém filosofovi antiky, Plótinovi není suchá analýza filologických detailů a historických vlivů; je spíše meditací, která skrze Plótinův systém proniká k živému myšlení. Ukazuje, že zdánlivě objektivní schéma Plóti-novy filosofie je ve skutečnosti obrazem světa sloužícím k tomu, aby bylo možné popsat aktivní a svobodný vzestup a upadání duše; Plótinova metafyzika tak může být i dnes nástrojem pro výklad lidské svobody a životního smyslu.
Kapitoly rabiho Eliezera – Efraim Sidon Karol
Kapitoly rabiho Eliezera (Pirke derabi Eliezer), zvané též Barajta rabiho Eliezera, patří mezi nejpozoruhodnější díla v midrašické tradici a jeden z nejčastěji citovaných midrašů v rabínské a midrašické literatuře (cituje ho často např. Raši nebo Nachmanides). Autor zůstává v anonymitě a jednotlivé proslovy klade do úst legendárním nebo imaginárním rabínům. Za místo vzniku se považuje Itálie, někteří historici podle odkazů na islám umisťují vznik Kapitol do Palestiny, podle jiných by se dalo usuzovat i na byzantský původ. V židovské tradici se za zdroj textu sepsaného v 8.-9. století považuje učení rabína Eliezera ben Hyrkana. Předmětem Kapitol jsou první dvě knihy Mojžíšovy (Genesis a Exodus) a svitek Ester. Autor se ponejvíce inspiroval Mišnou, Jeruzalémským Talmudem a starými midraši (Midraš Raba), ale i pobiblickou a apokryfní literaturou. Midraš vykládá a tvůrčím způsobem rozvíjí, komentuje a často mysticky interpretuje Tóru a rozehrává spletitou hru nových významů.
Provincionalistovo bloudění akademickými chodbami – Petr Bláha
Kniha Provincionalistovo bloudění akademickými chodbami žánrově navazuje na východiska dřívější charakteristiky filosofa provincionalismu. Tentokrát se jedná o aplikaci těchto východisek na autorovu dlouhodobou zkušenost s univerzitním prostředím. Své úvahy podrobuje pátrání po dějinných podmíněnostech toho, co bývá nazýváno ideou univerzity, a svá zjištění konfrontuje s tím, jak se mu jeví základní rysy současné situace. Závažnou tezí knihy je, že stále intenzivnějším průnikem technologicky ovládaného myšlení značně ubývá na svéprávnosti zástupců akademické sféry. Ti jsou nároky univerzitního provozu stále více vtahováni do řešení administrativně technických záležitostí, čímž se ocitají pod tlaky, jež omezují možnost myslitelské aktivity. S těmito tendencemi souvisí posilování kvantifikativních metod při hodnocení jejich výkonu. Taková kritéria ovšem přestávají respektovat specifičnost určitých tradičních akademických zaměření. Dochází ke zvláštní standardizaci, jež se projevuje i ve vytváření akademické hierarchie. Vzniká osobitý typ úspěšného akademika, jenž je schopen požadované přizpůsobivosti. Autor své postřehy zasazuje do obecnějších dějinných perspektiv, v nichž hledá odpověď na otázku po možných vyústěních současného stavu či po možnostech nastolené tendence nějak proměňovat.
Tiaž a milosť – Simone Weilová,Andrej Záthurecký
Krátkosť pozemskej púte francúzskej filozofky, mystičky, odborárskej aktivistky Simone Weilovej (1909 - 1943), ktorú Albert Camus označil za „jediného veľkého ducha našej doby“, akoby bola úmerná hĺbke jej záberu, zračiacej sa v jej textoch. Súc od detstva vedená či vydaná napospas vysokému nároku na obnaženosť a čistotu vlastných postojov, dala neskôr tomuto imperatívu tvar vo svojich textoch vďaka rozsiahlemu vzdelaniu a neústupčivo, ba voči sebe samej neľútostne pestovanej schopnosti analyzovať „ľudskú mechaniku“. Filozofia podľa nej „nenapreduje, nevyvíja sa“, to, čo je v nej najpodstatnejšie, je jednota a totožnosť skutočnej múdrosti naprieč časom, čiže dotyk s večnosťou. Preto Weilová môže odmietnuť konceptuálne systematizácie, v ktorých sa skrýva totalitárna a napokon celkom imaginárna ambícia racionality na obsiahnutie celej Skutočnosti. Weilovej ide o „poznanie celou dušou“ a jej zošity, ktorých drobná časť tvorí túto knihu, vypovedajú o poctivom a vytrvalom zápase ľudskej bytosti o vlastnú očistu a odkrytie absolútneho základu svojho bytia. Autorom výberu z Weilovej zápiskov, ako aj samotného názvu Tiaž a milosť, bol jej priateľ, katolícky orientovaný spisovateľ, básnik a filozof Gustave Thibon (1903 - 2001).
Král panna – Robert Bly,Marion Woodmanová
Kniha Král panna vznikla jako interpretace ruské pohádky Car panna, v níž se vyskytuje mnoho důležitých archetypů postav: zemřelá matka, věčně nepřítomný otec, který se znovu ožení, macecha, která se zamiluje do nevlastního syna, syn Ivánek, osudová žena. Robert Bly, který se proslavil knihou na podobné téma Železný Jan, přizval ke spolupráci jungiánskou psychiatričku Marion Woodmanovou, Vznikly tak dvě interpretace této pohádky mužská a ženská, které doplňuje jejich společný rozhovor nad knihou. Tak se stalo, že k hlasu a stylu básníka a znalce mytologie přibyl hlas praktikující psychoterapeutky. Kniha Král panna nestaví na žádném válečném stavu mezi pohlavími, ale nabízí čtenářům odlišně pohledy na věc. V době, kdy se stupňuje snaha celého světa dojít především materiálního blahobytu, rozvíjet kult krásy a věčného mládí, připomíná tato kniha i temné kouty, podsvětí, rozpolcená srdce, ošklivost, stáří a smrt, které musíme přijmout jako nedílné součástí života, má-li být vyrovnaný.
Foucault (Od starosti o seba k estetike existencie a ešte ďalej) – Vladislav Suvák
Autor je historik antického myslenia. Sústreďuje sa na sókratovskú tradíciu, ale venuje sa aj moderným interpretáciám starovekého myslenia (Nietzsche, Heidegger, Patočka, Foucault). Táto kniha sa zaoberá myslením neskorého Foucaulta, ktorý patrí k hlavným predstaviteľom francúzskej intelektuálnej avantgardy 2. polovice 20. storočia. Foucaultove skúmania sú dodnes súčasťou intelektuálnych diskusií v mnohých oblastiach (od kriminológie po literárnu kritiku, etiku, či estetiku). Medzi najživšie témy patria tie, ktoré rozvíjal v posledných rokoch svojho života. Zásluhu na tom majú nedávne vydania jeho prednášok na College de France (Hermeneutika subjektu, Vláda nad sebou a druhými, Odvaha k pravde), ako aj knižné verzie prednášok, s ktorými vystúpil na známych univerzitách (Stanford, Berkeley, Dartmouth). Práve týmito prednáškami sa zaoberá predložená zbierka esejí. Zámerom autora je načrtnúť vybrané témy guvernmentalita, starosť o seba, kultúra seba samého, hovorenie pravdy (parrhésia), estetika existencie, dejiny subjektivity, historická ontológia nás samých a dať ich do vzájomných súvislosti, ktoré by nám mohli pomôcť v tom, ako pristupovať k mysleniu neskorého Foucaulta. Vychádza v edícii IDEA.
Druhé setkání s filosofií – Miloš Mrázek
Druhé setkání s filosofií je určeno všem, kteří se poprvé s filosofií seznámili v úvodních kurzech na středních i vysokých školách, v nichž se setkali se spoustou jmen a pojmů, avšak nedostali dostatečnou odpověď na otázku, k čemu je to všechno užitečné. Autor srozumitelnou formou odpovídá na tuto otázku pomocí fiktivních rozhovorů s mladými zájemci o filosofii, přičemž čerpá ze svých zkušeností středoškolského a vysokoškolského učitele. Filosofickým otázkám se nelze vyhnout, ať jste kdekoliv a kýmkoliv. Jestli jsme dnes hledali odpověď na to, co špatného je na zabíjení lidí, nezapomeňte, že zabít lze nejen tělo, nýbrž i duši. A doslova smrtícím jedem může být i špatná filosofie. Vzpomeňte na Platónova slova, že nauky nelze odnést v jiné nádobě, nýbrž člověk musí po zaplacení ceny pojmouti je do samé duše, která se tak může otrávit. Dejte si tedy pozor na to, komu za co platíte a jakou cenu. Ne každý průvodce vede do správného cíle.
Fragmentární vidění – Michaela Fišerová
Kniha Fragmentární vidění přináší filosofickou úvahu o podmínkách možnosti fotografické reprezentace události vjemu. Hlavním filosofickým průvodcem úvahy je Jacques Derrida, jehož myšlení je pojímáno jako etické memento upozorňující na riziko totalitarismu uvnitř metafyziky, nikoliv jako návrh na jeho překonání. Právě v tomto ohledu kniha vybízí k posunu od Rancierovy perspektivy k Derridově a Nancyho filosofické perspektivě. První kapitola ukazuje Rancierovo protiřečení, v němž zachovává reprezentační podmínku možnosti režimu a současně tvrdí, že se estetický režim zbavil principu reprezentace. Proti této kontradikci autorka klade Derridovo pojetí jedinečné události, které neodpovídá žádná reprezentace a žádný režim. Druhá kapitola zaměřuje pozornost na skutečnost, že přežívání události v archivu je možné pouze v její technologicky konstruované reprezentaci, kterou lze dekonstruovat. Aby mohla být událost fotograficky zobrazena, musí být fragmentarizována a orámována: parergonická technologie z ní vybírá a rámuje část, která bude uložena k dalšímu vidění. Fotografie je však uspokojivou relikvií pouze díky metonymickému schematismu, který zažehnává zneklidnění z fragmentární nedostatečnosti fotografické ruiny. Třetí kapitola uvádí Nancyho pojetí kompulzivního uchovávání fragmentů života. Zatím co pro Derridu je motorem fotografování archivní horečka, která rozpoutává násilí exprese, výrazu podstaty, Nancy tvrdí, že fotografický záznam přežije událost díky tomu, že se podrobí riskantní expozici pohledu druhého. Závěr knihy je opřen o Nancyho pojetí technologie jako nejen trpěné, ale i tvůrčím způsobem přínosné metafyzické nevyhnutelnosti. Právě díky dvojí povaze umožňuje metafyzický princip reprezentace zdánlivě nemožné: vyfotografovat vzpomínku na minulost, metonymicky ji složit z fragmentů přítomnosti.
Acta Moralia Tyrnaviensia III.
Zdá sa, že dnes sa stáva osobitne významnou témou pre morálnu filozofiu. Katedra etiky a morálnej filozofie práve v súvislosti s týmto trendom, zorganizovala 30. septembra 2008 v priestoroch Filozofickej fakulty Trnavskej univerzity v Trnave medzinárodnú konferenciu s témou „Identita a identifikácia z pohľadu etiky“. Jednotlivé príspevky autorov a účastníkov konferencie mapujú buď základné problémové okruhy a témy myslenia identity v kontexte súčasnej kultúry alebo sa snažia poctivo a tvorivo sprostredkovať vplyvné koncepcie vybraných autorov. Ambíciou, ktorú sa snažila konferencii vtlačiť iniciátorka jej základnej myšlienky, profesorka Helena Hrehová, je obnova silného zmyslu pre autentickú identitu. Myslíme, že táto spoločná myšlienková niť je identifikovateľná naprieč všetkými tu zhromaždenými príspevkami. Úvodné texty Heleny Hrehovej, Jána Letza, Evy Orbanovej, Jany Kšiňanovej, Anny Klimekovej, Marty Hošťálkovej a Mariána Feduša špecifikujú a riešia zásadné filozofické koncepty identity a identifikácie osoby s ohľadom na našu súčasnú postmodernú kultúru. Príspevky Miroslava Sapíka, Petra Rusnáka, Michala Žitňanského, Josefa Dolistu, Ladislava Tkáčika a Evy Jaššovej spája snaha prezentovať koncepcie významných autorov a premyslieť ich zásadný a pretrvávajúci vplyv na tému identity a identifikácie osoby. Záverečné texty Dagmar Sabolovej–Princic, Danky Capákovej, Bohumila Chmelíka, Karola Orbana a Márie Andočovej spája taktiež základná téma, no zároveň aj teritoriálna a parciálna vyhranenosť. Zborník, ktorý práve držíte v rukách je zároveň čiastočným výstupom z riešenia grantovej úlohy VEGA č. 1/0278/08, ktorej sa účastnia viacerí autori a členovia Katedry etiky a morálnej filozofie.
The Precipice – Noam Chomsky,C. J. Polychroniou
In this powerful collection of interviews, Noam Chomsky exposes the problems of our world today, as we stand in this period of monumental change, preparing for a more hopeful tomorrow. 'For the left, elections are a brief interlude in a life of real politics, a moment to ask whether it's worth taking time off to vote . . . Then back to work. The work will be to move forward to construct the better world that is within reach.' He sheds light into the phenomenon of right-wing populism, and exposes the catastrophic nature and impact of authoritarian policies on people, the environment and the planet as a whole. He captures the dynamics of the brutal class warfare launched by the masters of capital to maintain and even enhance the features of a dog-eat-dog society. And he celebrates the recent unprecedented mobilizations of millions of people internationally against neoliberal capitalism, racism and police violence. We stand at a precipice and we must fight to pull the world back from it.
Velké partnerství – Jonathan Sacks
Věda rozebírá věci na součástky, aby pochopila, jak fungují. Náboženství skládá věci dohromady, aby pochopilo jejich smysl. Jonathan Sacks energicky hájí komplementárnost vědy a náboženství. Svá tvrzení zdůvodňuje celou škálou historických a filozofických argumentů, aby nám dokázal, že k pochopení pozice člověka ve světě je zapotřebí obojí. Srovnáním příkladů z různých kultur a pátráním hluboko v historii lidské řeči a dějin západní civilizace Sacks ukazuje, že současný konflikt mezi vědou a náboženstvím je postaven na falešné dichotomii. Víra odjakživa sehrávala v lidské kultuře významnou úlohu, inspirovala člověka k mravní velikosti a umožňovala mu budovat společenství, chovající v úctě každého jednotlivce a pěstující vztahy, založené na laskavosti a vnímavosti. Náboženství nejenže zdaleka není čímsi bezvýznamným a okrajovým, ale má zásadní roli v tříbení a kultivování vědecké debaty. Dějiny totiž jasně ukazují, že ztratí-li společnost svou duši, ztratí zakrátko i svou budoucnost.